Nezkrotná holčička 06

Toto je 6 díl z 8 v seriálu Nezkrotná holčička

„Je čas vstávat,“ budila zlehka otce Silva jemným přetahováním předkožky.
„Už? Kolik máme času?“ nechal pozvolna probouzet i mezinožní střelivo.
„Na jedno rychlé číslo, pane herec,“ připomněla mu včerejší natáčení s úsměvem.

Pouhá zmíňka Aloise vytrčila ke stropu. Dokázal tak nejen Silvii, ale hlavně i sám sobě, že včerejší nová zkušenost zničila veškeré předsudky nebo smýšlení o tomto druhu herců. Dál si připadal normální bez jediné výčitky a tak si chtěl dopřát oddychový šoust s dcerkou.

„Moc času ale není,“ olizovala si chtivě rty Silva a už roztahovala nohy.Lojzík zalehl její postavičku a s lofasem v ruce hledal tu pravou štěrbinu. Rejdil jahodou mezi pysky, přetahoval kůžičku a tlačil se do míst, kde na něj čekalo slastné horko a klouzavé mokro. Zarazil se hluboko do lůna, dvakrát přirazil a další pokus o nastartování pravidelného tempa mu přerušil Silvin telefon.

„Počkej, to musím vzít. Máme dostat přeci zaplaceno,“ soukala se z pod jeho těla a natahovala ruce k zvonícímu mobilu na stolku.
„Já vím, ale rychle,“ ukazoval jí tvrdý ocas, aby připomněl zralou tuhost.

Silva seděla na kraji postele, nechala si laskat tatíkovými rty bradavky a domlouvala schůzku. Po složení hovoru upozornila na nedostatek času a laškovně vyžádala rychlejší akci. Nalezla si na pupkaté tatínkovské tělíčko, s rukou za zadečkem napomohla probuzenému ptáku do sebe a dosedla zlehka na koule. Rozjela jízdu po svém. Přesně tak jak za dobu incestních radovánek měla vypozorováno, že tím udělá dobře sobě i otci. Lojzík se jen držel oblých boků a užíval si opíchávání.

„Bože, co zas? Kdo zase…“ zasyčel fotřík, když se telefon rozdrnčel podruhé.
„Já to vyřídím,“ slezla z koně Silva a na kolenou domlouvala další akci s mužským hlasem ve sluchátku.
„Takhle zůstaň,“ šteloval se za ni tatík a už tvrdě zapíchl čuráka do mladé holčiny.
„Nepřestávej!“ povzbuzovala jej dcerka, po ukončení hovoru, protože sama cítila po nezdařených pokusech pořádnou vlnu rozkoše.
„Neboj,“ bušil do ní fotřík a v pokleku na jednom koleni si ji bral jako včera. Tvrdě a nemilosdrdně.
„Ježiši kriste!“ hulákala Silva rozčileně na celé kolo, protože ten mobilní zmetek už zase vyžadoval pozornost. Displej svítil do všech stran, tón vyzvánění překřikoval nastavené vibrace a nakonec docílil svého, jelikož se naštvaně vztyčila na posteli. Přijala hovor a s náznakem uzamčených rtů k otci, odběhla do vedlejší předsíňky. Ztrávila tam hodnou chvíli než se proměněná vrátila zpátky k šoustačce.

„Co se děje?“ sledoval dcerku Lojzík.
„Nic. Nic se neděje. Budeme pokračovat?“ nabízela mu roztažené pysky v dalším pokusu.
„Nebudeme, protože vidím, že se něco přihodilo,“ trval na svém starostlivý táta.

Nastavená situace přivolala zamračený mrak, protože otec neodbytně sondoval evidentní problém a Silva zarytě mlčela. Jen mlčky vstala a gesty pobízela tátu k odchodu z pokoje.Lojzík ji nechal být i když ho zžíralo, že jeho holčička je smutná. O to víc se těšil na chvíli, kdy mu všechno sama poví a nechá si poradit nebo pomoci přesně tak, jak to do teď chodívalo. Mlčky se sbalili, oblékli a odešli do recepce zaplatit dva noční spánky. S němčinou na rtech se rozloučili a ruku v ruce přemístili svá těla do čekajícího bouráku.

