Z omšelých pergamenů 02

Toto je 2 díl z 6 v seriálu Z omšelých pergamenů

Dorota časem ztratila plachost a večery trávila s Václavem, který ji učil číst a psát. Měl ji opravdu rád a snažil se v ní zaplašit vzpomínky na neradostný život s otcem.
Hezká dívka se pochopitelně líbila i čeledníkům. Ti ji ovšem brali jako sobě rovnou a usoudili, že tudíž není problém se s ní seznámit i blíže.

A tak jednoho horkého červencového dne si Jan, Tobiasz a Oleg na ni počíhali, když zašla do chléva podestlat dobytku a tam ji zaskočili, zatáhli do koutu na seno a začali zbavovat šatů.
Roztrhli ji živůtek, aby se mohli pokochat jejími pevnými ňadry a snažili se ji vyhrnout sukni.
Dorota se zuřivě bránila a křičela, až ji Jan umlčel svým ocasem, když ji ho zasunul do pusy a začal přirážet. Dorota se začala dávit, ale Jan ji chytil za hlavu a dál jí souložil hluboko do krku. Dívka ho tedy poslušně kouřila a Tobiasz s Olegem ji zatím zbavili sukně a prsty osahávali v klíně. Pak Oleg začal jazykem laskat její plná ňadra a Tobiasz ponořil hlavu do jejího klína a jazykem se probíral porostem temného klína.

Netrvalo dlouho, Jan zachrčel a začal se do ní vyprazdňovat. Mohutná záplava semene vytryskla Dorotě z pusy a v pramíncích tekla po bradě a kapala na zem.
Oleg, který jí hnětl a laskal ňadra, si ho vyhonil sám a potřísnil ji prsa a břicho. Tobiasz mezitím prsty zjistil, že dívka je panna a proto od znásilnění upustil a nechal si to taky udělat pusou. Jeho malý úd nečinil Dorotě problém jako Janův, a tak ten mohl jen závistivě pozorovat, jak dívka celý ocas pojme až po kořen a zase pomalu vytlačuje ven. Než se Tobiasz udělal, tak už zase stály ocasy Janovi a Olegovi, a tak jim je Dorota honila rukama.

A právě do tohoto výjevu vstoupil Václav.
V koutě spatřil nahou Dorotu, jak kouří Tobiasze a rukama usilovně honí stojící údy dalším pacholkům. Pochopil, že dívka tak nečiní dobrovolně, sáhl k pasu a už se Tobiasz se smrtelným chropotem chytil za krk naskrz proklátý vrženou dýkou.
Jan a Oleg vyděšeně vzhlédli, ale hned jim svět navždy potemněl, když je Václav dvěma prudkými výpady probodl mečem. Muži mrtví padli na Dorotu, která se dala do vyděšeného křiku a pláče, v domnění, že ji čeká stejný osud.
Václav však mrtvoly odvalil, Dorotu vzal do náruče a tišil její pláč.

V komnatě ji pak uložil do postele, pohladil a něžně políbil. Na nádvoří si pak svolal čeládku.
„Kdož z vás se ještě dotkl panny Doroty?!“ ostře zakřičel na předešlou událostí vystrašené muže.
„Nuže?“ zvolal, když muži mlčeli.
Předstoupil Martin Tesař. „Pane, my pannu Dorotu ctili a nijak nezhanili! Co provedli oni, jsme netušili a odmítáme s tím míti cokolvek společného!“
„Dobrá tedy,“ uklidnil se Václav. „Ty psy ukliďte a od panny Doroty se držte raději dál!“

Druhého dne, ještě než Dorota vstala, vstoupil Václav do její komnaty, v ruce náruč květin, poklekl u jejího lože a rozpaky zrudlé Dorotě řekl: „Zde se klaním a prosím, staň se mou paní. Bude nám dobře a já tě budu ctít a milovat až do smrti.“
Dorota chvíli nebyla mocna slova, než odpověděla: „Ale… já přec jsem sprostého původu a nemohu se státi.. vaší ženou. Jsem než hospodyně.“
„O původ mi nejde“ mávl rukou Václav. „Velmi tě ctím a miluji a máš-li mne trochu ráda, nic už nebrání státi se mou paní.“
„Ano“ vydechla dívka „ i já vás…. mám velmi ráda.“
„Ach, děkuji,“ zašeptal Václav, sklonil se s polibkem k její ruce.

