Jak pan farář k vykrmené huse přišel 02

Toto je 2 díl z 8 v seriálu Jak pan farář k vykrmené huse přišel

Farář Paleček byl typickým produktem své doby. Syn chudého chalupníka, u kterého se dalo předpokládat, že bude celý život pouhým nádeníkem. Usmálo se však na něj štěstí. Na Obecné škole patřil k nejlepším žákům. Byl to bystrý a snaživý klučina, který vynikal zejména v počtech a protože měl květnatý sloh, brzy jeho nadání objevil místní farář, který ve škole, jak tehdy bylo zvykem, vyučoval mateřský jazyk a katechismus.

Popis životních osudů Honzy Palečka by byl značně obsáhlý a odvedl by čtenáře od podstaty našeho příběhu. Spokojíme s informací, že pan farář svému oblíbenci, který mu snaživě ministroval v kostele, zařídil bezplatná studia na církevních školách. Na jejich konci se stal Jan Paleček, nyní už Johanes Palesius, katolickým knězem.

Krátce po jeho vysvěcení současný pan farář oznámil diecési úmysl odejít na odpočinek a za nástupce prosadil, díky vlivu, který v církevních kruzích měl, právě svého oblíbence Johánka. Dávná šeptanda, že Honza Paleček je vlastně utajeným synem pana faráře, se nikdy nepotvrdila.

Nový pan farář tedy zdědil po svém předchůdci jednak slušně zavedenou faru s nějakými poli, loukami a vinicí a spolu s tímto majetkem i jako jakýsi inventář, také hospodyni a kuchařku Bětušku. Tato osoba rodu ženského, měla v době nástupu Palečka do funkce asi 50 let a byla vybavena břitkým, hádavým jazykem. Jako ženská nevypadala příliš vábně, protože byla neforemně tlustá. Samozřejmě svobodná a bezdětná. Bydlela na faře, aby byla kdykoliv po ruce, pokud bylo potřeba.

Pochopitelně, že mladý farář měl své sexuální potřeby, které díky celibátu řešil občasnou a dlužno objektivně přiznat, zpočátku dost častou onanií. Leštil si tajně šavli a moc se za to styděl. Na to, že by se hospodyně mohla stát předmětem jeho sexuálních vášní, nikdy ani nepomyslel. Když jej při této nebohulibé činnosti jednou Bětuška přistihla, spustila velkou lamentaci, při které by se nebohý Johanes nejraději propadl až do horoucích pekel.

Pokud moji laskaví čtenáři náhodou četli román francouzského spisovatele Maurice Chevaliéra s názvem Zvonokosy, mohou si snadno představit, jaké asi bylo pokračování. Pro ty, kteří zmíněnou humornou knížku nečetli, mohu mnohem neuměleji, než v jmenovaném dílku popsat, že od té doby docházelo mezi farářem a kuchařkou k víceméně pravidelnému, nedovolenému obcování. Tato válka s přírodou, ve které jenom prohrával, pana faráře velmi trápila. Když se se svými výčitkami svěřil Bětušce, rozhorleně jej odbyla:

„Nemluvte mi tady o hříchu, pane faráři. Pokud někdo hřeší, tak jste to vy a mě do toho netahejte. Já jsem jen nevzdělaná ženská, ale zdravý rozum mi říká, že když to chlap nemá, může z toho onemocnět a nebo i zblbnout. A moji povinností je, abych se co nejlépe starala o vaše zdraví, pohodu a klid. Však i bejvalýmu důstojnýmu pánovi jsem také takhle vždy ochotně posloužila.“

Toto nechtěné prořeknutí vnuklo Palečkovi nápad. Farář Calaba, ve zmíněném románu Zvonokosy, byl nucen každý týden šlapat na velocipédu do sousední vsi, kde farářoval jeho bývalý spolužák ze semináře. A protože bratr v Kristu měl stejné problémy, oba se  jeden druhému vyzpovídali a dali si vzájemně rozhřešení. Náš Johánek to měl jednodušší. Bývalý pan farář bydlel totiž v malém domku nedaleko návsi a Paleček to k němu měl sotva 5 minut pohodlné chůze.

Vysloužilý kněz žil na vejminku, řečeno dnešními slovy, jako spokojený důchodce. Ačkoliv již měl něco přes 70, zdraví mu sloužilo a nijak materiálně nestrádal. Byl proslulým chovatelem poštovních holubů a v holubníku jej taky Paleček při své neohlášené návštěvě zastihl.

