Otec despota 06

Toto je 6 díl z 14 v seriálu Otec despota

Rodinka prožívala zvláštní chvíle plné silného vzrušení. Syn se na matce střídal s otcem, mladá nevěsta všemu přihlížela nebo napomáhala, ale i když ocas budoucího tchána znala dokonale, nikdy jej neměla v sobě. Jeho zásady byly pevné a neměnné. Miloval chvíle, kdy si ho nechal pokuřovat mladinkou Valentýnou při večerních zprávách.

Sedával v sedačce, nohy široko od sebe, nechal se obskakovat poslušnou ženuškou a přitom měl mezi stehny klečící Valentýnu s ocasem v hubě. Stačil jeden náznak, kdy se Valina začala v kleče kroutit, rozjížděla se jí stehna a vystavovala dva nateklé pysky k ojetí, a už ji Evžen vyháněl k synovi do pokoje, protože na tyhle zážitky měl jen svoji ženu.
Trpěl jako kůň, protože mladý zadeček ho lákal. Vůni i chuť znal, ale těsnost mu byla pořád ještě cizí. Přesto, že miloval poslušnost a oddanost svojí ženy a byl pánem každé situace, bál se výčitek a tak si s mladou nadrženkou pohrával jen v představách.

Hotové peklo prožíval ode dne, kdy nabídl Valentýně bydlení. Nechtěl o ni přijít a tak sázel na její psychonaivitu a mládí. Domluvil den, kdy se před jejím domem ukázal s fárem, pomohl Valince s kufry do auta a odvezl si ji do vilky, která už od cesty voněla spermatem a místo meluzíny bylo slyšet jen hekání.
Na dotěrné otázky věčně nabuzené mladice, jen připomínal s důrazem sobě vlastním, aby si uvědomila ke komu patří a tím končil další debaty. Valentýna se musela spokojit s ocasem v puse nebo dlani a zbytek dodělávat na svém Slávkovi, který naopak fungoval jak pro její, tak i pro matčinu brázdu.

S každým dnem se z despotického fotra stávalo nadržené monstrum, kterému byla málo celá rodinka. Zkoušel nové a další prasárničky, předváděl se, nebo nutil obě samice do věcí, ke kterým by se jindy nesnížil a vinu shazoval na mladou prsatou krev v domě. Z práce se vracíval čím dál dřív, všem nařizoval podrobné rozpisy příchodu domů, režimy dne a vše si hlídal jako ostrý pitbull.

V mladé kobylce cítil konkurenci, protože byla stejně dominantní jako on. Slávek dostával zabrat, u subení Bohuny vždy asistovala tak vehementně, že kolikrát dokázala přebrat Evženovi otěže a tak se rodinného despoty stával větší a větší pruďas.
Bohunka poznávala silnější rány, nejen v oblíbený čtvrtek. Ani jedno slovo už nedokázal pronést v klidu, nic mu nebylo dost dobré a nejvíc mu dávala zabrat věčně neukojená Valentýna, na kterou byl ochotný si pořídit i bič.

„Kde je Slávek? Kde mám oběd? Co to máte na sobě?“ hulákal Evža za kuchyňským stolem.
„Slávek příjde za hodinu a oběd ti už chystám,“ nervózně nalévala Bohuna omáčku ke kouřícím domácím knedlíků.
„Já jsem se neptal kdy příjde, ale kde je!“ praštil pěstí do stolu puntičkář a zlostně vmetl pár blesků do obličeje sebevědomé Valentýny.
„Netuším, nehlídám ho,“ olízla si rty jazýčkem v bezprostřední blízkosti drzá mladice a nedala na sobě znát strach z generála, což ho točilo ještě víc.
„Kde ho máš, ty mrcho?“ přitáhl si ji za výstřih a prskal jedy přímo do dívčího obličeje tentokrát se silným důrazem.
„Jel okopírovat něco do školy,“ smála se mu drzanda do očí a zmáčkla své trojky k sobě, aby uřvance konečně nalákala.
„Ty pod stůl a ty konečně nandej ten oběd!“ stlačil Valču na kolena a znovu praštil do stolu, aby Bohuně zdůraznil svůj hlad.

Valča si na kolenou naučeně svlékla tričko, sedla si na paty a s posledním přáním dominantního tyrana se musela vzdát zakázaného orálu, takže rozhonila jeho hádě pouze rukou. Brnkala si žaludem o bradavky, ručkou tiskla slabé žilky a věnovala prstní péči celému klacíku i koulím.

