Zapomenutý příběh z Velké vlastenecké války aneb zánik Druhé průzkumné čety

Přejít frontu se druhé četě nepovedlo, a tak se musela stáhnout do vnitrozemí. Vojáci procházeli vypálenou vesnicí a ostražitě se rozhlíželi kolem sebe. Nedávné zkušenosti jim připomněly, že smrt na ně číhá všude.

„Najděte něco k jídlu,“ rozkázal staršina Trofimov. Se zapálenou machorkou se posadil na převržený džber a zamyslel se. Věděl, že by za frontou měl operovat partyzánský oddíl, ale tušil, že bude obtížné ho najít.
„Jefime Michajloviči, co bude dál? zeptal se tiše Anatolij postávající opodál. „Buď nás odsoudí naši za dezerci nebo nás fašisti zabijí.“
„Všechno pěkně po pořádku,“ natáhl slastně staršina cigaretový dým. „Vyhneme se fašistům, najdeme partyzány a spojíme se s velením,“ procedil skrz rty po chvíli.

To už se k nim blížila Jekatěrina s Borisem, v patách je následoval Váňa, nejtišší člen čety. Nevýrazný mladík, který si neustále smolil do deníku básničky pro svoji milovanou Lenu. Onanoval pravidelně s její fotkou přitisknutou na ocasu. To mu však nebránilo v tom, aby potají, stejně jako zbytek čety, neokukoval Jekatěrinu. Poslední dny ho pronásledovala vzpomínka na její nahé tělo choulící se vedle mrtvého Míšy. Dokonce na okamžik zahlédl tmavý trojúhelník zarostlý kudrnatými chloupky a v duchu ho porovnával s jemně ochmýřenou kundičkou své Leny.
„Běžte napřed,“ pobídl ostatní. „Doženu vás.“
Zamířil do nejbližšího stavení. Jakmile zůstal sám, stáhl kalhoty ke kotníkům a začal prohánět ocas s pohledem upřeným na Leninu fotku. Snažil se bránit vzpomínkám na nahou Jekatěrinu, s přibývajícím časem však převzala hlavní roli v jeho představách.

Při onanování zapomněl na opatrnost, a tak ho náhle vyděsil dívčí hlas.
„Pospěš si, staršina mě pro tebe poslal,“ kývla na něho pobaveně Jekatěrina opírající se o zeď.
Váňa sebou trhl a polekaně pustil z ruky ztopořený úd, který mu vystřelil z houštiny řídkých chlupů.  
„Co by řekla ta tvoje Lena, kdyby tě teď viděla?“ zasmála se Jekatěrina. „O tomhle jí básničku nenapíšeš?“ vysmívala se mu. Zároveň se jí ale v očích vzrušeně zablesklo při pohledu na jeho krátký, ale tlustý penis.
„Tak pokračuj,“ pobídla ho netrpělivě. „Nebo se nám ostatní ztratí.“

Vána sklesle spustil ruce podél těla. Za denního světla se najednou styděl onanovat.
„Nech toho, proháníš ho každý večer,“ ušklíbla se Jekatěrina. „Snad se teď nebudeš stydět.“
Když viděla jeho rozpačitý výraz, slitovala se a přistoupila k němu. „Mám ti pomoct?“ zeptala se tiše.
Zrudlý Váňa se zmohl jenom na přikývnutí.

Jekatěrina bez zábran sevřela jeho ocas a pomalu ho začala honit.
„Máš ji hodně rád?“ zeptala se s pohledem upřeným na fotku.
„Čeká na mě. Až se vrátíme, tak se vezmeme,“ vyhrkl Váňa s výčitkami, že je své Leně nevěrný.
„Neboj, já jí to nepovím,“ zasmála se Jekatěrina.

V místnosti se rozhostilo ticho přerušované Váňovým vzrušeným oddechováním.
„Už… to… bude…“ vyhrkl náhle.
Jekatěrina naposledy přetáhla kůžičku a zvědavě pozorovala táhlý proud semene, který dopadal na zem.
„Chudák Lena, kdyby to tak viděla…“ dobírala si zrudlého Váňu. „Hraje si ráda s tvým ptákem?“ bavila se jeho rozpaky, když tiše přikývl. „A šukáte spolu?“ vyzvídala dál. „Nebo jí jenom píšeš básničky?“
„Chtěli jsme… ale narychlo mě odveleli… určitě na mě čeká,“ upravoval se rozpačitě Váňa.
„Jen aby,“ zasmála se Jekatěrina.
Když uviděla jeho zachmuřený pohled, pohladila ho po tváři a usmála se. „Neboj, určitě na tebe čeká. Dělám si z tebe legraci.“

