Vůdce gangu 01

Toto je 1 díl z 2 v seriálu Vůdce gangu

Ležel jsem na zádech se zavřenýma očima a Celeste mi posévala něžné celé tělo žhavýmí polibky. Ve vedlejším pokoji hlučně dováděli Juana s Pablem a právě to na něj asi šlo.
„Jooo… už… budu… děvko… mrcho… vycákam tě mrdkou.“
Nato se ozvalo plesknutí a ječivý hlas.
„Nejsem žádná děvka! Končím s tebou, ty hnusnej dobytku!“ a za chvilku se přes náš pokoj přehnala nahá Juana se šaty v rukou.
„Tos přehnal, kámo,“ houkl sem.
„Vyliž si!“ zazněla bručivá odpověď a já se opět přepnul do příjemných pocitů, když mi Celeste začala kouřit péro.

Přetáhla předkožku, zasunula si ho hluboko do pusy, sevřela rty a rozjela strojové pohyby.
Jednou rukou mi v dlani mazlila koule, druhou mi ptáka držela sevřeného u kořene.

„Jo… takhle to Juana taky umí,“ ozvalo se ode dveří, odkud nás Pablo s úsměvem pozoroval.
„Jdi do prdele! Trochu soukromí prosím!“ zaječela Celeste. „Že tě ségra poslala do prdele neznamená, že tě do ní dřív ještě nenakopu, když nevypadneš!“
Pablo se smíchem zmizel a mně z toho leknutí opouštěla erekce, ale hlavně chuť na sex. Ten idiot to všechno zkazil. Taky Celeste byla rozhozená, a tak jsme vstali a šli se napít.

Pablo seděl u stolu a hrál si s mobilem.
„Už jste dopíchali?“
„Ne. Bez tebe to nebylo ono. Hele… ehm… chtěl jsem se tě zeptat. Dostal bys mě do gangu?“ otázal jsem se.
„Ty? Do gangu? A co bys tam chtěl dělat?“ koukal na mě Pablo udiveně.
„Nemám teď práci a prej dobře platěj.“
„Jo, olovem do hlavy. Ses, vole, posral, jít k Ramirézovi. Ten ti ustřelí koule, pak donutí sežrat a…“
„Ty se nějak vyznáš,“ přerušil jsem ho. „Tak jak se to dělá?“
„Musíš znát někoho, kdo má kontakty na někoho vejš a tak dále, až k němu a on tě buď přijme nebo ne. A taky musíš mít doporučení. To bych ti zařídil já, jestli o to fakt stojíš,“ mluvil teď Pablo vážně.
Celeste se tvářila poněkud vyplašeně, ale neřekla ani slovo i když jsem kývl hlavou se slovy: „Zařiď to.“

***

Gang Fidela Ramiréze sužoval město již dlouho. Policie byla bezmocná, protože poctivou práci jí hatili podplacení strážníci i šéfové okrsků, takže Ramiréz byl vždy včas varován a zásahovka či protidrogová brigáda pokaždé sáhla do prázdna, nebo ulovila jen pár malých, nedůležitých ryb.

Ramiréz ovládal celé město a s konkurencí se vypořádával nemilosrdně a krutě. Podsvětí zkrátka vládl psychopat a nikdo se mu neodvážil zkřížit cestu. Mrtvoly lemující jeho cestu na vrchol byly jen dokladem, jak každý opovážlivec dopadne. A pro tohoto nebezpečného šílence jsem se rozhodl pracovat.

***

„Tak doporučení máš. Teď musíš počkat, až tě zkontaktujou. Nebo taky ne,“ řekl mi Pablo o týden později.
Vedle stála Juana s černé minisukni. Zase ji ukecal a dali se dohromady. Byla to fakt kočka, ale jako sestra Celeste pro mě nedostupná. A tak ji píchal můj bratránek Pablo.

