Nezkrotná holčička 07

Toto je 7 díl z 8 v seriálu Nezkrotná holčička

Lojzek vyskočil z vany jako střela. Omotaný ručníkem se s pěnou na ramenech vrhl ke skříni, aby na sebe hodil něco, v čem by vypadal k světu. V hlavě měl šílený zmatek a mysl mu ovládnul strach ze setkání po letech. Netušil o čem by si měl s bývalou ženou povídat a tak to celé bral z dcerčiného pohledu. Z pohledu dospělé a přesto duchem stále malé nezodpovědné holky, které máma léta chyběla. Celý večer chápal jako prolomení bariér a hozenou návnadu k tomu, aby se matka s dcerou nemusely scházet potají.

Panikařil a zmatkoval i když se snažil být co nejvíce v klidu. Chlácholení pobavené Silvy nezabíralo a celá věc ho dostala do kolen, když vstoupil do kuchyně. Obložené mísy, saláty, naleštěná zelenina s ovocem, skleničky naznačovaly plnou lednici, prostě bohatá tabule připravená mladou ručkou. Roztál v něm poslední kousek ledu a už sám uznal, že dcerce v jejím přání bránit nesmí, stejně jako nesmí pokazit ani tento večer. Mlčky ji pochválil pohledem, pohladil po vlasech a s pochopením se odešel usadit zpátky do prosezeného křesla.

Silvie ještě dolaďovala nedostatky slavnostní tabule a netrpělivě naslouchala němému zvonku v předsíni. Těšila se na společné setkání a posezení, které jí roky chybělo a na odveřejnění dalšího z jejího tajemství. Konečně se dočkala cinknutí zvonku.

„Jdu tam!“ vískla si a rozeběhla se otevřít mamině.

Alois sebou škubnul a s velkým sebeovládáním se rozšoural do předsíně, aby trapné setkání po letech byla co nejdřív za nimi.

„No. Tak tě tu teda vítám,“ snažil se maskovat zuřivý tón, protože vztek v jeho těle vyšuměl nad to tatínkovské pochopení, kterého byl ještě před chvílí plný.

Natáhl ruku k ženě, která stála na rohožce v chodbě a chystala se vejít na pozvání do bytu, kde trávila nejlepší roky života. Jediný krok v ní probudil vzpomínky na promrhané roky a už v předsíni se rozplakala. Nastolilo se hluboké ticho, které nikdo z nich nenarušil. Znovuobjevená mamina Helena, nezvládala svůj slzný smutek zastavit, Lojzek si zákeřně užíval jejího viditelného smutku a Silva měla na krajíčku taky, ale chtěla být za silnou. Jeden druhého jen pozoroval až bylo opravdu potřeba chlapa, tudíž Alois zavelel.

„Přece tu nebudeme stát. Silva se tak chystala s občerstvením, tak nebudeme trčet v předsíni, ne. Heleno, jen pojď dál,“ uvedl bývalou manželku do kuchyně a nenápadně si ji dlouze prohlížel.

Byla jiná než tehdy. Spravená nejen kily, ale i vizáží. Šatník měla radikálně změněný, protože si dobře pamatoval doby, kdy by na sebe sukni nevzala. Dnes tu před ním stála v rajcovních propínacích šatečkách, dlouhých po kolena a vzdušných tak, že jakýkoliv pohyb těla posílal k němu pronikavou vůni těžkého parfému přes volány. Líčení decentní, které kdysi také patřilo spíš ke kýčovitým výzorům kolotočářek. Účes měla přiměřený ke svému zralému věku a v uhlazeném mikádu s ofinkou vypadala mladší než byla. Odjakživa hubené kostnaté tělo spravilo pár kil navíc, které se usadily na správných místech, takže hrudník se pohupoval stejně jako zadnice.
Najednou Lojzkovi přišla dokonalá. Za ty roky trápení a vzpomínání, se mu tu zjevila a jako naschvál krásná. Čekal zuboženou couru, která neprojeví kouska citu a místo toho kolem něj provoněla kost k nakousnutí s uslzeným obličejem. Následoval honem její kroky, aby nepřišel ani o vteřinu z této podívané a ani si nevšiml, jak oba dva pozoruje spokojená Silva se sladkým úsměvem.

