Otec despota 10

Toto je 10 díl z 14 v seriálu Otec despota

„Tak se ho konečně dotkni! No ták. Prostě ho vem do ruky, sakra, vždyť na tom nic není!“ funěl zrudlý Evžen a dychtivě čekal na první dotek.
„Já jsem ale ještě…“ nedokončila další z protestů Hanička, protože jí Evžen nasupeně skočil do řeči.
„Já vím sakra, všechno je jednou poprvé, tak dělej, dotkni se už!!!“ rozkřičel se a pohledem spojoval buclatou ručku s žížalkou, protože chtěl konečně zažít to její poprvé.

Hanka zvedla buclatou paži, chytila se vytopořené tkaničky a zvedla zrak. Podle zvrácené Evženovy hlavy a slastného hlasitého zavzdychání jí bylo jasné, že se nemusí bát pokračovat. A tak, se zaťatými zuby a trochu zvědavě, zkusila stisknout ptáčka a malinko srolovat předkožku.

„Počkej, počkej, zvolni. Já vím, že jsi celá žhavá, ale musíš pěkně pomaloučku, nebo vystříknu a bude po všem!“ usmíval se slastně a lživě si namlouval samiččinu dychtivost. Hanka se leknutím pustila, stáhla, opřela se o kolínka a čekala na další pokyn. Průvan z pod dveří jí chladil micinu, bradavkami se zapichovala do chlupatých Evženových holení a čekala docela netrpělivě na další instrukce.

„Už to sama chceš, že?“ zadíval se na ni s křečovitým úsměvem, protože bolestně brzdil předčasné vysemenění. Hanka se jen usmála a bez odpovědi se zadívala stydlivě bokem, což bral tatík jako tichý souhlas. Prohlížel si mladý boubelatý koblížek, mačkal si ptáčka a rušil si erekci až docela bolestivými stisky.
Křivil tvář utrpením, ale ujišťoval podivenou Haničku, že to k tomu patří, protože nebýt toho, má už semeno na špičce toho svého pihovatého nosánku. Nakonec se zvedl, šel se projít domem, zašel pro doutníky a svlažil se studenou sprchou, aby byl v plné síle až příjde ta pravá chvíle.

Když se vrátil do ložnice vítala jej kulatá, bílá, mladinká prcina, stále ještě na podlaze sedící, poslušné Hanky. Čekala na něj ve stejné pozici, v naprosté poslušnosti, přesně tak, jak to měl rád. Zřejmě už odbourala všechny své protesty a snad se i vnitřně těšila. To, že v domě zůstali sami, ji uklidnilo asi nejvíc a proto seděla nehnutě s vyšpulenou tučnou prdelkou.

„Jdem na to,“ posadil se před ni rozkročmo Evžen a pobídl se ji ke kuřbě, jakoby byla placená děvka. Hanka se zvedla na kolínka, znovu se dotkla už zase změklé žížalky a zadívala se zoufale na Evžena. Bylo jasné, že potřebuje trochu postrčit, aby konečně překročila svůj stín. Natěšeného prasáka to velmi potěšilo. I když mu bylo jasné, že v dnešní době nějaké základy nastudované mít musí, velmi rád souhlasil s rolí instruktora.

„Dej mu jen pusinku,“ hlesl tiše, aby blížící se rty nevyplašil.
„Takhle stačí?“ pípla Hanka a dotkla se malinovou pusinou scvrklého žaludu.
„Nestačí. Dej mu ještě,“ pohladil ji po krátkých vlasech Evžen.

Haňule znovu darovala další z polibků malé hlavičce a hned na to vyplázla růžový jazyk, protože Evžen si nadiktoval hebké olíznutí.
Několikrát snaživě ojela špičkou žaloudek a následovala jazýčkem mužský nehet, který ji ukazoval další trasu. Soustředila se na Evženův prst a snažila se dělat všechno dokonale, takže si ani nevšimla, že ptáček už stojí hezky sám a pevně jako svíčka.

„To je ono,“ zafuněl blaženě. „A teď ho vem do pusinky celej!“ nabádal si děvče dál. Hanka otevřela pusinu, vydýchala na vytyčenou pánskou okrasu horký dech a pokusila se poprvé nasát do sebe celé to nádobíčko. Šlo to překvapivě lehce. Velikost byla akurátní a tak se rty pohodlně rozklouzala po celém kladélku.
„Trošku víc ho cucej,“ syknul nad ní občas opatrně despota. Chtěl se nechat vykouřit podle své chuti, ale zároveň nechtěl vyplašenou srnečku zbytečně odradit. Potěšeně koukal na ďolíčky, které se ji na tvářích při cucání udělaly.
„Jo takhle! Takhle přesně mi to dělej! No to je ono! Vidíš jak jsi šikovná! Kuř ho! A teď ještě koule, pojď!“ objednával si další jazykovou péči.

