Otec despota 13

Toto je 13 díl z 14 v seriálu Otec despota

Cestou k voňavému grilu si Evžen chrochtal blahem. Vezl si pod střechu další ovečku do sbírky. Už příchodem Valentýny se rozhodl, že si splní sen mnoha mužů. Využije k tomu svoji despotickou náturu, smíchá jí se štěstím a penězi a založí si domácí harém, plný ochotných a vždy připravených subin.

Sladce se usmíval při myšlence na dosavadní orgie, které se umocní dalším a dalším úlovkem. Dokonce se mu srdce rozbušilo když si vzpomněl na chápavou a milující Bohunku, která by zasloužila posvětit. Vlnu citů však rychle zahnal dalším šklebem na spolujezdkyni, aby si udržel image tvrďáka.

„Doma dáš Slávkovi,“ vybalil na Hanku úkol bez obalu.
„Cože?“ zarazila se Hana, která doufala, že lesní šukačkou si to odbyla a teď ji už čeká jen flákota grilovaného masa.
„Už jsem řekl a slyšela jsi dobře. Hanko, chápej. Musíš se naučit. Musíš si ji nechat pořádně protáhnout a roztáhnout. A taky se seznámit se všema,“ usmíval se a vyprávěl jako by kupoval rohlíky s vlašákem.

Hanka opět s překvapenou tváří se zhluboka nadechla a hledala v sobě první známky odhodlání. Chápala, že je na čase začít žít stejně jako ostatní holky v jejím věku a přijímala i situaci, kdy ji zralý fotřík i celá možná zkušenost zajímá.
Nechala se vézt se strachem z nového, ale na druhou stranu se těšila. Kývala na vše, co po ní Evžen chtěl, souhlasila s dalšími návštěvami, nechala si vysvětlit rodinná pravidla a v duchu se připravovala na první dotek vybásněné Slávkovy hadice. I přes strach z bolesti či natrhnutí, se kochala venkovní přírodou a poddávala se dalšímu ručnímu ataku věčně roztouženého fotříka. Evžen ji muchlal faldy, zajížděl dlaní pod sedinku a nebo štípal radostí do buclaté tvářičky.

Pár metrů od vily dlouze podržel klakson, aby dal najevo, že se vrací v dobré náladě a ne sám. Osazenstvo domu netrpělivě obsadilo okna jako holubi a despota na ně Hance se smíchem ukazoval prstem. Chichotal se, zesměšňoval je a snažil se tak rozptýlit Haničku, aby se přeci jen nerozmyslela. Nechtěl zdlouhavé vysvětlování zažívat znovu a tak vtipkováním na adresu okenních šmíraků boubelce chystal půdu.

„Tak pojď, vystoupíme, když už se na nás tak těší,“ pobídl svou novou hračku.
Hanka vystoupila, protáhla si faldíky a nasměrovala si to přímo ke vstupním dveřím, kde je už čekala poslušná Bohunka.
„My se ještě neznáme, já jsem Hana,“ usmála se na paní domu pokorně, ale zarazila se její tichostí.

Bohunka sklopila zrak, kývla hlavou a bez jediného pohledu či zvednutí tváře uvedla dívčinu po schodech do patra. S posmutnělým obličejem čekala na další manželovo utvrzení, které jí stačilo ke štěstí.
Musela dokola slyšet, že nejde o nic jiného než o roztažená stehna a tak si sama dumala pro sebe dokud neucítila jemné poplácání po zadečku. Evžen následoval jejich kroky a i přes svoji tyranskou povahu se uměl do Bohuny vcítit.
Věděl stoprocentně, co se v ní, díky příchodu nové kosti, odehrává a tak jí popleskal zadničku a zašeptal do ucha uklidňující slůvka. Bohunka se zatetelila, zrůžověla a tiše poděkovala, aby podstatně klidnější, uvedla dívčinu do obývací místnosti. Ihned odběhla do kuchyně připravovat občerstvení, večerní rituální kávu a obsloužit návštěvu i mužíčka dalšími laskominami.

„Kde jste všichni?“ práskl do stolu až v Hance znovu hrklo.
„Už běžíme,“ dala se slyšet Valentýna, aby uklidnila určitě na smrt vystrašenou sestřičku na dálku.
Táhla za sebou Slávka a vběhla do pokoje, kde následně zkoprněla. Čekala vyplašeného kolouška, čekala nářky, prosby, chystala se na roli utěšovatelky a místo toho viděla sedět zářící ségru, jak si hoví v sedačce a nasává vůně z místní kuchyně. S otevřenou pusou si ji změřila od silných kotníků, po zelená očiska a jen zvědavým kývnutím hlavy vyzvídala, co se stalo.

