Vesnice 04

Jana ležela nahá na posteli a nohy měla rozevřené. Do vlhké kundičky pronikal v pravidelném rytmu tvrdý úd. Dušan si náramně užíval sex, se svou ženou.
„Ach bože, ty jsi tak úžasná,“ hekal jí do ucha a líbal se s ní, zatím co jeho jedna ruka hladila štíhlý pas a druhá se pokoušela držet a lehce mačkat velké prso, pohybující se v rytmu nadržených přírazů.
„Ano, jsi nejlepší, pěkně mě šukáš,“ sténala do toho Jana s přivřenýma očima. 
Pak se lehce rozklepala, vyjekla: „Bože už,“ a měla orgasmus. 
Dušan ještě několikrát přirazil a pak rychle vytáhl ptáka a postříkal Janě bříško a prsa lepkavou mrdkou.

„Teda tomu říkám ranní sex,“ protáhl se Dušan, když vstal z postele a šel se připravit do práce, zatím co Jana odeběhla hned do koupelny, aby ve vaně ze sebe smyla tu nadílku.
Dušan už byl oblečený, když z koupelny něco zaslechl.
„Cože?“ zeptal se, když tam nakoukl. 
Jana zrovna vylezla z vany a začala se sušit. Pohled na štíhlé nahé tělo ho opět dokázal vzrušit.
„Říkám, že v sobotu bude v kulturáku zábava,“ zopakovala, když si ručníkem sušila vlasy a byla přitom v předklonu.
„Jo tak,“ zamumlal Dušan nevzrušeně. Jana se napřímila, pohlédla na něj a zamračila se.
„Prosím tě, nemůžeš být víc nadšený?“ povzdechla si.
„Ať tak, nebo tak, budu pomáhat s dalšími s přípravou a v sobotu jdu. Je na tobě, jestli se připojíš, nebo si tu budeš pít ten svůj Chodovar a koukat v televizi na Profesionály.“

S tím zašla do ložnice, kde se začala oblékat.
„Tak já samozřejmě s tebou půjdu,“ přispěchal rychle s odpovědí a sledoval, jak na sebe Jana natahuje kalhotky a velká prsa vězní do krajkované podprsenky.
„Ale víš, jak… Chtěl jsem z naší vesnice vypadnout do města a místo toho máme byt v téhle díře.“ 
Jana sledovala svého muže. Vlastně ho chápala. Tam odkud pocházejí to nebylo moc dobré. Lidi si moc nedůvěřovali a každou chvíli přijížděla VB a vozila si na výslech někoho, na koho měl soused vztek.
„Tady je to jiný. Lidi se tu podporují. Soudruh předseda se snaží, aby si tu nikdo nic nezáviděl,“ zkusila ho uklidnit. 
Mile se usmála a políbila ho.
„On se hlavně snaží nevykoukat si na tobě oči,“ pronesl nakonec Dušan zvesela a znovu se políbili.
„Ale, ale, tady někdo žárlí,“ usmála se a sáhla mu mezi nohy, kde nahmatala tvrdnoucí úd.
„Ehm… no…“ zakoktal se Dušan
„Mám pocit, že se s tím tady nepářou,“ odtáhl se a vyrazil k hlavnímu vchodu.
„Včera jsem se vracel domů a po poli jel traktor, kde seděl obtloustlý traktorista a nějaká místní panička mu kouřila ocas. Vidět byl jen její zadeček a ty kalhotky.“ 
V Janě to hrklo.

„Hele. V práci mi řekli, že zde se jen tak byty nedávají. Kolega to zkouší tři roky a nic. A teď my.“
„Tím chceš říct co?“ snažila se, aby jí hlas nezněl moc nervózně. 
Bála se toho, co se teď může stát. Její muž vypadal zamyšleně. Nakonec se na ní usmál a pokrčil rameny.
„Vlastně nic. V sobotu si to užijeme a já aspoň poznám víc místních lidí.“
Políbil ji na rozloučenou, otevřel dveře a vyšel z bytu. 
Jana tam jen stála, sledovala zavřené dveře a pomalu si oddychla. Výčitky svědomí ji dohnaly. Je nevěrná svému muži a bude to muset nějak vyřešit, aby nebyla za tu špatnou a on sem pořádně zapadl. 
Dušan mezitím nasedl do auta a rozjel se do práce.