„Vítám tě bratře, čemu vděčím za tvoji milou návštěvu?“ radostně pozdravil starý muž příchozího. Obvyklé oslovení – milý synu, raději taktně vynechal. Oba kněží se krátce objali a potom hostitel pokynul k lavičce pod smuteční vrbou. Usedli do příjemného stínu a příchozí, s nesmírnými rozpaky a s mnohým zajíkáváním, ze sebe začal soukat pravý důvod své návštěvy. Takticky zcela vynechal, že díky podřeknutí Bětušky dobře ví, že jeho předchůdce si s ní rovněž ulevoval.

„Víš, milý synu, mám dojem že náš dobrotivý Pán tohle nějak nedomyslel. Nebo si to jeho lidští následníci na zemi nějak špatně vysvětlili. Však z historie víš, že prapůvodně kněžský celibát neexistoval. Vždyť i náš první český kronikář Kosmas, byl děkanem kapituly vyšehradské a při tom byl šťastně ženatý a měl kupu dětí.“
„Také si to myslím, důstojný pane. A proto mě napadlo, že kdybych se vám vyzpovídal a vy  mi dal rozřešení, bylo by to vlastně tak nějak v pořádku,“ řekl s úlevou mladý muž.

Pověděno, provedeno. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Od té doby pravidelně, každé pondělí, docházel farář ke svému předchůdci, aby si zpovědí očistil duši. Vydrželo jim to dlouhá léta a když starý pan farář v požehnaném věku 93 let nakonec umřel, ukázalo se, že roky pracují na každém spravedlivě. Bětuška se proměnila v zcela nevábnou babu, které mrdání už vůbec nic neříkalo a tak se nakonec jejich obcování smrsklo na pouhé kouření ptáka, před kterým si obřadně vyndavala svoje zubní protézy.
Protože Johanes tyto náhradní praktiky ani nepovažoval za hřích, přestal se s tím trápit. Samozřejmě, i na něm zapracovala léta, takže se zakulatil, začal být dýchavičný a dobré jídlo a lahvička vína z vlastní vinice pro něj začalo znamenat víc, než nějaké ty trapně směšné a namáhavé pohyby. Bětuška jeho pozvolna upadající sexuální apetit brala jako ulehčení, takže nakonec byla spokojenost na obou stranách.

Pracovní náplň pana faráře byla celkem jednoduchá. Kromě církevních obřadů, jako byly křtiny, biřmování, svatby a pohřby, které se se obývaly příležitostně, zda bylo ještě pravidelné denní odsloužení mší svatých. Zbytek volného času by měly vyplnit modlitby a rozjímání.
Dlužno podotknouti, že po rozmluvách a častých zpovědí selky Vaňkové, se rozjímání pana faráře soustředilo na zcela světské záležitosti. Bylo mu jasné, že pokud si má zasloužit Martinskou husu, musí nějak zařídit, aby sexuálně nabitý Vaněk měl možnost vypouštět svůj přetlak jinde, než na své zákonité manželce. Už když přišel se svým podivným návrhem, měl v hlavě nápad, jak by se to dalo zařídit. Teď už zbývalo jen ten plán domyslet a dopilovat detaily.

Pan farář měl vzdálenou příbuznou, mladou děvčicu, krev a mlíko, jménem Klárka Beznosková. Jméno jen dokazovalo, že někdo z jejích předků měl horkou krev, zúčastnil se selských rebelií a po porážce sedláků byl jen „mírně“ potrestán, uřezáním nosu. Podobné zvěsti se vázaly i k rodu Bezoušků. Horkou krev zdědila i Klárka protože, jak se říká v staré sprostonárodní rýmovačce: „….od sudiček do vínku, dostala žhavou čurinku.“

A právě tato žhavá čurinka byla už od dětství příčinou všech jejích životních trablů. Již jako malá holka objevila kouzelný svět masturbace a ukájela se v divokých fantaziích nejrůznějšími pomůckami. Jako puberťačka byla rodiči poslána do služby na statek, což byla tehdy pro děti z chudých rodin  zcela běžná věc. Klárka dorostla do krásy, pokud jako měřítko bereme tehdejší venkovské parametry. Udělaná ženská, která v 17 letech vypadala jak selka po dvou dětech, byla dráždivě rajcovní pro každé mužské oko.
Není proto divu, že hospodář, statný muž v nejlepších letech, dlouho neváhal a brzy začal pravidelně prověřovat její ženské kvality. Jeho sedmá svátost se toho samozřejmě brzy domákla a s velkým křikem dosáhla toho, že: … „ta holka musí okamžitě z domu!!!“