„Něco jsem ti přinesla,“ prohrabovala se Helena v kabelce.
„Copak to asi bude? Silvo, postav na kafe,“ už uvolněněji vyčkával na dárek a úkoloval dcerku, která láskyplně k oběma přihlížela.
„Jen drobnost,“ zasmála se Helena svému vtipu, když vytáhla z koženého vaku plastovou maketu sporťáku.

Lojzek vzal hračku do dlaně, nechápavě se zadíval do už osušených očí bývalé manželky a ihned s pochopením přesměroval pohled k dcerce, která najednou z legrace dělala, že tam ani není. Pískala si u dřezu, cinkala hrnečky a dávkovala kávu s cukrem podle chuti.

„Tak moment,“ usmál se pobaveně a zároveň zastavil chod v místnosti, aby se dopídil pravdy.
„Tati, to je jen fór,“ zachraňovala honem Silva případný tatíkův výbuch, který se ani nechystal.
„A nebo jestli ti to nestačí, tak tu máš k tomu ještě tohle,“ zachrastila mu klíčky od auta pod nosem Helena.
„To je co?“ chňapl po nich Lojzek.
„To je sice od mýho vozu, ale svézt se můžeš,“ rýpla si se vtipem ženuška a v uvolněné atmosféře se konečně usadila k novému stolu, který si nepamatovala.

Rozhlížela se po zdech, poličkách, po podlaze i z okna a v duchu vzpomínala na léta, která nechala jen tak zmizet v jednom hloupém naivním období. Lojzík přisednul naproti, vrátil klíčky s tím, že jednou se projede rád a čekal na voňavou kávu jejich dcerky. Zvídavým dialogem protestoval jeden druhého. Lojzek odpovídal všetečným otázkám bývalé manželky a ta na oplátku vracela dlužné odpovědi nejlepšímu muži v jejím životě. Silvie přihlížela jejich radostnému sbližování a otevírala lahvinku za lahvinkou, aby v tichosti jen nalévala a společně přiťukávala na tohle osudné setkání.

„Máš tu vedro,“ rozepla si pár knoflíčků, aby vyvětrala potem lesklý dekolt.
„Zkoušíš na mě něco?“ usmál se Lojzek a přesedl si na židli vedle.
„Nepřesuneme se do obyváku?“ navrhovala přiopilá Silva oběma už společensky unaveným rodičům.

Stoupla jako první, chytila v letu před zaškobrtnutím rozpitou lahev kořalky a rozpotácela se do obývacího pokoje, kde ztěžka usedla na sedačku. Napila se přímo z lahve a pobízela pomalu se šourající maminu s otcem, kteří jí byli v patách. Helena dosedla vedle dcerky, položila ji ruku na stehno a nadhodila, s drzostí jí vlastní, ožehavé téma filmování. Alois se sice zarazil, ale množstvím alkoholu se brzy otřepal a reagoval na její posměšky docela dobře. Smečoval její narážky na špatné výkony kdysi spolu zažité a nakonec se do všeho vložila do teď tichoučká Silva.

„Ten? Ten mrdá líp jak celej ten zástup, kterej se mnou nebo tebou kdy filmoval,“ zastala se otce rozčileně.
„Jak ty to můžeš vědět?“ rozesmála se hulvátsky Helena a čechrala si rozcuchané mikádo.
„Ona to ví moc dobře, že?“ přisedl vedle Silvy Lojzek a potěšil ji pusinkou do vlasů, která byla zároveň poděkování za zastání.
„Co? Vy dva spolu? Jako vy si spolu…“ probrala se z opojení Helena a s hubou dokořán sledovala dvojici sedící vedle ní.
„No a co. Na světě se děje ledasco,“ mávla ručkou rozhicovaná dcerka a za pomoci jazyku vrátila pusinku otci.

Nechali chvíli maminu přihlížet a vydýchávat horkou novinku a mezitím si jen tak navzájem hráli se svými erotogeními zónami. Lojzek dceruně něžně masíroval naducaná prsa a ona mu na revanš dlaní přejížděla bouli na kaťatech.

„Pomož jí,“ opilecky zaprosil fotřík a ukázal Silvě na Helenu.
„S radostí,“ odhodlala se bez mrknutí oka jeho nezkrotná holčička a znovu dokázala, že jí nic není cizí.