Vešla zpět do ložnice. Otevřela velkou skříň, kterou dostala od své babičky a ve které měla oblečení. Chystala se jít pomoc s přípravou na zábavu, ale nejdřív se bude muset zastavit na statku u Mařky. 

Vyšla z bytu, seběhla schody a zamířila vlevo přes silnici ke statku. Bylo ještě příjemné počasí. Slunce sice už svítilo na obloze, ale ještě nestihlo ohřát okolí natolik, aby člověk pociťoval letní vedro. Byl tak stále příjemný ranní chládek, který ale rychle ustupoval. Jana došla k žluté budově a vešla dovnitř.

„A není to moje oblíbená soudružka?“ zazněl prasečí hlas starosty, který se na ni usmíval na chodbě. 
Také se na něj usmála a došla k němu.
„A tohle je můj oblíbený soudruh předseda,“ pravila mile, když už byla u něho a nechala ho přitom, aby jí hladil zadeček, který se rýsoval pod šatičkami. Pak si pohrál s jejími prsy.
„Soudružko, vy ale víte, jak se obléci,“ pronesl nadrženě a políbil ji na krku a nasál její vůni. 
Sáhla mu do rozkroku a ucítila jeho tvrdý ohon v kalhotách. Tak byl nadržený.
„No jo. Mladá ženská a hned se chováš, jak nadržený kanec,“ ozvala se posměšně Mařka, která se objevila ve dveřích jedné kanceláře. 
Předseda se rychle odtáhl a bez řečí zamířil do své kanceláře.
„Myslím, že bude mít dneska blbou náladu,“ pravila zvesela Mařka a ustoupila, aby pustila Janu do kanceláře.

„Víš na co jste nepomysleli?“ začala hned s otázkou, když se Mařka opřela o svůj stůl a sledovala Janu, sedící na židli před ní.
„Nooo, na co povídej?“ chtěla vědět se zájmem.
„Že můj muž asi jen tak nezkousne, až zjistí, jak je to tu se sexem,“ špitla Jana trochu víc bojácně, ale pobavený výraz Mařky ji překvapil.
„Jo tohle. Dušánek si zašuká, neboj. A ještě mile rád bude držet pusinku a dělat, že nic nevidí a neslyší. O to se mladá, postarám.“ 
Janu tak trochu zabolelo. Ta žárlivost přišla z nenadání, a to si jen představila, že by její milovaný manžel měl sex s někým jiným. 
Na druhou stranu přišla i úleva v podobě toho, že, kdyby to vyšlo, mohla by si sama užívat. A že za ten týden si užila víc než dost.
„Neboj, chlapi ho na zábavě ožerou a my s Eržikou už něco vymyslíme,“ dodala po chvíli Mařka a když viděla Janin překvapený výraz zavrtěla hlavou.
„Tak snad hned na Dušánka neskočím. Já ne. Místo toho to udělá někdo méně tlustý. Eržika se na to hodí víc než dost.“

Jana si tu ženu pamatovala z kravína. Hubená cikánka a poměrně pěkná na svůj věk. Když si ji představila se svým mužem, nepřišlo jí to tak hrozné. A to nechtěla Mařce nějak vyčítat. Byla to určitě pěkná ženská, ale neuměla si ji hned představit s Dušanem. Ten by asi rychle utekl. I když, kdyby byl opilý, kdo ví.
„Takže můžeš být v tomhle klidná. Mimochodem Eržika na tebe už čeká v kostele. Ale ještě dvě věci.“ 
Jana se trochu zarazila, protože to znělo, jako by s něčím měla Mařka problém. Dívala se totiž na ní tak trochu vyčítavě.

„Zatím jsi šukala s třemi muži. A všichni tě vystříkali,“ začala a Jana věděla, kam tím míří. 
Mařka na stůl položila krabičku nějakých léků s německým nápisem.
„Znáš to?“ pokývala hlavou. 
Tušila co to je, ale jen o tom slyšela u doktora.
„Mělo by to teď být bezpečné. Po víkendu bych to měla dostat,“ vyhrkla Jana ze sebe, aby nevypadala tak poplašeně.
„Klid holka. Kdyby náhodou, tak zajistíme i potrat. Nebyla bys první ani poslední,“ snažila se ji Mařka uklidnit a podala jí krabičku.
„Ale bude lepší, když nějakou chvíli vydržíš. Určitě ještě dítě neplánujete ne?“ 
Jana zavrtěla hlavou a Mařka se na ni opět usmála.
„Máme tu pravidlo, že se musí vytáhnout, nebo kondom, ale u tebe se to těžko dodržuje. Takže až ti to skončí, začneš to brát… a pravidelně.“ 
Jana kývla, že rozumí.
„A ta druhá věc?“ zeptala se, když se zvedla a měla se k odchodu. 
Mařka se doslova zazubila.
„Cestou se laskavě stav u mého muže a pomoz mu, jinak s ním nebude k vydržení.“ 