Klárka tak, jako děvečka, vystřídala několik statků a přiměřený počet amantů. Především to byl vždy hospodář, což jaksi patřilo ke koloritu doby a občas i nějaký potřebný čeledín, který potřeboval smočit rákos a vypustit přetlak. Klárka život brala, jak přicházel a o nějakou budoucnost se vůbec nestarala. Samozřejmě chodila na všechny vesnické tancovačky, kde bezhlavé a odvázané trdlování a občasná podnapilost, způsobená panáčky zelené, sladké kořaličky, kterou ji štědře napájeli zájemci o žhavou kundičku, ji na pověsti nepřidaly.

Jednou však padla kosa na kámen. Selka na statku, kdy momentálně Klára sloužila, ke svému překvapení zjistila, že její postarší, stále se na na různé neduhy vymlouvající manžel, je najednou nápadně čilý a výkonný. Bohužel však nikoliv na domácím poli. Když se nezvratně utvrdila v podezření, že hospodář větrá faldy té běhně, nespokojila se s vyhazovem.

Nejprve se vypravila za farářem. Johanes vyslechl zmatenou zpověď a pokusil se diplomaticky rozzuřené selce domluvit. Marně však argumentoval, že člověk je nádoba hříšná a dlužno mu odpouštět. Neuspěl ani s poukazováním na to, že je zažitý zvyk, aby hospodář hříšně obcoval s děvečkou a pokud z toho nevzejde nějaký nežádoucí plod lásky, je to vlastně docela normální jev, nad kterým se nikdo nepodivuje. Selka si prostě nedala říci a když neuspěla u faráře, zamířila na četnickou stanici.

Tam, zcela  lživě a podle, obvinila děvečku Kláru ze sodomie. Vrchní četnický strážmistr, na kterého se obrátila, se sice snažil ji toto udání rozmluvit, ale neuspěl.
„Osobo, uvědomujete si vůbec, že pokud by se tohle dostalo před soud, mohla by být ta…jak se jmenuje… Klára, zavřená na dlouhá léta do arestu? zeptal se pro klid svědomí pan vrchní. Dočkal se však rázné odpovědi:
„No jasně. Vo to mi právě de, pane četník. Jen ať tu mrchu zavřou, až zčerná.“

Strážmistr si povzdechl, přitáhl si papír, namočil pero do kalamáře a začal sepisovat hlášení o trestném činu. Zanedlouho si pro Klárku přišel četník, provedl zatčení, nasadil ji brazolety a odvedl do okresní šatlavy, kde na ni soudce uvalil koluzní vazbu. Během necelého měsíce se konal soud a byl to pro celou vesnici veliký plezír.

Soudní síň byla plná zvědavců a samotný průběh byl fraškou. Navrhovatelka, coby hlavní svědkyně, barvitě popisovala jak obžalovaná nedovoleně obcovala s obecním capem. Toto tvrzení pod přísahou potvrdila i její matka, 85 letá vejminkářka. Marně obhájce ex offo poukazoval na to, že svědkyně je dementní a poloslepá. Nakonec porota, složená z bezúhonných občanů okresního města, kterým byla volnější morálka na vesnicích naprosto cizí, uznala obžalovanou vinou ve znění obžaloby a ubohá Klárka dostala 5 let natvrdo. Trest byl navíc zostřen každý měsíc jedním dnem postu a tvrdým ložem. Přísný rozsudek soudce zdůvodnil tím, že obžalovaná je osobou mravů volných a netěší se v domovské obci valné pověsti.

V průběhu soudního jednání došlo k několika hádkám, i k humorným scénkám, při kterých soudce mlátil dřevěným kladívkem do stolu, aby zjednal klid a vyhrožoval, že nechá vyklidit soudní síň. Když na př. vypovídal hostinký, předvolaný jako svědek obžaloby, dostal otázku:
„Pane svědku, stalo se někdy, že byste viděl obžalovanou v nějaké choulostivé situaci?“
Hostinský, vědomý si toho, že je středem pozornosti, horlivě  přisvědčil.
„Ano, slavný soude. To jsem jednou šel narážet sud a viděl jsem tam obžalovanou, hned vedle Pisoiru, jak tam vestoje zezadu mrdá s nějakým přespolním mládencem.“
V sále to zahučelo a soudce hostinského napomenul:
„Pane svědku, stojíte před soudem a vypovídáte pod přísahou. Proto vás vyzývám, abyste nepoužíval vulgární výrazy. Takže uvádíte, že tam ti dva souložili?“
Hostinský viditelně zrozpačitěl a nejistě souhlasil:
„Ano, máte pravdu, slavný soude, ti dva tam skutečně tó…souložili.“ Na chvíli se odmlčel a pak dodal: „Ale přece jenom ctihodnosti, nic bych za to nedal, že tam vopravdu mrdali.“

