Vzpomínka na léto 05 🇨🇿

Druhý den ráno jsem čekal, až se Veronika ozve, abych ji odvezl do nemocnice. Cestou jsme si povídali.
„Můžu se na něco zeptat?“
„Klidně se ptej.“
„Podle toho včerejška, ty seš na větší kousky?“
„Tak trochu.“
„A to se říká, že na velikosti nezáleží.“
„Jak u koho. Ale u tebe bych strach neměla. Ty máš určitě tu správnou velikost.“
To samozřejmě uchlácholilo mé mužské ego.
„A co ty? Prsa radši větší nebo menší? Nebo seš na zadky?“

Chvíli jsem nad odpovědí přemýšlel.
„Ono je to vlastně úplně jedno. Samozřejmě, ženská by měla vypadat jako ženská, takže nějaká prsa by mít měla a zadek také. Ve své podstatě je chlap úplně jednoduché stvoření. Většině na tom až tolik nezáleží, důležitý je, jestli mají přístup k tomu, co máte mezi nohama. Zkrátka a dobře chlap, aby byl spokojenej, tak musí mít prázdný pytel a plný žaludek.“

Veronika chvíli vypadala, že o tom přemýšlí.
„Aha,“ konstatovala, „takže vlastně chlapi hledají děvku – kuchařku a cokoli navíc je jen příjemnej bonus.“
„Takhle bych to neřekl, ale asi na tom něco bude.“
„Tak teď už chápu, že o tobě táta prohlašuje, že jsi prasák.“
„Myslím, že to bude kvůli něčemu jinému… ale tohle k tomu asi přispívá…“

Dojeli jsem k nemocnici a usadili se v čekárně, než na Veroniku přišla řada. Z ordinace už Veronika vyšla o něco veseleji, místo obvazu na noze měla už jen větší náplast. Doprovodil jsem ji do auta a vyrazili jsme domů.

„Můžu na chvíli k tobě?“ zeptala se.
„Klidně a nebudeš se bát po tom, co jsme probírali v autě? A co tvoji rodiče?“
„Nebudu, nemám proč,“ řekla sebevědomě, „A rodiče neřeš, jsem dospělá.“
„Tak jdeme,“ vyzval jsem ji a otevřel jí dveře.

Automaticky vyšla nahoru do pracovny. Šel jsem pomalu za ní a kochal se pohledem na její pozadí. Usadila v mém oblíbeném křesle.
„Dáš si něco?“ zeptal jsem.
Místo odpovědi jen přikývla. Nalil jsem trochu rumového likéru do dvou skleniček. Přišel jsem k ní blíž a podal jí sklenku. Poděkovala, usmála se a upila.
„Chtěla bych ti poděkovat.“
„Za co? Za odvoz do nemocnice?“
„Ne, to ne. Nebo spíš taky. Ale hlavně, že ses o mě postaral,“ zvedla hlavu a zadívala se mi do očí.

Sklenka klapla o stolek. Přitáhla si mě ještě blíž. Než jsem se nadál, kraťasy i spodky jsem měl u kolenou a do místnosti trčel můj nalitý úd. Olízla si rty a přitiskla je na růžovou hlavičku. Pootevřela je. Ocas začal pronikat dovnitř. Horká pusinka ho vítala a zvala ho co nejhlouběji.

Bože, to je nádhera.

Rukou zpracovávala varlata a rty přejížděla téměř po celé délce mého nástroje. Chvíli ho olizovala, chvíli cucala, chvíli líbala, chvíli honila. Byl jsem na vrcholu blaha. Jazykem kroužila kolem žaludu, pohrávala si s uzdičkou. Jemné doteky střídaly divoké a silné sání, stálý dotek zase tepání jazykem.
„Aaahhh… ooohhh…“
Vzdechy byly jediné, na co jsem se zmohl. Díval jsem se na ni dolů, jak se činí. Pohlédla mi do očí. Viděl jsem tam radost a potěšení z toho, co právě dělá.
„Užžž…uuuhhhh…“
Zatmělo se mi před očima a nohy mě málem neunesly. Veronika otevřela ústa, vyplázla jazyk nechala si to nacákat do pusy i na obličej…
Musel jsem se opřít alespoň o stůl, abych neupadl.
„Tak co? Spokojený?“ položila naprosto zbytečnou otázku, „Teď abych se šla umýt.“
Zvedla se a odhopkala do koupelny.

