Otec despota 12

Toto je 12 díl z 14 v seriálu Otec despota

Po pár dnech, kdy si Evžen vybíjel zlost na ženském osazenstvu ve vile, už nervózně přecházel z místnosti do místnosti. Hledal smítka, titěrné záminky, jen aby se mohl vyvztekat na oblých zadnicích své ženy i skorosnachy. Skřípal zubama nad tím, že dům zářil čistotou, s bílou rukavičkou nasupeně mrskal do kouta a v zápětí pro ni hnal jednu z domácích . Překusoval sanicí, protože už nezvládal pouze myslet na mladinkou Hanku.

„Chci ji tu! Chci další zážitek. Přes týden si to rozdávám jen s váma dvěma a tu boubelu nedokážu vyhnat z hlavy! Zařiď její návštěvu,“ soptil do Valentýnčina obličeje, zatíco jejmanželka poslušně kouřila.
„Já s ní o tom už mluvila. Je na vážkách. Chce, ale bojí se,“ opatrně reagovala Valča.

Bohunka si pochutnávala na despotově ohonu a v duchu sama sebe spokojeně chválila. Vždyť za ten čas společného bydlení a nově zavedených hrátek, jí došlo, že ona bude vždy ta jediná a první dáma, i kdyby se z jejich vily stal dívčí internát. Evžen jí o tom přesvědčoval svým chováním, občas i utrousil poděkování když byli o samotě a ujišťoval ji o prvním místě v jeho harému.

Když jí bylo smutno a Pán nebyl po ruce, měla svolení kdykoli použít synka a proto si v celé situaci začala libovat. Poslušně ožužlávala velitelovu žížalku a ochotně se balila do Slávkova pokoje pro orgasmus. Čtvrtečním trestům se těšila a synkově výdrži jakbysmet. Takže už bez problému fungovala jako primadóna s věčně nastavenou prdelí.

„Chci, aby se tu objevila. Takže pokud nechceš, abych ji dotáhl za vlasy, tak to zařiď,“ křičel Evžen nasupěně Valině do zad, když utíkala k telefonu zjišťovat situaci s nerozhodnou sestrou. Jasné bylo, že nemůže používat žádné finty a záminky. Musela jednat na rovinu, aby Hanka věděla o co přesně jde. Proto barvitě popisovala despotovo supění a žadonila o výpomoc a záchranu se slibem krásného zážitku.

„Ségra, já fakt nevím. A o co by jako šlo?“ mírně vystrašeně se zajímala ve sluchátku Hanka.
„Jen o to nej, neboj. Užiješ si. Dojdi, nenech se přemlouvat. Už jednou jsi to odkývala, tak dojeď, prosím!“ zaúpěla Valča, protože cítila, že sestra je dostatečně nalomená. Ještě pár větami sestru přesvědčovala o dalším možném zážitku do sbírky a po krátkém přemlouvání nešťastně zavěsila, aby despotovi mohla se strachem ohlásit Hanino rozmyšlení.

„Ona prostě nechce,“ pronesla křečovitě řeč a instinktem se skrčila, protože jasně cítila velitelův výbuch. Evžen přitlačil Bohuninu hlavu k rozdělanému ocásku, zaškubal jí kadeřemi a za zahněvaného sípotu se prostříkal manželčiným krkem. Cloumal jí s hlavou, dusil jí útroby a řval na celé kolo, že si pro Hanku tedy zajede osobně.
Valina jen vykulila očka, kousla se do rtu a čekala co bude následovat. Po dokonalém očištění Pánova lofasu a po drzém zamlaskání hulící manželky, za které si vysloužila spokojeně nespokojený políček, se despota zvedl, odstrčil Valku od dveří a vyrazil do ložnice se převléci.

Neposlouchal bojácné prosby synkovy nevěsty. Věděl předem, že strachem ovládnutá Hanka sedí doma sama s matkou a přemýšlí nad ním. Proto si sebevědomě razil cestu chodbou z vilky k autu, nad Valentýnimi starostmi z ostudy mával rukou a pro vyvolenou Hanku si vyrazil rychlostí třista z místa.
U bydliště, které vonělo do dálky novými zkušenostmi, zaparkoval s pištěním brzd. S rázným prásknutím dveří si vyšel po chodníčku ke zvonkům a do plastového cvrllikátka se opřel s razancí sobě vlastní.

