Ze starých bájí a legend

POZN. Od slovutného J.R.Tolkiena jsem si vypůjčil místní názvy a jména postav, které ovšem s postavami z jeho díla Pán prstenů nemají vůbec nic společného.

Přepadení proběhlo rychle. Z křoví zasvištěly šípy a muži z doprovodu se mrtví skáceli na zem, zatímco kočí na kozlíku byl doslova přišpendlen ke kočáru vrženým oštěpem. Pak se z porostu vyhrnuly postavy a s bojovým křikem se hnaly ke kočáru.
Ozval se zděšený ženský křik a za chvíli již byly ven vyvlečeny čtyři ženy zjevně šlechtického stavu.
Velitel lupičů si je pozorně prohlédl, něco zabručel a jedna z žen byla odvedena pryč. Na zbylé tři se ostatní muži s chechtotem vrhli a pak už byl slyšet jen zvuk zápasu, křik a praskot páraných šatů.

Velitel si zatím prohlédl vnitřek kočáru, probral zavazadla a pak pozoroval své muže, ukájející se na ženách.
Ty, víceméně odevzdaně, nesly svůj osud a ležely na zemi zbaveny šatů a muži si střídavě brali jejich těla, těšili se jejich tvary a vnikali údy mezi jejich roztažené nohy. Velitel popošel k černovlasé dívce, statnější postavy.

„Tys komorná své paní?“
„Ano a starám se o její bezpečí,“ a nato kdoví odkud vytáhla malý nožík a vrazila ho muži do hrudi.
Ten se jen drsně zasmál. Bez námahy si nůž z těla vytáhl a vyděšené dívce ukázal ohnutou čepel.
„Mám tlustou kůži, haha, ale líbí se mi tvá odvaha. Nuže, co ještě umíš?“ a během svého proslovu vytáhl ven ocas a dívku stlačil do kleku.

Dívka pochopila, co po ní chce, a tak mu ho rukou pohonila, vsunula si ho do úst a začala sát. Muž začal funět a péro mu pozvolna začalo tuhnout. Dívka pomalu pohybovala hlavou a bez problémů ho pojmula po celé délce až ke kořenu. Rukou mu mnula chlupaté koule a prsty třela rýhu mezi půlkami zadku směrem od koulí k zadnímu otvoru. Stačilo ještě pár tahů a už cítila záškuby a poté jí vytrysklo semeno přímo na obličej.

Po velitelově vzoru si i ostatní muži nechali své ocasy vykouřit, ale do tábora se pak večer vrátili bez žen.
Zajatá dívka se po nich sháněla. „Kde jsou dámy z mého doprovodu?“
„Pustili jsme je,“ zněla odpověď a dívka se s tím musela smířit.

Nedozvěděla se tak naštěstí, jak nešťastné ženy visely zavěšeny na větvích nad hlubokou roklí a muži jim postupně uvolňovali uzle, až se dívky, jedna po druhé, vlastní vahou utrhly a zřítily se dolů, kde už ležely mrtvoly jejich mužského doprovodu.

***

Když se král Elrond dozvěděl, že mu známý loupežník Saruman unesl dceru Arwen, po prvotním výbuchu vzteku si povolal vrchního komořího.
„Dej vyhlásit, že půl princezny a celé království dám tomu, kdo ji osvobodí!“
„Vaše jasnosti, máte to jaksi obráceně,“ špitl komoří, když vyslechl králův příkaz.
„Cože? Jakže? Princeznu a půl království jsem řekl!“ zahromoval král a proti tomu už komoří neměl žádné výhrady a poslušně odkvačil splnit rozkaz.

„No, půl království je docela moc. Asi jim dám jen lovecký zámeček,“ zamyslil se později král Elrond, ale vyhlášenou nabídku už neměnil.

