Jeden pro druhého

Seděla v seize pouze v hedvábném kimonu a měla zavřené oči. Byla ponořena do vnitřního vesmíru pocitů, představ a očekávání. Nevěděla, kdy přesně začnou, ale ani to nepotřebovala. Věděla, že tohle rozhodnutí není na ní. Jen seděla a čekala.

Když začínala a na tenhle typ sedu nebyla zvyklá, myslela si, že jí upadnou holeně a kotníky. Dnes už ale byla zvyklá, a tak tlak na nohou skoro nevnímala.

Z jejího klidu ji vyrušil zvuk, po kterém jí po celém těle vyrazila husí kůže. Bylo to zavrzání přetáčeného jutového provazu vedle jejího ucha.

Zachvěla se vzrušením a očekáváním. Jinak se však vůbec nepohnula.

„Co to dnes asi bude?“ prolétlo jí hlavou. Něž však stihla svou myšlenku rozvést dál, uslyšela tlumené žuchnutí na futonu před sebou. Následovalo jich ještě několik, každé na trochu jiném místě než to předchozí. Napočítala celkem 8 žuchnutí a poté ještě jedno škubnutí. Nemusela se dívat, aby věděla, co se děje. Hodil před ni osm smotaných provazů a devátý rozvázal.

Ucítila jeho dech z boku na svém krku následovaný dotekem jeho rukou na svých. Rukou, které ji uměly laskat i trýznit. Jejich dotek vzápětí vystřídal provaz, pomalu obtáčející zápěstí. Jedno omotání pak druhé ale dál nic. Jen zesílený tlak, na všech čtyřech smyčkách jí prozradil, že nedokončený úvaz jistí proti povolení jeho sevřená dlaň.

Cítila, jak se na ni dívá. Neodolala a otevřela oči. V místnosti bylo příjemné šero, které ji nebodalo do očí. Ani si nevšimla, kdy stihl ztlumit světla, protože než začali, svítila naplno. Podívala se na něj a usmála se.

Úsměv jí opětoval, a ještě chvíli se na ni díval, než uvolnil sevření smyček a úvaz na rukou dokončil.

Když zatáhl za provaz vedoucí od spoutaných zápěstí, aby je zvedl nad hlavu, zachvěla se, protože cítila, jak se jí látka kimona tře o jinak nekryté bradavky. Znovu zavřela oči a užívala si jen pocit jeho blízkosti. Nechtěla, aby ji cokoliv jiného rušilo.

„Mám se postavit?“ napadlo ji. Už se připravovala, že se zvedne, když se směr tahu změnil. Směr nahoru vystřídal tah dozadu a dolů. Ruce měla nyní za hlavou a neustálé napětí provazu jí neumožňovalo je dát jinam.

Vůbec si nevšimla, že napnutý provaz zaklekl a pustil, aby měl volné ruce, a tak ji dotek jeho rukou na hlavě skoro vylekal. Znovu otevřela oči a chtěla se otočit a ujistit se, že jsou sami, ale jediné, co stihla zahlédnout, byl pruh bílé látky s modrými puntíky, kterým jí zavázal oči. Tohle vynucené omezení smyslů bylo něco jiného, než kdyby oči zavřela sama. Nutilo ji ještě více používat ostatní smysly. Po chvíli ještě navíc zaslechla tlumenou hudbu. Nic rychlého ani zběsilého jen něco rytmického, co krásně podkreslovalo situaci i náladu.

Tah provazu se opět změnil. Nyní jí pomalu, něžně, přesto však silně a rozhodně obtáčel horní polovinu těla. Užívala si každý dotek jeho těla na tom svém. Vychutnávala si, jak se s ní pomocí provazu mazlí, jak ji s ním hladí. Věděla, že on si ty doteky užívá také. Nevynechal jedinou příležitost, aby jí hřbetem ruky nebo prsty přejel přes stále ještě zakrytá prsa. Zatím jí ještě nijak neodhalil, nespěchal.

Po druhém obtočení těla se provaz opět zastavil, nepovolil se, nespadl, jen nepokračoval v pohybu. Nepatrná změna tahu jí prozradila, že se zvedl a odstoupil od ní. Neudělal to poprvé, občas během vázání zastavil a šel se kochat pohledem na ni. Na její tělo spoutané provazem, na její naprostou odevzdanost a důvěru. Tenhle pohled se mu vždy velmi líbil.

Pomalu se k ní vrátil tak, aby napětí provazu nepovolilo a dokončil poslední omotání těla. konec nijak nepřivazoval, jen ho provlékl pod přechozí smyčkou, aby zůstal stále pevný a držel tam, kde má. Horní část těla měla v objetí provazu.

Najednou ucítila jeho ruku na temeni ve vlasech. Chvíli tam spočinula jen tak. Poté se ale začala lehce svírat a tím jí tahat vlasy. Sykla bolestí, ale následovala směr jejího vedení. Věděla, že tohle je jenom pokyn k pohybu určitým směrem a bylo jí jasné, že pokud by si chtěla hrát a zlobit ho, mohl by sevřít daleko víc a bolestivěji. Ruka ji nejprve vedla do záklonu. Měla pocit, že padá, ale než stihla začít panikařit, ucítila za sebou dotek jeho těla. Pokládal ji na futon, a přitom ji jistil, aby se jí nic nestalo.

Jakmile byla celá na zemi, cítila, že ji začínají táhnout ruce, a kimono se ještě víc vykasalo. Najednou si připadala ještě odhalenější než před tím. Sice s ním byla nahá nesčetněkrát, ale pokaždé, když byla v provazech, z toho byla nesvá. Nevadilo jí to, protože věděla, že bez jejího souhlasu by se jí nikdy nezmocnil. Oba věděli, že tím by léta budovaná důvěra rázem padla.