Když se vrátila, opíral jsem se o stůl stále na stejném místě a ve stejné pozici, jako když odcházela. Ani ocas jsem neschoval zpět.
„Teda, takhle mě odrovnat…“ povzdechl jsem si.
„Ono se ti to nelíbilo?“
„Líbilo a moc. Ale teď jsem asi tvým dlužníkem já.“
„Tak to jsem zvědavá na odplatu.“

Jak seděla na křesle s roztaženýma nohama, přišel jsem blíž a klekl si mezi ně. Rukama jsem jí začal přejíždět po stehnech a vždy se o kousek přiblížil ke kalhotkám. Když už to skoro vypadalo, že se dotknu její mušličky, přejel jsem prsty po lemu kalhotek. Zachytil jej a začal je pomalu stahovat. Nadzvedla se a vyprostila z nich zdravou nohu. Poposedla se si na okraj křesla. Ruce jsem nahradil ústy. Líbal jsem ji od kolen až k tříslům a zpátky, prsty se probíral jejím sestřihem. Tiše vzdychala a snažila se mi vycházet vstříc. Rtíky se vzrušením nalily a rozestoupily. Políbil jsem ji tam.
„Aaahhh…“ zasténala a rukama mi vjela do vlasů.
Stále jsem postupoval pomalu. Snažil jsem se ji dráždit a vzrušovat. Jazykem jsem projížděl štěrbinkou a vylizoval rosu, kterou ronila. Střídavě jsem sál její lapličky a jazykem kroužil kolem fazolky. Vychutnával jsem si ten mladý dívčí klín. Sténání nabíralo na intenzitě.
Zapojil jsem do hrátek i prsty. Jak jsem ji rukama přidržoval, zajel jsem oběma palci do mušličky a rozevřel ji. Jazykem jsem se pokoušel vydal na průzkum těch nejtajnějších míst. Přesunul jsem svou pozornost o kousek výš. Mezi rty jsem lehce nasál klitoris. Jednou, podruhé po něm přejel jazykem. Celá se zachvěla. Zopakoval jsem to. Celá se prohnula, narazila se na mé prsty a zavzdychala v orgasmu. Prodlužoval jsem její rozkoš pohyby prstů uvnitř i drážděním knoflíčku.
Vlna rozkoše za vlnou se šířily jejím tělem. Celá se třásla a hekala, v zádech se probíhala jako luk, div nespadla z křesla. Rukama si drtila ňadra. Pomalu jsem přestával a ubíral na stimulaci. Už jen tiše vzdychala…

Naposledy jsem pohladil její mušličku a zvedl se. Podívala se na mě. Chytla mě za triko a přitáhla k sobě a divoce a vášnivě mě políbila.
Pak mě nechala, abych se posadil, a sama hlasitě oddychovala.
„Takhle z těch dluhů nevyjdeme…“ řekla, když konečně popadla dech, „to bude začarovaný kruh…“

Opatrně se postavila a já s ní.
„Asi už budu muset jít.“
„Opravdu? A nechtěla bys ještě chvíli zůstat?“
„Chtěla, ale teď to nejde, musím k našim.“
„Tak dobře. Ale tohle si nechám na památku,“ řekl jsem a strčil její kalhotky do kapsy.

Vyprovodil jsem ji ke dveřím a s úsměvem ji sledoval, jak hopká k rodičům domů. Celý den jsem na Veroniku musel myslet. Nebyl jsem schopný se na nic soustředit.

Odpoledne mi přišla zpráva.
„Naši nebudou večer doma.“
Jak na to odpovědět? Lítal jsem v tom až po uši. Chtěl jsem ji a moc. Málem jsem se neovládl a vyrazil za ní rovnou. Jen z těch představ a myšlenek jsem byl vzrušený. Naštěstí ve mně převládl pocit odpovědnosti a jisté gentlemanství.

„Dáme hlavní chod?“ Odpověděl jsem ve vzpomínce na ranní předkrm.
„Ráda. A je to pozvání na večeři nebo do postele? Nebo snad na večeři do postele? A u nás nebo u tebe?“
„Co bys raději?“
„Tak snad nejdřív tu večeři a pak se uvidí.“
„Fajn. Tak se na večer nachystej, půjdeme ven.“
„A kam?“
„Nech se překvapit.“
„A co na sebe?“
„Letní šaty budou fajn.“
„Dobře. A v kolik?“
„Vyzvednu tě v sedm.“

Obvolal jsem pár svých oblíbených restaurací, než jsem nám na večer sehnal stůl. Pak jsem ještě objednal taxi, aby Veronika nemusela pěšky nikam daleko a já abych nemusel řídit.

