Otec despota 04

Toto je 4 díl z 14 v seriálu Otec despota

Hned pod obloukem do kuchyně se obě mláďata zarazila. Evžen seděl na své velitelské židli zcela nahý, pokuřoval oblíbený doutník a s nohou přes nohu mával na synka s nevěstou. O pár kroků dál zpozorovali matinku, která cídila linku i dřez v krátkém triku, z pod kterého ji opět vykukoval upravený bobřík.

„No tak my zas jdem,“ vzdal se nad trapasem Slávek a otočil se proti Valentýně, aby ji vytlačil z chodbičky.

„Počkej, ještě jsem se nepředstavila,“ nevěnovala mu dívka jediný pohled a přetlačovala se s jeho propadnutým hrudníkem.
„Tssss, holka má víc rozumu než ty,“ zvedl se od stolu despota a s rozbimbaným ocáskem se rozkráčel k Valině, aby se s podáním ruky seznámili.

Prošel okolo manželky jako v pohádce o císařových nových šatech a pozoroval každičkou vteřinu, kterou Valina věnovala jeho měkkému ohonu.
„Tak jakpak se jmenuje tahle květinka?“ podával jí ruku schválně nedaleko ocasu.
„Valentýna,“ usmála se a očka jí zářila.
„Vidíš maminko? Máme v rodině Valentýnku. Pojď se taky seznámit,“ nabídl Bohuně přátelství s novou slečnou v domě, ze které nadšeně ucítil vyzývavost, kterou by manželce nikdy nedovolil.

Matinka se jen točila zády a rudá zář z její tváře se odrážela do bílé výmalby kuchyně. Dělala všechno proto, aby se nemusela otáčet. Skládala a zase rovnala utěrky, stáčela ouška hrnků jedním směrem, přerovnávala příbor a natahovala trapnou chvíli co nejdýl.
Mezitím si fotřík mladinkou holčinu okatě prohlížel a nestydatě prohazoval svoji nahotu. Slávek jakoby tam nebyl, jen opodál čekal až se tahle sešlost ukončí, rozpadne a bude se moct vážně svojí vyvolené omluvit.

Věděl, že tohle nerozdýchá a uteče, což mu vhánělo slzy do očí, protože za celé odpoledne poznal, že není tak špatné být v páru. V duchu se s ní loučil a ani si nevšiml, že Valentýna už sedí u stolu, má nalito a stále čeká na seznámení s matkou. Jako opařený vpadl do kuchyně, nechal se setřít ponižujícím otcovým vtipem a dosedl naproti němu.

„Okamžitě se tuhle s Valinkou seznam!“ zakřičel despota k Bohuně, která polkla hořkost v krku a konečně se natočila k dívce, aby se uvedla jako pravá cvičená opice.
„Těší mě,“ pobaveně reagovala Valina a nebylo poznat jestli si v této společnosti hoví a nebo se jim jen otevřeně směje.

„Ta mě zítra roznese na kopytech. Ta mě hned zítra pomluví, ach jo,“ skuhral si v duchu sám pro sebe Slávek a smiřoval se s chodbami všech možných kanálů, jelikož si nedovedl představit své další volné kroky v běžných ulicích.

Bohuna natřásala prdelku, nechtěně nabízela bobra zvědavým pohledům, obskakovala Valinu přesně tak, jak tyranský dirigent žádal a pomalinku se sžívala s celou zvláštní situací. Valentýna seděla, zase jen drmolila o sobě a své rodině, nechala se nestydatě okukovat od naháče vedle sebe a jakoby zapomínala, za kým sem přišla, si měřila každý centimetr z otcovi holé kůže. Evžen si zase nedovedl vynachválit synův výběr.

Tuhle mladou kost, která se nezalekla, nezaječela a neutekla, si už živě představoval v různých soukromých i společných orgiích. Nevnímal nic z toho, co potencionální snacha žbrchlala a jen naučeně přikyvoval, aby jí dokázal veliký zájem. Slávek si začal uvědomovat, že podle dívčího povídání se rozchod konat nebude a tak se vnitřně uklidňoval a ladil tvář do úsměvu.