***

Čas ubíhal, ale nikdo se nehlásil. Saruman byla příliš nechvalně známá osoba, s nímž jít do křížku nebylo jen tak.
Sídlil na nepřístupném hradě a se svou drsnou posádkou se vždy ubránil pokusům o jeho dobytí. Ani nabízená ruka princezny nikoho nezlákala k výpravě s nejistým koncem.

***

Pak se však jednoho dne před králem objevil mladý muž s pichlavým pohledem.
„Jsem Frodo z dalekého Kraje na jihu. Se svými přáteli vám vrátím vaši dceru, ale nestojím o ní jako o manželku. Mám raději zlato, takže když jí vyvážíte zlatem a ještě něco přidáte, budeme dohodnuti, haha!“ zasmál se a čekal na odpověď.

Králi se ten mladík vůbec nezamlouval. O královskou dceru nestojí, zajímá ho jen zlato, ale přesto kývl, neboť neměl jinou možnost a dceru velmi miloval.
„Dobrá, staniž se. Ale navrch mi přineseš ještě hlavu Sarumana!“
Frodo kývl a dohoda byla zpečetěna.

***

Za dva dny výprava opustila město a zamířila k Sarumanovu sídlu. Společníky tajemného Froda byl obratný lučištník Legolas, šermíři Boromir a Aragorn, postavou malý a velmi výřečný Gimli ozbrojený sekerou a jakýsi Gandalf, který v rozevlátém plášti a se sukovicí v ruce vůbec nevypadal jako bojovník.

Když přešli sedm řek, sedm lesů a šest kopců, když sedmý obešli, stanuli na dohled Sarumanova hradu, hrdě čnícího na skalním ostrohu osmého kopce.
„Teď mě poslouchejte!“ pronesl Gandalf, když výprava chvíli odpočívala. „Mám pro vás novinu, kterou jsem dosud tajil, ale nyní je čas,“ a dal se do vyprávění.
Když skončil, všichni se tvářili užasle a jakoby politi živou vodou, pobídli koně do klusu.

***

Saruman seděl a zahříval se plameny od krbu. Nové zprávy ho vůbec nepotěšily. Od počátku doufal, že král mu nabídne výkupné a ne, že bude shánět vojsko, které ho pokoří. To je snad schopen obětovat svou dceru, nebo si myslí, že ji tak propustím?

„Bláhovec,“ trochu křečovitě se zasmál a později, již mírně opilý, zamířil ke komnatě Arwen, kterou stráž svědomitě hlídala před choutkami mužů z posádky.
„Děvky si chytejte v okolních vsích, ale princezny se nikdo nedotkne, nebo ho vlastnoručně vykastruju a dám mu sežrat vlastní koule!“ přikázal svým mužům.
Nyní stráž odehnal a vstoupil dovnitř.
Arwen nespala, ale seděla na loži a rozčesávala si dlouhé vlasy. Saruman se na ni zadíval: „Vaše jasnosti, váš tatík sbírá vojsko, aby vás osvobodil z mého držení a myslí si, že to bude zadarmo! Chtěl jsem vás vyměnit za dukáty, ale takto? Budu muset bojovat a co si na vás vezmu?“
„A co tedy chcete?“ otázala se Arwen.
„Vaše panenství!“ vyhrkl Saruman a prudce ji položil na záda.

Arwen začala křičet a bránit se.
„To nemůžete! Jsem princezna!“
„No a co? Tady jsem králem já!“ hravě zkrotil Saruman její odpor, vykasal ji noční košili ke krku, násilím jí rozevřel nohy a nalehl mezi ně. Líbal ji po pevných prsou, laskal bradavky a syčel ji do ucha.
„Bude se ti to líbit!“
Arwen ten pocit neměla, ale proti rozdivočelému muži neměla šanci. Když cítila, jak do ní vniká, začala se zmítat a bolestně sténala.
„To bolí….ach…prosím…ne…to bolí!“

Saruman sám cítil, že do úzkého klína se svým velkým údem nedostane.
„Sapristi! No což, posloužíš mi jinak!“ a nastavil ji ztopořený ocas před obličej.

