Život na zámku 01

Toto je 1 díl z 3 v seriálu Život na zámku

„Račte dál, pane, jeho lordstvo vás již očekává,“ uklonil se služebník a přebral návštěvníkův plášť a klobouk.
„Kadet námořnictva Winston Norris, k vašim službám, Vaše lordstvo,“ mírně se uklonil z ústrety přicházejícímu muži.
„Ale jaképak lordstvo,“ pousmál se muž a srdečně mu potřásl rukou. „Brzy budeme v přízni, tak jaképak okázalosti. Pojďte, posadíme se.“
„Lorde Roxtone,“ promluvil pevně Winston, „jsem potěšen vaší přízní k mé rodině, ale přijmout vaši velkorysou nabídku nemohu a ani nechci. Chci se oženit s dívkou, kterou budu milovat a ne, promiňte ten výraz, dohozenou, byť se jedná o vaši dceru.“

Lord se neurazil a opět se pousmál. „Ale, milý příteli. Vše bude časem v pořádku, uvidíte. I má Grace mi byla kdysi, jak říkáte, dohozena, ale zamiloval jsem se do ní, dala mi dceru a do její smrti jsme spolu byli šťastní. Luisa všechno zdědí a vy tak rozhojníte majetek, není to skvělé? Pravda, neznáte se, ale to již brzy napravíme, najdete v sobě zalíbení a… koneckonců s vaším otcem jsme již domluveni, takže bych nerad viděl nějaké komplikace!“ zostřil na konci proslovu řeč. Nato vstal a opustil místnost.

Winston osaměl a měl hlavu plnou myšlenek. Otec se dohodl s lordem na majetku a jejich děti to stvrdí sňatkem. Pravda, na obrázku byla Luisa hezká dívka, ale nikdy s ní nemluvil, neznal její povahu, nic. „Sakra!“ zaklel a nalil si brandy.

A tak Winston pobýval na zámku a zasmušile očekával příjezd své budoucí ženy. Netušil, že zatím padl do oka většině ženského personálu na zámku. Ztepilý, urostlý, mladý muž se služebným zalíbil a ráno nedočkavě čekaly, až vyběhne na svou pravidelnou ranní rozcvičku do parku, kde, svlečen do půl těla, prováděl tělesné cviky. Měl atletickou postavu s vypracovanými svaly a spolu s ostrými rysy obličeje tvořil mužský ideál místních děvčat. Winston je však přehlížel, nebo spíše nevnímal. O tělesné rozkoše se služkami neměl zájem, ač se komorné předháněly, která mu bude stlát lože.

***

Jednoho večera ho lord představil své manželce Vivien De Loggen-Roxton, která se právě navrátila z návštěvy příbuzných. Winston dočista oněměl, neboť lordova druhá žena byla krásná mladá dáma. Lord zřejmě po smrti své první ženy nic neponechal náhodě a sáhl po výrazně „mladším exempláři“.
Vivien bylo kolem třicítky a měla krásnou postavu s klenutou hrudí a úzkým pasem. Dlouhé plavé vlasy měla stočené do korunky a odhalovala tak šíji a ramena. Její šaty pak rafinovaně zahalovaly a zároveň odkrývaly křivky jejího těla.

Po večeři je lord opustil, zatímco Winston s Vivien si dále povídali. Zjistili, že mají společný vztah k místu, kde Winston nyní sloužil a kde složil kadetní zkoušky. Byla to chytrá inteligentní žena. Pouze o svém manželství neřekla ani slovo.

Od té doby se již Winston na pobyt v zámku díval trochu veseleji. Měl tu spřízněnou duši. Lord často trávil dny projížďkami po panství, ale Winstona ani Vivien nikdy nepozval. O ženu vůbec jako by nejevil žádný zájem. Každý si trávil čas po svém.

Jednou se Winston odebral půjčit si něco z knihovny, když uvnitř zaslechl tlumené vzdechy. Nedalo mu to a sklonil oko ke klíčové dírce. Spatřil komornou, ohnutou o křeslo, sukni vykasanou na zádech a zezadu do ní prudkými přírazy vnikal sám lord Roxton! Při každém přírazu dívka hekla a lord, celý zpocený, dál pokračoval v přirážení. Pak ji uchopil v pase a zrychlil přírazy.