Trojka u stolu se nakonec náramně bavila, že i sama Bohunka se zálibně dívala na celou situaci, protože takovéhle veselí a pohodu ve vilce nezažila ještě nikdy. Stála opodál, průvan jí hladil a sušil pysky a konečně si vyloudila krásný úsměv v obličeji.
„Co je? Ty seš zas nadržená?“ srazil ji ihned na zem rejpancem Evžen.
„Ne, to ne,“ zastyděla se Bohuna, okamžitě zvážněla a otočila se zády, aby dodělala už dokonale provedenou věc.
„To snad není pravda,“ zakroutil hlavou Evžen a s posměšným uculením na adresu své ženy se zadíval Valentýně do očí.

Dívka se uměla projevit naprosto chválihodně, protože jen opovržlivě mávla rukou a naskočila tak naháčovi na rozehranou strunu. S velikým porozuměním odkývala Bohuninu neposlušnost a dál se vtírala pod kůži nadšenému fotříkovi. Z očí jí šlehaly plamínky zvědavosti, nadrženosti a nadšení. Jakoby zapomněla, že má Slávka z druhé strany, se věnovala jen a jen despotovi.

„Nezdržuju vás? Nechcete si zajít k sobě do pokoje?“ posílal je do soukromí rozjetý Evža, jako by slečnu znal sto let.
„Jo, to bychom mohli,“ chytil se hned Sláva a než stačil kdokoli reagovat či protestovat, už táhl Valinu za rukáv k sobě.
„Co blbneš? Žárlíš nebo co?“ bavila se otevřeně dál mladice.
„Ses zbláznila? Co tohle má celý znamenat? Ty se nad nima jako bavíš, nebo co? Jiná by utekla, tak proč tam sedíš a ještě s ním komunikuješ jako by se nechumelilo?“ vyjel po ní Slávek.
„Tys mě dneska moc neposlouchal, co? Jinak bys věděl, proč mi tohle divný nepřišlo,“ uraženě oponovala Valča, protože její odpolední zpověď byla tím pádem naprosto zbytečná.

Slávek se snažil si vybavit všechny nažuchlané věty, kterými ho dívka zahrnula, ale nezbývalo mu nic jiného než šikovně dívčinu zpověď zamaskovat a zahrát dokonalého posluchače s tím, že jednou se to třeba znovu dozví.

„Pojď sem,“ přivinul si holčinu k hrudi a dělal jak dokáže být chápavý a svoje si ubránit.
„Prostě mi to chybí a tak si nedokážeš představit jak mi srdce zaplesalo. Tvůj táta mi ho připomněl,“ popustila další střep z odpoledního monologu.

Slávek jen marně dál tápal a hledal důvod, se kterým se mu Valina dřív svěřila, ale nepřišel na nic. Jen se mu v uších ozývala ozvěna z věčného tlachání a jeho představ, takže ji jen zmáčkl a čekal až to celé vyšumí.
Tiskl se na hrbolatý hrudník, muchlal zezadu její zadeček a než stačil projevit trochu citů ucítil další útok malou dlaňkou v rozkroku.

„No co. Když to máme dovoleno,“ mrkla na překvapeného bodáka a odmítala se tvrdé hroudy pustit.
„Ale potichu, ano? Nechci být jako oni,“ kladl si podmínky nadrženec a ochotně nastavoval tuhou konzoli proti dívčímu bříšku.

Nedočkal se odpovědi, jelikož mladá nevěsta se s ničím dál nezdržovala. Ochotně se svlékla, přiklekla, nabrala tvrdý kůl mezi trojky a rozhonila ho. Nastalo neskutečné blaho pro oba. Slávek tohle nikdy dřív nepoznal a Valině se vlévala horkost do celého těla přes bradavky, škrtající o mladíkova stehna. Občas vyjela jazykem proti velkému žaludu, nebo přeručkovala, aby se veledíla chopila i dlaní. Pohonila ručně a znovu ptáka zamkla mezi dva balónky.