Helena větrala dál svou drzou mordu a s očima na štopkách sledovala hbité dcerčiny prsty, které jí rozepínaly šatky až dolů. Další pohyb je přetáhl přes ramena a úplně naposledy podlehla dcerčinému tlaku, když si Silva maminu pokládala na záda.

„Je šikovná, že?“ přiskočil Lojzek k ženiné hlavě, aby měl jiný úhel pohledu k chystající se lízačce.
„Zastav ji,“ zaprosila Hela s rukama křečovitě zaťatýma ve vzduchu.
„Proč bych to dělal?“ promáčknul své ženě prsa a vyloženě si liboval v jejím překvapení.
„Budeme jen my dva. Jen ty a já, ale ona ne. Prosím!“ přemlouvala ho Helena, ale už slastí přivírala oči, protože Silva si šla nemilosrdně za svým
„Budeme tu všichni. Zalíbí se ti to. Uvidíš,“ kroutil z tvrdými bradavky na velkých manželčiných kozách a pozoroval jak jejich dcerka bojuje s odtaženými krajkovými kalhotkami, aby si maminu krásně vychutnala.

Helena ztrnule ležela na zádech dál, ruce v křeči, protože se bála se zapojit nebo jakkoli projevit a dál s otevřenou pusou se snažila sama sebe přesvědčit, že dívčí jazyk jí v kundě nedělá dobře. Silva se nevzdávala a zajížděla mezi matčiny pysky s razancí jakou vylizovala otci zadnici. Lojzek sledoval tohle představení a přes kalhoty si mnul ocas. Šmátral Heleně rukou po kozách a druhou poťukával na stan pod látkou.

„Svlíkněte se. Obě,“ rozkázal si jako paša a liboval si v tom, že obě samičky ihned uposlechly.

Silva odhodila svoje oblečení do rohu, Hela stáhla kalhotky a znovu se rozvalila na záda, aby mohla dcerušce dopřát pokračování, kterému se tolik už nebránila.

„Ty zůstaneš oblečenej?“ olizovala si vyzývavě ret Helena.
„Neboj. Nebojte se holky obě,“ vyskočil jako když do něj našije a strhal ze sebe oblečení, aby zapadl do nahulaté rodinné sešlosti. Silva s jazykem v ženské díře jen pomrkávala na důkaz, že matinka jí velice chutná, Hela se nechala ukájet a natahovala dlaně k Lojzíkově rozkroku a celá akce se začala slušně rozjíždět.

„To vás mám holky hezky pohromadě, že,“ pochvaloval si večírek a cpal se ocasem do manželčiné huby.
„Dělej jí taky bouličky, tati. Jako mě,“ navrhovala Silva s prsty hluboko u matčiné dělohy a čekala na natažené žgraňky, které dopřával otec pravidelně i jí.
„Neboj, bouličky budou. Že jo? Uděláme holčičce bouličky, pojď,“ přidržel si Helčinu hlavu a za pomoci ruky natahoval koutek žaludem.

Natahoval žgraňku, aby se mohla Silvie u tohoto pohledu prstovat. Nabádal dcerku, aby si maminu pěkně ošahala a nadržeností praskal ve švech. Ocas měl oslintaný od rozkouřené manželčiny mordy, koule mu ztvrdly na beton a žalud napětím fialověl.

„Otočte se, holky moje. Pěkně obě na kolínka. A stehýnka od sebe, ták, pěkně se na mě vyšpulte,“ řídil si domácí orgie po svém a plácal jednu po druhé, jako drezůrované klisničky. Pleskal jim po zadečkách, tlačil jim k sobě obličeje, aby viděl ženské líbání, radil jim co a jak si mají dělat s prsy a vsunutý mezi nimi jako ve stereu zaměstnal obě ruce v jejich dírkách. Dlaněmi probojovával úzké mindy a cítil se jako na kozlíku. Stal se vozkou, který řídí dvě rozhekané samice. Klisnu s hříbětem. Ocasem vytrčeným ke stropu jen zavíral oči, zakláněl hlavu a prsty promačkával vnitřky svých dam. Nahmatával mokrou tkáň, vzdychal a uhýbal ocasem co nejdál od ženské pokožky, protože cítil, že mu stačí snad jen jediný dotyk nahoty. Holky se jedna po druhé udělaly a zaráz se přitočily k pánské okrase.

