Jak pan farář k vykrmené huse přišel 01

Toto je 1 díl z 8 v seriálu Jak pan farář k vykrmené huse přišel

Důstojný pán Johanes Palesius seděl ve zpovědnici a krutě se nudil. Venku byl parný den, ale uvnitř ztemnělého kostela bylo citelně chladno. Vytáhl z kapsičky masivní zlaté cibule, zaostřil zrak a s nevolí zjistil, že bude muset v přítmí dřevěné budky sedět ještě nejméně půl hodiny, aby splnil své „úřední hodiny“, vyhrazené zpovědím. Pokud ovšem nepřijde nějaký hříšník, či hříšnice, s rozsáhlým seznamem hříchů. Jak se brzy ukázalo, jeho obava se měla vrchovatě vyplnit.

Janu Palečkovi, jak se farář původně jmenoval, bránilo v usnutí po výborném obědě, jen nepříjemné chladno. Proto téměř s úlevou zaregistroval protivné vrznutí kostelních dveří, spolu se slunečním svitem, který na chvíli prolomil příšeří kostelní lodi. Od znovu zavřených vstupních dveří, se ke zpovědnici blížila ženská postava, zahalená do šátku.
Teprve, když se žena přiblížila natolik, že ji mohl poznat, v duchu si jen povzdechl.  Jana Vaňková, ač byla ve středním věku 35 let, by klidně unesla nálepku přímo ukázkové „svíčkové báby“. Byla bigotní katolička, která by klidně neusnula, kdyby alespoň jednou v týdnu neomyla svoji duši od hříchů poctivou zpovědí.

„Pochválen pan Ježíš Kristus, důstojný pane,“ pozdravila navyklou frází a poklekla na schůdek u zpovědnice. „Jdu se vyzpovídat,“ dodala celkem zbytečně.
„Až na věky,“ odpověděl mechanicky farář. „Milá dcero, naposledy jsi byla u zpovědi v pondělí a dnes je pátek. Skutečně nemusíš chodit tak často.“
„Ale já zhřešila, důstojný pane,“ téměř zaúpěla klečící žena.
„No snad to nebude tak hrozné,“ snažil se ji konejšit farář a v tu chvíli začal být sám zvědav, s jakou vymyšleností pověstná hříšnice  přijde.
„Právě že jó, důstojnosti, já jsem zase souložila se svým mužem.“
Farář jen vyčítavě zvedl oči k nebi a lehce zavrtěl hlavou. Byl v tu chvíli rád, že jej od „hříšnice“ odděluje  jemná mřížka, která ji zabránila spatřit jeho mimiku.

„Milá dcero, už mnohokrát jsem ti říkal, že soulož se zákonitým manželem není žádný hřích. Je to dokonce  manželská povinnost. Takže tohle vynecháme a teď mi řekni  svoje další hříchy.“
Klečící žena se však nedala odbýt:
„Ale jak to, důstojný pane? Souložit se přece má jenom tehdy, když se mají zplodit děti a ne, když to na toho mýho přijde. Nejsme přece zvířata, abychom to dělali na potkání. A navíc, on na mě chce prasárny, které se mi hnusí.“

Farář chvíli rozpačitě mlčel, ale pak mu zvědavost nedala a zeptal se, jakéže to prasácké praktiky má jeho ovečka na mysli. Zpovídaná žena zřetelně upadla do rozpaků a pak ze sebe vypravila:
„On onehdá přišel nacamranej z hospody a hned by na mě lezl. Táhla z něj kořalka a byl sprostý. Když jsem mu nechtěla nastavit, tak mi řekl, že pokud se bojím, že by mě zbouchnul, tak mi ho strčí do zadku. Taková sodomie, no fuj!!!“
A jak byla rozjetá, rozhořčeně pokračovala:
„Nakonec chtěl, abych mu jej žmoulala dlaní a vzala mu ho do pusy!! Považte důstojnosti, do úst!!! Taková zvrhlost, to přece nemůže ode mne chtít. Tak jsem vás chtěla poprosit, abyste mu nějak domluvil.“
„To těžko,“ pomyslel si farář, který jejího manžela znal jako poněkud prostoduchého, ale spořádaného člověka. Stejně dobře znal všechny lidi z vesnice, protože se zde narodil a žil celý život, s výjimkou studentských let, které strávil v semináři v Olomouci. Nejlépe samozřejmě znal lidičky pobožné, kteří chodili do kostela a formou zpovědi jej informovali o všech nepravostech, kterých se dopustili. Ty měl jako pod lupou a mnohdy si pobaveně pomyslel, co by z toho mohl vytřískat, kdyby ovšem poctivě nedodržoval zpovědní tajemství.

Právě teď, napůl duchem nepřítomný, vyzval hříšnici, aby ze sebe vysypala všechny další hříchy, aby ji mohl uložit pokání a dát rozhřešení. A zatímco Vaňková ze sebe chrlila směšná sebeobviňování, jako třeba, že brala jméno Boží nadarmo, protože zaklela, když ji z ruky vypadl talíř  a rozbil se a že nadávala svému muži do prasáků, farář ji poslouchal jen na půl ucha a v duchu vymýšlel, jak by mohl udělat konečnou přítrž jejím častým zpovědím.
Když se žena za mřížkou odmlčela, důstojný pán si uvědomil, že zřejmě skončila. Vytrhl se ze svých myšlenek a laskavým hlasem k ní začal konejšivě promlouvat.

