Otec despota 11

Toto je 11 díl z 14 v seriálu Otec despota

„Co ty tady?“ žasla Hanka ve svém pokoji, když viděla u stolku sedět Valentýnu.
„No jdu na výzvědy,“ uchichtávala se přidrzlá sestra.
„Jo? A co by tě zajímalo? To, jak jsi mě tam nechala, nebo to, jak si mě podal, nebo co chceš vlastně vědět?“ hodila Hanka po ségře vztekle medvědem z válendy, na kterou se rázně posadila.

„A? Ti nějak jako ublížil nebo co? Ještě řekni, že se ti to nelíbilo! Máš být ráda. Ve tvým věku to má každá už dávno za sebou!“ syčela uraženě jedovatá hadice Valča.
„Ale vždyť já vím,“ mávla rukou odblaněná Hana a zhluboka se nadechla k vyprávění.

Valentýna poslouchala, vyzvídala a spokojeně se usmívala nad dobře dopadnutou akcí. Souhlasně kývala nad detailně popsaným orálem, který Evžen dokonale zvládal. Sestry se dokonce shodly i na velikosti jeho brčka, protože to byla přesná velikost pro jejich nevytahané miciny. Valina popisovala i jeho despotické chování, které poprvé zajetá Hanka vytušila. Odkývaly si navzájem všechno než do horlivého rozhovoru vstoupila jejich matka.

„Holky, já vás tak ráda vidím, když si vykládáte a neperete se! Nesu vám chlebíčky a šťávy. O čem si povídáte?“ sondovala spokojená mamina téměř se slzami dojetí, když viděla své mladé dcerky po dlouhé době konečně v rozumném a poklidném rozhovoru.
„Ježiš mami! Děkujem no. Nevykládáme si o ničem důležitém, jenom tak kecáme,“ podrážděně odsekla Hanka a kulila oči na ségru, protože matinka se usazovala vedle ní na gauči.

„Jen tak. Hanka byla dneska poprvé u nás, tak rozebíráme život,“ řekla velice dospěle Valina a musela v sobe dusit smích, protože na ní ségra valila kukadla a nenápadně s prstem na rtech nařizovala mlčenlivost.
„Vážně? A jak se ti tam líbilo? A kdy pozveš nás?“ zapojovala se matinka do hovoru a prohlížela si střídavě obě puberťačky.
„Normálka,“ mávla zase dlaní Hanka s jakoby nezájmem a zasklila další odpověď.
„Já to domluvím s Evženem,“ prohodila rychlou odpověď Valina u druhého chlebíčku a v duchu se dusila smíchy nad mimikou nervózní sestry.

„S Evženem? Říkala jsi, že ten tvůj se jmenuje Slávek, ne?“ zavrtěla hlavou starostlivá mamina.
„Však jo, Evžen je jeho otec,“ dávila se Valča vajíčkem a máchala rukou směrem k dotěrné matce.
„To mu říkáš jménem? Mu tykáš? Ty ho taky znáš?“ rozhazovala ze sebe otázky mamča jako na tenise.
„Já? Né! Co já? Jak jako? Neznám, ne? Odkud asi. Ne já né, až dneska…“ koktala Hanka odpověď a přitom cítila jak jí cuká kundička ještě z nedávného zážitku právě s tímto, pro máti, tajemným pánem.
„Mami, on je fajn. Dovolil mi to, neboj,“ uklidňovala matku Valča.
„No doufám. Znáš se. Vždycky jsi byla drzá. To Hanička, ta je z jinýho těsta, že?“ pohladila dospělou dceru, která další možné otázky a zpovědi neunesla a utekla do koupelny.

„No úplně z jinýho,“ chichotala se Valina a zapila spucované chlebíčky.
„No co je jí?“ zakroutila nechápavě mamina hlavou a na Valčino vysvětlení se odebrala mlčky zpátky do kuchyně.

„Cos jí řekla?“ vkradla se zpátky do pokoje po chvíli Hanka.
„Nic. Jen, žes dneska poprvé šukala. Samozřejmě, že jsem to řekla slušně neboj! Řekla jsem, že jsi byla def-lo-ro-va-ná!“ rozesmála se zákeřná drzounka a začala se rovnou odrážet útoky vzteklé sestry.

Po pár mrštěných plyšákách a knížkách se obě sestry uklidnily a znovu začaly rozebírat nedořešené detaily z odpoledního odpanění. Valentýna hltala každé vyřčené ségřino slovo a kódovala do mozku její vyprávění, aby ho mohla poslušně vyslepičit zralému guru v šoustací vilce. Potěšilo ji že plán jim vyšel bez chybičky, dokonce prošlo i to, že Hanka si všechno daladohromady sama a tak stačilo jen naťuknout načatou sestru oznámením, že se s ní ve vilce počítá i nadále.

