Jak pan farář k vykrmené huse přišel 07

Toto je 7 díl z 8 v seriálu Jak pan farář k vykrmené huse přišel

Pravidelné středeční jízdy do okresního města se staly tradicí. Spokojenost byla vskutku na všech stranách. Starý pan farář se dětinsky radoval, že jeho „pošťáci“ zvládali cestu zpět v rekordních časech, o kterých si vedl pečlivé záznamy. Samozřejmě, nejšťastnější byla naše milenecká dvojice, která se snažila vybít si svůj sexuální potenciál co nejvíc. Řezali do toho velmi intenzivně a protože se viděli jen jednou týdně, pochopitelně se snažili využít každou minutu. Spokojený byl i farář Paleček. Z pravidelných a pořád ještě zbytečně častých zpovědí selky Jany Vaňkové byl informován, že ten hanbář Petr ji již neobtěžuje a nevynucuje si obcování. Jenom ji občas chytne za prsa, nebo poplácá po zadku. Navíc faráři s určitým potěšením sdělila, že si Petr stěžuje na silné bolesti v zádech, které jej zřejmě odrazují od kopulačních pohybů.

Při zpovědi si však nechala zcela pro sebe, že dlouhá sexuální abstinence si u ní začíná vybírat svoji daň. Nikdy by ani sama sobě nepřiznala, že ji to, co považovala za nechutné, tak nějak začíná chybět. Při nedělním koupání v neckách si podvědomě velice pečlivě omývala svoji chlupatici a pociťovala při tom podivné potěšení a vzrušení.
Vzhledem k tomu, že díky svému náboženskému přesvědčení, při kterém odmítala jakýkoliv druh mazlení před samotným milováním, byly tyto pocity pro ni nové, překvapivé a velice příjemné. Už jenom pomyšlení, že by si sama udělala dobře, považovala za perverzní, ale protože se jí to stávalo jen při koupání, nepovažovala to za hřích, ze kterého by se měla vyzpovídat.

Později pak, ač nerada, musela připustit, že toto laskání kundičky se pro ni stává návykové a že bez toho nemůže být. Začala se obávat, že se dostává do osidel satana a že s ním marně bojuje.
Další porci vzrušení zažila, když přihlížela, jak Petrův jezdecký kůň, krásný hřebec, pokrýval přivedenou klisnu. Ta byla přivázána předními běhy na trdlici, aby nemohla uhýbat a přivedený hřebec, který tento obřad podstupoval poprvé, se vskutku snažil sice vehementně, ale zpočátku dost neúspěšně.

Po několika marných pokusech přistoupil k snažící se dvojici opatrně z boku hospodář. Uchopil zduřelou koňskou žílu oběma dlaněmi a pozorně ji zavedl do nastavené vulvy. Vzápětí obezřele uskočil stranou a dobře udělal, protože hned potom se rozpoutalo peklo. Hřebec divoce frkal a ržál, když v divokém tempu zasouval svůj téměř půlmetrový nástroj do klisny, která jako správná ženská, dávala najevo nelibost a nespokojenost s příkořím, ke kterému byla nucena.

Selka přihlížela z bezpečné vzdálenosti a náhle pocítila v podbřišku jakési podivné teplo. Chvatně odešla a po chvíli zjistila, že má zcela promočené spodní oblečení. Tehdy ještě nebylo zvykem nazývat tento kus  prádla kalhotkami, (na naše poměry by asi bylo přesnější označení bombarďáky), neb toto intimní oblečení nebylo určeno na nějaké předváděcí exhibice. Zahanbeně si dotyčné mokré spoďáry svlékla, přemáchla je v lavóru a pověsila uschnout tak, aby to nebylo všem na očích.

Nakonec došla k názoru, že její jednání, i myšlení je zase perverzní a hříšné. A protože byla zvyklá nepříjemné věci neodkládat, chtěla hned za tepla očistit svoji duši upřímnou zpovědí, k velké nelibosti faráře Palečka.
Jana ze sebe v kleče před mřížkou zpovědnice sypala jedno sebeobvinění za druhým. Podrobně léčila, jak provádí samohanu při koupání a jak ji strašně trápí lítost, že zase podléhá hnusnému chtíči.
Nezamlčela ani svoje vzrušení při připouštění hřebce, které se, bez jejího přičinění, projevilo tím, že promočila spodní prádlo, jako nějaká děvka.