„Kdo je tam?“ ozval se ženský hlas, patřící evidentně druhé ženě v bytě.
„Dobrý den. Tady je Evžen. Otec od Slávka. Bydlí u nás vaše Valentýnka,“ spustil rozmile, aby se do bytu dostal co nejdřív.
„Jéé, dobrý den, pojďte nahoru,“ zabzučela rozveselená mamina.

Evžen vešel do domu, vyrazil po schodech a čekal na správné dveře, ve kterých ho bude vítat matinka od obou šoustaných dcerušek. Prošel první patro, když nad sebou uslyšel vítající jásot pobízející ho ještě o jedno patro vzhůru. Představoval si ji, spojoval obě dcerky v jednu ženu, v rychlosti jí naprogramoval možný věk a nakonec udýchaně uviděl přesně to, co si zhruba vysnil. Zralá ženuška s ďolíčky ve tváři, s úsměvem stejným jako její dcerky a postavou podobnou jako má Bohunka. Vítala jej na rohožce, tahala rozšafně do předsíně a natřásala se vděkem, že se stará o její holčičku.

„To o nic nejde, vážně. Ona je u nás jako v bavlnce. Se Slávkem se milují a vůbec nic ji nechybí,“ uklidňoval a zároveň ujišťoval překvapenou maminku. Pěkně si ji okouknul, změřil visící přednosti, olízl se nad třepající prdelkou a za dalších falešných úsměvů už přes rameno pokukoval po Hance.

„Pojďte dál. Copak vás přivedlo? Nestalo se nic, že ne?“ táhla ho za sebou do obýváku a vyzvídala.
„Ne ne nestalo, já jsem jen přijel pro Haničku. Prý se domlouvaly s Valentýnkou, že by u nás dnes přespala. Budeme grilovat a Valča si stěžovala, že sestru dlouho neviděla. Prý jsou domluvené,“ uškleboval se nad plánem Evža a slídil po místnosti nedočkavýma očima.
„Hanko. Haničko! Pojď za náma, je tu návštěva,“ zavolala na dcerku do vedlejšího pokoje.

Hana se objevila jako slušně vychovaná na první zavolání. Už ve dveřích se jí podlomila kolena, že tak tak zvládla pozdravit. Zadívala se dlouze do despotového přísného pohledu a žasla nad jeho mimikou, která jej ve vteřině dokázala změnit v neskutečně příjemně roztomilého tatíka.
Párem etúd jí dal jasně najevo, že si pro ni prostě přijel a taky si ji odveze. Odpor, který vyvalená Hanka kladla, zlomila její vlastní mamina, když ji doslova vyháněla za zážitky z domu.

S omluvou Evženovi vysvětlovala, že Hanka je z jiného těsta a že její odmítání nemá brát osobně. Prohlašovala, že Hanička je jen samotářka a že je vlastně potřeba, aby se trošku v životě víc angažovala. Balila ochotně dívce tašku, protože podle domluvy zůstane přes noc a nevšimla si, že drzý a nadržený despota mrská jazykem směrem k její dcerušce pokaždé když byla zády. Laškovní mrkání oka taky nepochytila a tak s domněním, že posílá holku na bezpečné místo, ji vyloženě vytlačila z bytu, aby Hanka opravdu něco zažila a neseděla doma jako pecka.

„A nechcete jet s námi?,“ nadhodil pozvání ze slušnosti spokojené matince.
„Och, to bych strašně ráda, ale necháme to na jindy. Příště pozvání velice ráda příjmu. Ani jsme se vlastně v tom shonu nepředstavili. Jsem Zdenka. No třeba se někdy i zastavte. Popovídáme, probereme, domluvíme, co?“ nabídla ruku k bližšímu seznámení zároveň s tykáním a šveholila přesně jako její starší dcera.

Přeci jen měla povahově blíž k Valentýně a Evžena lákala stejně jako všechny ostatní samice, které kdy blíž potkal. Představa, že má doma zákonitou manželku a k tomu další tři ramlice, ho pýchou nadnášela.
Ochotně přijal podanou ručku, decentně ji políbil a s malým flirtem zacvrlikal něco o tom, že ho těší a že se určitě nevidí naposled. Zdena se usmívala jako měsíček na hnůj. Libovala si v dobrých vyhlídkách alespoň pro jednu z dcer a loučila se jak s despotou, tak s Hankou, která mlčky cupitala ke schodům.

