Jak pan farář k vykrmené huse přišel 05

Toto je 4 díl z 8 v seriálu Jak pan farář k vykrmené huse přišel

Cesta domů pěkně ubíhala a díky tomu, že Vaněk byl povahou dost nemluvný, jeli mlčky. Fiakr se měkce pohupoval a horké letní odpoledne přispělo k tomu, že oba muži chvílemi poklimbávali. Teprve, když přejížděli brod, šplouchání vody je trochu probralo. Farář chvíli pokukoval po rozespalé tváři Vaňkově, pak letmo přejel pohledem jeho statnou postavu, která jen kypěla zdravím a v duchu mu upřímně záviděl. Pak vlídně promluvil:
„Poslyš Petře, kdy ty jsi byl naposledy u zpovědi? V kostele tě vídám jen občas, v neděli a to jen proto, že tě tam přitáhne tvá žena. Tak kdy ses naposledy zpovídal?“
„No, víte pane faráři,“ neochotně odpovídal Vaněk, „ono je to těžký… práce je moc a času málo. A tak se člověk vymlouvá sám sobě a neustále to odkládá..“
„A to je právě chyba, milý synu. Vím určitě, že jsi u zpovědi nebyl nejmíň rok. Jsme lidé hříšní a i spravedlivý hřeší 7× denně. Právě proto je tady dobrodiní svaté zpovědi. Je moji povinností pečovat o své stádečko a proto tě zítra očekávám v pět hodin odpoledne ve zpovědnici.“
Petr si povzdechl a neochotně zakýval hlavou na souhlas. Farář to vzal spokojeně na vědomí, přivřel oči a zase se nechal přijmout do náruče Morfeovy.

Vzhledem k tomu, že důstojný pán měl přirozenou autoritu mezi svými ovečkami a to i mezi těmi vlažnějšími, druhý den se Petr skutečně dostavil naprosto přesně na čas a poklekl před zpovědnicí. Neochotně ze sebe sypal dlouhý seznam svých hříchů, často se zajíkal a mnohdy z něho musel podrobnosti farář málem páčit. Nemluvný sedlák nerad připustil neshody s manželkou ohledně souladu v manželském loži a jako třešinku na dortu, si nechal na konec i přiznání k nedovolenému a hříšnému cizoložství s Klárkou. Právem proto také očekával přísná slova napomenutí a nabádání, aby nehřešil více.

Farář byl z toho, co se dověděl, velmi potěšen. Měl z první ruky potvrzeno, že jeho úmysl mu vyšel. Bylo jasné, že hříšníkovi musí poněkud vynadat, jen tak pro pořádek, ale zároveň mu naznačit, že při zachování určitých pravidel, může v tom svém hřešení pokračovat.
„Milý synu, vzhledem k tomu, že se ke mně chodí zpovídat i tvoje žena, samozřejmě vím, o vašich neshodách. Ona za to nemůže, protože je od přírody frigidní.“
Zde si Paleček uvědomil, že sedlák zřejmě toto slovo vůbec nezná a proto pospíšil s vysvětlením:
„Abys rozuměl, znamená to, že ji manželské obcování vůbec nic neříká, nemá při tom žádné příjemné pocity a proto tě odmítá. Ale z druhé strany chápu, že ty, jako mladý a zdravý muž, tyto potřeby máš. Možná to, co ti teď řeknu, není zcela v souladu s morálkou a veřejným míněním, ale domnívám se, že pokud se za tebe u našeho Pána přimluvím, projeví pochopení a tento druh hřešení ti ve své nekonečné dobrotivosti odpustí. Já samozřejmě musím mlčet, jsem vázán zpovědním tajemstvím, ale je na tobě a tvém zdravém rozumu, abys udržel jazyk za zuby.“

