Otec despota 07

Toto je 7 díl z 14 v seriálu Otec despota

Slávek se šoural chodbou vilky k manželské ložnici a občas otočil zrak, aby viděl svoji vyvolenou, jak se nahá objímá s jeho otcem. Z toho pohledu mu nebylo nijak zvlášť dobře. I když si dívku nevybral srdcem, přeci jen tuhle její zradu těžko nesl. Den po dni býval víc vyčerpaný, protože se cítil jen jako stroj a využitá věc. Upínal se k matce, protože jedině tam se cítil potřebný a milován.
Poslušně se blížil k ložnici rodičů, ve dveřích se ještě naposledy ohlédl a když už nahulatou dvojici neviděl, vzal za kliku a vešel dovnitř.

Naskytl se mu pohled, jaký ještě nezažil. Vytrestaná matka klečela, bořila kozy do polštáře, oči rudé chtíčem a tváře jen hořely. Tlačila zadek do prostoru a umrouskaně vzdychala. Slávek neznalý těchto hrátek netušil, zda je to důsledek očividného zbití nebo nadrženost. Postával chvíli ve dveřích, pak za sebou tiše zavřel a zakašlal, aby máti upozornil na svoji přítomnost.

„Slávečku,“ vzdychla jakoby z posledního.
„Mami? Stalo se tu něco?“ blížil se opatrně k matince a překusoval sanicí, protože do něj vjížděl ještě větší vztek na onu dvojici na chodbě.
„Pojď ke mně, broučku,“ zatřepala se jako rosol.

Nemohla, díky nabuzenosti, ani otočit krkem. Nevěnovala mu ani jeden pohled, protože zbytek síly, která v ní po výprasku zbývala, chtěla věnovat právě do zážitku se synkem. S každým blížícím se krokem umírala touhou po mladém jazyku. Chvěla se tak silně, že manželské letiště pod ní vesele pokřupávalo a ladilo do taktu s vrzající podlahou pod Slávkovými kroky.

„Kdo ti to udělal?“ zeptal se celkem zbytečně, sáhl konečky prstů na rozpálenou a zarudlou matčinu zadnici a zatnul volnou pěst, aby zahnal vztek.
„Je potřeba to zchladit,“ sykla do čela širokého lůžka Bohuna a tála už jen pod tím jedním dotekem.
„Kde všude tě zbil?“ zkoumal pohledem Slávek.
„Podívej se,“ natáčela rudou prdel matinka a tekla do chlupů na pindě.

Slávek sjel prsty od ledvin po stehna a zase nahoru. I přes něžný dotek, kůže Bohunu tolik pálila, že míchala vzdechy se syčením a prosila o další pořádný průzkum. Nastavovala se mladým štíhlým prstům a každý další dotek ji roztáčel ještě víc do extáze, což Slávek ve své nezkušenosti ještě nechápal. S velikou opatrností roztahoval jemně pysky a okukoval otoky na huňatém kundím kožíšku.
Jen letmo zkusil citlivost poštěváčka, o který měl největší strach a po dlouhém zavzdychání se poněkud uklidnil. Bohunka byla citlivá víc než kdykoli předtím. Tahle nakládačka jí sice dala zabrat, ale na druhou stranu ji natolik rozparádila, že už jen potřebovala, aby bylo dílo dokonáno. Nedočkavě čekala na odvážlivost svého synka a těšila se z každého doteku studentské dlaně.
Slávek prohrabával matčinu nateklou micinu a když viděl silné proudy šťáv, došlo mu konečně, co se od něho žádá. Beze slova si jednou rukou prohrábl koule, zmáčkl bouli v rozkroku a začal si spouštět kalhoty.

„Mami můžu?“ naznačil prstem hluboký zájezd dovnitř a dočkal se jen zahýkání rozbouřené Bohunky.
Matinka nebyla schopná slova. Klečela a čekala bez hnutí. V jedné strnulé poloze zářila karmínovou prdelí do prostoru a užívala palčivé bolesti, která potřebovala zchladit. Teď už si byla jistá, že ji konečně někdo dodělá. Vždyť v těsné blízkosti tušila Slávkovu chloubu, obrovský lofas, který ji vždy dokázal krásně roztáhnout pindu všemi směry a v pár okamžicích ji navodit její radostný, finálový smích.