„Vylízej mě!“ štěkla najednou proměněně a sekla sebou na postel.
„Tiše!“ zaúpěl Sláva, ale hbitě poklekal k roztaženým stehnům, aby ochutnal poprvé v životě to, o čem chlapci ze školy už dávno básnili.

Zabořil hlavu k oholené cendulce, roztáhla prsty a poprvé prolíznul. Nabral šťávu na špičku jazyku a slanost mladé kundy ho dostala do obrátek. Už na nic nečekal a rozlízával mladinkou brázdu rychlostí jeho nejdivočejší hoňky. Tlačil se rty k poštěváku, sjížděl jazyčiskem k dírce a občas zarejdil i u análu, když se Valentýna vyzývavě nadzvedla.
Pochutnával si na pizdí trofeji a jemným bubnováním prstů káravě mírnil rozjetý samčí hekot. Měl toho dost na práci a jen tak tak stíhal. Věnoval se čerstvé kundě rty, jazykem i prsty, zvládal k tomu dráždit poštěváka, dírku i zadeček a ke všemu upozorňoval na hlasitý projev, kterého se chtěl vyvarovat.

Jakýkoli jeho pokus o utišení Valentýna bojkotovala ještě silnějším řevem. S občasným pohledem vzhůru zpozoroval, že tohle vzdychání ze sebe vyráží schválně proti dveřím, ale už nešlo přestat, takže místo proklínání, se s celou záležitostí smiřil. Otíral mokrý žalud do čalounění a chystal se každou vzepnout se a zasít.
„Došukám tě!“ upozornil a na první dobrou zarazil kůl do rozlízaného žlábku.
„Je velký! Tlačí mě!“ hekala ke dveřím Vala, rozjetá jak parní lokomotiva.
„Neboj, zvykneš si!“ uklidňoval ji Sláva a přicvrnkával palcem o vykukujícího frajtra.

Napichoval si ji v kleče, natahoval ruce k rozhopsaným kozičkám a konečně s radostí naslouchal roztouženým dívčím tónům. Hrdý sám na sebe, jak se mu ji podařilo rozparádit, se prošukával zaježděnou brázdou, aniž by vnímal pochvalné despotovy výkřiky na svoji adresu. Na druhou stranu jediný, kdo je až moc dobře vnímal a vítal, byla Valentýna. Nechala se zacpávat obrovským kůlem, občas zafňukala nad zbytečnou velikostí a dál se oddávala s rajcovním křikem, královské mrdačce.

„Bereš něco?“ křivil obličej Slávek, protože už měl na kahánku.
„Jasný, cákej to do mě,“ souhlasila se semenem v pizdích trubkách Valina a roztáhla si micinu prsty, aby pořádně nabídla svůj pohár.

Slávek přišukal ještě pár temp, zaryl prsty do měkkých boků a vysemenil se do nevěstiných útrob. Slastí skoro ohluchlý, si už nevšímal, jak jeho vyvolená dohoňuje rozdělaný mokrý spodek a dopřává vycákanému ocasu jemnou masáž v podobě cukající pičinky.
„No to bylo něco,“ chválila si neukojitelná ramlička.
„To jo,“ funěl zničený mladík a plazil se do lehu na postel za Valinu.

„Mám žízeň,“ vstala Valča, stále ještě v rouše Evině a zmizela v chodbě směrem do kuchyně pro pohár pití.
„Pane bože! To jsem si asi dal,“ vyvrátil oči Slávek, zasyčel vztekle na adresu Valiny a rozhodnutý ji v tom vyráchat, se dál válel na pohovce.

„No vida, jak k nám slečna krásně zapadla,“ pochvaloval si sedící tatík a ukazoval Bohuně na nahulatou příchozí.
„Já jen trošku pití,“ uchichtávala se Valča.
„Dal ti do těla co? To má po mě,“ kasal se postarší nadsamec, aby se na něj nezapomínalo.

Bohunka vycvičeně vstala a natočila dívce vodu se sirupem. Podala ji ve chvíli, kdy koutkem oka zahlédla táhlé pohyby manželovy ruky, která nestoudně proháněla už zase ztuhlou žížalku.

Navigace v seriálu<< Otec despota 03Otec despota 05 >>
2 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x