Celý den pak proběhl v duchu příprav na večer. Nejen mých, ale hlavně příprav domu. Uklidit, vytřít, vysát… co kdyby bylo večer pokračování. A hlavně vysprchovat, oholit a upravit.
Jak jsem se nemohl dočkat, tak už jsem byl skoro v šest večer nachystaný.
Jako za mlada, když jsem měl jít na rande, pomyslel jsem si, a sakra, ještě nějakou kytku, alespoň malou by to chtělo…

Rychle jsem skočil do auta a dojel do nejbližšího květinářství. Měl jsem to jen tak tak, už skoro zavírali. Než abych je obtěžoval vázáním kytky, vzal jsem si jednu hotovou, zaplatil a zase svištěl zpátky domů. Kytku jsem dal do vázy a usadil se v pracovně s jasným cílem, šmírovat Veroniku až se bude chystat.
Zatažené žaluzie můj úmysl překazily. Na jednu stranu mě to mrzelo, že nic neuvidím, na druhou jsem si říkal, že bych si jinak zkazil překvapení.

Přesně v sedm jsem zazvonil u sousedů. Okamžitě se ozvalo cvaknutí zámku, Verča musela stát za brankou a čekat. Otevřela mi a já ztratil řeč. Zůstal jsem na ni zírat s otevřenou pusou. Opravdu naprosto dokonalá. Šaty jí těsně obepínaly tělo na těch správných místech a zdůrazňovaly přednosti.
„Ahoj,“ pozdravila mě.
„A… a… ahoj,“ vykoktal jsem a podal jí kytku.
Poděkovala, ale trochu bezradně se na mě podívala. V každé ruce jednu hůl, klíče v zámku a kytka k tomu.
„Promiň, tohle jsem nedomyslel,“ omlouval jsem se, „tak si nastup do taxíku a já vezmu tu kytku a zamknu, co ty na to?“
„Tak dobře.“
Společně jsme se nasoukali na zadní sedadlo a vyrazili jsme směrem k restauraci.

Číšník se nás ujal a usadil nás k jednomu trochu zastrčenějšímu stolu, abychom měli alespoň nějaké soukromí. Číšník během chvilky odněkud vykouzlil vázu s vodou na kytku.
Rovnou jsem objednal láhev vína.
„Je to tady moc pěkné,“ pochvalovala si Veronika.
„Mám to tady rád, ale často se sem nedostanu, samotného mě nebaví nikam chodit.“
„To chápu.“
Koukali jsme do jídelního lístku a upíjeli víno. Než jsem se dostali k objednání večeře, láhev byla skoro prázdná. S objednáním druhé jsem ani na okamžik nezaváhal.

Večer ubíhal v příjemném a družném hovoru, který se stále víc stáčel i k lechtivějším tématům. Zpočátku nevinné, neúmyslné a čistě náhodné doteky, byly čím dál víc smyslné a elektrizující. Během dezertu jsem požádal číšníka, aby nám zajistil taxi na odvoz.

Cestou v taxíku doteky přešly v úmyslné osahávání a nebylo pochyb o tom, jak dnešní večer skončí.

Sotva za námi zaklaply dveře mého domu, už jsem se po sobě hladově sápali. Veronika měla ruce kolem mého krku, čehož jsem využil. Rukama jsem ji uchopil pod zadečkem a zvedl ji. Hole spadly na zem a Verča obtočila své nohy kolem mého pasu. Šaty trochu zaúpěly a švy lehce zapraskaly, ale oběma nám to bylo jedno. Vynesl jsem ji do patra do ložnice.

Postavila se a šaty z ní sjely na zem. Neměl jsem čas ani obdivovat její nahé tělo. Moje košile a kalhoty za Veroničiny asistence skončily na stejném místě jako její šaty. Nazí jsme padli na postel.
Ruce bloudily po našich tělech a jazyky spolu sváděly souboj. Jako bychom se nemohli nabažit vzájemných dotyků. Na hrudi jsem cítil její ňadra a tvrdé bradavky, na stehně její vlhkou štěrbinku. Tvrdý ocas ji pro změnu tlačil do břicha. Už jsem to nemohl vydržet, přetočil jsem ji na záda, vklínil se mezi její nohy a ústy se věnoval naběhlým třešinkám. Sténala a kroutila se pode mnou. Tvrdolín se třel o její promáčenou mušličku. Už jen kousek. Malý kousek zbýval, abych se zanořil do jejího lůna.