Petr poslouchal s vyvalenýma očima. Očekával hrozby ohněm pekelným a místo toho se dočkal jakéhosi tichého souhlasu. Po chvíli se rozpačitě zeptal:
„Důstojný pane, takže to znamená… vy myslíte……?, že bych mohl…, třeba příští středu zase…?“
„Já tě k tomu samozřejmě nutit ani navádět nebudu, ale pokud by se to náhodou stalo a ty se potom vyzpovídáš, tak myslím, že bude vše v pořádku. A ještě jedna malá rada, synu. Doma nesmíš manželku ignorovat. Občas ji poplácej po zadku, pohlaď ji ty její přednosti a v posteli ji někdy naznač, že bys měl zájem. A pokud nebude chtít, tvař se zarmouceně. Jinak ji jistě napadne, že zanášíš. A také se vymlouvej, že máš něco se zádama a každý pohyb tě bolí. Teď odejdi v pokoji a u oltáře se pomodli 3× Otčenáš a 3× Zdrávas. Do pokladničky dej jednu zlatku na chudé a v neděli přijď na mši svatou. Bůh s tebou, milý synu.“

Petr odcházel jako ve snách. Udělal vše, co mu farář nařídil a pak vyšel z kostela na sluncem prozářenou náves. Zamířil rovnou do hospody, kde si poručil u pultu velkého panáka režné. Alkoholu nijak neholdoval a ani dnes nehodlal dělat vyjímku. Ostré pití do sebe hodil nadvakrát, zaplatil a měl se k odchodu. Zamířil rovnou domů, kde na dvoře zastihl svoji ženu, jak věší vyprané prádlo.

Byla k němu otočená zády a tak neviděla, jak se blíží.
Petr se zastavil a chvíli ji pozoroval. Byla to vskutku pěkná ženská. Správně udělaná, s velkými cecky, které se ve volném uložení živůtku zřetelně převalovaly. Když se sklonila ke koši s prádlem, vyrýsovala se jeho pohledu rajcovně široká, pěkně tvarovaná prdel. Tento vizuální podnět sice snadno nastartoval v mladém sedlákovi silný chtíč, ale pak si vzpomněl na trpitelský ksicht, který vždy jeho drahá sedmá svátost nasadila při jeho pokusech o důvěrnosti. Vybavil si však ponaučení pana faráře, který mu doporučoval, aby nepřestal o svoji ženu projevovat zájem.

Přistoupil zezadu k manželce, která měla obě ruce plné právě věšené cíchy, uchopil oběma dlaněmi ty rozvlněné melouny, lačně je podebral a lehce stiskl. Škubla sebou, jako by do ni vjel blesk a rozhořčeně křikla:
„Nech toho, ty hambáři, nebo tě praštím tím mokrým hadrem.“
Obličej měla zkřivený nevolí, což stačilo, aby Petr ztratil zájem. Rozpačitě ji pustil a odstoupil.
„Ta nána se tváří, jako bych po ní sahal a měl ruce od sraček,“ pomyslel si znechuceně. „No co bych od ní taky chtěl, když je, jak to říkal pan farář, frigly… fridly.., ále k čertu s cizími slovy. Vona je prostě nemrdavka.“
Pro útěchu si vybavil včerejší vášnivou šukačku s Klárou, na které bylo zřetelně vidět, s jakým potěšením mu šla v jeho snahách naproti.

„Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí,“ řekl si v duchu a zamířil ke stáji, kde měl stání jeho jezdecký kůň. Grošák přivítal svého pána radostným frkáním a zvědavě koukal, zda se dočká sedla a vyjížďky. Místo toho dostal kostku cukru, poplácání po krku a pak Petr zamířil do stodoly, aby zkontroloval stav sekačky, protože žně se již blížily.

Při nejrůznějších zemědělských prácích mu týden radostně ubíhal. V neděli, nijak ochotně, doprovodil manželku do kostela na mši svatou a přetrpěl pro něho nudný náboženský obřad. Ve středu po ránu, s jídelním košíkem v ruce, navštívil starého pana faráře, převzal od něho přepravku s 5 holuby a pak se přesunul před faru. Tam si odložil obě zavazadla a usedl na lavičku pod lípu.
Něco před devátou zastavil před farou fiakr a skoro přesně v tutéž dobu se ve vratech objevil farář Paleček v cestovním plášti. Oba muži se navzájem pozdravili mezi sebou, vyměnili i pozdrav s vozkou a nasedli do kočáru.

Autor

Navigace v seriálu<< Jak pan farář k vykrmené huse přišel 03Jak pan farář k vykrmené huse přišel 04 >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x