Arwen zavrtěla hlavou, ale Saruman ji uchopil za vlasy.
„Uděláš mi to pusou, nebo půjdeš do čeledníku a tam už si s tebou poradí!“ vyštěkl.
Arwen neuměla kouřit, a tak ho přijala do úst a nechala ho tam přirážet. Když však zajel hlouběji do krku, instinktivně stiskla zuby.
Saruman zařval, spadl z postele a svíjel se na zemi v bolestné křeči.
„Ty děvko! Tys mě zmrzačila! Vidíš?“ ječel a natáhl proti ní zkrvavenou ruku
Arwen se schoulila na loži. „Já..já…neumím to…je mi to líto.“
Saruman pak ztěžka vstal a se slovy: „K čertu s tebou!“ opustil komnatu.

***

Frodo s přáteli obhlíželi hrad a přemítali, kudy dovnitř.
Jediný vstup tvořil padací most přes příkop, pochopitelně vytažený.
„Musíme slézt tu skálu,“ ukázal Aragorn na jedno místo. „Nahoře je pobořená hradba. Troufneme si?“ podíval se po kamarádech.
„V lezení se moc nevyznám, ale jinou možnost asi nemáme,“ souhlasil s plánem Boromir a ostatní jen souhlasně zamručeli.

Výprava se přesunula pod skálu, která se opravdu zdála slezitelná.
„Potřebujem nějaký provazy, musíme se navázat a kovový háky,“ konstatoval Aragorn při detailním ohledání.
„Zkusíme to tamhle,“ ukázal rukou Frodo na vzdálené rybářské chatrče ležící na břehu řeky.
„Dobrá! Ale hlavně v klidu. Legolas půjde s tebou a ohlídá tě,“ rozhodl Aragorn.

***

„Nevím, co proti mně Aragoš má, vždyť jsem v pohodě,“ soptil Frodo a nervózně svíral a zase pouštěl vyleštěnou střenku své oblíbené oboustranně broušené dýky.
„Klid. Nemůžeš tam sám. Nemyslím si, že nás přivítají a dají, co chceme. A zadarmo,“ vysvětloval mu trpělivě Legolas, a sám měl na Froda stejný názor jako ostatní, že tohle není zrovna psychicky zcela vyrovnaná osoba.

Vše ale dopadlo dobře. V chatrčích zastihli jen houf malých dětí a dvě starší dívky, které je hlídaly. Nevítané návštěvy se velmi ulekly a stáhly se v malé klubko. Malé děti uprostřed, starší vepředu.
Muži se pátravě rozhlíželi kolem.
„Kde máte rodiče?“ otázal se Legolas a se zalíbením si prohlížel obě starší dívky. V chatrných živůtcích se jim dmuly pevné prsy a z roztrhaných suknic vyčnívaly hezké bosé nohy.
„Vybírají úlovky z nakladených sítí. Prosím, neubližujte nám,“ vysvětlovala vystrašeně jedna z dívek, očekávajíc, že se na ni muži vrhnou a zhanobí.
„Potřebujem provazy, těch tu máte určitě dost a nějaký háky!“ vyštěkl Frodo svůj požadavek.
Dívky si oddechly, že ujdou násilí a ochotně jim daly vše, co měly.
„Jdeme!“ pobrali muži věci a Legolas velkomyslně pohodil na zem hrst drobných mincí, na které se děti s jásotem vrhly a oba tak mohli nerušeně zmizet.

***

Lezení zahájili za ranního šera a slunce teprve začínalo hřát, když Aragorn dosáhl hradeb. Přes navázaná lana vylezli nahoru i ostatní. Hned přelezli pobořenou zeď a přeběhli volný prostor k dalšímu hradebnímu okruhu. V hradbě našli výpadní branku, celkem snadno ji vylomili a pronikli na vnitřní nádvoří. Šli podél stěny a hned zapadli do prvních otevřených dveří.
Byl to nějaký sklad, plný beden a pytlů.
Frodo zkusmo jeden z nich probodl dýkou.
„Obilí,“ ušklíbl se nad obsahem.
„Počkáme tu do setmění,“ rozhodl Gandalf a všichni se ve skladu poschovávali.
Tmy se však nedočkali.