Jana se usmála, vyšla z kanceláře a zamířila ke dveřím, kam před pár minutami zmizel předseda. 
Ty vedly do menší místnosti s psacím stolem, za kterým seděla postarší sekretářka. Když viděla Janu, jen pozvedla obočí, olízla si rty a kysele se usmála. Pak zvedla sluchátko telefonu, zmáčkla jeden knoflík a chvíli počkala.
„Je tu Janička, soudruhu předsedo.“ 
Za další vteřinu položila sluchátko a podívala se na Janu přísně: „Chci slyšet, jak si to užíváš čubičko, aby byl maximálně spokojen. A teď jdi.“

Jana sice netušila, jestli to myslí v dobrém, nebo ji nesnáší, ale nedala se tím nijak rozhodit. Došla ke dveřím do další místnosti.
„Bude to myslím rychlý… v jeho případě,“ pronesla ještě milým tónem a mrkla na sekretářku. 
Ta se překvapeně zadívala do jejích očí a pak se kupodivu usmála a kývla hlavou. 

To už Jana vcházela do kanceláře předsedy, kterého zastihla sedícího za stolem.
„Už jsem myslel, že mě tak necháte soudružko,“ zachroptěl vzrušeně a sledoval Janu, která zajela rukama pod šaty, aby si rychle stáhla kalhotky. 
Ty zůstaly ležet na zemi, zatím co došla ke stolu. Předseda se od něj odsunul a Jana stůl pomalu obešla, sedla si pak na kraj a zatím co se předseda zvedal ze židle, opřela se rukama o zadní okraj stolu a zvedla nohy. 
Předseda, na to jak byl tlustý, byl hbitý. Rychle si stáhl kalhoty a trenýrky, opřel si nohy o ramena a ptáka zkušeně nasadil na vlhkou kundičku, do které nadrženě zajel. Jednou rukou chytil Janu za pas, druhou za krkem a začal přirážet.

Pták klouzal v úzké kundičce a i když ji roztahoval a způsoboval Janě slast, ona z předsedova výrazu, z jeho funění a hekání vytušila, že se blíží rychlý konec. A ještě tomu pomohla.
„Ach bože soudruhu, jste úžasný, jo jo ach ano… pořádně… bože ano… joooo to se mi líbí… joooooo,“ sténala a hladila jeho nadržené ego. 
Přidal na razanci přírazů, až se začal stůl víc kymácet a vrzat a Jana měla co dělat, udržet se rukama okraje stolu. Sledoval, jak se pod šaty s větším výstřihem houpou velká prsa. Pro něho to byl pohled, jak pro bohy. 
Věděl, že bude brzy stříkat, ale nechtěl být takhle rychlý. Ač byl pořádně nadržený, chtěl to Janě oplatit a udělat ji. Nebyl zase takový sobec. Ona z jeho výrazu poznala, že se pokouší ovládat.
„Dělej… stříkej… neboj se… stříkej kanče. Pak mi to vynahradíš, ale už stříkej,“ začala sténat.
„To chceš Janičko? Tohle chceš? Mou mrdku?“ funěl povzbuzen jejími řečmi a uvolnil se.
„Jo ano ano… prosím stříkej… chci to, chci,“ pokračovala v jeho dráždění a pak to přišlo.

Předseda mohutně přirazil a zařval své hrdé: „Aaaaaaaachhhh!“ 
Z cukajícího se ptáka začala proudit dávka lepkavého semene, která zaplňovala Janinu jeskyňku. 
Jana povolila ruce a lehla si zcela na záda. Předseda na ni nalehl a doslova jí funěl do výstřihu. Ruce dal hned na prsa, která podebíral a dával je víc k sobě, aby vypadala jako dva plné balóny. 
Nakonec se od Jany oddálil a sedl si na svou židli. 
Ona ucítila uvolnění tlaku v kundičce a nakonec jí velká část semene vytekla na zem.