„Udělej jí to! Tati, udělej jí ještě jednou!“ škemrala s jazýčkem na jahodě Silva a tahala ho za ohon směrem k mámě. Helena v podřepu roztahovala pysky a evidentně ještě neměla dost. Masírovala si štěrbinu, olizovala šťávu, která z ní nekapala, ale vyloženě tekla a čekala na svého bodáka, aby si ho po letech znovu ozkoušela.

„Tak ještě jednou zezadu,“ zavelel a popleskal Helu po zadečku.Silva si přiklekla na zem, napomohla otci zasunout do matiny a s jazykem na jeho koulích, prsty přihoňovala Helin poštěvák.
„Rajtuj na mě! Udělej se klidně do mě! Šukej mě!!!“ kvílela ženuška za sebe a držela se Lojzkova boku.

Fotřík od rozjeté rodinky, jen skřípal zuby, vyvaloval oči a snažil se vydržet alespoň do Helinina orgasmu. Zasouval a klouzal zpátky ven, zatínal palce na nohách a syčel na lízající dcerku, aby na chvíli přestala. Silva zahlušená vlnou vzrušení i hekotem matky, zasklila jakékoliv prosby a mrskala jazykem dál. Alois nekontrolovaně zrychlil, držel se kůže na ženuščiné prdeli, druhou rukou vlasových opratí a vyšíval do zralé kundy nadržený monogram. S posledními zásuny zakřičel a odpadl s rukou na ptáku, který se vyplival do Helčina nitra a cukal jako pod proudem.

„Vyliž jí!“ jen tak mimochodem nakázal Silvě rukou, aby mohl vyrovnat hladinu tlaku v uších. Zarazil se do opěradla sedačky, dlaní uklidňoval povadlý bolestivý ocásek a očkem hlídal očekávaný Helenin orgasmus. Dcerka se snažila ze všech sil. Roztahovala maminkovské pysky a dokonale se prolízávala k místům odkud vzešla. Cpala se do její použité díry a pochutnávala si na tekutých sourozencích, které vytékaly zpátky z horkého lůna.

„Jen se napapej, holčičko naše,“ poplácal ji po zadničce a liboval si, jak si Silvie mlaskala. Helena vzdychala, roztahovala díru a vlnila bříško, aby mohla vypustit ze sebe další orgasmus, na který se čekalo. Silvie nemilosrdně jazykem plenila její kundu a nepřestala ani ve chvíli, kdy se nad ní rozlétaly obě maminčiny nožky. Jako naschvál si přitáhla maminu pod bradu, silou ji přidržela a přitlačila na pilu. Hela zatínala prsty do čalounění i kůže, tahala za dcerčiny vlasy a očima prosila usmívajícího Lojzka o milost. Házela sebou a užívala si stav, kdy ji dcerka nenechala odeznít orgasmus v klidu.

„Má dost,“ narovnala se Silva a utírala si bradu od matčiné šťávy.
„Jsi moje mrška,“ políbil ji na voňavá ústa a propustil ji z obyváku, protože se hrnula na WC.

Ještě chvíli seděl naproti vyřízené ženušky, zálibně si ji prohlížel a přemýšlel co asi bude dál. Nechtěl se s ní loučit, protože se mu už podruhé v životě zalíbila. Možných zážitků se taky vzdát nechtěl a tak posmutnělý odešel do kuchyně, kde už Silva dopíjela zbytky ze stolu. Usadil se nahý na židli, přitáhl mísu s chlebíčky a pustil se vehementně do jídla.
Nacpal si plnou pusu, jen aby nemusel odpovídat a mluvit. Hořkost z blížících se slz se mu smísila s chutí obložených vek a pohled zapíchl do tmy za oknem. Nereagoval na hlas, na pohyb ani na žadonění obou žen. Zatvrdil se do svého stavu a ani tím pádem nepostřehl, že Silvie odešla, aby mohla Helena zkusit své štěstí podruhé a napravit tak životní chybu. Hodnou chvíli trval náhlý smutek pana domácího, když s posledním zakousnutím konečně vyslyšel střízlivou zpověď a uplakané prosby, o druhý společný pokus v životě.

Navigace v seriálu<< Nezkrotná holčička 06Nezkrotná holčička 08 >>
4.8 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x