Teď ji zatáhl do svého pokoje, kde chybějící dveře byly nahrazeny závěsem a hned se začaly ozývat vzrušivé zvuky milování či spíše divoké mrdačky.
„Ochhh… božeeee,“ hekala Juana pod nárazy ocasu, jak jí Pablo tvrdými přírazy raboval kundičku.
„Joo… drž… už… budu,“ funěl Pablo a dál divoce přirážel mezi její roztažené nohy.
Dál jsem je neposlouchal. S tvrdým ocasem jsem si šel ulevit na záchod a pak se bezcílně toulal městem.

Náhodou jsem zamířil do obchodu, kde prodávala Celestina kamarádka Marisa. Byla to pěkně rostlá pětatřicítka, měla dvě děti a byla vždy veselá a dobře naladěná.
I nyní mě přivítala širokým úsměvem.
„Ahoj, Pedro, kde se tu bereš? Máš se? A co Celeste, budete se brát?“ zahrnula mě kulometnou palbou otázek.

Nestačil jsem ani odpovědět, když do obchodu vpadl nějakej mladík a pistolí zamířil na Marisu.
„Všichni na zem! A ty naval prachy!“
Zůstal jsem stát a mladík vyštěkl.
„Co sem řek! Na zem, dělej!“ a mával pistolí střídavě na mě a na Marisu.
Nikdo jinej v obchodě nebyl. Kluk byl nervózní a takový bývají nejhorší.
Marisa otevřela pokladnu a jak mladík po ní hodil okem, bleskurychle jsem po něm skočil, zkroutil mu ruku, kluk zmáčkl spoušť a sám sobě si prostřelil krk.
Byl mrtvej a po zemi se rozlévala velká krvavá louže.

„Můj bože! Tys ho zabil!“ vykřikla Marisa hystericky a pak parádně omdlela.
Zavolal jsem policii, ji probral a nalil do ní panáka whisky.
Když bylo po všem a policie odjela, Marisa se uklidnila a padla mi kolem krku.
„Díky. Zasloužíš odměnu a já vím, co bys chtěl. Můžeš přijít pozítří, až zavřu?“
„Přijdu,“ odvětil jsem, dostal pusu a tu načatou whisky grátis na cestu.

***

Když jsem daného dne vstoupil do krámu, Marisa za mnou zamkla dveře.
„Půjdem dozadu. Vedoucí již odešel,“ a odvedla mě do zázemí obchodu, kde se v kanceláři nacházel pohodlný otoman.
„Celeste mi říkala, že se ti líbím. To mě pochopitelně těší, i když jsem starší, ale jsem hlavně vdaná žena, čímž je řečeno vše. To, že jsi tu se mnou, je mé díky za to přepadení. Ještě teď se klepu hrůzou co by, kdyby…“

Během řeči se Marisa pomalu svlékala, odkryla své velké vnady a vlastně poprvé jsem ji viděl nahou.
Velká prsa jí tíhou klesly níž, než by se mi líbilo a hustý zarostlý trojúhelník klína byl sevřen objemnými stehny. Marisa byla plnoštíhlá, ale naštěstí ne zase tolik, abych neměl sílu a chuť se s ní pomilovat.
Byl jsem v úplné blaženosti, když mi ocas obemkly vlhké rty a rytmické pohyby ho pomalu přiváděly k tuhosti a vrcholu. Zkušené kouření, sání, cucání a laskání jazykem mi přinášelo slast a rozkoš.
Vzdychal jsem a funěl a určitě bych se jí udělal do sajících úst, kdyby to ona sama nepoznala. Ocas jí v puse mohutněl, pak se začal cukat a rychle ho pustila ven, držela v ruce a výstřik semene šel do prostoru.