Svatba svobodného pána Václava Jaromila z Tuhoře s Dorotou Brázdovou se konala v srpnu L.P.1535 na tuhořské tvrzi, rodovém sídle Jaromilů.
Pro Dorotinu rodinu se však mnohé nezměnilo. Václav nezapomněl na skutky jejího otce, a tak ho ztrestal věčným zákazem vstupu do tvrze a styku s dcerou. K sestrám Doroty se zachoval velkoryseji a zbavil je poddanských dávek. Na tvrz pak přijal tři nové pacholky a několik děvčat jako společnice své ženy.

***

Svatební veselí trvalo dva dny, ale hned první noc musel být svazek naplněn.
Společnice Dorotu vykoupaly a přidaly i nezbytné rady a doporučení pro první noc. Dle obyčeje se Václav veselil v pánské společnosti a v nočních hodinách se na chvíli vytratil naplnit manželský svazek.
Vkročil do komnaty a potmě došel k loži. Dle obrysu těla poznal, že Dorota tam již leží. Svlékl se donaha, přilehl k ní a dotkl se nahého ramene. Také ona byla nahá. Ta smělost ho překvapila. Pomalu ji k sobě otočil.
„Buď něžný,“ zašeptala a pevně se k němu přivinula.
Líbali se pevně a dlouze a jazyky jim vzájemně kmitaly v ústech.
Pak se Václav octl nahoře. Líbal dívku po krku, ramenou a na prsou. Dlouze laskal její bradavky, které se napřímily, a dívka jen vzdychala a jemně mu čechrala vlasy, jak v polibcích klesal níž a níž, až k houštině klínu.
Zde rozevřel závojíčky a jazykem vnikl dovnitř. Dívka vyjekla slastí a dírka se pomalu otevírala a přijímala jeho dráždění stále ochotněji. Přidušeně sténala a hlavu mu tlačila víc a víc na klín. Václav ji laskal, kam až dosáhl a jemně do ní vnikl jedním prstem. Pomalu pronikal hlouběji, až narazil na pevnou blanku. Dívka bolestně sykla, a dál se svíjela a sténala stále hlasitěji.
Václav už to nemohl vydržet. Zasunul do ní vztyčený ocas a pomalu pronikal dovnitř. Když pocítil překážku, vyjel ven a poté pánví prudce přirazil. Pronikl panenskou blánou až na dno.
Dorota jen vykřikla, ale vzápětí mu nohy omotala kolem beder. Václav chvíli počkal a pak pomalu začal s přírazy. Dívka mu šla naproti a cítila, jak ji naplňuje vlna nepoznané slasti a rozkoše a za chvíli zaúpěla ve svém prvním orgasmu, zrovna když ji Václav plnil semenem.
Poté se Václav zase vytratil do svatebního veselí a ženy se ujaly její společnice.

***

Uplynuly dva roky a manželům se narodila dcera Barbora. Václav nebyl příliš nadšen, neboť očekával syna, pokračovatele rodu, a tak svou ženu co nejdříve znovu obtěžkal a na jaře následujícího roku se skutečně dočkal syna Václava. Dorota mu pak povila ještě dceru Magdalénu.

Když Václav ovdověl, děti již byly velké, a proto se rozhodl dál se již neženit. Jako náhradní matku a pro sebe milenku si vybral Marii, jednu ze společnic své ženy a po jejím boku žil až do smrti.
Veškerý majetek tak převzal syn Václav, prakticky již několik let skutečný pán na tvrzi, neboť otec mu už dávno předal veškeré pravomoci.
Sestry se mezitím provdaly do okolních panství, jen Václav zatím nenašel tu pravou. Byl sice v okolí známý svou štědrou výbavou a skutečností, že položí do trávy kdejakou ženu, vdanou či svobodnou, potká-li ji někde o samotě, ale o shánění nevěsty nikdy nikdo neslyšel. Zatím mu zjevně stačily děvečky na tvrzi, které si bral dle libosti a chutě.
Pak však jednou udělal chybu.