„Máš to, viď,“ zarazila mě v posledních chvíli.
Nechápavě jsem na ni koukal.
„Však víš, kondom…“
A to jsem dopoledne poučoval Aleše o bezpečném sexu.
„Jasně, promiň.“

Zalovil jsem v nočním stolku a vyndal novou krabičku. Zatímco jsem trochu zápasil s krabičkou, Verča se věnovala jednou rukou mě a druhou sobě.
Vítězoslavně jsem rozbalil ochranu, nasadit ji bylo dílem okamžiku. Veroničiny roztažené nožky a lesknoucí se kundička mě zvaly dál. Pomaloučku jsem do ní pronikal a vychutnával si každý milimetr. Verča to nevydržela a přitáhla si mě k sobě. Splynuli jsme v jedno tělo a už nebylo cesty zpět. Pomocí nohou zkřížených za mými zády se snažila přirážet. Opětoval jsem její snahu a během několika okamžiků jsme se vznášeli na vlně rozkoše. Pulzující šterbinka mě ždímala a já divoce přirážel. Žádné něžné milování, jak jsem si to odpoledne plánoval, ale úžasný živočišný divoký sex. Přesto intimní a plný lásky.
„Ooohhh… aahhh…“ hekala Veronika mezi polibky a já jí obdobně přizvukoval.
Cítil jsem, jak to na mě jde.
„Už buduuuu… uuuuhhh…“
„Anooo…ooohhh…“
Naposledy jsem prudce přirazil. Vyhekla a roztřásla se v orgasmické křeči. Nohy sebou divoce škubaly. A já plnil šprcku semenem. S hlavou zabořenou do jejích vlasů jsem oddechoval. Cítil jsem, jak se její prsty proplétají mými vlasy.

Konečně jsem se odvalil stranou. Veronika jen stočila pohled k mému rozkroku.
„To byla nálož,“ komentovala plnou pláštěnku.
Leželi jsme dál vedle sebe. Šťastní a uspokojení. Alespoň pro tuto chvíli. Mě to nedalo, musel jsem se jí stále dotýkat. Záměrně jsem vyhledával její erotogenní zóny.
„Ty nemáš dost?“ komentovala mé počínání.
„V krabičce ještě něco zbylo,“ odpověděl jsem.
„Na krabičce nezáleží, otázka je, jestli zbylo ještě něco v tobě…“
„Zkus to a poznáš.“

Nenechala se dvakrát pobízet a za chvíli mi opět stál jako svíčka.
„Teď to nech na mně,“ prohlásila.
Natáhla mi obleček a nasedla si. V předklonu mi nabízela k laskání svoje ňadra. Bral jsem je do dlaní. Vždycky, když jsem je sevřel, zavzdychala vzrušením. Pohled na ni mě děsně vzrušoval. Houpání v bocích, vlnění prsou a v jejích očích touha po uspokojení. Narovnala se a poskakovala na mně. Viděl jsem ocas mizící v roztoužené kundičce, když se znovu objevoval, byl celý lesklý a upatlaný.  Toužil jsem vystříkat tu štěrbinku, vidět ji, jak je upatlaná, jak z ní všechno vytéká. Ta představa mě hnala k vrcholu, i přesto, že jsem věděl, že naplním jenom šprcku.

„Aaahh…“ vyhekl jsem a pro jistotu přiložil ruku k dílu.
Zkušeně jsem nahmátl poštěváček a několikrát po něm přejel prsty. Odpovědí mi bylo hlasité zavzdychání. Pokračoval jsem dál a snažil se ji uspokojit dřív, než se udělám. Sama si rukama dráždila pohupující se kozičky.
„Joo… vydrž…“ sténala.

Vycítila, že se blíží můj výstřik. Ocas se ještě víc naléval a mohutněl, kundičku měla beze zbytku vyplněnou. Zrychlil jsem pohyby prstů na knoflíčku rozkoše. „Aahhh…“ vykřikl jsem a vypustil dávku do kondomu zrovna ve chvíli, kdy Veronika dosedla a roztřásla se dalším orgasmem.