„To byla nálož,“ pronesla, když slezla ladně ze stolu a upravovala si šaty. 
Pak došla k předsedovi. Pohled na něj byl v celku komický, protože tam seděl rozvalený v křesle, z ptáka mu ještě trochu kapalo bílé sperma a on silně oddychoval.
„Jsi neskutečná,“ pronesl nakonec. 
Ona se k němu sehnula a políbila ho.
„Byl jste nadržený, neměl jste se snažit to vydržet,“ vyčetla mu, když se dolíbali a přitom se na něj usmála, aby bylo poznat, že to myslí ze srandy.
„Nemusíš mi už vykat. Ty ne,“ zachroptěl místo toho. „Říkej mi prostě Petře,“ a znovu se začali líbat.
„Tak dobře,“ řekla nakonec Jana a došla ke svým kalhotkám, aby si je na sebe natáhla. Pak se na předsedu usmála a vyšla z kanceláře. 
Významně se na sebe se sekretářkou podívaly a Jana pokračovala ven z budovy, aby se mohla vydat přes silnici do parku a pak ke kostelu, který stál uprostřed vesnice. Zde totiž bude probíhat ona zábava a zde potřebují nyní její pomoc. 
I když byla dost nadržená a vydrážděná od předsedy, byla svým způsobem i spokojená. Jen netušila, proč tomu tak je.

Kostel je vlastně dobré místo na zábavu. Vypadal, jako každý jiný v okolních vesnicích. Postaven byl v gotickém stylu. Jedna delší část plynule přecházela do věže s kopulí, kde u paty věže byly dvoukřídlé dveře sloužící jako vstup do kostela. 
Jana jimi prošla a hned se pozdravila se ženami, které zde připravovaly stůl u provizorních šaten. 
Prošla až do hlavní části kostela.
„Aaaaa, tady máme naší hvězdu,“ zazněl veselý hlas, který patřil pohublé cikánce, jež dohlížela na zavěšení ozdob. 
Byla asi tak vysoká jako Jana, jen víc hubenější a pod šaty se rýsovala menší prsa. Její havraní vlasy jí sahaly až pod ramena.
„Ahoj, Jana,“ pozdravila Jana, když k ní přišla.
„Eržika, ale klidně mi říkej Eržo. Každý mi tu tak říká.“

Podaly si ruce a vyměnily úsměvy. Eržika pak ukázala Janě, s čím potřebuje pomoci, a přitom si ji pořádně prohlížela. Musela uznat, že ta nová vypadá velmi dobře a bylo jí jasné, že její drahý muž si s touhle rád užije. A nejenom manžel, ale i jejich syn. 
Eržiku si zase prohlížela Jana. Na to, že byla starší a táhlo jí na čtyřicet, jí připadala docela pěkná. Trochu na ni začala žárlit. Tohle bude žena, co se pokusí svést a ošukat jejího muže.
„Takže, už ti Mařka říkala o mém muži?“ zkusila po nějaké hodince práce nadhodit tohle téma. 
Eržika se usmála.
„Jo, jo. Musím říct, že to bude zajímavé. Nový chlap. Všechny tady už znám.“
„Není nijak extra, ale je fajn,“ pokusila se Jana krotit Eržičino nadšení a očekávání.
„Neboj holka, určitě se mu to bude líbit a ty budeš pak v klidu,“ bylo vidět, že Eržika poznala Janinu obavu. Co když se jí nebude její muž zamlouvat anebo nebude dost dobrý v sexu.
„Dost jsi nám pomohla s Láďou. Chce už jen tebe a nemusíme losovat, která mu dá,“ pokračovala, aby vysvětlila, proč pro ni nebude problém svést Janina muže a užít si to i kdyby nebyl dobrý milenec.
„Nechtěla bych, abys byla zklamná,“ povedlo se nakonec Janě ze sebe vysoukat. 
Eržika se jen usmála.
„Neboj holka, nebudu.“

A tak dál pokračovaly v přípravách. Na stoly s ostatními ženami dávaly ubrusy, připravovaly výzdobu a šlo jim to od ruky. 
Jana si všimla i Pepíčka. Pokukoval po ní, zatím co si hrál s kabely a připravoval elektriku pro světla, která museli v kostele také pověsit. 
A současně připojoval u menšího pódia reproduktory a mikrofony, které byly určeny pro zpěváky kapely, jež budou na zábavě zpívat a hrát.