Do skladu brzy vešli dva muži a začali vynášet pytle. První byl objeven Aragorn. Muž překvapeně zíral na schoulenou postavu.
„Zdravím,“ řekl Aragorn a zabodl mu meč přímo do břicha. Muž jen hekl a sesul se k zemi. Druhý zrovna vešel do dveří, a to už mu hrdlo přejela Frodova dýka a muž se zachroptěním poklesl v kolenou. Teď už nebylo na co čekat. Skupina vyběhla ven a rychle se zorientovala.

Legolas a Gimli zamířili k věži a ostatní ke schodišti do paláce.
Na nádvoří se nacházelo pár mužů, kteří vyvolali poplach. V krátké potyčce sice padli, ale to už se začali sbíhat další Sarumanovi muži.

Frodo s ostatními si zatím v paláci probíjel cestu kupředu. Gandalf jednomu z obránců rozbil hlavu svou sukovicí, Boromir a Aragorn si snadno poradili s dalšími. Frodo jim pro jistotu ještě prořízl hrdla a pokračovali dál.
Na nádvoří zatím Gimli bránil vstup do věže, zatímco Legolas z ochozu vysílal šíp za šípem a další mrtvoly se vršily pod Gimliho sekerou.
V hlavní hradní síni nikdo nebyl, ale klapnutí dvířek v zadní stěně prozradilo tajné schodiště vedoucí vzhůru, kde v malé místnosti našli samotného Sarumana, který držel Arwen za vlasy s nožem napřaženým na její krk.

Když dovnitř vstoupil Gandalf, Saruman ztuhl překvapením.
„To koukáš, bratranče!“ ušklíbl se Gandalf.
„Tebe bych tu nečekal,“ zasípal Saruman. „Co mi chceš? Přišel sis pro princeznu?“ a výhrúžně napřáhl nůž k dívčině krku.
„Na tu ti kašlu!“ odvětil Gandalf. „Ale přišel jsem si pro zlato, které sis kdysi odnesl z rodného domu a dal se na cestu zločinu. Pošpinil jsi naše jméno a za to zaplatíš! Přísahal jsem tak otci!“
„Myslíš, že se ti jen tak vzdám?“ otázal se posměšně Saruman a kryjící se za dívkou ustupoval k oknu.

Gandalf chtěl něco říct, když vtom zařinčelo sklo, Saruman vyjekl, pustil nůž i dívku a padl na břicho. V zádech mu trčel šíp. Gandalf překvapeně pohlédl z okna a na své úrovni, pár metrů od sebe spatřil na ochozu věže Legolase, který na něj zamával.
„Dobrá trefa, ne?“
Gandalf se podíval zpět na Sarumana, kterého právě Frodo definitivně umlčel svou oblíbenou metodou.
„Hergot, musíš všude dělat svinčík?“ odplivl si Gandalf, ale Frodo se jen ušklíbl, otřel si dýku do Sarumanova pláště a odešel.

Arwen se mužům uklonila a děkovala za vysvobození
„No jo, za málo vznešenosti,“ zabručel Aragorn a nikdo si ji valně nevšímal.
Na hradě bylo dobojováno. Pár posledním mužů se vzdalo, a tak je prozatím zavřeli do sklepení.

Frodo si vzpomněl na slib králi a šel a odřízl Sarumanovu hlavu a dal ji do pytle.