„To je žihadýlko, páni. Taky bych takový bral,“ načnul konverzaci jako první Lojza, když už i s vyplaceným honorářem najížděli na dálnici vedoucí do Čech.

„Osvědčil ses. Rejža tě chválil a přece ti nabízel další spolupráci, ne?“ věnovala mu už zase klidnější úsměv Silva.
„Já vím. Nechám si to ještě projít hlavou. Pořád nevím co dělat s tím, kdyby mě někdo našel na internetu jako tebe Vávra,“ blokoval se tatík.
„No a co. Když by tě tam našli, tak máš jasný důkaz, že jim to není cizí, protože co by jinak na takových stránkách dělali, ne? S tím rozdílem, že ty u toho aspoň pícháš, zatím co oni se jen honí,“ rozesmála se nahlas konečně Silva a pohladila tak starostlivému papánkovi duši.

„Asi máš pravdu,“ polaskal jí na oplátku vlasy a spokojeně založil ruce, protože pohled na veselou dcerku mu udělal dobře.
„Jistě, že ji mám. Však když se tomu budeš věnovat jako já, tak ani jednoho z nich už dál v životě nebudeš potřebovat,“ ujišťovala ho Silva, až to chvíli vypadalo, že ho chce mermomocí nadobro přetáhnout z továrny před kamery.
„Ty jsi prostě moje chytrá hlavička. Už mi povíš, co se stalo na tom pokoji? Já vím, že se něco přihodilo, tak už mi to nezapírej,“ sondoval neodbytně pápulka.
„Nebudu, ale povíme si to až doma, ano?“ odpověděla už uvolněněji dcerunka.
„Dobře. Řešení se vždycky nějaké najde,“ uklidnil ji slovy znalce, protože mu v životě připravila už notnou snůšku problémů a starostí, ze kterých se vždy společně dostali.

Cesta jim ubíhala spokojeně, jeden druhého vzrušovali řečmi nebo doteky, ale střik si Lojzík nechával na domácí pohodlí. S bezpečným dojezdem, po opětovných 4 hodinách, zaparkovali před rodným domem a s dvojsmyslnými vtípky i smečemi se batožili nahoru do bytu, aby dopřáli domácí pohodlí osezeným tělům. Batohy letěly do kouta hned v předsíni a na Silvě byla znovu znát starost ze slíbené zpovědi.

„Zajedeme ještě nakoupit,“ tajila dál ožehavé téma.
„Jeď sama když je to nutný. Já se spokojím s tím, co je doma,“ mávnul s nezájmem rukou Lojza.
„Dobře. Hned jsem zpátky,“ zmizela ve dveřích nervózní dcerka jako pára nad hrncem a nechala tatíka samotného. Lojzík se rozšoural ke koupelně, osprchoval znavené tělo a odložil se do křesla v obyváku. Stačila chvilička, aby zaklesnul víčka a spokojeně usnul. Vzbudil se až do okamžiku, kdy mu dcerka voněla šálkem kávy pod nosem.

„Co je? Kolik je? Jak dlouho jsem spal?“ probíral se vyjeveně.
„No dost dlouho. Já mám po nákupu, po sprše, po obědě i úklid jsem stihla,“ usmívala se lahodně a přisedla na opěradlo vyhřátého křesla.
„I pračku slyším,“ natáhl sluch Lojzík a pochvalně přijal kofeinový zázrak.
„Jo. Jak se cítíš?“ zajela ručkou pod tátovo tričko Silva a prsty čechrala jeho porost na hrudi.
„Odpočatě a plný síly,“ velebil se Alois. Nasál nosem dcerčinu vůni a pomazlil se tváří s jejím levým prsem.

„Ukážeš mi jaký jsi silák?“ vytahovala si prsiska z výstřihu Silva a už ho mezi nimi přidušovala. Odebrala mu nedotknuté kafe, položila na stolek a sedla mu na klín jako kdysi. Nabízela dvorce i tvrdé bradavky a Lojzík nadrženě hltal a žužlal. Olizoval celá koziska a rukou se dral k pyskům.