Slunce pomalu zapadalo. Jana Eržiku víc poznala a zjistila, že si mají toho hodně co říct. Musela si přiznat, že dříve se koukala na lidi romského původu skrz prsty. Brala je jako odpad společnosti, který jen krade a páchá další kriminální činnosti. 
Ale Eržika se jevila jako rozumná ženská. Navíc to vypadalo, že stejně je na tom i její muž a syn, kteří pracují také na statku. Vlastně jí přestalo vadit, že by měla Eržika jejího muže svést a šukat s ním.

„Hádám, že sis myslela, že my cigáni jsme jen špína a tak?“ ozvalo se najednou a vytrhlo to Janu z jejího přemýšlení.
„Já… co? No,“ začala koktat a sledovala, jak se Eržika rozesmála.
„Promiň,“ špitla nakonec a hned dodala, „tam, kde jsme bydleli dřív to tak bylo. Jen samé problémy a tak,“ Eržika pokývala hlavou.
„Tady se musíme snažit holka. Jak děláme problémy, zavřou se za námi dveře a nejsme už vítáni.“

Ostatní ženy z kostela už odešly a Eržika s Janou dodělávaly poslední úpravy. Další, kdo zůstal v kostele, byl Pepíček, který k nim přišel. Vypadal docela komicky, pomyslela si Jana.
„Tak já mám také hotovo, dámy. Tak co kdybychom trochu využili čas,“ začal a drze chytil obě kolem pasu, a pak ruce stáhl na zadek. Eržika se hned vytočila a plácla mu po ruce.
„Ale, ale, ale… Pepíčku!“ začala na něj na oko přísně, ale hned se začala usmívat. 
Jana jen stála, neboť netušila, jak se má zachovat. I proto Pepíček nepřestával hladit její zadeček a přitiskl se k jejímu tělu.
„Stejně chci tady Janičku,“ pravil nadrženě a druhou rukou jí začal hladit a mačkat přes šaty prso.
„To mi je jasné a co z toho ona bude mít? Zase ti zvadne, jako posledně,“ spustila Eržika a nakonec Pepíčkovi dala menší pohlavek a odstrčila ho od Jany.
„Nejdřív si vyřeš tu svou nervozitu. Jana nepotřebuje dělat chůvu, ale být pořádně omrdaná, tak upaluj!“
„No jo, aby ses to… no Erži. Tak čau,“ hlesl Pepíček zklamaně a odešel z kostela. 
Eržika za ním hleděla a jen vrtěla hlavou.

„Jak jsi to myslela s tou nervozitou?“ zeptala se Jana po chvíli.
„Holka, von je marnej,“ začala Eržika. „Pták super, velkej silnej, ale jak je nervózní, tak mu furt měkne a nic z toho nemáš.“

Obě už uklízely poslední věci a byly připraveny k odchodu.
„Pokud chceš mladýho, tak to zkus mého syna. Je o trochu starší, jak Pepíček, ale péro větší a hlavně vydrží být tvrdý dost dlouho, aby sis to užila.“
Vyšly z kostela a zamířily k paneláku, kde obě bydlely.
„A vlastně i můj manžel není špatný. Užila by sis oba. Lojzíček to ani jeden není, ale…“ to už říkala tak nějak potichu, ale Jana slyšela v hlase naději. 
Jako by Eržika toužila po tom, aby Jana šukala s jejím manželem a synem.
„Ty vážně chceš, abych měla sex s tvým mužem a synem?“ zastavila se a podívala se na Eržiku, aby viděla její výraz.
„Asi jsi zjistila, že tu na věrnost moc nehrajeme,“ začala Eržika opatrně a Jana přikývla.
„Jsi opravdu krásná a ano chci, abys šukala s mým mužem. Zaslouží si krásnou ženskou,“ dodala a sklopila oči.
„Ale ty jsi taky přece krásná, jen máš menší prsa, ale to přece nevadí,“ začala ji Jana chlácholit v domnění, že to je ten problém.
„Ale ne, to není tak. Prostě si to zaslouží. Oba. Já vím, že jsem pěkná,“ usmála se na ni Eržika.
„Aha. Tebe to vzrušuje,“ došlo najednou Janě a ona přikývla.

Obě došly do paneláku a na chodbě se rozloučily. 
Jana doma našla Dušana, jak sedí na gauči, čte noviny, poslouchá večerní zprávy v televizi a do toho si upíjí z lahváče Chodovar. V sobotu už nebude tak nevinný, jako dnes, pomyslela si. 
A místo žárlivosti pocítila jisté vzrušení.