Gandalf hledal hlavně rodinné zlato. Nakonec ho nalezl na hromadě s ostatními poklady, nashromážděnými za dlouhá léta Sarumanova loupežení.
Muži se rozhodli, že poberou, co unesou, ke králi se nevrátí a odejdou pryč ze země.
„A co uděláme s ní?“ napadla Legolase myšlenka na Arwen.
„Co by? Ať si jde domů,“ pokrčil rameny Frodo, „nebo snad?“ s úsměvem stiskl střenku své dýky.
„Nech toho, taky pořád!“ houkl zlostně Legolas. „ale když ji necháme jít, napráská nás králi a kdoví, co udělá. Slíbil sice, že nás zasype zlatem, ale moc bych mu nevěřil. Tady máme aspoň svý jistý.“
„Dělej si s ní, co chceš,“ ukončil Frodo debatu a pohlédl na opodál stojící princeznu naprosto bez zájmu.

***

Večer výprava uspořádala hostinu na počest vítězství. Nejdřív pověsili zajatce a pak nastala pitka a všeobecné veselí.

Arwen věděla, že je volná a může svobodně odejít domů, ale tahle společnost prý odsud půjde pryč a ke králi se už nevrátí. Ten divný muž Frodo jí také předal krvavý pytel se Sarumanovou hlavou, prý pozdrav otci.
Také ji docela ji hnětlo, že o ní nikdo neprojevil ani sebemenší zájem. Chovali se k ní zdvořile, to ano, ale to bylo vše. Copak není dost hezká a přitažlivá?
A tak se v průběhu večera začala chovat vyzývavě. Všichni už měli dost upito, včetně ní, takže vcelku slavila úspěch kromě Froda, který ženám neholdoval a měl raději zlato, nebo mladé hochy, kteří se ovšem na hradě nevyskytovali

Zato ostatní muže Arwen přitahovala stále víc, množící se dotyky byly stále odvážnější, až vše přerostlo v hádku, kdo s ní půjde první.
„Já tu jsem nejstarší!“ dožadoval se Gandalf práva prvního zásunu, ale ostatní ho se smíchem usadili.
„Tobě už se nepostaví a tu holku musí načnout někdo mladý,“ chechtal se Boromir a začali losovat. Vyhrál Legolas.
„Víte co, půjdem všichni, a vezmeme si ji jeden po druhém,“ nabídl ostatním a lehce vláčnou Arwen odvedli do komnaty.

Ta vnímala, co se s ní děje, ale bylo jí všechno jedno. Šatů se vzdala lehce, panenství už ne.
Ne, že by nechtěla, ale Legolas nic netušil a vzal si ji, jak byl zvyklý jednat se ženami. Nalehl ji mezi rozevřené nohy, nasadil žalud na štěrbinu a prudce přirazil.
„Ááááh…dobrý bože!“ vykřikla bolestně Arwen, vypnula tělo a Legolas cítil, jak překonává nějakou překážku.
„Tys panna?“ otázal se Arwen s bolestně staženým obličejem.
„Už ne,“ zaštkala, ale držela mu, dokud z ní po séreii přírazů nevyjel a proud semene namířil stranou.

Aragorn ji svůj ocas nastavil k puse. Arwen, po zkušenosti se Sarumanem, ho snaživě sála až po kořen, ale jak mu zmohutněl, už to nešlo, a tak ho sevřela rukou, honila a jazykem olizovala a tepala špičku žaludu i uzdičku předkožky.
Náhle se penis zacukal, žíly mu naběhly a do pusy jí vystříkly miliony spermií. Arwen nevěděla co dělat, tak to s ošklivostí spolkla, ale to už ji Boromir nalehl mezi roztažené nohy a v klíně jí začal kmitat jazykem. Nejdřív si hrál s chloupky a lízal ji po vnějších pyscích. Pak pomalu pronikl mezi závojíčky dovnitř a jemně tam jezdil špičkou. Slastný pocit projel Arwen tělem a uvolnila první praménky šťáv.
Boromir se zatlačil jazykem hlouběji. Dosáhl klitorisu, sál ho a mnul mezi rty, tepal jazykem a Arwen sténala, chvěla se a pánví mu šla naproti. Když do ní vnikl ocasem, šlo to snadno. Poševní stěny jeho rozměry ochotně přijaly a on v ní zmizel až po kořen. Hned začal s přírazy a jazykem ji sál a laskal bradavky, krk, bradu a splynuli i ústy a začali hru jazyků. Tvrdý penis jí rytmicky projížděl jako píst po celé délce.
„Pusť mě taky!“ dožadoval se Gimli a v ruce si honil ztopořený úd.