Na jedné ze svých projížděk zahlédl bryčku kočírovanou ženou, což byla dosti nevídaná věc.
Bryčku dojel a pohlédl do tváře krásné mladé dívce plavých vlasů. Ta se lekla jezdce po boku a hbitě po něm práskla bičem v domnění, že jde o lapku. Václav dostal zásah přes tvář, až málem spadl z koně.
„No počkej!“ řekl si a dal se do pronásledování.
Bryčku dojel a dívku srazil na zem. Než však sám seskočil, dívka už vstala a z pochvy u pasu vytáhla meč, jehož si Václav předtím nevšiml. „Cožto? Panna s mečem?“ podivil se, ale úsměv mu zmizel z tváře, neboť dívka zaujala bojový postoj a hned zaútočila.
Jen uskočil a ostří ho minulo o pár centimetrů. Tasil meč a blokoval další útok a další a další. Dívka se sveřepým výrazem ve tváři uměla velmi dobře šermovat. Byla znalá několika mistrných výpadů a v boji nijak nepolevovala.

Pak však udělala chybu a Václav ji vyrazil meč z ruky.
Dívka jen vydechla, ale hned řekla ostře: „Zdarma se stejně nedám!“
Václav pozvedl meč jakoby ke smrtící ráně a pak velkým obloukem meč zasunul do pochvy.
„Já ničehož nechci. Jen ta rána bičem bolí“ podotkl.
Dívka poznala, že nejde o lapku, ale stejně zůstala ostražitá a pomalu se posouvala k místu, kde ležel její meč.
„Už žádný boj,“ povšiml si toho Václav a otočil se k ní zády.
Jenže dívka popadla meč a rozeběhla se k němu.
„Saprlot!“ uvědomil si chybu Václav a jen taktak stačil uhnout stranou.

Dívka setrvačně proběhla kolem něj, ale to už ji Václav objal pažemi kolem krku, vykroutil ji meč a povalil na zem. Nalehl na ni a rukou jí vjel pod sukni.
„Co tam ještě máš?“ vzrušeně dýchal Václav.
Dívka se zmítala, ale Václav ji vzpažil ruce a řemenem z kalhot ji zápěstí svázal k sobě.
Pak ji vyhrnul šaty k pasu, uvolnil si penis z kalhot a začal do ní vnikat.
„To… nesmíte… mě zhanobit!“ vzdychala dívka, ale Václav toho nedbal. Jeho mimořádně vyvinutý ocas si nemilosrdně razil cestu jejím tělem a dívka jen bolestně sténala.
Náhle narazil na překážku, ale hned prudce přirazil. Dívka vykřikla bolestí, dala se do pláče a Václav pochopil, že ji právě zbavil panenství. Přesto dokonal dílo a po pár přírazech se do ní udělal. Když se pak z ní odvalil stranou a vydýchával se, dívka promluvila.
„Tak dostal´s cos chtěl. Trest tě ale nemine. Zabiju tě!“
„Někdy jindy děvče!“ odvětil Václav, vstal, cvalem odjel a nevěnoval dívce ani jediný pohled.
Dívka, podle erbu na jeho sedle, však věděla, s kým měla tu čest. Všimla si toho ale pozdě a nebyl čas vše si vysvětlit. Tak s povzdechem vstala, dala se do pořádku a pokračovala v cestě.

***

Nebyla to žádná obyčejná venkovská dívka. Byla to dcera pána sousedního panství, svobodná dívka Magdaléna Wilemína z Úhoštic a Welenowa.
Znalá umění boje s mečem proto krajem neohroženě jezdila sama a nyní byla na cestě ke strýci, bratru svého otce. O Václavu Jaromilu sice slyšela, ale osobně ho neznala.
Nyní měla „seznámení“ za sebou.