Johánek toho měl právě dost. Když už doufal, že se neodbytné svíčkové baby zbaví tím, že jejímu manželovi sežene vhodnou kundí náhradu, najednou se tady objeví zástupný problém. Už to viděl v živých barvách, jak fanatická selka jej bude otravovat 3× týdně, kdykoliv si v přísném soukromí vyhoní píču. Rozhodl se tedy, že pro svůj klid zatíží své svědomí dalším hříchem a začal ke klečící selce konejšivě promlouvat:

„Milá dcero, náš Pán ve své nekonečné milosti pamatuje i na takové případy. Stejně, jako manželské obcování, se za hřích nepovažuje i tato náhradní praktika, pokud je třeba manžel dlouhodobě nemocný a své manželské povinnosti neplní. A pokud vím, Petr má nemocná záda a tak po tobě tyto, pro tebe nepříjemné povinnosti, vůbec nevyžaduje.
Takže buď klidná, je sice pravda, že trochu hřešíš, ale je to hřích malý a tvoje upřímná lítost jej zcela omlouvá. Pokud nebudeš mít jiné hříchy, stačí, když budeš chodit ke zpovědi jen v pátek, abys mohla v neděli s klidným svědomím přijmout Tělo Páně. Teď odejdi v pokoji, máš mé rozhřešení a u oltáře se pomodli 3× Zdrávas. Bůh s tebou.“

Uklidněná selka skutečně uposlechla a Johánek měl od ní pokoj. Čas utěšeně běžel a vše šlo jako na drátkách. Pravidelné středeční vášnivé mrdačky zcela odvedly pozornost Petrovu od jeho zákonné manželky, před kterou se úspěšně vymlouval na silné bolesti v zádech.

Johánek se vyzpovídal svému předchůdci a kromě svých obvyklých hříchů přidal ještě jeden a sice, že  si z pohodlnosti poněkud   upravil výklad písma svatého. Starý pán se ani neobtěžoval tím, že by vyzvídal podrobnosti a udělil mu rozhřešení, takže spokojenost, jako vždy, byla na všech stranách.

Pár dní před sv. Martinem přinesla selka vlastnoručně na faru pěkně vykrmenou husu a předala ji Bětušce s jednoduchým vysvětlením, že… „důstojný pán už bude vědět…“
Bětuška darovanou husu mistrně zpracovala a tak se několik dní na faře odbývaly „husí orgie“.

Klárce se utěšeně krátil trest a když se stalo, že pár měsíců před koncem jejího trestu náhle skonala farářova Bětuška, bylo rázem rozhodnuto, že nastoupí na její místo. Což se také po Klářině propuštění stalo.
Nikdo se tomu ani nedivil, protože se vědělo, že Klárka je ze vzdálené přízně pana faráře. Mladá děvucha se tedy ujala vlády nad farskou kuchyní a rovnocenně zastupovala Bětušku i v jejích sexuálních službách. Ty se však smrskly jen na příležitostné vykouření ptáka, protože Johánek ve své lenosti už ani nic jiného nepožadoval.

Petr na faru docházel nepravidelně, ale zato často, někdy i několikrát týdně, pod záminkou různých hospodářských prací a oprav na stavení. A protože pan farář byl při jeho návštěvách vždycky doma, nikoho ani nenapadlo, že by se pod střechou fary mohly dít nějaké nepravosti.

Tady by se mohlo zdát, že náš příběh je jako správná pohádka z pera Boženy Němcové – se šťastným koncem. Vše dobře dopadlo, všichni jsou spokojení.
Jenže život je nejlepší spisovatel a tak se stalo, že i v našem příběhu poznenáhlu nastal nečekaný zvrat.

Přestože selka Jana měla v podstatě od Palečka povoleno, aby si dělala dobře, kdykoliv si vzpomene, najednou ke své hrůze zjistila, že jí samoobsluha nestačí. Dokonce potlačila svoji nechuť a učinila několik pokusů, aby vyprovokovala manžela k nějakým těm důvěrným stykům.
Zde však narazila na tvrdý odpor. Petr ji dost nevrle odbyl s tím, že tyto pohyby jsou pro něj velmi bolestivé a nestojí mu za těch pár vteřin radosti. Navíc si v duchu svoji nemrdavou manželku skutečně vychutnal a spokojeně to bral jako satisfakci, za momenty svého ponížení, kdy se jí marně vnucoval.