Sál se válel smíchy, ale korunu všemu nasadil o chvíli později  hrobník Maceška. Když žalobkyně podrobně líčila, jak obžalovaná obcovala s kozlem, zmíněný hrobník zařval na celý sál směrem, kdy se krčil a snažil se být nenápadný její manžel:
„To jsem vážně nevěděl, Franto, že seš obecní cap.“
Celý soudní sál opět zaburácel bouřlivým  smíchem a soudce byl málem na mrtvici. Na výsledku to však nic nezměnilo a Klárka šla sedět.

V současné době měla  „odkroucené“ dva roky trestu. Farář Paleček, k jehož povinnostem patřilo, aby pravidelně navštěvoval okresní vězení, byl vlastně jediná návštěva, kterou kdy Klárka v base měla. Byla natolik v obecném opovržení, že nikdo jiný ji nenavštěvoval a rodina se ji farizejsky zřekla.

Každou středu před farou zastavil fiakr, který platilo Okresní hejtmanství. Důstojného pána dovezl do města, do dvora věznice. Zde byly dvě, přísně oddělené části – mužská a ženská. Farář nejprve vyřídil mužskou část. Vyslechl zpovědi zájemců ze strany vězňů a pak pro ně odsloužil mši svatou ve vězeňské kapli. Pak spojovací brankou prošel do ženské části. Přetrpěl si zpovědi vězeňkyň a potom, ve stejné kapli, odsloužil druhou mši pro ženské. Vedení věznice striktně trvalo na tom, aby se obě pohlaví nemohla střetávat ani při příležitosti duchovních záležitostí.

Když splnil všechny svoje vězeňské povinnosti, přešel Johanes do vězeňské zahrady. Tam mu po chvíli přivedla dozorkyně Klárku. Dívce ani vězeňský úbor neubral na rajcovní kráse. Bachařka si, jako obvykle, neodpustila proslov, že na takovou mimořádnou návštěvu vlastně odsouzená nemá nárok, ale že se jedná o vyloženou laskavost vrchní dozorkyně důstojnému pánovi, jehož si vysoce váží. Potom odešla s tím, že za půl hodiny si pro odsouzenou přijde. Dvojice se volnou chůzí pustla po cestě zahradou. Vitální Klárka mezitím žvanila věty, nad kterými farářovi málem vstávaly vlasy hrůzou.

„Víš Jendo, je fajn, že se takhle můžeme projít a popovídat si. I když, rozhodně bych byla raději, kdybys nebyl z přízně, kdybys nebyl panáček a kdybys byl mladší.“
„Nech toho, Klárko, mě úplně stačí ty nemravnosti, co jsem od tebe musel vyslechnout při zpovědi. Hrůza pomyslet, ty ženské orgie, co jsi mi popisovala a nebo ty tvoje hrátky s okurkou…“
„No však, kdybys to Jendo nebyl ty, tak opravdu nevím, zda bych se cizímu knězi dokázala svěřit,“ přiznávala Klárka lehkomyslně. Když došli k lavičce pod smuteční vrbou a usedli, Klárka pokračovala:

„Mít tady jiného chlapa, než tebe, tak už bych věděla, co dělat. Vidět sem není a jediná cesta co sem vede je přehledná, takže příchozí je vidět zdaleka. A za půl hodiny, to by se dalo stihnout věcí…“

Právě tehdy faráře poprvé napadlo, že být na jeho místě šoustuchtivý sedlák Vaněk, byla by spokojenost na obou stranách. A kdybychom připočítali i selku Vaňkovou, tak vlastně na třech. Teď jenom zbývalo vymyslet, pod jakou záminkou sem toho nadržence dostat. A to nejen pro jednou, ale pravidelně a často.

Navigace v seriálu<< Jak pan farář k vykrmené huse přišel 01Jak pan farář k vykrmené huse přišel 03 >>
4.5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x