Hanka podebrala velké koule jazykem, zvedla tak pytel a prolízla ho ke kořeni lofasu. Zkusila se jemně dotknout ručkou a protože fotřík nic nenamítal, stiskem je nechala vyrýsovat a pustila se do mrskotu hbitého jazýčku.
Nechala se dál vést sténáním pana domácího a podle jeho funění zjišťovala co dělá nebo nedělá dobře.
Začala si to užívat a s radostí se dál vyzývavě špulila prdelkou, jako by chtěla navábit všechny samce z okolí. Držela v rukou despotovu vyškrobenou tkaničku a v duchu nestydatě myslela na všechny možné pány v domě nebo širém sousedství. Ojížděla kuliska, dokonce sama od sebe zajela až k pánově řiťce, vymrskala všechny naběhlé žilky jazykem a nasávala jednu po druhé až Evžen prosil o smilování.

Panenská pusinka to uměla velmi dobře rozjet a už teď se těšil na další lekce, které se Haničce rohodl dát.
„Dej mi šáhnout,“ odtáhl jí čelo, aby si dal další pauzu.
„Jak?“ nechápavě pod ním Hanička zírala s pusinou plnou slin.
„Stoupni si,“ pomohl jí na nohy a hned, jak se dívčina narovnala, ji pohladil oblé bříško. Tváří se zabořil do faldíků a líbal či olizoval bělounkou pleť. Dlaněmi ojížděl boky, paže, malinká prsíčka a přes bříško si razil cestu k buclatým pyskům. Oběma dlaněmi projel mezi stehny, zmáčkl bohatý materiál a natočil si ji zády k sobě.

„Bože, ty máš krásnou prdelku,“ olizoval se nad polštářovitým materiálem. Něžně popleskával a zaháněl v sobě probouzejícího velitele, který chtěl tuhle krásnou řiťku ztrestat stejně jako Bohunu. Přemáhal se a místo ran dlaní či řemenem, jí sázel pusinku za pusinkou. Ohnul si ji a roztáhl půlky, aby si dopřál vůně panenského klínu.

Potřeboval přijít na jiné myšlenky, jelikož si byl jistý, že kdyby hned na začátku uplatnil své přísné hrátky, dozajista by muHanička utekla. Přemlouval se k zdrženlivosti a prolizoval rýhu v měkké prcině. Tlačil se jazykem na hnědou staženou škvírku, dral se o kousek níž mezi dva růžové plátky a přesto si občas něžně zaplácal, aby se ukojil alespoň zvukem.

„Pojď si už lehnout! Prosím!“ tahal ji do lehu.
„Ale říkal jsi, že víc nechceš,“ zrudla už zase bojácná Hanka.
„Teď už toho nemůžeme nechat!“ ujišťoval ji Evžen a poukazoval prstem ke tvrdému nářadí.
„Já ti to dodělám pusou,“ navrhla rozhodně Hanička a nebýt despotovy bystrosti, už by zase klečela a žmoulala.
„Teď musí dovnitř. Neboj. To zabolí jen malinko a krátce. Já budu vážně opatrnej!“ tlačil ji jako hluchý na záda a skoro se s ní opět pral.
„Dej si říct, holka. Uvidíš, že pak budeš jako v ráji,“ sliboval naléhavě Evžen.
„Já nechci!“ bránila se už zase vyplašená Hanka, ale mužská síla byla větší, než její vyklepané svalíky.
Evžen na ni zalehl, tíhou těla si ji znehybněl a dlaněmi uklidňoval vzdorující Hančinu hlavičku, aby do zblbnutí opakoval, že to opravdu nebude nic tak strašného.

„ Věk už na to máš. Tak čeho se bojíš? Bolesti? Sama za chvíli uvidíš, že to nic není a za ten strach to ani nestálo,“ uklidňoval ji monologem při čemž už stejně hledal žaludem ten správný vstup na puklince. Hanka myslela na všechny svoje tajné fantazie. Vzpomínala na prstík v brázdě, když si představovala přesně tenhle boj. Nedát se jen tak lehce a cítit tím z muže opravdový chtíč, sílu a možná i trochu svoje ponížení. Svůj vzdor spíše jen tak hrála, aby zralého milence burcovala k většímu výkonu než by od sebe sám čekal.

Takže se nakonec těšila, že ji tento důrazný pán zbaví tenké záklopky v brance a uvolní ji tak cestu do dalších, krásně šukézních dnů. Protestovala zuby, nehty, vzdorovala prosbami, ale přitom se jí nohy rozjížděly samy od sebe. Evžen se jí válel na špíčkách, zakusoval se do faldíku pod prsem a s největší opatrností se tlačil do uzoulinké škvírky.
Díky hrnoucí se šťávě, se vjezd nezdál ničím těžkým. Kousek žaludu zaklouzl lehce a když narazil na onu zavazecící branku, oba zkoprněli. Fotřík nedočkavostí a Hanka strachem, v očekávání bolesti.