Když ucítila horký Slávkůch dech, skoro omdlévala. Pak už jen vnímala v zbičované kundě mrštný synkův jazyk. Nejdřív ji s opatrně prolízl po celé délce, jemně obkroužil frajtra a pak znovu sjel k rozkvetlé dírce, odkud srkavě nasával šťávu.
Bohuna se znovu zatřásla. Už ani nehlesla a naprosto oněměná jen držela a čekala co bude dál.
Slávek položil dlaň na rozpálenou prdel, aby si mámu opatrně přidržel a jakmile ucítil horkost rozžhavených kachláků, jemně podjel pod aspikovým tělem k prsům. Nahmatal bradavku, zažmoulal prsty a pustil se do nerušené lízačky.

Bohuna slastí plakala. Zvrátila hlavu dozadu, rukou si držela zrudlou půlku, pomáhala ji roztahovat a slzy nebeského štěstí se jí kutálely po tváři. Slastí, která ovládla celá rodidla málem umírala. Slávek kmital, srkal, cumlal, kousal, chrochtal a lízal s ohonem v ruce. Občas musel bolestivě přiškrtit, protože v této situaci mu matinka chutnala opravdu víc, než kdykoliv předtím. V takovémto rozpoložení jí ještě nikdy neviděl a svojí nadržeností ho maximálně ovládla, takže se tentokrát musel opravdu ovládat. Nechtěl ji zklamat, protože cítil, že potřebuje víc než jindy.

Z krásného prolízávání se chlupatou zahrádkou, ho vyrušilo hlasité plesknutí. Zbystřil, otevřel oči a uviděl maminčinu dlaň na už tak dost rozpáleném zadku. Zkusil si líznout s důrazem jako před tím a oči nechal otevřené. Další plácanec si matinka dopřála znovu a po každém průlizu zase, až na prdelce začaly naskakovat nové červené skvrny.

„Takhle?“ špitl stydlivě Sláva a zkusil ji znovu plesknout až se půlka rosolovitě zatřepala. Bohunka jen horlivě zakývala hlavou a dál se chovala jako nestoudná klisna. Sláva v pokleku za matinkou se dotýkal žaludem velké díry, podebral obě zbarvené půlky kobylího zadku a zmáčkl. Řídil se projevem matinky a protože ta si nahlas zachrochtala, zkusil to znovu a pevněji.
Klouby na rukách mu bělaly, bílé odkrvené mapky na zádeli se rychle barvily krví a chytaly nádech vínově rudé. Ženské nohy se pořád víc oddalovaly od sebe a rozšklebovaly zralý kundí lusk. Slávek se dostával do stejného stavu jako jeho mamina. Gigant mu trčel a opíral se o břicho, koule ztvrdly a mozek přestal fungovat.

Klečel za matinkou a střídal obě ruce v průplesku, protože ho už od silného bubnování bolely. Cítil se jako šaman, král a vládce. Bubnoval na lidskou koženou blánu a Bohuna mu dávala jasně najevo, že její druhý Pán vyhrává. Slávek nevydržel a zajel vytrčeným čurákem do maminy, aby ukončil oboustranné trápení. Hned po prvním zájezdu dovnitř ucítil silné kundí sevření a úlevu, když vymlaskl ven. Znovu zajel do lví huby, nechal si ocas zmasírovat a znovu vyklouzl. Pomalu si matinku roztahoval během neustávajícího plácotu. Dlaně ho už štípaly, prdel skoro modrala a jeho buchar špuntoval tu nedodělanou incestní mindu.

„Už nemůžu,“ vyhekl provinile a než stačila Bohuna zareagovat úlekem, chytil ji za boky a začal divoce napichovat.
Jel jak šicí stroj a vypichoval do kundy všechny sprostoty světa. Bohuna hekala a se šťastnými slzami se přidržela rámu postele, protože cítila že se konečně udělá. Dvorce se jí třely o polštář, kunda se sbírala k výbuchu a Slávek se pevně, až bolestivě držel ramen, aby krátkými a rychlými přírazy vyšlehal všechno semeno do vřelé chlupatky.

„Slyšíš? Už se udělala,“ nabádal k odposlechu Valentýnu Evžen, když uslyšel Bohunčin známý finální smích.
„To je divný, že se tak řehtá,“ posmívala se Valča až si za to vysloužila ostrý Evženův pohled a políček.
„Opovaž se jí ještě někdy posmívat!“ zastal se své ženy despota a prskal se zlým pohledem do mladého drzého pohledu.