„Ahoj,“ podepřela se Hanka rukou a přesedla na levou kýtu, aby ztěžka přehodila tučné kolínko přes druhé.
Sebevědomě vzhlížející Hanička si užívala nového stavu, kdy jako téměř nezkušenám prožila svůj další odvážný kousek. Se zvednutou sebedůvěrou si přidržovala nožku, mrkala na oba zíralce a usmívala se na Evžena, jemuž se tohle chování dvakrát nezamlouvalo. Přeci jen si hověl v tichých slečnách a poslušných samičkách s nalomeným sebevědomím nebo alespoň zhrzeným osudem. Chvíli pozoroval spouštějící se Hančinu drzost a aby vše co nejdřív dal zase do pořádku a vrátil všechny na zem, zařval silným tenorem.

„Co je? Je naložené maso? Bude se grilovat, ne? Co ty čumíš Slávo? Však se dočkáš!!! A ty? Ty ses měla motat v kuchyni ne? Jak to, že jsi odtamtud nepřišla? A ty? Si myslíš, že si jednou zamrdáš před dědkem a budem ti tu líbat paty nebo co? Chvíli tu nejsem a úplně tu vlčíte!!! Valino táhni za Bohunou, Slávku ty si sedni tuhle vedle a ty se zklidni!“ rozdal úkoly a pohrozil prstem u kulaťoučké Hančiny tváře.

Odfrkal svůj monolog, po kterém zase všichni fungovali přesně tak, jak to měl rád. Každý na svém místě, všichni v pohybu a s pekelně soustředěnými tvářemi. Založil ruce za hlavou a sledoval, jak si synátor opatrně přisedává k mladinké ramlici. Sláva věděl, že zrovna tuhle cvaldinu má otec v plánu zajet hned po společné kávě.
Počítal s tím, že on sám bude hlavní aktér, který jí projede škvírku, aby mohla s rodilým despotou spolupracovat dál. Proto Slávek od chvíle, kdy fotřík opustil dům, sbíral všechnu energii a odolával matčiným svodům i Valentinému škemrání. Potřeboval ocas pevný jako skálu a semeno husté, hutné a nevypotřebované.

„Líbí se ti?“ tázal se tatík Haničky když si mladou dvojici naproti pořádně prohlédl.
„No, ano,“ špitla kulatice a sklopila stydlivě zrak.
„Proč jsi mu ještě nedala pusu?“ dál řídil své domácí kino despota.

Hanka natáhla krček, vyšpulila rty a se zavřenýma očima věnovala kamarádský polibek na Slávkovy rty. Mladík ani nestihl zareagovat, protože se zrůžovělá Hanička rychle odtáhla a brala tím úkol za splněný.
„Děláš si ze mě srandu? Copak jsi ve školce? Pořádnou mu dej! Pořádně jazyk musíš vyplazovat!“ hučel Evžen a nutil Hanku už úplně rudnout.

Se zalíbením sledoval zkušenějšího syna, jak ji bere za bradičku a pomáhá jí překonat stud. Poprosil ji jemně o jazýček a když to malé hádě uposlechno a nabídlo svůj růžový sval, nasál ho konečně pořádně do rtů, aby jej ochutnal. Slávek líbal polevující Haničku, moc dobře vnímal jak mu taje v náruči a oddává se každé mokré puse, kterou ji daroval. Evžen v roli režiséra se usmíval a liboval nejen jako řídící dozor, ale i díky voňavému mládí. Sledoval dva proplétající se jazyky, růžové líce a náboj jiskřící mezi vzrušující dvojicí.

„Proč nezapojíte ruce?“ naváděl k dalšímu kroku oba aktéry.
Slávek se nemusel už nechat pobízet. Zajížděl rukou mezi tlusťoučká Hančina roztažená stehna a mačkal jí pipinu přes lesklou látku legínů. Zatínal prsty co nejvíc do kůže, která se přes látku bohatě boulila a rýsovala dva masité pysky. Kroužil s nimi do stran, olizoval jí zoubky a mačkal se k ní tak silně, že Evžen měl co dělat, aby zbystřil faldíkovité zápěstí, které si dralo cestu k Slávkovu puntu.