„Ne, já už tam nepůjdu,“ reagovala záporně rozhodnutá Hana.
„Ježiš neblázni. To se ti to nelíbilo? Copak se ti tam ubližovalo? Zas z toho nedělej nějakej hrad hrůzy, símtě! Se mu líbíš! Tak tě normálně chce, ne? Nehledě na to, že teď je na řadě Slávek,“ rozřehtala se už úplně nahlas Valentýna tupě zírající sestřičce.

„Bože, kams to vlezla?“ zvládla ze sebe jedině vysoukat Hanka.
„Se nedělej. Jsi stejná. Ze stejný krve, takže to stačí v tobě jenom probudit,“ usmívala se bezostyšně Valča.
„To ti jako nic z toho nevadí?“ vyrazila ze sebe poslední hlesnutí Haňule a dál už jen vysíleně mlčela.
„Co by mě mělo vadit? Že mám dovoleno všechno? Že mám jistý orgasmy pokaždé, když se tam vrátím? Že se nemusím schovávat a rozdat si to s kýmkoli, kdo si luskne? Sex je úžasnej nebo ne?“ vysvětlila rázně sestře Valina a počkala si na její souhlasné tiché přikývnutí.

Dalším monologem ji Vala už lehce umluvila k příští návštěvě ve vilce a už se drala za ségrou na pelest, aby ji pohlazením ukonejšila, protože jí bylo jasné, že extra jemně s ní despota nezacházel.
„Ublížil ti?“ pohladila ji po vlasech.
„Ne. Já se cukala, ale on mě zvládnul,“ usmála se ulehčeně spokojená Hanka.
„Krvácela jsi moc?“ chytila ji kolem ramen starostlivá sestra.
„To taky ani ne. Prádlo teda hned uklidil, ale já sama moc potrhaná nebyla. Jen pár kapek,“ oddychovala už klidněji Hana.
„Ukaž mi ji,“ skočila do kleku k jejím nohám Valina s dalším svým bláznivým nápadem.
„Co zas blbneš?“ zdráhala se Hanička a držela si ruce v klíně, přestože nevěřila, že by to Valina myslela vážně.
„Už zas děláš z komára velblouda. Prostě mi ji ukaž. Ti ji zkontroluju jestli tě nepotrhal,“ usmívala se natěšeně drzanda, které nebylo nic cizí.
„No tak se teda podívej,“ souhlasila zdráhavě Hanka, stáhla si kaťata pod zadek a nabídla jí k pohledu prvně použitou pizďulku.

Valina spráskla ruce, zahrála další ze svých vtipných etýd a s bravůrou gynekoložky bez diplomu, vítala lehkými doteky sestřinu micku ve světě dospěláků. Jemně ji omakala, roztáhla a prohlídla. Dokonce se sehnula, aby si lačně přivoněla. Se zrudlými líčky a s u ní běžným chichotáním se pustila jazykem do drobného poštěváčka. To se Hance nijak nezamlouvalo a proto tyto pro ni podivné hrátky rázně ukončila.

„Tohle ne,“ zvedla se do sedu, obtížně navlékla shrnuté leginy a roztržitě začala chystat batoh na druhý den do školy. Učení jí sice bylo pro dnešek zcela ukradené, ale byl to dobrý zástupný důvod, jak nenápadně sestru vykvindovat z pokoje, aby mohla být konečně sama a přemýšlet.

„Dobrá, dobrá už jdu. Slávkovi vyřídím tvůj souhlas a Evženovi se pochlubím, že se zadařilo tě pozvat,“ loučila se provokativně ode dveří a v rychlosti zavírala, protože jí Hanka zaháněla dalšími nálety knih a sešitů.

Cestou do nového domova se Valentýna usmívala jako sluníčko. Možná radostí za nerozhodnou sestřičku, možná nad novými možnými zážitky a taky trochu jistotou, že bude pochválena. Pochválena pánem domu, který ji vyhovoval o dost víc než původně vybraný Sláva.
Přidala do kroku a kousek od do šera svítící vilky, už skoro běžela. Zacvakla branku, odemkla honosný dům a vešla do hlavní chodby. Na schodech si připravovala hlášení, které přednese Evženovi. Slávkův pokoj obešla v naprosté tichosti, protože podle hekání a dalších jednoznačných zvuků ji došlo, že jej zase navštívila matinka. Zrychlila krok, aby brzo poklekla u židle svého despotického velitele.