Magdaléna byla vychována jako chlapec, neboť otec se nedočkal jiného potomka a k muži, který ji přemohl, tak pocítila silnou nenávist. Nevadila ji ani tak ztráta poctivosti, jako to, že ji přemohl v boji. Nyní se mu rozhodla pomstít a vůbec nejlépe ho zabít.
K strýci dorazila jako velká voda, ale než stačila cokoli říci, strýc ji uvítal s úsměvem na líci. „Vítám tě, milá neteřinko. Mám pro tebe velké překvapení. Musíme si ale napřed pohovořit.“
Magdaléna musela proto svou žádost o pomoc a pomstu odložit na vhodnější čas.

Strýc Welen z Welenowa ji dal číst list.
„Otec mi to poslal před měsícem,“ podotkl, zatímco Magdaléna četla žádost jejího otce o zprostředkování setkání s jejím budoucím mužem, ovšem bez zmínky o jeho jménu a rodokmenu.
„Já…. se mám vdávat?“ vydechla překvapením s dávkou jistého opovržení, když dočetla a listem mrštila na zem.
„A koho si vlastně mám brát? Ty ho znáš, strýčku?“ ptala se a strýc jen mnohovýznamně kýval hlavou.
„Podívej, děvče mé. Tvůj otec je starý, nemocný muž a dlouho tu nepobude, dejž mu bůh ještě mnoho let,“ pokřižoval se a pokračoval: „Mohl bych sice potom Úhoštice zcelit dohromady s Welenowem, jak tomu bylo kdysi, ale dohodli jsme něco jiného. Ty se vdáš za muže blízkému tomuto kraji a veškeré jmění tak spojíte v jeden veliký celek. Vaším spojením pak vzejde významný rod, který přežije veškeré nástrahy osudu. Nikdo z nás nemá syna a ty jsi poslední potomek naší krve a jako takový musí být zachován. Tak to bylo dohodnuto, tak to je a ty se musíš podvolit.“
„Musím?“ vzpurně zvedla hlavu Magdaléna
„Musíš!“ kývl hlavou strýc.
„A kdo je to? Je starý, mladý, hezký, ošklivý, malý, velký?“ přecházela dívka nervózně po místnosti.
„Moc se ptáš,“ pousmál se strýc „však ho uvidíš. Je pozván k večeři. Dej si záležet na svém zevnějšku, ať na něj uděláš dojem,“ ukončil debatu strýc a vzdálil se.

Dívky se ujaly místní hospodyně a odvedly ji do její komnaty.

***

Nastal večer. Magdaléna si vskutku na sobě dala záležet, až strýc Welen oněměl, když ji, jako zástupce nepřítomných rodičů, vedl k tabuli.
Dveře do sálu se otevřely a Magdaléna, rozechvěna očekáváním, pohlédla na uklánějícího se muže. Ten zvedl hlavu a oba strnuli úlekem. Dívce se klaněl Václav Jaromil z Tuhoře, její zhanobitel.
„Ach bože!“ vykřikla Magdaléna, vytrhla se strýci a dala se na útěk.
Václav byl také zkoprnělý, ale ustál to a jen podotkl: „Zřejmě jsem dámu vylekal…“
„Vy se znáte?“ zeptal se ho poněkud ostřeji Welen, kterému jejich oboustranný úlek neušel.
„No… vlastně ano,“ soukal ze sebe Václav. „Měli jsme…ehm.. tu čest… dnes dopoledne. Ale.. jaksi… jsme se nestačili představit. Bylo to jen letmé setkání. Já se poroučím,“ poklonil se k odchodu.
„Ale kampak, milý příteli?“ zastavil ho Welen. „Jste zván k tabuli a to platí, ať je má neteř zde, či ne, to nebudeme řešit. Nuže?“ pokynul ke stolu.