„Já to tak nemyslela. Omlouvám se,“ otočila ihned Valina a hrábla rukou na místo, kde se stáčela měkká tyranova žížalka.
„No proto!“ odpustil jí Evžen a netrpělivě čekal až se otevřou dveře ložnice, protože se rozhodnul tentokrát nerušit.

Valentýna se tulila k ochablému rozkroku a znovu začala nenasytně dorážet. Zkoušela přetahovat kůžičku na zralém měkoušovi a protože to šlo ztežka, musela si jej druhou ručkou přidržet. Osázela ho mlaskavými pusinkami a předla u toho jako kotě. Evžen se díval pobaveně pod sebe a opovržlivě jí připomenul, že to, co dneska proběhlo se nebude opakovat.

„Já vím,“ neposlouchala dál Valentýna a snažila se nezbedného dráčka probudit znovu k životu.
„Víš, ale je ti to jedno koukám. Toho už neprobudíš, ti říkám,“ bavil se nad mladistvou neukojitelností Evža.
„Že ne? A Když ne já, tak co třeba moje ségra?“ nasála změklou jahůdku s provokativním pohledem vzhůru.
„Kdo? Mluv ty mrcho, cos říkala?“ zbystřil Evža.
„Já ještě nevykládala o Haničce?“ mrskala provokativně jazýčkem po žaludu a vyloženě dráždila hada bosou nohou.
„Ne! Jaká je? Dělej, povídej o ní,“ opřel se do opěradla židle, nechal si cumlat ohůnek a naslouchal hlasu přerušovanému kuřbou.

Kódoval si do hlavy věk, postavu, náturu a pták hutněl a tvrdnul. Díky popisu do posledního puntíku, stačilo Evženovi jen přivřít oči a místo Valentýny ho v představách kouřila právě popisovaná Hanička. Mladá sestřička jejich Valinky, s buclatou postavou, malými prsy a velmi stydlivou povahou. Evžen jen poulel očiska a pochvaloval si vysněnou dívku z Valenčina klanu. Mladinká Hanička, zatím jen v zastoupení Valiny, stydlivě pusinkovala už zase tvrdý ocas, brnkala nemotorně rozkývanou jahodou o nosánek a provinile sledovala přísné despotovy oči.

„Další ovečka do chlívku,“ zašustil dlaněmi o sebe, když si představil rozrůstající se samičí stádečko.
„To těžko,“ přestala kouřit uraženě Valentýna a usadila se naproti na židli.
„Jak těžko? Já ji chci!“ praštil znovu generál do stolu, protože odmítal trpět jakýkoli odpor.
„Ona je strašná stydlivka. S ní se nedá nic. Za prvé je panna a za druhé, stydí se i přede mnou, takže s tou asi fakt nic nebude,“ zamrkala nervózně Valentýna po pěstním souboji s deskou stolu.
„Chci! Ty mě neslyšíš nebo co? Chci!!!“ vyrazil ze sebe naposledy Evžen už ve stoje.
„Dobrá, já to zkusím zařídit,“ svraštila zoufale čelo mladice, která absolutně netušila, jak by do tohoto domu svou sestru dostala jinak, než pod nějakou lživou záminkou.

„No konečně,“ spokojeně si prohlédl manželku mezi dveřmi Evžen. Otáčel si ji ze všech stran a chválil dobře odvedenou synkovu práci, když spatřil zmodralou prdelku své ženy. Pochvalně kýval na Slávka v chodbě a ještě jednou naposledy uštědřil poslední ránu z milosti. Vypleskaná Bohunina prdel se zatřepala, zapálila jako celé peklo a teprve po jejím tichém poděkování se vrátil despota na svou židli.

„Budeme mít návštěvu. Valentýna nám konečně představí kousek rodiny,“ poklepával si prsty do rytmu Evžen a těšil se z další oběti.
„Kdy? Ať stihnu připravit pohoštění,“ nabízela se hned zmrskaná hospodyňka Bohuna když se už zase točila s utěrkou u kuchyňské linky.
„Ty se hlavně nezapomeň oblíct,“ rozesmál se vlastnímu vtipu despota a zkontroloval všechny přítomné tváře, jestli se poslušně smějí.

Slávek zvedl nuceně koutek, Bohunka otočila tvář, aby dokázala poslušnost také úsměvem a jen Valentýna zadumaně přemýšlela, jak dostat mladinkou bojácnou naivku do tohoto šukacího domu.

Navigace v seriálu<< Otec despota 06Otec despota 08 >>
1 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x