„Kde jsi!“ netrpělivě zmáčkl televizní ovladač v ruce Evžen.
„Už jsem tu a všechno řeknu,“ skočila do kleku Valina a jen hlavou kývla k Slávkovu pokoji.
„Jo jsou tam. Zase šukaj. Tak povídej, copak jsi zjistila?“ přešel bez zájmu incestní dovádění a o to víc špicoval uši na to, co skorosnacha vyzvěděla.

Valča se rozpovídala. Popsala všechny pocity, které z mladé sestřičky vydolovala, vyprávěla o každém dojmu, nad kterým se Hanka pousmála a nebo dokonce zasnila. Básnila o pohledu, který jí sestra dopřála a o prvním doteku její poprvé použité micky.
Evžen vykapával do trenek, tuhnul a hltal každé slovo či jen poznámku. Vyschlo mu vzrušením opět v ústech a tak se natáhl pro mladou průbojnou ručku, aby ji navigoval k tvrdolínovi, napínajícímu látku trenek. Valentýna se poslušně ujala despotova červíka, proháněla předkožku nahoru a dolů, něžně i s důrazem a s láskyplným pohledem sledovala tyranovo změněné chování při poslechu jejího vyprávění.

„Ty sis na ni šáhla? Jakou ji měla?“ kolíbal se zavřenýma očima hlavou po opěradle.
„Nateklou. Ale spokojenou. A voňavou!“ zdůraznila Valina.
„Bolelo jí to?“ syčel slastí Evžen.
„Bolelo,“ znalecky odpověděla, co se pán přál slyšet.
“A moc jí to bolelo?“ rozhýbal i boky generál a čekal na to, co mu dělalo nejvíc dobře.
„Moc. Plakala,“ pokračovala zákeřně Valinka.
„Povídej mi o tom jak moc jí to bolelo,“ usmíval se se semenem na krajíčku Evža a čekal až se synova slečna postará o jeho finále.

Natáhl pohodlně nohy, svěsil ruce přes opěradla a nechal si honit brčko za poslechu výkladu z Valčiné šikovné pusinky. Popisovala mu lživě, jak jí sestra fňukala na rameni, prosila ji, aby už nikdy do tohoto domu nemusela a celou dobu si držela pysky dlaněmi. Žalovala výmysl za výmyslem, protože věděla, co přesně dělá jejímu pánovi dobře.
Každá popsaná slza mladinké Haničky, vyhnala despotovi dalšího pročišťujícího bičíkovce do rourky v ocásku a jakákoli zmíňka o bolesti mu proměňovala koule v ocelové báně plné vařící se smetany.

„Já bych jí tak rád postříkal ten její pihovatej nosánek,“ kroutil a zatínal prsty na nohách, protože ručka jezdící po ptáčkovi si počínala víc než zdařile.
„Ona příjde. Bude ještě možnost,“ uklidňovala despotu Valina mírným hlasem.
„Já jsem chtěl dneska,“ vyrážel proti dívčí dlani a po slepu hledal na vedlejším stolku popelník.
„Dneska už to bohužel nepůjde,“ uklidňovala jej dál Valinka a nespustila oči z jeho tváře.
„Připrav se, Haničko,“ nahnul se a vyčkal na pravou chvíli, kdy do šedivého popelu z doutníku foukl proti Valinčiné tváři a vzápětí se s burácejícím křikem vystříkal na dívčí obličejík, plný popelových pih.
„Hanko! Haničko! Ochutnej to, otevři pusinku a ochutnej to,“ sípal dusivým hlasem, když pumpoval bohatou dávku smetanu na Valčin obličej, která s pochopením vzala na vědomí, že právě zastoupila svoji sestru.

Vyplazovala jazyk, nechala si ošplíchnout mandličky, nabízela jak nosík tak i umělé pihy a roztírala zbylé semeno po celé tváři. Rozmíchávala nový odstín smetanové barvy a polykala velké kapky s příchutí popela.

Oddychující Evžen si ji prohlížel. Umatlanou, špinavou a sexuchtivou. Za zády slyšel manželčin radostný smích a tak se, nebesky spokojený, opřel do křesla. Nedbale luskl prsty na znamení klečící špindíře, aby se šla umýt a pak mu zmizela z dosahu, protože chtěl odpočívat.

Oddaná Valentýna vyskočila na nohy, odběhla do koupelny a po zbytek večera radostně myslela na pánovo semeno, i když tentokrát sama nezažila víc, než polykání.

Autor

Navigace v seriálu<< Otec despota 10Otec despota 12 >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x