„Především tě musím poučit o té, jak ty říkáš, Sodomii. Ta se vztahuje pouze na případy, že by člověk obcoval s dobytkem. A protože ty nejsi dobytek, o nějaké Sodomii nemůže být ani řeči.  Dále náš Pán, ve své neobyčejné laskavosti, nebrání  manželům souložit. Pouze zakazuje používat nějaké nepřírodní ochranné pomůcky, jako jsou kondomy, pesary a různé chemické prevíty, které jsou vskutku nástrojem ďáblovým.
Naopak, doporučuje ženám, aby využívaly své neplodné dny, ve kterých si mohou několikrát do měsíce dopřát této lidské radosti, aniž by hrozilo nebezpečí oplodnění.“
Po tomto poučení naprosto mechanicky Vaňkové  přikázal pomodlit se  u oltáře 5× Otčenáš a 5× Zdrávas a pak ji bude odpuštěno. Propustil ji s tradiční frází:
„Odejdi v pokoji dcero a nehřeš více,“ čemuž samozřejmě nevěřil ani on, ale  ani ona.
„A manželovi vyřiď, ať se za mnou příležitostně zastaví, že bych s nám rád o něčem důležitém mluvil. Nemusí chodit do kostela a v hospodě by se to moc nehodilo. Ale můžeme spolu posedět na lavičce pod lípou. Teď jdi a Bůh s tebou.“

Manžel, Petr Vaněk se samozřejmě neobjevil. Zato Vaňková přišla asi po 10 dnech znovu a se stejným problémem. Farář se nebeskou trpělivostí vyslechl její nářky a potom ji, zcela mimo rámec zpovědi, podrobil jakémusi informativnímu výslechu.
„Tak mi řekni dcero, jak často se tvůj manžel dožaduje styku?“
„No on by chtěl skoro pořád, kanec jeden,“ prohlásila selka a hned se chytla za ústa: „jé, promiňte, důstojný pane,“ ale jak byla rozjetá, hned pokračovala: „Jenže já mu vždycky nedám!“ prohlásila vítězoslávně. „Buď mám své dny, nebo mu tvrdím, že je mám, nebo mě „jako“ bolí hlava.“
„Takže mu lžeš a při tom dobře víš, že i lhaní je hřích,“ usmál se farář. „Takže, jen tak odhadem –  jak často spolu do měsíce obcujete?“
„To je různé, pane faráři. Tak přibližně bych řekla, že asi 2× až 3× do měsíce.“
„A tobě se to zdá moc a nebo málo?“
„Samozřejmě, že moc! Já bych byla nejraději, kdybychom to nedělali vůbec. Děti už máme a já se bez toho docela klidně obejdu.“

Důstojný pán si vybavil zpovědi jejích vrstevnic, většinou výstavních selských samic a nevesele se usmál. Bylo mu jasné, že selka  Jana je typický případ dokonalé frigidky a v duchu jejího manžela Petra politoval.
„A nemáš obavu, že když mu nechceš vyhovět, tak si to najde třeba někde jinde?“
„To by si mohl zkusit,“ řekla selka nakvašeně. „Ale my máme notářsky  sepsanou Manželskou smlouvu a tam to mám posichrováno. Pokud bychom  se rozvedli, je celý grunt jen můj a on potáhne s žebráckou mošnou,“ dodala se zjevným potěšením.
„No to mi mohlo napadnout – Prodaná nevěsta a Naši furianti dohromady,“ pomyslel si  farář. A protože o případu nemrdavé manželky a chudáka potřebného Petra přes týden několikrát přemýšlel, začal se mu v hlavě rýsovat plán, jak tuto prekérní záležitost vyřešit. Po chvíli významného mlčení nabídl ubohé hříšnici podivný obchod.

„Poslouchej mne dobře, milá dcero. Pošli za mnou svého muže a já s ním něco zkusím. Rozhodně mu neříkej, co s ním chci řešit, to by ho sem nedotáhl ani pár volů. Ale  pokud se to povede a on na tebe přestane naléhat ohledně obcování, tak  mi přineseš na sv. Martina pěkně vykrmenou husu. Co ty na to, plácneme si?“
Radost oslovené ženy byla nesmírná.
„A to by šlo, pane faráři? Vy byste to mohl zařídit, aby ho vymiškovali?“
Farář se málem neubránil smíchu.
„To tedy určitě ne. Ale ony existují i různé duchovní síly a já bych mohl zkusit je na něj uplatnit. Za výsledek ovšem neručím, ale pokusit se  mohu.“
Spokojená Vaňková odcházela s veselou domů a farář začal promýšlet podrobnosti svého plánu, který měl v hlavě už několik dnů.

Navigace v seriáluJak pan farář k vykrmené huse přišel 02 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x