„Roztáhni ty nohy,“ určoval zafuněně do járku mezi ceckami.
„Třeba takhle?“ rozhodila co nejvíc stehna Silva a prsty napomohla vykouknout poštěváku.
„Tady to máš nejradši, že?“ zabrnkal prstem o nadrženého frajtra.

Silva zakvílela, zavzdychala a pomáhala otcově ruce. Vecpala si prsty do díry a celá rudá hekala tatíkovi do obličeje.
„No dělej si to. Pěkně si to udělej. Ukaž to tatínkovi, ukaž,“ povzbuzoval sám sebe i rozhicovanou dcerku.

Silva poslušně prstila škvírku, házela ceckama a nechala si oddaně škrtat hrubým tátovým prstem o klitoris.
„Budeš? Ty už budeš?“ olizoval jí tvář a napomáhal mokrými prsty přes kliťák k orgasmu.
„Asi jo. Asi se udělám. Jo…“ cukala sebou Silvie a soustředěně tlačila zadeček do tátových stehen.
„Tak pojď! Zatřep se, holčičko! Zatřep! Ukonči to trápení!“ slintal nad ní fotřík a nedal jejímu tvrdému frajtrovi vydechnout.

Silva s prsty zaraženými hluboko v sobě si nechala drásat poštěváka a po chvilce se na tátovo přání opravdu zatřepala. Cukalo to s ní na jeho klíně, masírovala mu půlkami maso na stehnech a tekla mu do klína.

„Tati…“ zkusila si pochválit orgasmus, ale místo dopovězené věty se znovu rozvzdychala, jelikož neodbytný táta už strkal ručku do Silvinčiné kundí rukavice.
„Ještě jeden. Pojď. Ještě se ukaž tatínkovi,“ prstil úzkou skulinku a přimačkával palcem frajtra.
„To mě zničí!“ rozvalovala se na otcovském klíně a přihekávala do rytmu.
„Ukaž ty tvý cecky. Ukaž mi je! Olizuj je a nabízej mi je, no ták,“ cpal do těsné dírky už čtvrtý prst Lojzík a pomalu přidával palec.

Rukou, pod mladinkým tělem, si ji přidržoval, aby se holka necukala. Docela i festovně, protože si všiml jak se Silva snaží jeho silnému sevření vymanit. Poposedávala a nadhazovala se, nechala se pěchovat mužnou pěstí a s rudou tváří dávala hlasitou mimikou najevo, jak moc jí to dělá dobře. Hekala tátovi do obličeje, olizovala velké dvorce a nasávala si bradavku, střídavě s druhou, podle rozkazu.

„Budeš? Budeš už? Chceš se udělat tatínkovi na klíně? Líbí se ti to, že? Máš tam ráda plno, viď? A co takhle? Takhle to chceš taky?“ nadhodil si dcerku v náruči a druhou vsunutou rukou už palcoval anální dírku.

Silva znovu vyjekla a zaprosila o ukončení tohoto slastného trápení. Poprvé nechápavě cítila tuhle vynucenou slast a i když se jí to nadměrně líbilo, chtěla se znovu udělat. Síla vzrušení byla natolik velká, že slastí učurávala otci do klína. Každým pohybem nebo pokusem o útěk, si ji bolestivě přitáhl a nutil k orgasmu, který byl na cestě z bříška. Tlaky v pizdě i zadnici se nedaly vydržet a jasně cítila jak podbřišek sbírá sílu na ukřičený výbuch. Šmátrala ručkou pod sebou, aby se alespoň hřbetem dlaně dotknula ztopořeného klacku, který ji už nabodával ledviny.

„Tati!!! Proboha přestaň a zasuň ho už. Přece…“ nedopověděla prosbu, protože naposledy rozmáchla nožky do stran, s pusou dokořán se podepřela dlaněmi a vyřvala druhý orgasmus.
„Neboj se! I na to dojde, neboj. Už ho tam chceš, co?“ odmítal vytahovat zaťatou pěst z mladinké kundy.

Naopak ji cpal dál a ožumlával bradavky. Otíral ulepený žalud o dcerku zespodu a Silva se dál ochotně válela na klíně. Lojzík v hlubokém předklonu sledoval neposlušného frajtra, který ne a ne změknout.
„Nesmíme zapomenout na ten tvůj kulatej zadeček,“ slintal po dcerčiných ceckách.