„Klidně se mě drž. A ničeho se neboj,“ usmál se na ni a zaťal zuby, aby co nejjemněji zasunul. Nebeská slast mu sevřelaocásek, když zajel až po kořen. Řídil se Hančiným jekotem a jen co do skuliny dostal celý žalud, už si dál řádil po svém. Nechal v sobě probudit ješitného tyrana, nechal si drápat do zad a své hlasité funění nechal přehlušovat mlaskavými přirazy. Hanka kvičela, nadskakovala a prosila o pauzu, ale Evžen už byl na úrovni rozjetého parního válce. Nešlo mu zabrzdit, protože semeno se v koulích už přímo vařilo na kaši.
„Teď to prostě už vydrž! Počkej. Neškrábej!“ špikoval si ji krátkou tkaničkou a držel ji ruce, kterými se snažila jej odstrčit.

Dokonával celé dílo, které měl potřebu nutně uvnitř pizdičky podepsat bílým semenem. Došukával rozpálené dívčí nitro, dělal si dobře v úzkém otvůrku a slintal do bolestí zkřivené tváře. Tohle byla prostě ta správná slast podle Evženova gusta. Teď už jen zbývalo ještě párkrát hodit zadkem, opřít se celou vahou do matracovité postavičky a vyšplíchat do prvničky ze sebe celou hutnou touhu.

„Ježiš a ještě dovnitř!“ rozbušila se Hanka pěstičkama do despotových ramen, když se chtěl jako ředitel zeměkoule zvednout a zkontrolovat její spodek.
„Poprvý se to nechytá,“ mávl ulhaně rukou nad použitým tělem a ihned se hrnul zkontrolovat krvavé mapy na ocasu, na Hančině pizdičce, i na posteli. S velkým uspokojení sledoval, jak z výrazných pysků právě vykropené kundy vytéká bílé mlíčí.
„No jen aby,“ zakryla si tvář teď už vlastně čerstvě dospělá samička.
„Žádný strachy a jdi se umejt,“ popleskával ji tatík po megapůlkách a nasměroval ji do koupelny. Teď se mohl pustit do zahlazování krvavých stop na posteli. Nejdřív si ale s ješitným úsměvem otřel zakrváceného, zvolna ochabujícího ptáka do papírového kapesníčku. Byl sám se sebou vrcholně spokojený.

Hanka odběhla do nedaleké koupelny, smývala ze sebe pach krásně vynuceného sexu, hladila si bolavou kundičku a přemýšlela co bude dál. Seděla ve vaně, nechala si stékat proud příjemně teplé vody na obličej a tak si vůbec nevšimla, že Evžen se vkradl za ní. Hověl si na kraji vany a ani nedutal, aby rozjímající cvaldu nerušil. Zase ji žral pohledem a v duchu si blahopřál, že se mu povedl další úlovek. Hanka sebou až trhla, když ho zbystřila pár centimetrů od sebe.

„Neboj, co se lekáš? Jsi krásná, víš to?“ hleděl na ni jako na obrázek a Hanka se opět projevila jako stydlivka.
„Nejsem,“ přitáhla kolena , aby zakryla malá prsa a mokrou rukou naznačovala Evženův odchod.
„Já si uvědomil, že ses vlastně ani neudělala,“ usmíval se dál úlisně pantáta a přebíral něžně sprchovou růžici do dlaně.
„Já… já ani vlastně… to… nemusím být…“ koktala Hanička a znovu zdůrazňovala škemráním despotův odchod.
„Jen trošku tady, neboj,“ stoupnul si Evžen k vaně. Jednou rukou povalil mladou buclatici, roztáhl pysky a proudem vody jí masíroval poštěváček.

Pár okamžiků změnilo Hančino chování. Místo vyhazovu, si Evžena chválila, usmívala se jako měsíček na hnůj a dokonce si přidržela pysky od sebe, aby usnadnila fotříkovi práci. Zadeček začal v taktu pocukávat, zatínala všechny břišní svaly a uvolňovala si spodek k orgasmu. Pocit z udělání znala ze svých soukromých hrátek, ale vyvrcholení díky další osobě zažívala poprvé.

Odblaněná se už dál nebránila ničemu, tak jen vyrážela micinkou proti vodě a se zavřenýma očima se usmívala když jí despota dráždil frajtříka konečky prstů. Finální zacukání vyvzdychala do šumění sprchy a s protaženou, omytou a spokojenou kundičkou se pomalu chystala odejít nejen z vany.

„Odvezu tě,“ chrastil klíčemi už oblečený odblaňovač s šedivými skráněmi.
„Děkuju,“ zapínala si ve spěchu Hanka poslední knoflík a procházela kolem Evžena ke vchodových dveřím, aby se nechala dovézt až před dům a byla konečně chvíli sama, na urovnání myšlenek.

Prošla prázdným domem, ještě ve dveřích se ohlédla a spěšně se odebrala k autu zaparkovanému na ulici. Jako pravá dáma si nechala otevřít dveře, usadila se, nechala si poradit s pásáním a po krátkém přemlouvání s úsměvem souhlasila s další návštěvou.

Navigace v seriálu<< Otec despota 09Otec despota 11 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x