Dolů se vlekla až jí velitel skoro šlapal na paty. Zdržovala provoz a doufala že si to tatík přece jen rozmyslí. Přitom se ale už viděla zase roztažená a mírně trestaná od dospělého velitele. Neprovokovala řečmi ani protesty. Mlčela jako ryba a tvářila se jako na cestě k popravišti. U auta si sama otevřela, protože už na chodníku se z falešně usmívajícího fotříka stal přísný pán. Jen zakvikal dálkovým ovládáním a Hance naznačil aby nasedla na místo vedle řidiče. Sám zasedl za volant, naposledy zamával číhající mamince do okna a zasyčel první povel: „DĚLEJ!“ směrem k Hance.

„Co bude?“ pípla Hanička při pásání a věnovala jeden ze svých vyplašených pohledů ke generálovi.
„Co bude? Odmítala jsi sestře do telefonu, odmítala jsi doma poslechnout mámu… myslím, že máš hodně restů, za které potřebuješ potrestat, nemyslíš?“ nastartoval auto Evžen a otočil se na parkovišti, aby jel opačným směrem než byla provzdychaná vilka.
„Já? Kam jedeme?“ rozklepala se Hana a držela zatím slzy na uzdě.

Despota neodpovídal a jen nasával strach sálající z mladičké oběti. Mlčky si řadil, potruboval, předjížděl a s nohou na plynu si to mířil přímo k lesíku za městečkem. Sjel ze silnice k lesní pěšině, vypnul motor a zadíval se na vyklepanou studentku.

„Co čekáš, že bude?“ sondoval pobaveně z uzlíčku nervů nejistou odpověď.
„Já nevím,“ skápla první slza ze zeleného Hančina očka a ukryla tvář do dlaní.
Mačkala si obličej, inhalovala slzičky a přes svoje vzlykání jasně uslyšela škrtnutí zipu.
Ani se neopovážila koukat. Ještě víc si drtila líčka a čekala na zázrak, který by ji třeba teleportoval zpět domů. Zaháněla hříšné myšlenky v rozkroku a lokty odháněla neodbytné dlaně chtivého despoty.

„Zasloužíš trest!!! Vystup si!!!“ rozkřičel se fotřík jak do zádele střelený.
Oběhl auto, otevřel dveře spolujezdce a doslova vytáhl bojácnou Haničku z drahé káry. Nevnímal prosby, nevnímal sliby a jen se na ni přitiskl břichem, aby mohl zajet jazykem do její pusinky. Prošmejdil ji drsným svalem, zlíbal ji celou tvář tvrdými polibky a když ukončil poněkud zvláštní předehru, prudce si ji otočil zády k sobě.

Dotlačil ji k přednímu sklu, opřel o kapotu a pracně z ní stáhl upnuté legíny. Krásně si ji vybaloval z látkové kukly a kochal se každým kilem navíc. Olíbal všechny špíčky, zarejdil jazykem v záhybech a dlaněmi muchlal každičké kilíčko, které Hance náramně slušelo. Podával si cvaldu opřenou o kapotu a když prozkoumal štěrbinku nestačil se divit.
Radostně v duchu výskl nad mokrostí téhle nedozrálé bažinky. Poděkoval pohledem k nebi, za takovéhle evidentně nadržené ptáče a aby si nezkazil image, místo něhy a díků věnoval Hance pár pořádných plácanců po prdelce.

„Za to jak jsi mokrá! Za to, že děláš něco co se nesluší! Za to, že jsi nestydatě nadržená a poslední za to, že se pořád ještě kroutíš!“ plesknul výchovně naposledy bělounkou prcinu a pokochal se krásně načervenalými mapkami.

Nahlédl Hance do tváře a než mohla nasadit zase kamuflážní masku trpitelky, vypozoroval jasnou slast a spokojenost.
Přimáčkl si ji ke kapotě, rozpažil jí ruce a stlačil na břicho, aby mohla pořádně vyšpulit tu svoji tučnou zadnici. Hanka ležela rozpláclá, nohy nedočkavě roztáhla od sebe a s tváří nalepenou na rozpálené kapotě čekala na vpich. Evžen si žaludem ojížděl celou mlaďoučkou zádelku, předplivával si cestičku a rozmazával husté sliny všude, kudy chtěl po Hance projet.