„Málo slaný, podej sůl!“ zvedl zrak od nedochuceného obědu Evžen a Bohunka jedním skokem reagovala na despotovo přání, jen aby předešla další vlně křiku. Po očku sledovala mladinkou synkovu nevěstu a pomalu, ale dost jasně vlhla v rozkroku. Musela svůj kontrolní zrak maskovat další prací a tak se pustila do umývání a leštění nádobí, rovnání kořenek, či třídění příborů v příborníku. Očkem si dovolila občas nenápadně uhnout, aby zahlédla jak mladinká ručka klouže po tvrdém ocasu, jak poslušně dráždí starý pytel a mlsně se těší na něco víc.

„Ještě kafe! A ty hoň!“ řídil vše od stolu jako paša a chystal si cigaretu k zapálení.
„Můžu aspoň jazykem?“ odvážila se Valentýna zaškemrat, když už jí sliny tekly koutky ven.
„Ne!!!!Můžeš dostat akorát tak na prdel!“ vztekal se otec až rudnul nejen slastí na koulích.
„To je moje práce, vypadni!!!“ opovážila se Bohuna žárlivě ozvat poprvé ve svém soužití s tyranem až ji z toho samotnou zamrazilo.

Evžen se zadíval na obě dvě. Nevnímal, že celou situaci zachraňuje Valentýna, která mu ptáka rozhonila jako o závod a jen tupě zíral na poznámku svojí manželky. Lapal po dechu, protože se mu najednou sypal svět. Tak, jak ji měl do teď vycvičenou a odnaučenou od zbytečných dotazů či přání, se mu v téhle chvíli a ještě před svědkem opovážila dokonce odporovat. Zatmělo se mu před očima, zamračil obličej, vstal od stolu, hodil zapálené cigáro do popelníku a jen rukou prošvihl vzduchem, aby ukázal směr do ložnice.

Tentokrát se k ložnici blížila Bohunka opravdu provinile. Pokaždé měla jistotu, že se jí vyplácení bude líbit, ale dnes prožila svůj první strach. Valentýna ji drze doprovázela a v duchu se i těšila na další zážitek. U letiště už se ani nemluvilo. Bohuna sama od sebe svlékla domácí oděv, v kleku vylezla na postel, nastavila zadnici a naslouchala zvukům za zády. Evžen se zbavoval zbylých hadrů, kopal je na hromadu ke dveřím a v ruce cinkal řemenem, vytaženým z gatí.

„Tohle jsi teda neměla dělat,“ pronesl výhružně. Pleskal si kůží do dlaně a nastavoval Valentýně ohon už i k pokouření.
„Omlouvám se,“ špitla Bohuna do čela postele a zaslechla první mlasknutí dívčí tlamičky.
„Na to už je pozdě,“ stlačil si Valinu až ke koření, malinko ji podávil a odstrčil, aby se ukojil pohledem, jak po něm mladá samička zase chňapla.

Bohuna už jen čekala. Zadnici měla strachy staženou i když mlaskání pochutnávající si skorosnachy jí svlažovalo spodek tak, že jí kunda jen syčela. S rozšklebenými pysky čekala na první ránu docela dlouho, protože despota si prošukával hulící Valininu mordičku. Drtil řemen v dlani a supěl. Z nozder mu šla skoro pára a míchala se v něm neskutečná moc a síla s nadržeností.

„Tu máš,“ prudce ztrestal manželčinu jednu půlku, až zadeček podsadila a zatáhla bříško.
Valina na okamžik přestala olizoval zralého tvrdolína, protože se bála jestli to už nebylo moc. Bohuna se roztřepala, ale v okamžiku kdy jakoby vzdechla a šeptem poděkovala, zadeček znovu vyšpulila.
„A ještě!“ tvrdě práskl kůží do druhé půlky.

Stlačil si zase dívčinu ke kouření a čekal na další poděkování, které rozmáchlo despotovu tvrdou ruku znovu.
Bohuna se třásla na kolenou, děkovala za prudké rány na zádeli nebo i za pálivé rány, které dostávala přes bobra a nespouštěla zrak z čela letiště.
Dřevěná deska se jí jevila jako plátno, na kterém se vysílal nejlepší pornofilm světa. Válela se tam na zádech, nohy doširoka od sebe a nechala na sobě zmítat mladé tělo s velikým ohonem. Propnula se v pase, aby schytala další trest přes pysky a pokračovala ve snění s už roztouženým děkovacím hlasem.