Jana byla z tohoto odmítání zcela vykolejená. Najednou zjišťovala, že vlastně nemyslí na nic jiného, než na šoustání. Když ráno sypala slepicím, stačilo vidět, jak kohout s potěšením obskakuje jednu slepici za druhou a již cítila teplo v podbřišku a za chvíli byla dole mokrá.

Další šok zažila, když na mlatě přistihla čeledína Francka ve velmi choulostivé situaci. Nadržený mládenec si tam v pološeru leštil šavli a byl do toho tak zabrán, že selku, která se k němu přikradla nestřeženě zezadu, vůbec neviděl. A tak mohla Jana se zatajeným dechem vidět celou choulostivou situaci až do úplného konce.
Především slyšela přerývavé funění, které tak dobře znala ještě z dob, kdy s Petrem pravidelně šukala. Tehdy tyto pazvuky považovala za odporné a teď ji náhle připadaly, jak hudba nebeská. Dále si všimla čeledínova obličeje, který byl zkřiven do grimasy, jež vystihovala jeho momentální stav mysli. A v neposlední řadě měla možnost vidět i Franckovo nářadí.
Jako bigotní katolička jakživa neviděla jiného ptáka, než manželova a to byl vskutku výstavní kus. Ve své neznalosti připisovala své nelibé pocity při šoustání právě této nadměrné velikosti a právě proto byla teď nadšená, když viděla, že Francek má ptáka sotva polovičního.

Okamžitě ji napadlo, že tento mrňousek by její kundě mohl způsobit nebeské blaho, které by nebylo provázené nepříjemnou bolestí. Celá rozpálená se nakonec dočkala Franckova vyvrcholení. S tlumeným zachrčením se čeledínovo tělo otřáslo pohlavní křečí a semeno v několika v několika prudkých šprycech vylétlo skoro metr daleko a rozpláclo se o loukotě sekačky.
Francek se pomalu uklidnil, otřel si ptáka do rukávu, a když jej zandaval zpět do kalhot, otočil se a spatřil hospodyni, jak na něj zírá jako na zjevení. Strašně se lekl a vyrazil ze sebe jakési zahýkání.

Teď si teprve selka uvědomila, že tady se před ni rýsuje určité řešení jejího problému. Francek byl totiž němý. Nikdo nevěděl proč, ale prostě od dětských let nikdy nemluvil. Jinak zcela zdravý a zřejmě i průměrně inteligentní, což se ovšem nemohlo nijak potvrdit, neboť díky své vrozené vadě ani nechodil do školy a byl tudíž zcela negramotný. Manuálně byl však velmi šikovný a zvládl každou práci, která mu byla prakticky předvedena a „natlučena“ do hlavy.

Tohle vše prolétlo Janě hlavou bleskovou rychlostí.
„Je němý a  mezi lidi skoro nechodí, takže ani nemůže nic vykecat,“ pomyslela si v duchu, zatím co chudák čeledín, rudý jak vařený rak, se snažil zdekovat. Selka jej rázně chytla za rameno a obrátila jej k sobě:

„Moment Francku, tohle ti jen tak neprojde. Myslím, že mi budeš muset vysvětlit, proč si moji stodolu pleteš s hampejzem. Nestydíš se, dělat tady takovéhle nemravnosti?“
Ubohý Francek, evidentně vyděšený, se jí snažil vytrhnout a při tom vydával jakési nesrozumitelné hýkavé zvuky.
„Nic mi vysvětlovat nemusíš, ba ani nemůžeš, protože seš němej a navíc napůl blbej,“ řekla spokojeně selka a zcela v rozporu se svými předchozími mravokárnými slovy, mu zcela jednoznačně zajela rukou do ještě ani nedopnutého poklopce.
Její ruka šátralka v příštím momentě uchopila ochabující úd a vyprostila jej znovu na světlo denní.