Večer dopadl jako vždy. Začalo se pít víno, páni se stávali rozjařenějšími a přítomné služebné ženy dobrovolně či nedobrovolně povolnějšími.
Po půlnoci už se vše zvrhlo v orgie. Muži si brali ženy přímo v síni a ze všech koutů se ozývalo milostné vzdychání a sténání.
Také Welen i Václav se činili a právě si společně vzali jednu z dívek. Václav si ji svým velkým ocasem tvrdě bral zezadu a Welen ji zepředu vyplnil pusu, aby umlčel její křik. Dívka mu ocas poslušně sála sevřenými rty, až se ji dostalo odměny v podobě semene do úst i hluboko do dělohy, kam se jí po sérii prudkých přírazů vyprázdnil Václav.

Muži pak zasedli k dalšímu poháru a nechali si pod stolem připravovat ocasy k dalšímu kolu.
Zatímco se dívky činily, Welen zavedl neformální hovor.
„Líbila se vám má neteř, při vašem…letmém setkání, jak jste pravil?“
„Ano, je hezká a oslňující…to stvoření a ta…pěkná ňadra a hebký klín… no.. ano,“ blekotal opile Václav a měl štěstí, že Welen se právě udělal a tlačil hlavu kouřící dívky do klína a hlasitě hekal, takže ho neslyšel.

„Pojď, děvče,“ vytáhl Václav dívku zpod stolu, položil ji břichem na stůl a zezadu se do ní mocně zarazil.
Jeho ocas roztahoval do maxima dívčin úzký klín, ale stále to bylo málo. „Áááách….bože…oúúúú!“ dívka se zmítala a zoufale prosila o milost a Václav padl ztěžka na židli a nechal si ho od ní dokouřit. To dívka s ulehčením vykonala dovedně a rázně. Po výstřiku semene do jejích úst pak Václav usnul.

***

Probudilo ho světlo. Ztěžka otevřel oči a rozhlédl se okolo.
Ležel v měkkém loži v pěkně zařízené komnatě a oknem dovnitř svítilo slunce.

Když vyšel na chodbu, strážný ve strnulém postoji se pohnul.
„Dobré ráno. Můj pán vás očekává ve své komnatě. Tudy prosím,“ ukázal rukou a doprovodil ho ke dveřím, kde se opět postavil na stráž.
Welen uvnitř právě dopisoval list pro svého bratra, když Václav vstoupil.
„Áááá, vítejte,“ usmál se „tak jak se vám u nás líbí.“
„Máte tu..ehm.. milý fraucimor.“
„Jakže? Ach tak…hahaha,“ zasmál se, ale pak zpřísněl. „Hovořil jsem s Magdalénou. Vaše setkání nebylo tak letmé, jak jste tvrdil. Myslím, že jste se poznali dosti hluboce. Vy jste ji, pane, zneuctil a tím pošpinil nejen ji, ale celý náš rod a jméno, jehož je poslední nositelkou. Vy, pane, jste zločinec!“ povstal. „Mám právo, vás vyzvat na souboj, ale má neteř si vymínila, že váš osud si vezme do vlastních rukou. Porazí-li vás, má právo vás zabít, ale porazíte-li ji vy, stane se vaší ženou a vy samozřejmě přijmete nabízenou ruku, jako čestný muž a rytíř.“
„Kdy dojde k boji?“ zeptal se dutě Václav.
„Odpoledne. Dejte se do pořádku a teď jděte!“ zazněla odpověď.

A tak Václav začal cvičit. Rozcvičil si svaly, ruce, výpady vzad i vpřed a pak ho zaujal hluk ze zahrady.
Vyhlédl z okna a spatřil Magdalénu, jak cvičí šerm se strýcem. Pozoroval obranné a útočné prvky a uložil si je do paměti.
Klapnutí dveří ho vytrhlo z myšlenek.
„Nesu vám oběd, pane,“ špitla služebná Markéta.  „Potřebujete ještě něco?“

Václav si ji prohlédl a přemítal, zda ji včera měl, ale nemohl se upamatovat. Dívka to byla hezká, drobná s dlouhými černými vlasy, způsobně spletenými do copů.
„Ano. Dnes možná přijdu o život a chtěl bych naposled zažít radost života, chápeš?“ přistupoval k dívce.
„Ale, pane, já…. jste velmi… obdařen a já,“ vystrašeně reagovala dívka.
„Odkud to víš?“ zeptal se.
„Kuchařka Marie to říkala, že jste ji…působil bolest, promiňte,“ sklopila oči.
„Dobrá tedy, pomož mi pusou,“ vzal její ruku a položil si ji na klín.