Boromir mu uvolnil místo a Gimli poklekl, nohy Arwen uchopil za kotníky a uhnul stranou. Tím do ní zajížděl šikmo a sevřené nohy zvyšovaly oboustrannou rozkoš s projíždění takto zúžených útrob. Penis jí roztahoval a uvolňoval staženou pochvu a tření bylo obzvlášť intenzívní. Oba vzdychali, sténali a pak Gimli změnil polohu a vzal si ji zezadu.
„Uch..“ vydechla Arwen nad hloubkou proniku a Gimli ji zezadu hnětl prsa, ale pak ji chytil v pase a začal tvrdě  přirážet.
„Líbí se ti to, takhle bejt mrdaná?“ funivě se otázal.
„Ano….ano…líbí,“ sténavě mu odpovídala a po chvíli ji cukání v klíně napovědělo, že se právě udělal.

Ovšem sotva z ní vyjel, vnikl do ní pořádný klacek Gandalfa.
„Bože…aúú!“ vyjekla. Díky vzrušení se to obešlo bez větší bolesti, ale jeho délka ji pronikala vnitřnostmi, až někam k žaludku.
Hekala trochu bolestně, když před ní předstoupil Boromir a vsunul ji svého dosud nevystříkaného ptáka do pusy. Byl sice upatlaný od jejích šťáv, ale Boromir ji chytil za vlasy, že neměla jinou možnost, než ho poslušně kouřit. Moc už ale nepotřeboval. Stačilo jen pár pohybů hlavou a už se do ní vyprazdňoval. Semeno jí teklo ven, jak nestačila všechno spolykat.

Gandalf ji zatím rytmicky projížděl, zvolna zrychloval přírazy, až Arwen náhle naplnil nový, nepoznaný, slastný pocit. Cítila, jak rozkoš prostupuje celým tělem, a jak v sobě svírá pulzující ocas.
„Óóóóch…anoooo!“ sténala a pak už cítila teplou záplavu semene v děloze, kam se Gandalf právě vyprázdnil.

Poté už ji muži opustili a nechali ležet bezvládnou, vyšoustanou, ale dokonale uspokojenou v loži zmáčeném směsí semene a šťáv.

***

Druhého dne si sbalili rance, každý si nabral pokladu, co unesl, a hrad opustili. Arwen odešla s nimi a král Elrond svou dceru už nikdy nespatřil.

Autor

5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Bob Romil

Dooooobrýýý! 🙂 Konečně víme, jak to bylo doopravdy 🙂 Někdy si říkám, že je škoda tvé povídky dávat jen sem. Kdyby se vypustily vložené hanbaté scény, tak by mohli fungovat jako běžné příběhy kdekoliv jinde. Ještě mě napadlo, že jsi mohl použít jména z parodie na PP, kde se vyskytují Fritol Šourek, Šmajdalf, Legoland a další.

Martin

Samotného Pána prstenů jsem nemusel , ale tento příběh se Ti opravdu opět povedl 😁😁 Líbí se mi to prokládání příběhu sexem . Je to občas drastické , ale to k této době patří . I ten konec je dobrý . Jen chudák pan král 😀

childe

Ty jména postav to úplně kazí. Člověk o nich má již od puberty jistou představu a teď najednou toto. Prostě Frodo bude vždycky Hobit a nikdy ne člověk i když psychopat. Jinak dobrý.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x