Vzápětí zažil Francek druhý šok, hned po tom prvním, když mu selka začala jeho čerstvě vycákanou tkaničku, nezkušenou rukou, ale zato vehementně a rázně mnout a svírat. O nějakém honění totiž nemohlo být ani řeči, protože Jana vlastně držela v ruce mužského ptáka poprvé. Předehru z manželského života vůbec neznala, Petrovi ptáka do ruky vzít odmítala a celá její role při šoustání se omezovala na to, že prostě nastavila a pak jen trpně držela.

Přes absurditu situace se Franckovo péro začalo vzpamatovávat a evidentně tuhlo. Popletený čeledín sice stál jak dřevěný svatý, ale když se mu začal do žíly vracet příjemný svědivý pocit, natáhl chvějící se ruku, položil ji selce na temeno a naprosto jednoznačně ji začal tlačit hlavu do svého rozkroku, k probouzejícímu se neposedovi.
„Ty prasáku!! Snad si nemyslíš, že ti ho budu brát do pusy??!!“ zmohla se Jana na slabý odpor.
Francek však přitvrdil. Se vzrušeným mumláním ji chytil za uši a nesmlouvavě táhl hlavu dál, k již pěkně trčícímu ptáku.
Jana měla teď přímo před očima asi tak 10 cm pěkně ztuhlé šlachy, na jejímž konci vykukoval, částečně krytý předkožkou, pěkně do fialova zbarvený žalud. Nesmlouvavý tah za uši naznačoval jednoznačně, co se od ní očekává.

„Děj se vůle Boží,“ pomyslela si Jana odevzdaně a váhavě olízla jazykem špičku žaludu. To nastartovalo Francka ještě víc a než se vzpamatovala, prodral se se útočník skrz pootevřené rty a začal ji v ústech klouzat tam a zpátky.
Francek totiž, i když možná byl ducha poněkud jednoduchého, přece jenom určité zkušenosti měl, byť s ženštinami pochybné pověsti. Většinou to byly potulné cikánky a někdy také ženy z tzv. světských, co jezdily s poutěmi a kolotoči.

Když si byl jistý, že selka již odpor vzdala, přiměl ji k tomu, aby se z předklonu sesunula do kleku, aniž by přerušila kouření. Vychutnával si tu nebeskou slast a pak se předklonil. Oběma rukama zajel za volný Janin živůtek a uchopil do obou dlaní její rozhoupaná vemena. Potěšeně podebral to Boží požehnání, labužnicky je potěžkal a začal hníst, jak pekař těsto.
Když ji pak mnul a kroutil bradavky, Jana k svému překvapení prožila svůj první, nekoitální orgasmus. Po chvíli se dočkala i druhého Francova vyvrcholení. Prosťáček se ji zcela neomaleně vysemenil do úst a odpadl.
Opona spadla a fraška byla u konce. Oba aktéři se pomalu vzpamatovávali z nečekaného a neobvyklého zážitku. Chvatně si upravili oblečení a s určitým pocitem provinění se každý klidil po své práci. Jana ještě prstem na ústech naznačila Franckovi, že musí mlčet a zahrozila mu ukazováčkem. Čeledín jen horlivě zakýval hlavou a zmizel.

Jana ze stodoly zamířila do kuchyně, aby pokračovala v přípravě oběda. V hlavě měla zmatek, ale po těle se cítila jak znovuzrozená. Pokud se, jen tak náznakem, objevily jakési výčitky svědomí, energicky je zaháněla. To, že by se měla jít co nejdřív vyzpovídat, zatím odkládala s tím, že si to musí důkladně rozmyslet.
„Vždyť se vlastně nestalo nic tak světoborného,“ táhlo ji hlavou. „A jen Bůh ví, zda se to bude ještě opakovat.“
Sama dost dobře nevěděla, co by ji bylo milejší: zda aby dnešní epizoda byla naprosto ojedinělá, a nebo, zda by bylo dobré, kdyby to mělo nějaké pokračování.

„Co se vleče, neuteče a zítra je také den. Však důstojný pán poradí, jak to nejlíp s Bohem srovnáme,“ odložila své rozhodnutí. Pak se – ovšem tentokrát se spokojeným prozpěvováním –  pustila do dokončování přípravy jídla. Vždyť  poledne se blížilo a za chvíli se chasa začne scházet k obědu.

 

Navigace v seriálu<< Jak pan farář k vykrmené huse přišel 06Jak pan farář k vykrmené huse přišel 08 >>

Autor

5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x