Dívka prsty vnikla do kalhot a obemkla tuhnoucí úd.
„Ach bože,“ vydechla, když ho vyndala z kalhot v celé jeho vztyčené délce.
Poklekla, políbila jeho špičku a pomalu ho vsunula do úst. Přes veškerou snahu tam však vpravila sotva polovinu. A tak ho sála a zároveň u kořene honila oběma rukama. Snažila se, až najednou odskočila a zvedla si sukni.
„Zkuste to, pane, snad to půjde.“
Václav ji položil na postel, chytil za kotníky, doširoka roztáhl nohy a dívka si ho sama začala zavádět.
Pomalu ho do ní zasouval a kousek po kousku v ní mizel. Markéta jen tlumeně vzdychala, ale bolestný výraz neměla. Netrvalo dlouho a velký ocas v ní zmizel až po kořen. Václav začal zvolna přirážet a Markéta se slastnými vzdechy mu šla naproti.
„Anooo…pane…ještě…. aaach….. já už…..áááá!“ vyrážela v extázi, zatímco Václav zrychloval tempo.
Pak přirazil naposled a se zaúpěním do ní pumpoval svou dávku. Když z ní vystoupil, dívka se spokojeně usmívala a u dveří se uklonila.
„Děkuji, pane, dej vám bůh hodně štěstí.“

Na nádvoří se zatím shromáždilo celé osazenstvo tvrze, aby sledovalo souboj.
Znali umění panny Magdalény a těšili se na tento boj pohlaví. Václav začal opatrně a sledoval výpady dívky. Ta to ovšem brzy poznala a změnila systém. A tak zaútočil Václav. Magdaléna ale mistrně vykrývala jeho výpady i kličky.
Po určité době se Václav rozhodl zkusit lest, kterou mu ukázal otec. Neměl ji ještě sice plně naučenou, ale tento boj byl velmi vyrovnaný. Naznačil výpad, ale záměrně udělal jakoby chybu a nastavil soupeři bok. Magdaléna lest neprohlédla a máchla mečem na nekryté místo.
Václav se však bleskově shýbl a naplocho udeřil dívku zespoda mečem do ruky, takže ho upustila a boj tak prohrála.
Václav se postavil a špičku meče ji namířil na krk.
„Kdybych vás sekl ostřím, jste bez ruky, má milá.“
Dívka se držela za ruku a tvářila se zarputile.
„Jste lepší! Přiznávám porážku,“ zabručela nakonec.
„Viděli a slyšeli jste!“ zvolal strýc Welen. „Boj je skončen, vítěz určen! A nyní, každý po své práci!“ zatleskal a čeleď se rozešla.
„Vítej k nám,“ podal Welen Václavovi ruku a pevně ji stiskl.

Navigace v seriálu<< Z omšelých pergamenůZ omšelých pergamenů 03 >>
0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Zajímavě napsané . Líbí se mi ten konec . Magdalena byla něco jako Johanka z Arku , jenom skončila lépe . Jenom by mě opravdu zajímalo zda se tento příběh opravdu stal v české kotlině , nebo je to zcela fantazie . V první části jsi psal , že je to podle nějakého rodu šlechticů .

Bob Romil

Zajímavě se vyvíjející pokračování. Jen starší Václav s Dorotou to vzali trochu hopem. Během tří odstavců svatba, svatební noc a z pána je vdovec 🙂 S Magdalenou by to mohlo být pro mladého nebezpečné, pokud si jí nezíská na svojí stranu 🙂

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x