„No přidejte děti, přidejte!“ pobízel je dál despota chrčivým tónem.
Už sám zajížděl k neposlušně žížalce a sledoval jak divadlo na sedačce, tak dveře pokoje. Dychtil po obou ženách, které cinkaly nádobím v kuchyni. Nastražil slechy a očima na stopkách radil mladé dvojici, co by rád viděl.
Zatínal zuby, protože tohle představení patřilo k těm silným zážitkům.
Roli režiséra si přál odjakživa a tak dbal na to, aby se tato chvíle ničím nezkazila. Šimral si koule, vytahoval je na světlo boží a s trčící tkaničkou mlaskal nad synkem a dychtivou dívčinou.

Slávek zrovna kasal Hančino tričko k její bradičce a něžně kroužil okolo tvrdé bradavky, když se konečně obě místní služky objevily s tácy ve futrech. Rozparáděná dvojice si jich nevšímala. Bohunka s Valentýnou jen překvapeně zamrkaly a jen Evžen o sobě dal vědět, aby na něj náhodou nezapomněly.

„No to je dost! Tady hercům už vyschlo v krku! Potřebují osvěžit, tak rychle. Každá pohár do ruky a dejte jim napít!“ rozhazoval rukama a rozběsněné dlaně uklidňoval až v rozkroku, kde se fialověla hlavička nadrženého hříbku.

Bohunka drapla orosenou sklenici a podala ji Valentýně. Sama se natáhla po druhé limonádě a přiklekla k synkovi, který nerušeně dumlal růžovou bradavku. Valině stačilo pár sekund, aby napodobila despotovu ženu a se svým osvěžením se sehnula k buclaté sestře.
Bohunka vzala hlavičku synka, opřela si ji do předloktí a jako by jej kojila mu opatrně nalévala pití do pusy. Valča se podobně postarala o sestru. Otočila k sobě Hančin obličej a přiložila ledovou sklenici k lačně rozevřeným rtům.
Oba aktéry musely napojit skoro v bezvědomí. Ani Slávek a ani Hanka nevnímala okolní starostlivost, protože míra vzrušení a jiskřivá chemie mezi nimi, způsobovala oběma stavy bez tíže.
Po pár douškách se ochotně vrátili k líbacímu procesu a matinka s Valčou se žadonivě zadívaly despotovi do očí.

„Nevíte co máte dělat? Věčně vám mám radit, vy mrchy?“ ukazoval na svého ptáčka a vztekle po nich metal oblečení, které si během osvěžující přestávky svlékl.
Poslušně, v kleku se obě volné samice připlazily a postupně se postaraly o jeho tělo. Jedna škrabkala vnitřní stranu jeho stehen, druhá olizovala mužný chlupatý hrudník a Pán tvorstva se zálibně díval na rozjíždějící se dvojku naproti.

Nechal se olizovat. Přivíral spokojeně oči a zase se prudce probíral, aby mu neušel ani okamžik ze sedačkové předváděčky. Bohunka se jazykem prodírala hrudní houní, Valentýna mu masírovala nohy a lísala se jako kočka a Slávek s Hankou už vzájemně vysvlékali jeden druhého.

„Jdi to poskládat,“ ukázal na hromadu zahozeného oblečení a nohou Valinu popoháněl.
Valča se drze zamračila, sekla pohledem po Bohuně, který využila volného místa po ní a mrzutě se odebrala k prádlu na podlaze. Až teď byl Evžen v ráji. Viděl vše, co bylo pro něj v životě podstatné. Zadaného syna, oddanou manželku, úklid a tak si chrochtil v pololehu, tahal Bohuniny kudrny a vydával svůj klacík za anakondu velkou. Manželka si hrála s jeho píšťalkou, dopřávala mu pocit gigantu a po očku slídila po akci na sedačce.

Slávek už svého vetřelce držel pevně v rukách. Líbal Hanku dál, přijímal její polibky a prožíval něco úplně jiného než s Valinou. Ta klečela na parketách, rovnala oblečení do komínku a rudla vzteky, protože kvůli nervozitě musela začít párkrát odznova. Snažila se stihnout vše dokonale napoprvé, aby se mohla zúčastnit společného reje, ale marně. Prokletá trička i kalhoty se mačkaly, odmítaly jako naschvál držet v komínku a tak znovu a dokola rozhazovala a skládala.

Navigace v seriálu<< Otec despota 12Otec despota 14 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x