Silvie roztahovala nohy a jako by byla znovu na place si prsty pomáhala v širšímu uvolnění. Trhala půlky od sebe, aby tatík mohl znovu pohodlně k projeté díře a převracela se skoro až na lopatky, protože chtěla přiblížit mindu co nejvíc nadržené tváři svého papá.
„Takhle jsi správně rozjetá! A na čtyři! A honem!“ zavelel bagr Alois a s dlaní plnou ocasu se blížil k vyšpulené rajdině.

Silva se z posledních sil držela nožek statného ušáku a zaklesnutá o čalounění se nechala tvrdě napichovat. Lojza bušil a zajížděl, vytahoval a znovu zavrtával, prohlížel si rozmrdanou skulinu i těsnou zadničku, občas připlivnul či poplácal, aby zase zajel do útrob svojí nestoudné dcerky. Žaludem jí brousil stěny análu i měkké cendulky a pomalinku vytékal z neposlušné jahody.

„Roztáhni se! Pěkně se podrž!“ upozorňoval před cákancem. Na poslední chvíli ho vytrhl ze spárů kundí šelmy, dohonil a vystříkal se roztažené micině přímo do mordy. V sedu na patách si pomalu dál hladil ocas, utíral pot z čela a zálibně sledoval zprzněný spodek dcerky.

„Co to do tebe vjelo? Ty tu nabídku, na další natáčení, prostě musíš přijmout,“ usmívala se přes rameno spokojeně Silva.
„Asi to tak dopadne. Uf, děvče moje,“ věnoval dvě mlasknutí na nahé dívčí půlky a ztěžka se zvedal na nohy. Silva zůstala klečet, lokty se opřela do sedáku křesla a odpočívala. Vrtěla ukázkovým zadečkem a vrněla blahem.

„Dlužíš mi to vyprávění. Od toho telefonátu jsi byla jiná až do teď. Kdo ti volal?“ vrátil se k tématu Lojza.
„Dobře, řeknu ti to, ale nebudeš vyvádět,“ zastrachovala se Silvie.
„No mluv,“ pobízel ji táta, aby nemusel slibovat něco, co asi pravděpodobně nesplní.
„Volala máma. Chce mě vidět a já ji pozvala k nám,“ zašklebila se Silva a čekala na výbuch sopky.

Alois zmlknul, zadíval se do země, poté vstal a mlčky odešel do koupelny, kde se chystal pustit naplno vodu do vany. Sice vnímal dcerčino dorážení, ťukání na dveře, cvakot kliky, vyslechl i škemravou verzi jeho pořád malé holčičky.
Znovu ho čekalo zatnutí zubů a  řešení dalšího vzniklého problému. Nechtěl dělat z komára velblouda, ale taky nechtěl vidět bývalou manželku jen tak proto, že si to ty dvě domluví. Bojoval sám se sebou, přemlouval se k většímu klidu, pustil si vřelou vodu do vany a když byla voda v dobré půlce, odemknul neodbytnému klepání a dorážení za dveřmi. Zalezl do horké lázně, mlčky omýval své zralé tělo a naslouchal dalším a dalším argumentům vlastní dcerky, která žadonila o veřejnou schůzku s mámou.

„Nemáme ani nic připraveno,“ zkusil ještě malinko protestovat s doufáním, že se tohle setkání odloží na neurčito.
„Všechno jsi prospal a v kuchyni jsi ani nebyl. Já všechno nachystala,“ vysmečovala jeho obavy Silva.
„Sakra! Kdy má teda dojít?“ mrsknul vztekle Lojzek houbičkou do pěny.
„Nenadávej. Však to zvládneme. Budu tu s tebou. A asi se ani moc nerochni, protože mám pocit, že ten čas jsi prospal a pak prošoustal,“ smála se už zase Silva a poklepávala prsty na pomyslné hodinky na zápěstí, protože hodina H se blížila rychlostí světla.

Autor

Navigace v seriálu<< Nezkrotná holčička 05Nezkrotná holčička 07 >>
5 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x