„Na a vyzkoušej si to!“ předal opasek mladé Valentýně a položil se vedle Bohuny do protisměru.
„Jak moc?“ chytala se opratě s nadšením Vala.
„Jak sama chceš! A ty cumlej!“ podsunul palce u nohy pod čumák trestané manželky, podpíral si hlavu dlaní a volnou rukou proháněl oslintanou žoužalku.
„Třeba takhle?“ zasvištila řemenem ve vzduchu Valentýna a ztrestala Bohuně stehna.
„Děkuju,“ hlesla poslušně manželka s despotovým palcem v puse.
„No vidíš. Jsi dobrá! Pokračuj!“ pochválil skorosnachu Evžen, poplácal ženuščinu kundu dlaní, aby určil směr řemenobiče a dál si honil ocásek.
„Děkuju,“ třepala se Bohuna po několikáté ráně nelidskou nadržeností. Prdel se jí chvěla, rudla a pálila, chlupy na bobrovi měla od šťáv slepené, pysky nateklé a slintala svému pánovi mezi prsty na nohou.

„Chceš to?“ strkal do čvachtající manželčiné hlubiny prsty Evžen.
„Ano,“ lísala se roztouženě k jeho nohám a roztahovala se čím dál víc.
„Ale ona to chce taky a ty jsi zlobila, víš,“ poklidně nabízel smáčené prsty Valentýně, která je se zavřenýma očima olizovala jako zmrzlinu.
„Já vím, Pane,“ dál lechtala špičkou jazyka svého despotu mezi prsty a čekala co bude dál.
„Vyskoč si na mě,“ nabídl tvrdé pižlátko Valentýně a znovu ji podsouval odložený řemen do dlaně.

Valentýna bez váhání nasedla na zralého tuhouna, ručkou napomohla žaludu najít cestu a dosedla. V pipině se jí rozlila slast. Místo bolesti jako se Slávou, od prvního zájezdu pociťovala neskutečnou slast, protože v sobě měla konečně dobře padnoucího ptáčka. Nechala ho v sobě prokluzoval, kroutila boky a vibrovala celým spodkem, jen aby ji příště chtěl zas. Při tom mrskala Bohunu na přání obou.

S každým Bohuniným poděkováním se znovu rozpřáhla, narazila se tvrdě na kolíček a švihla do rudé bolavé kůže před sebou. Pohrávala si jako vévodkyně. Dvojitá slast ji zbavovala příčetnosti a z kundy tekly proudy šťáv.
Evžen cvrnkal prsty bolestivě do Bohunčina poštěváka a sledoval mladinou prsatku, které se kozičky rozkošně natřásaly. Zapomněl na rozhoupané, těžké manželčiny zvony, protože zrovna teď měl před sebou kus čerstvosti a šťavnatosti.

Našukával si Valinu zespodu, ta se jen přidržovala jeho kolena a s vlasy rozházenými do stran, bičovala neposlušnou bytnou.
„Budu! Dělej stihni to! Já budu!“ zrychlil tempo Evžen a Valina jako na povel drancovala svého ztuhlého frajtra. Bohunu už bila hlava nehlava a nechala si plenit díru, protože měla stejně na kahánku, jako Evžen. Vzduchem bylo slyšet jen svištění řemenu, hekot mladé pusinky a syčení starého tyrana, který ze sebe už pumpoval semeno bez ohledů na antikoncepci.
„Nesesedávej a dodělej se přes toho tvýho poštěváka, dělej!“ hekal Evžen na Valinu před kolabsem.

Valentýna přidala do prstů, rozhonila malého frajtříka a se slastným pizdím zacukáním ještě vymasírovala ochabujícího despotova ptáčka. Celou slast jí ukončil poslední pohyb v micině, kdy jí vytoužený a vyseměný ptáček něžně vyklouzl z mokrých pysků. Naposledy vzdychla a spokojeně se zvedla, aby slezla z postaršího bodáka.

„Dneska jsi bez semene. A tak bude to tak pokaždé, když se projevíš jako dneska, neposlucho,“ vysvětloval ženě, když plácal po zadečku Valentýnu a zaháněl ji do kuchyně k vystydlé kávě.
Bohuna dál klečela, třela si bradavky o polštář, nabízela nateklou a rozkvetlou chlupatici a průvanem, jdoucím od vchodových dveří, si nechala hladit spálené půlky.

„No to je dost, že jdeš!!! Mazej rovnou k mámě. Máš tam práci!“
S těmito slovy uvítal ve dveřích právě příchozího, překvapeného Slávka.
Spokojený Evžen už zase řídil domácí atmosféru, když směroval syna rovnou do ložnice.

Navigace v seriálu<< Otec despota 05Otec despota 07 >>

Autor

5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x