„Ach… Bože!“ zasténala dívka a lord dosáhl vrcholu a plnil jí útroby semenem. Dívka mu pak povadající úd jazykem očistila, nato si urovnala šaty, uklonila se a vykročila ke dveřím. Winston odskočil a když dívka otevřela dveře, trhla sebou, jak se lekla a zrudla.

„Mám namířeno do knihovny. Nechtěl jsem vás vylekat,“ řekl s úsměvem Winston.
„Jen račte dál, pane,“ špitla komorná a rychle pospíchala dál.

V knihovně seděl lord v křesle a četl noviny. „Ty jsou týden staré,“ poznamenal Winston, když se zadíval na titulek.
„No… já… ehm… nestíhám je číst, víte,“ řekl rozpačitě lord a pokračoval v četbě. Winston si vybral knihu.
„Vida, jaké věci se dějí ve zdech tohoto starobylého sídla,“ pomyslel si s úsměvem.

Ráno se Winston dozvěděl, že za pár dní dorazí Luisa, což mu vzalo úsměv z tváře. U čaje, opět bez lorda, se ho Vivien přímo zeptala, co ho trápí. Když jí vše vylíčil, žena pokývala hlavou.
„Vím, o čem mluvíte, protože sama jsem to zažila také,“ a rozpovídala se o svém domluveném sňatku s lordem Roxtonem před pár lety. „Chtěla jsem ho mít ráda, jenže po první noci se zcela změnil. Přestal o mě jevit zájem, chápete? Nevím, čím jsem se mu zprotivila, ale on se uspokojuje s kdejakou služkou, nyní dokonce jezdí i za paní nadlesní, a já jsem pro něj vzduch. Žiju tu ve zlaté kleci.“

Winston ji laskavými slovy uchopil za ruku, pohladil, ale Vivien ucukla. „Luisa je hodné a milé děvče. Však sám poznáte, ale na tento sňatek má podobný názor jako já nebo vy, takže nevím, jak si ji naklonit. Snad jen vaší galantností a… pohledností,“ řekla tak nějak zvláštně, vstala a odešla.

U večeře se jejich pohledy střetávaly stále častěji a hned poté se Vivien omluvila, že je unavena a jde spát.
„Dobrou noc drahý… i vy, pane Winstone,“ dodala a opět s pohledem na něj opustila jídelnu.

***

Byla už noc, když se Winston plížil temnou chodbou ke komnatě Vivien. Vklouzl dovnitř, když vtom se z lože ozvalo. „Viděl vás někdo, že ke mně vstupujete?“
„Ne… neviděl,“ zašeptal Winston.
„Zamkněte,“ a když tak učinil a poklekl u jejího lože, zašeptala, „je to poprvé, co něco takového dělám, ale nemohu si pomoci. Buď něžný, slib mi to.“
„Slibuji,“ přitiskl se jí na rty. Pak otevřela ústa a začali se vášnivě líbat.
V objetí padli do lože a stále spojeni ústy, se zbavovali oblečení. Zapraskala látka, jak Winston z ženy strhl noční košilku. Vzápětí prudkým trhnutím ulétly knoflíky z jeho košile. Pak se vymanil i z kalhot a Vivien ho divoce líbala po svalnaté hrudi, ramenech, až skončila v jeho klíně. Winston byl poměrně štědře vybaven, takže když jeho penis povstal v celé své kráse, Vivien se lehce zachvěla.  Dlouho se nemilovala a lordova výbava se s tímto nedala srovnávat. Vzala ho do ruky a začala honit.