Marisa mi ho vyhonila do poslední kapky a pak ulehla na otoman, roztáhla nohy a vystavila mi svou kočičku.
Rejdil jsem jí jazykem po vnějších pyscích a kmital na plátcích závojíčků, odkud vytékala sladká šťáva vzrušení.
„Ahh… anooo… tak… ještě… ještě,“ držela mě za vlasy a tlačila mě tam, kde mě chtěla mít.
Sama si druhou rukou přejížděla a hladila prsa.
Když jsem jí lízal poštěváka, vyrážela trhavé vzlyky a zrychleně dýchala.
„Oooch… božeee… jéééé… úúúú,“ sténala a pak vypjala tělo v křeči vyvrcholení.

Po uvolnění mi dovolila, aby ji polaskal a pohrál si s jejími ňadry, které měla veliké, plné a vzrušivé. Měla je rozlité na hrudi jak dva měkké pecny chleba a trčící špunty bradavek byly třešničkou na dortu.
„Hmmm… mám ráda, když za ně taháš,“ poprosila mě a pak hekala slastí, jak jsem je mačkal a tahal za ně, jako bych jí je chtěl utrhnout.
Bylo to krásné, ale touha proniknout do ní ocasem byla silnější. Ocas mi pevně stál, Marisa to chápala, a tak doširoka roztáhla nohy, pomohla mi se zavedením a pak mě za zadek tlačila na sebe.
Přirazil jsem a cítil slastný pocit proniku. Tvrdý ocas do ní zajížděl až po kořen.
Marisa si vychutnávala jeho velikost a tření a pevně mě objímala a líbala. Strojově jsem přirážel a měl dlouhou výdrž, než to na mě přišlo.
„Nesmíš… do… mě… oh… oh,“ varovala mě a já skutečně stihl z ní v poslední vteřině vyjet a zkropit jí břicho.

Ošoustal jsem ji ještě zezadu a pak už mě vypakovala, že musí domů za manželem.
„Bylo to poprvý a naposled. Ráda tě uvidím, ale šukat už spolu nebudeme, tak si to pamatuj. Pa,“ zaklapla za mnou dveře obchodu.

***

Šel jsem ulicí, spokojeně si pohvizdoval, když vtom přibrzdila vedle mě dodávka, kdosi mě vtáhl do bočních dveří a auto se prudce rozjelo. Pár silných rukou mě drželo vleže na podlaze.
„Pan Ramiréz tě chce vidět. Nehejbej se a buď v klidu,“ ozval se hrubý hlas.
Zůstal jsem ležet na břiše a mlčel, stejně jako muži okolo. Nebylo již cest zpět.
Byl jsem ve spárech Ramirézova gangu.
Konečně auto někam dojelo a otevřely se dveře.
„Vystup a nedělej žádný hlouposti,“ řekl potetovaný holohlavý pořízek.

Byli jsme v nějaké opuštěné tovární hale. Před zaparkovanými černými SUV seděla na židlích skupinka mužů. Kdo z nich je však obávaný Fidel Ramiréz jsem nevěděl.
„Seš Pedro Apellido? Máme na tebe doporučení od Pabla, tvýho bratrance, je to tak?“ otázal se jeden z tajemných mužů.
„Jo, je to tak. Chtěl bych pracovat pro pana Ramiréze,“ odpověděl jsem.
Muži nehnuli brvou.
„Co nám můžeš nabídnout? Čím se živíš?“
„Jsem teď bez práce. Dělal jsem vyhazovače v baru Izotop. Jenže jednou jsem jednomu vlezlýmu zákazníkovi zlomil nos a on se z něj vyklubal vysokej státní úředník, a tak mě vykopli.“
Muži se tiše zasmáli.
„Před pár dny někdo oddělal lupiče při přepadení obchodu na Avenida Pantitlá. Prej si to byl ty.“
„Jo, byl. Mám parašutistickej výcvik… Ale v armádě mě to nebavilo.“
„Je tam přísnej režim a řád, co?“ promluvil muž, který náhle vyšel zpoza aut. „Zjevně se vyznáš a jen tak tě nic nezaskočí. To bychom mohli potřebovat. Prošel si první zkouškou. Druhá bude důkazem tvé oddanosti naší společnosti. O tom ale později. Teď se vrať domů a čekej, až se ti ozveme.“
Koukal jsem vyjeveně na poměrně mladého muže, jimž určitě byl sám Fidel Ramiréz.
Holohlavec mě dloubl do zad.
„Pojď. Hodíme tě do města.“