Mlčky dohnali zbytek čety.
„Pospěšte si,“ popoháněl je staršina. „Musíme si najít lepší úkryt než minule.“
S ubývajícím světlem se ploužili krajinou, míjeli bezútěšné trosky budov a pomalu se smiřovali s představou další noci strávené v lese, když spatřili opuštěnou hájovnu.
„Tohle germáni  zapomněli vypálit,“ odplivl si staršina. „Anatolij to prohledá, my počkáme venku.“

„Je to v pořádku,“ vykoukl po chvíli z okna Anatolij. „Nikdo tu není. Asi utekli před příchodem fronty.“
„Je tam nějaké jídlo?“
„Docela slušné zásoby. Můžeme tu nějakou dobu vydržet.“

Staršina se vydal prozkoumat okolní terén, zatímco ostatní se rozvalili na verandě.
„Zakuř si, Káťo,“ podal Boris Jekatěrině zapálenou machorku.
„Smrdí to jak hnůj,“ ulevila si, ale zhluboka potáhla. „Všichni smrdíme,“ pronesla zádumčivě po chvíli.
„Lepší smrdět než prdět do hlíny,“ uchechtl se Anatolij.
„Támhle je studna,“ všiml si Váňa. „Můžeme se umýt.“
„Času dost,“ mávl rukou Anatolij. „Koukejte, co jsem tam našel,“ vzpomněl si najednou a vytáhl z kabátu schovanou láhev. „Dobrá, domácí,“ ochutnal a poslal láhev dál.
„Ta píše,“ ulevila si zrudlá Jekatěrina, když polkla pořádný hlt pálenky. „Nechte taky pro staršinu,“ vzpomněla si na Trofimova, když uviděla, jak rychle mizí obsah lahve.
„Je tam toho víc,“ konstatoval klidně Anatolij a pořádně si přihnul. „Jefim Michajlovič si dá taky, neboj.“

Co se mi tu ožíráte?“ ozval se nad nimi dunivý bas staršiny, který se nepozorovaně vrátil.
„Ukaž, ať aspoň ochutnám,“ vzal láhev Anatolijovi a mocným douškem dopil zbytek pálenky. „Dobrá je,“ pokýval spokojeně hlavou. „Říkáš, že jí je tam dost?“
„Nebojte, Jefime Michajloviči. Večer si užijeme,“ přitakal Anatolij.

Postupně se zabydleli. Jekatěrina zabrala nejhezčí pokoj pro sebe. Zvědavě prohlížela zásuvky a spokojeně zavýskla, když našla pečlivě srovnané spodní prádlo. Už před nějakou dobou přišla o poslední podprsenku a teď musela ňadra stahovat pruhem plátna. Spokojeně přivoněla k čistým kalhotkám a s prádlem v ruce se vydala ke studni.
Bez ostychu se svlékla do naha a polila se plným vědrem. Byla si vědoma upřených pohledů, které ji bedlivě sledovaly, přesto si namočeným hadříkem důkladně umyla přirození a posléze i zbytek těla.
„Nezírejte a pojďte se taky umýt,“ křikla na ostatní.  „Staršino, dejte jim to rozkazem, hrozně smrdí,“ otočila se na Trofimova, který postával opodál s nezbytnou cigaretou mezi rty.
„Káťa má pravdu, smrdíme všichni,“ rozhodl Trofimov a začal se rozvážně svlékat.
Zbytek čety ho napodobil, během chvilky tak bylo u studny plno.

Jekatěrina pokradmu sledovala nahého Trofimova, kterému se klátil mezi nohami pořádný ocas.
„To jsi ještě neviděla čůráka?“ zasmál se staršina, když si všiml jejího pohledu.
„Takového ne,“ přiznala zrudlá Jekatěrina. „Vaše manželka musí být spokojená,“ zachichotala se mimoděk.
„Ani ne,“ pokrčil rameny staršina. „Je moc těsná, pořád si stěžuje, že ji to se mnou bolí.“
„Pomůžu vám,“ vzala mu z ruky hadřík a pečlivě omývala staršinovo přirození.
„Neblázni, Káťo,“ snažil se ji zastavit Trofimov, kterému pod jejími doteky nezastavitelně tuhl ocas.
„Jenom ho umyju, nic víc,“ bránila se Jekatěrina.
„Káťuško, nedělej to,“ vyhrkl náhle znejistělý staršina.

Jekatěrina se však už vkleče  věnovala jeho naběhlému údu, třela ho mezi dlaněmi, občas přetáhla kůžičku dolů a pokochala se pohledem na obrovský, naběhlý žalud.
Během chvilky si zbytek čety všiml, co se vedle nich děje.
„Káťuško, umyješ mě taky?“ zahalekal Anatolij a přistoupil k nim.
„Umyj se sám,“ zaprskala Jekatěrina při pohledu na ocas trčící z houštiny narezlých chlupů.