„Ááááhh!“ vzdychal Winston a cítil, že se blíží vrchol. Vivien pokračovala v dráždění, když vtom proud semene potřísnil ženě ruku, vlasy a část mu skončila na břiše.
Winston byl trochu v rozpacích, ale Vivien se usmála, vše setřela povlečením a stále jemně honila povadající úd.
„Pojď ke mně,“ vyzval ji Winston a přetočil pod sebe. Líbal a laskal ji na krku, prsou, břichu až ke klínu. Stačil lehký dotyk jazyka a Vivien se začala kroutit a sténat. Winston sál její šťávy a laskal klitoris. Vivien slastně vzdychala a tlačila mu hlavu do klína. Nic takového v životě nepoznala.
Winston se po chvilce povysunul, začali se líbat. Vivien ještě více roztáhla nohy a pomohla mu se zavedením. Žalud roztáhl závojíčky a lehce do ní vnikl. Pomalu přirážel tam a zpět, až se podařilo se do ní dostat v celé své velikosti až po kořen.

Vivien byla slastí zcela bez sebe. Vyrážela zvuky, vzdechy, steny a pánví mu přirážela naproti. „Bože… Bože!“ vyrážela a zatínala mu nehty do zad. Pak vyjekla, prohnula se v zádech a padla uvolněně do lože. Winston cítil stahy kundy a také on se udělal a vyplnil její dělohu životodárným semenem. „Tys úžasný muž!“ řekla mu po chvíli.
„Však ještě není konec,“ pousmál se a začal ji jemně převracet na břicho.
„Jen prosím pomalu… takto to bolí!“ zaprosila, když si klekla a roztáhla nohy.

Winston do ní začal pomalu vnikat a reagoval na každý její bolestný sten. Když v ní byl celý, zůstal v klidu a Vivien jen držela a zatínala zuby, protože v ní byl opravdu hluboko. Pysky měla rozevřené do maxima a penis jí zcela vyplňoval útroby. Winston jí jemně mnul prsa a dráždil bradavky, čímž se více uvolňovala, a tak mohl pozvolna začít přirážet.
Vivien vzdychala, vzepřená o pelest, slastně přijímala zrychlující přírazy, až horký příval v lůně jí oznámil, že je konec. Oba se ještě mazlili, než spolu propleteni hluboce usnuli.

***

Luisa zamyšleně hleděla z okna do deštivého rána. „Co se stalo?“ ptal se Rod, když se probudil a zívavě protáhl.
„Přečti si dopis,“ odvětila Luisa a Rod začal číst. Pak listem vztekle mrštil.
„Co to má znamenat? Jaký sňatek, jaký Norris? Kdo to, ksakru, je?“ Luisa se s povzdechem otočila.
„To můj otec. Všechno domluvil, zařídil a já… se musím podvolit.“
„A co my a naše láska?“ posupně se tvářil Rod.
„To právě nevím. Já nechci žádného Norrise, vůbec nevím kdo to je a proč si ho mám vzít na přání rodiny, ale… asi budu muset poslechnout. Otec chce, abych se hned vrátila domů,“ posmutněla Luisa. Rod usilovně přemýšlel.
„Věděl bych, jak to zařídit, ale je to nebezpečná věc. Ale kvůli naší lásce to musíš zvládnout. Tak poslouchej…“ a Luise vysvětlil celý plán. Onen Norris je určitě starý muž. Nebude na světě dlouho, a tak mu trochu pomohou. Rod, jako lékárník, namíchá nějaký preparát a Luisa mu ho podstrčí ve víně. Příčinu smrti starého muže nikdo nebude zjišťovat a Luisa bude opět volná.
Po počátečním zděšení Luisa souhlasila a pozítří, vybavena několika kapslemi jedu, odjela domů, za svým budoucím manželem.

Autor

Navigace v seriáluŽivot na zámku 02 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
childe

Super zahájení série. Jsem zvědavý co pro nás autor přichystal.

Šmajda

Moc pěkný začátek série. Už se těším na další díl.

Martin

To jsou povídky co mám rád . Hezky rozjetý děj , představení hlavních osob . Už jsem zvědav jak se bude děj dále vyvíjet .

Šmajda

Mno… už dlouho jsem nebyl z pokračování nějaké povídky tak smutný… však uvidíš. Druhý díl je už připraven na vydání.
(a teď nebudeš moc týden spát :-D)

Fred

Přidávám se k předchozím komentátorům. Líbí se mi to jsem zvědav na pokračování

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x