Cesta zpět už proběhla v klidu vsedě, v kabině auta. Jak jsem poznal, pohovor se konal v opuštěně továrně na východním kraji města. Sem se stahovala kdejaká městská chátra a verbež a slušnej člověk se tomu vyhýbal na sto honů.
Gang tu tak byl v poměrném bezpečí.

***

„Ááááh,“ odvalil jsem se z Celeste poté, co jsem ji naplnil dávkou semene.
Hned mi rukou sáhla mezi nohy jemně mnula povadající ocas.
„Lásko… potřebuju pauzu,“ usmál jsem se na ni.
„Ty? odkdy? Ale dobře. Stejně jsem se tě chtěla na něco zeptat.“
„Ano?“
„Ty vezmeš tu práci v gangu? Víš co to znamená? Ocitneš se na druhý straně. Policajti po tobě půjdou a mám strach… Poslední dobou už nikoho nezatýkají, ale rovnou střílí. Pak se hájí, že prej se bránili zatčení. Pablo říkal, jak se nějakej Gomez vzdával, div si ruce nevykroutil a stejně ho sejmuli. Miluju tě a nechci tě ztratit.“
„Neboj se. Všechno bude v pořádku. Dělám to i kvůli nám dvěma. Víc ti zatím nemůžu říct. A teď… máš pravdu, už zase můžu,“ převalil jsem se na ní.
Celeste ochotně rozevřela nohy a vklouzl jsem hladce do mokré tůně, jen to mlasklo.

***

Jednoho dne na mě před domem čekal známej holohlavec.
„Šéf má pro tebe práci. Tak jedem.“
Tentokrát mi dal přes hlavu kápi, někam jsme jeli, pak šli, jeli výtahem a když ji sejmul, stál jsem v nějaký kanceláři.
Všechna okna měla stažený žaluzie a kromě mě, průvodce a Ramiréze, tam stála nějaká kozatá krasavice a mazlivě Fidelovi masírovala krk a ramena. Zřejmě to byla jeho holka.
„Ahoj, Pedro. Dostaneš první úkol, abys mi dokázal svou loajalitu, viď, kotě?“ otočil se na dívku, která se usmála. „Je třeba zlikvidovat Marcose. Ten zmrd je práskač policajtů. Bohužel těch, který nemám na výplatní listině. Sejmeš ho i s celou jeho rodinkou, jasný? Zabij ho a s jeho ženskou si dělej, co chceš…je mi to fuk, ale ten hajzl bude mrtvej, mrtvej, mrtvej!“ zaječel skoro nepříčetně a holka ho dál mazlivě masírovala, že se náhle zcela uklidnil.
„Tady Lopez půjde s tebou, jako pojistka, kdyby ses na to necejtil. Jenže pak už bychom tě nemohli přijmout mezi sebe, to je ti snad jasný.“
„Udělám to,“ řekl jsem pevně. „Ale nemám zbraň.“
„Pistoli ti dá Lopez. Zajistím, aby ten smrad byl doma a vy tam pak vtrhnete. Když to zmákneš, dostaneš dáreček,“ usmál se na své koťátko a ta zamrouskala jak nadržená samička.

***

„Tady máš stříkačku,“ podal mi Lopez Berettu ráže 9mm.
„Umíš s tím zacházet?“
„Jo. Bez obav.“
„Tak jdem. Je doma a čeká na zásilku drog. Místo toho dostane olovo, he, he,“ zasmál se Lopez a vyrazili jsme.