Nakapal pár hustých kšand do análku a něžně zabrnkal o čokodírku. Ve chvíli, kdy se Hanka vzepjala na ruce, aby upozornila, ze anál vážně odmítá, jí vzadu zase srazil do pololehu a zapíchl nezbedné ředitelské brčko do už jednou propíchnuté micky. Zajel krásně na dno a ošoustával si ji rychle až zběsile. Hanka držela a se zavřenýma očima si nechala nadhazovat velké půlky v tempu lesní mrdačky.
Potichu si vzdychala a užívala druhý reál ve svém životě. Despota vzadu chroptěl a drmolil něco o neposlušnosti a potrestání, ale to slyšela Hanka jen jakoby z povzdálí, protože přesto, že na zadnici ucítila občas pevnou Evženovu ruku, tak byla v jiném světě.

„Co tady děláte? Běžte si to dělat domů!“ vyrušil ji až křik místního dědka, který se pohoršoval nad drzostí dnešních lidí.
„Drž hubu, dědku! Chceš si taky dát nebo co?“ zápasil se zmítající se Hankou Evžen a klátil si ji nerušeně nejen zpátky do předklonu, ale i si dál rejdil mečíkem ve škvírce.
„Táhněte domů nebo někoho zavolám! Hned!“ rozčiloval se puritánský svědek už jen pár kroků opodál.

Hanka rudla a snažila se z tvrdých přírazů vymanit. Ovšem bez výsledku, protože byla v kleštích opravdu silného Pána. Tak jen trpěla s rukama za zády, rudla, tekla a nečekaně vzdychala. Omlouvala se pohledem venčícímu se dědouškovi a občas se pokusila alespoň pokrčit rameny, aby se trošku očistila.

„Tfuj, vy prasata nestydatý!“ plivl na ni dědek.
Neměl se k odchodu a zkoušel vyhrát nad šukajícím párem. Stál, houpal se na nohách, láteřil a nervně dával najevo jak moc je dnešní společnost zkažená. Mával hůlkou nad hlavou, ale protože pes, co štěká nekouše, vyplnil nakonec pouze roli diváka.

Evžen ji zezadu napichoval, spokojeně se pochechtával a Hanka hekala i když nechtěla. V kundě cítila nehorázné horko, bříško se jí stahovalo do orgasmu a ty nezbedné malé kozičky se bradavkami otíraly o plechovou karoserii Evženova bouráku. Rozčilený dědek byl nakonec svědkem bestiální mrdačky a bouřlivých orgasmů, protože Evžen si Hanku špendlil k bouráku jako smyslů zbavený. Rozhoupal celé auto, propleskal dlaněmi obrovskou zadnici před sebou a s posledním chvatem nadzvedl těžké silné dívčí stehýnko.

„Dělej děvko prsty na poštěváka a budu!“ zakřičel, zadíval se vítězně se smíchem na páprdu u auta a už to ze sebe pumpoval přímo do úzké miciny.
Vystříkal se, hledal rovnováhu, zapnul zip a jen posměšně sledoval Hanku klesající na kolena, aby se dodělala zhrbená v prachu na cestě.

„Čumíš dědku, co? Hano, jedem,“ udýchaně mávl rukou nad pozorovatelem a lusknul prsty na ještě třepající se Haničku.
Ta se poslušně zvedla a dala do chodu rozklepaná kolínka. Jako napitá se provrávorala okolo rozčileného dědouška k dveřím spolujezdce a při nasedání jen špitla už poněkud klidnější omluvu.

„Co se doprošuješ? Ten se doma nad tebou ještě vyhoní, za to dám krk!“ šlápl na plyn Evža, aby zmizel z dohledu slídila a popleskával dívčí pneumatiky když sebou při oblékání na sedadle házela jako ryba na suchu.
„Jedu už domů?“ zeptala se opatrně Hanka.
„Jo. Ale ke mně domů. Jedeš grilovat přece,“ usmál se do předního skla a věděl moc dobře, že dívka se spokojeně zatetelila i když se nijak neprojevovala.

Navigace v seriálu<< Otec despota 11Otec despota 13 >>
0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x