Nezabránila však tomu, aby si nad ní Anatolij spokojeně neproháněl ztopořence. Raději se vrátila k staršinovo údu, který se jí komíhal před obličejem.
„Kaťuško… už to bude,“ varoval ji na poslední chvíli Trofimov, přesto první várka teplého semene dopadla na její tvář. Statečně dohonila vadnoucí ocas a snažila se nevnímat semeno stékající do jejích úst.
Než se vzpamatovala, přistála jí na obličeji další sprška semene, tentokrát od Anatolije.
„Prase!“ obořila se na něho rozlíceně a otírala si dlaní zašpiněnou tvář.

Náhle zaslechla šouravé, nesmělé kroky. Zvedla hlavu a uviděla Borise s Váňou, kteří se k ní blížili se vztyčenými ocasy v ruce. „Káťo, můžeme taky?“ vydechl Boris.
Jekatěrina beze slova nastavila obličej a odevzdaně  čekala na další příděl mrdky. Netrvalo dlouho a Boris se zaúpěním vyvrcholil. Přerušovaný pramen mrdky  dopadl na její ňadra, zklamaně si ji roztírala dlaní a čekala na Váňu, který se s hekáním také blížil k vyvrcholení.
„Váňuško, pojď ke mně,“ vydechla a přitáhla si ho k sobě.
Vzrušeně obemkla hubený penis ústy tak, jak to po ní vyžadoval politruk, když mu odmítla být znovu po vůli.
Stačila chvilka a Váňa se zaúpěním ejakuloval do jejích úst.
„To by bylo,“ otřela si z koutků úst vytékající semeno a narovnala se. „A kdo teď pomůže mně?“

Než se ostatní vzpamatovali, přistoupil k ní Anatolij a zajel jí mozolnatou  rukou do rozkroku.
Zkušeně prstil její zmučenou kundičku, dokud se v rozkoši nezhroutila na zem.
„Takhle se to dělá,“ pochválil sám sebe Anatolij. „Škoda, že nechce mrdat, tahle kunda by si to zasloužila,“ uchechtl se.

„To by stačilo,“ zastavil ho včas staršina.
„Ty se umyj,“ kývl na Jekatěrinu, „a vy zmizte,“ houkl na okounějící zbytek čety. Sklonil se k Jekatěrině a pomohl jí vstát. „Víš, že to nemusíš dělat?“ zeptal se jí, zatímco se omývala studenou vodou.
„A co když se mi to líbí?“
„Teď se jich nezbavíš,“ povzdechl si Trofimov.
„Třeba ani nechci,“ trhla sebou Jekatěrina vzpurně.

„Tak se obleč,“ poplácal ji staršina po nahém zadku. „Ale pamatuj si jedno. Jestli se ti líbí protahovat čůráky, tak musíš všem. Jakmile si najdeš milého, tak se mi tu mládenci poperou.“
„Kdybyste to byl vy, Jefime Michajloviči, tak ne,“ špitla Jekatěrina.
„To by nedělalo dobrotu,“ povzdechl si staršina. „A obleč se. Ta tvoje kundička je moc hezká na to, abys ji tady vystavovala. Takhle tě za chvíli někdo ošuká, ať chceš nebo nechceš…“

Pomalu se stmívalo. Druhá rota se věnovala družné zábavě a pouze osamělý Váňa byl dobrovolně na stráži. Špalíčkem tužky psal dopis milované Leně, ale v duchu se stále vracel k dnešnímu odpoledni. Občas závistivě nahlédl do místnosti, kde se Jekatěrina tulila k staršinovi, který ji dobrácky objímal a toužil být na jeho místě.
Anatolij nechal kolovat pálenku a během chvíle se rozproudil čilý rozhovor.

Jekatěrina si uvědomovala, že v ní alkohol probudil skryté touhy. Povolila si knoflíček košile, aby se mohla nadechnout a spokojeně vnímala upřené pohledy ostatních.
„Káťuško, tohle nám nedělej,“ povzdechl si Boris, když zahlédl vykukovat bílou podprsenku.
„A proč ne?“ zasmála se ochraptěle Jekatěrina.
Pálenka jí stoupala do hlavy, bez zábran prohrábla staršinovi rozkrok a nahmatala přes kalhoty ztopořený ocas. „Soudruhu veliteli, stojí vám péro,“ zachichotala se a pokoušela se mu rozepnout poklopec. „Zašukáme si, chcete?“
Trofimov si ji s povzdechem přeměřil a pokrčil rameny. „Když chceš šukat, tak budeme šukat,“ pronesl filozoficky a začal se svlékat. „Vy nečumte,“ obrátil se na ostatní. „Taky si zapícháte, nebojte.“