Marcos otevřel, vyřkli jsme heslo a on v domnění, že jsme dodavatelé drog, nás pustil do bytu.
Pak jsem do něj vypálil dvě kulky. Padl, ani nehlesl a Lopez zatím prolítl byt, hledaje jeho ženu a dceru.
Já zatím obhlídl mrtvolu a našel v kapse malý revolver.
„Kurva. Nikde tu nejsou… do prdele, jak to? A.. .a… co je tohle?“ sklonil se nad Marcosem.
Ten měl pod košilí navlečenou ochrannou vestu. Jenže speciální náboje, které jsem měl v zásobníku, ji probily.
„Jak to, že má vestu? To nikdy nedělal… a je doma sám. Ty vole, někdo ho varoval!“ dumal nahlas Lopez. „A já se tak těšil na tu holku.“
„Na jakou holku?“ zbystřil jsem.
„Na tu jeho dcerušku. Ty vole…to by byl rajc,“ zasnil se.
„Seš normální ty úchyle!“
„No a? Už se vidím, jak… ááááhhhh.“
Jeho řeč jsem umlčel výstřelem přímo do srdce. Tenhle dobytek si dál žít nezasloužil.

Mrtvoly jsem naaranžoval tak, že Marcos byl zabit berettou, ale ještě stihl zastřelit Lopeze svým revolverem.
V jeho mobilu jsem našel číslo na šéfa a podal mu hlášení, že úkol je splněn, ale Lopez to dostal.
„Dobrá. Ozvi se v pátek. Dostaneš dáreček. Odteď jsi členem party, tak na to nezapomeň.“

***

V pátek odpoledne jsem zavolal Ramiréze.
„Jdi do baru Atlantida a chtěj Jacintu, čau.“
To byl rychlý hovor. Pochopil jsem o jakou odměnu asi půjde, a tak jsem si spokojeně broukal, čímž jsem vzbudil nežádoucí pozornost Celeste.
„Jdeš dělat práci pro gang a seš spokojenej? Nelíbí se mi to. Nějak rychle ses zapracoval… Už si někoho vodkrouhl?“
„Neblázni. Do tohodle já se nemíchám. Jsem tam novej. Jen se rozkoukávám,“ políbil jsem ji a vyrazil ven.

Podmračený barman na můj dotaz po Jacintě jen hlesl.
„Pokoj pět,“ a dál mi nevěnoval pozornost.
Došlo mi, že Atlantida je asi utajenej nevěstinec a je v majetku Ramiréze, nebo mu platí za „ochranu.“

Po zaklepání a slova „dále“ jsem vstoupil do místnosti, kde u stolku seděla přenádherná dívka.
„Jsem Jacinta,“ vstala a krokem modelky popošla až ke mně. „Jsem tvůj dárek, takže splním každé tvé přání, aby sis to užil. Co bych měla udělat?“
Na mé přání jsme prošli sprchou, kde se pod proudem teplé vody líbali a já mohl obdivovat její božské dokonalé tělo.

V pokoji se mi pak vrhla na ocas. Tem mi lízala, cumlala a sála s profesionálním uměním.
Když už jsem byl téměř před výstřikem, ustala v kouření, abych se zas já mohl nabažit jejím klínem.
Kmitání a rejdění jazyka v ní ihned vyvolávalo záblesky slasti a rozkoše. Rozevírala nohy doširoka, abych se dostal opravdu všude a naplno mohl laskat všechna její vzrušivá místa. Vytékající šťávy mi chutnaly a reakce jejího těla, cukání, sténání a vzdychání mě ujišťovalo, že se jí to líbí.
„Ano… ááhhh,“ tiskla mi hlavu silou do klína, když jsem jí mnul a laskal klitoris.

Když jsem se dostatečně nabažil její kundičky, zajel jsem do ní tvrdým ocasem. Proniknutí bylo hladké, že hned jsem začal pomalu přirážet a ruce využil k laskání jejích úžasných prsů. Mačkal jsem, tahal a hnětl ty úžasné dudy, velké, přitom pevné a zároveň měkké. Nemohl jsem se jich nabažit.
Po změně polohy jsem ji nabodl zezadu a v této poddané pozici ji mrdal divoce až zuřivě. Jacinta sténala slastí a užívala si to. Asi měla ráda tvrdší přístup. Prsa jsem jí svíral rukama a pleskavě zněly rytmické přírazy o zadek.
„Jo… vymrdej mě… jsem jen tvá,“ úpěla ve stoupající rozkoši a hekala pod sérií rychlých a prudkých přírazů.
„Vymrdám tě… a vystříkám,“ odpovídal jsem jí a k přírazům přidal i plácání na její úžasné půlky.
„Oohhh… to… dělej… jooo,“ svíjelo se její tělo v rozkoši, já cítil silné orgasmické stahy a pustil do ní uvolněnou dávku semene. Stále jsem přirážel, dokud jsem z ní nevyjel zvadlý a vycucaný do poslední kapky.

Po chvíli něžného mazlení, povídání a popíjení připraveného šampaňského mi Jacinta sáhla na ocas a jemnými tahy ho začala honit a laskat.
Pak mi mazlivě jela po těle a kmitala po něm jazykem jak užovka. Polotuhý stonek začala olizovat, rukou hnětla koule až ho začala silně sát, což přešlo v divokou kuřbu.
V ráji jejích úst se mi rychle vzchopil a Jacinta si mě hned osedlala.
Kundičku měla krásně mokrou a ocas tam byl jako v ráji. Hned začala odsedat a vztyčený, šťávami pokrytý ocas vyjížděl a mizel ve vyholené štěrbině. Po stranách roztažených pysků vytékaly potůčky šťávy.
„Ah… ah… ah,“ vzdychala slastí a nastavovala mi prsa k polaskání.
Mačkal a mnul jsem ty skvělé melounky a prsty přejížděl tvrdé bradavky.
„Už… už… budu,“ hekal jsem v předtuše blízkého vyvrcholení.
„Já ještě… ještě… chvíli… oh…“ zrychlila Jacinta odsedy na maximum a hloubku. „Jo… anoo… už… jooooo,“ propnula se ve slastné křeči, a já jí do ní vypustil nezadržitelný proud semene.

Dlouho jsme leželi propleteni do sebe, mazlili a hladili se, ale už nešukali.
„Tvůj čas na dárek vypršel,“ náhle Jacinta vstala a šla do koupelny.
Sprchoval jsem se s ní a zajímal se dál o její služby.
„Samozřejmě že bys mě mohl mít, ale pochybuju, že bys na to měl peníze. Jsem dost drahá. Tohle ber jako dárek od Fidela.“
„A kdo je ta kočka… ehm… teda přítelkyně, co jsem ji s ním viděl?“
„Myslíš Reynu? Dělaly jsme spolu a pak si Fidela omotala kolem prstu a je jeho hlavní milenkou. Kromě koz toho moc nemá, hlavně v hlavě, ale asi mu taková hloupá husička vyhovuje… Je mi to jedno. Jen si dej na ní pozor! Cokoli špatnýho řekneš o Fidelovi a ona uslyší, napráská tě, očerní a druhej den seš pravděpodobně mrtvej,“ ušklíbla se.

Od Jacinty jsem sešel dolů na bar, kde jsem si musel dát pár panáků, abych vůbec došel domů. Hned mě tam začaly balit dvě čokoládový krasavice, ale na odpověď, že jsem byl u Jacinty se vševědoucně ušklíbly a samy vyklidily pole.

Autor

Navigace v seriáluVůdce gangu 02 >>
4.4 39 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Moc pěkné! Za mě 5*. Viděl bych tady značný prostor pro delší seriál.

Junior

Taky jsi napsal už pár sérií jestli si dobře pamatuju.

Gourmet

Já dělám, co mohu. Jen seriál Evička jsem přestal číst a nehodlám ztrácet čas ani s komentováním. Tak nebuď tak naštvaný.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x