Rozdychtěná Jekatěrina odhazovala svršky, dokud nezůstala stát nahá.
„Pojď ke mně,“ kývl na ni staršina, který seděl na posteli. Obemknul dlaněmi její pevná ňadra a převalil se na ni. Jekatěrina si při pohledu na jeho obrovský ocas uvědomila, co ji čeká a s obavami zakňourala.
„Drž, chtěla jsi píchat, tak to musíš vydržet,“ tlačil se Trofimov naběhlým žaludem mezi její stydké pysky.
Jekatěrina se zaťatými zuby cítila, jak do ní proniká. Najednou ho byla plná,
Trofimov se rozpohyboval v pravidelném rytmu a ona si poprvé v životě užívala opravdovou rozkoš z mrdání. Dvakrát hlasitě vyvrcholila, než se staršina také udělal. Se zaúpěním přirazil k její mokré kundě a naplnil ji teplým semenem.
„Dobře mrdáš,“ pochválil rozdychtěnou Jekatěrinu, která pod ním ležela s blaženým výrazem ve tváři.

„Napij se, Káťuško,“ podal jí Váňa láhev, když se zrudlá rozpaky posadila.
Zhluboka se napila. Pálenka jí stékala po bradě na prsa a ona se zamyšleně podívala na ostatní.
„Staršina říkal, že všichni, tak musíme poslechnout rozkaz,“ zahihňala se opile.
„Kalhoty dolů,“ zavelela Váňovi, který ji nesměle poslechl.
„Ty jsi ještě nikdy nepíchal,“ pochopila při pohledu na jeho tvář zrudlou rozpaky. „Lehni si, já ti s tím pomůžu,“ napila se zhluboka a odložila láhev.
Posadila se obkročmo na Váňu a rukou si navedla jeho přirození do kundičky. Pomalu se na něj narazila a spokojeně si užívala záškuby jeho mladého čůráka.
„Staršina ho má moc velkýho, tohle je lepší,“ pochválila zadýchaného kamaráda.
Netrvalo dlouho a Váňa s hlasitým výkřikem vyvrcholil.

„Teď už mi zbýváte jen vy dva,“ podívala se rozvášněná Jekatěrina na zbytek čety.
„Borisku, pojď mě ošukat.“ Převalila se na záda a s roztaženými nohami čekala, až k ní doklopýtá.
Během chvilky do ní Boris pronikl, genitálie na sebe s mlaskáním narážely a Jekatěrina hlasitě vyvrcholila o chvíli dřív než on.

 Když bylo po všem, zaraženě pozorovala mrdku stékající po stehnech a začínala střízlivět.
Anatolij jí však nedal čas na rozmyšlenou a natěšeně k ní přilehnul.
„Tak pojď, soudružko, zamrdáme si,“ zafuněl spokojeně. Jekatěrina váhavě poslechla.
Bála se jeho surovosti, překvapil ji však svou jemností, s kterou si ji vzal.
Zkušený mrdák projížděl opatrně rozbolavěnou kundičku a snažil se jí příliš neublížit. Až k závěru rozpohyboval své mohutné tělo, aby nakonec s tichým zaúpěním naplnil její kundičku pořádnou várkou semene.

Jekatěrina se schoulila do klubíčka a vyčerpaně usnula. Staršina ji starostlivě přikryl a podíval se na ostatní.
„Zítra jí to nepřipomínejte, stačí že jí bude bolet kunda,“ zavelel tiše.
Skupinka mužů se vrátila k rozpité lahvi, která se povalovala u postele a se spikleneckými výrazy si svěřovali nedávné zkušenosti. „Prvnička už nebyla,“ zalitoval Trofimov. „Ale těsná byla fest, jen co je pravda.“

„Chudák Lena,“ povzdechl si Váňa. „Měla být moje první a já tady píchám Káťu…“
„Lepší píchat Káťu než si ho pořád honit,“ zasmál se hlasitě Anatolij. „Staršina nám ji krapet roztáhnul, ale těsnila dobře.“
„Nemluv o ní tak,“ obořil se na něj Váňa.
„On to tak nemyslel,“ zklidňoval situaci staršina. „Zamrdali jsme si, teď probereme situaci v terénu.“

Zbytek Druhé roty postupně uléhal ke spánku a jenom zachmuřený Trofimov pokuřoval machorku na verandě.
„Proč nespíte, Jefime Michajloviči?“ přisedl k němu rozespalý Anatolij.
„Všude okolo jsou Němci a my tu mrdáme jak králíci,“ povzdechl si staršina.
„Zítra se rozhlédneme po okolí, třeba tu jsou partyzáni,“ uklidňoval ho Anatolij a vzal si od něho machorku. Zhluboka natáhl a vrátil ji staršinovi. „Pak mě vzbuďte, vystřídám vás,“ prohodil na odchodu.

Velká vlastenecká válka ještě zdaleka nekončila, ale Druhá četa se pomalu blížila ke svému zániku, jen o tom ještě nevěděli.