Sáhnul po druhém provazu a škubnutím ho povolil, čímž způsobil, že sebou opět škubla. Věděla sice, že ten zvuk přijde ale absence zraku jí zabránila v tom vědět kdy přesně.

S novým provazem v rukou se začal věnovat jejím nohám. Nejprve je, stejně jako ruce, dvakrát omotal, ale zde navíc přidal příčné vázání, které zajistilo, že se smyčka neprotáčí. Zbytkem provazu začal vázat šněrování kolem nohou. Postupoval pečlivě a systematicky, od kotníků, přes lýtka, kolena, stehna až k bokům. Každá smyčka postupně dotahovala ty předchozí a mezi nohami se začal tvořit stonek spojující jednotlivá patra úvazu.

Cítila, jak se jí provaz zarývá do kůže. Tvrdě a pevně jí dává najevo, že je bezmocná a nemůže s tím nic dělat.

Protože ležela na zemi, musel jí pokaždé, když provlékal provaz zezadu, nohy přizvednout. Každý dotek si náramně užíval. Ona také. Nikdy jí nezvedl nohy výš, než potřeboval a nikdy je nenechal spadnout zpátky na zem. Dokázal si představit, jak je pro ni náročné v této pozici setrvat vlastními silami.

Než se dostal až k bokům musel provaz několikrát nastavit. Poté jí vyhrnul kimono nad pas, aby mohl poslední smyčky vést nad kyčlemi. Na chvíli se v téhle pozici zastavil. Vychutnával si pohled na její odhalený klín i na obličej, který se právě velice silně červenal. Když se dostatečně vynadíval, protáhl jí provaz pod bedry, vrátil se zpátky dopředu a zajistil celý úvaz uzlem. Zbytek provazu chtěl vést zpět dolů podél nohou, ale když ji takhle viděl napadlo ho ji trochu potrápit.

Přetočil ji na bok. Na zbytku provazu ve správné vzdálenosti uvázal jeden obyčejný uzlík a protáhl, nebo spíše protlačil jí ho mezi stehny tak, že vyšel ven mezi půlkami. Když konec přivázal a dotáhl k provazu na bedrech, uzlík tlačil na klitoris.

Jakmile pochopila, co dělá, zachvěla se vzrušením. Pokusila se trochu pohnout a okamžitě se přesvědčila, že jakýkoliv vlastní pohyb zvýší tlak na její, už tak nalitý, hrášek. Vzdechla a zakňourala, protože téměř okamžitě zvlhla. Byla víc než silně vzrušená. „No tak, pojď mě dodělat. Vidíš, že teču tak, že pode mnou bude za chvíli mokrý flek,“ pomyslela si.Zavrtěla se a znovu zakňourala, protože tlak na klitorisu se opět zvýšil, ale k tomu, aby se udělala ani zdaleka nestačil.

Věděl, o co se snaží a k čemu ho vybízí, ale nebral na to ohled. „Ještě si chvíli počkáš, o to víc si to potom užiješ.“ S touto myšlenkou ji opět položil na záda a sledoval ji, jak se kroutí ve snaze dosáhnout vyvrcholení. Chtěl, aby se přestala vrtět a zklidnila se. Mohl ji prostě jen stisknout a tlakem ruky jí dát najevo, že dělá něco, co nemá, ale dostal lepší nápad. Natáhl ruku po jedné ze svíček, které stály na stolku opodál. Hořely tam už od doby, co začali, takže v nich bylo vosku vskutku požehnaně.

Zvedl svíčku asi metr nad její tělo, opatrně ji naklonil a nechal část horkého vosku stéct na její stehna a bříško.

Palčivý, horký pocit na kůži ji zklidnil. Ten nádherný pocit v rozkroku okamžitě ustoupil do pozadí a bolest, umocněná absencí zraku ji donutila zaječet.

Ne že by jí ještě nikdy horkým voskem nepolil, ale vždy o tom věděla dopředu a stihla se připravit. Dnes to bylo daleko horší. Jekot přešel v tlumené vzlyky, ale i ty brzy utichly.

„Nepřehnal jsem to?“ blesklo mu hlavou a pečlivě sledoval její reakci. Když však viděl, že vzlyky rychle mizí, věděl, že je vše v pořádku. Klekl si za ní a pomalu ji zvedl do sedu. Uvolnil pomalu provaz, který měla kolem hrudníku. Nespěchal, nenechal ho z ní jen tak povolený spadnout, každé omotání pečlivě odstranil. Ale ruce jí stále nechal za hlavou.

Opět ho cítila, jak se k ní tiskne, jak ji při povolování horního úvazu objímá a prsty, které odstraňují provaz přejíždějí po těle. Opět se chvěla, protože ji celá situace velice vzrušovala. Zkusila trochu pokrčit nohy, aby znovu zvýšila tlak na svůj nalitý klitoris, ale zjistila, že v této poloze je se jí nepříjemně zařezává do mušličky a tato řezavá bolest dráždění klitorisu spolehlivě přebije. Nohy tedy znovu narovnala.

„Tak je hodná.“ Uslyšela jeho hlas za svým uchem. Bylo to poprvé co za celou dobu promluvil. Jeho hlas, velice tichý, na ni působil jako zásah slabým elektrickým proudem. Celým tělem jí proběhlo mravenčení. Při hraní toho nikdy moc nenamluvil, ale pokud přece, měl k tomu důvod.

Tahem provazu jí přesunul ruce opět před tělo. Dal jí krátkou chvíli, aby si zvykla na volnější pozici, ve které nyní byla. Provaz ale držel stále napnutý, kontakt přetrvával. Druhou rukou uvolnil a o kus spustil kovový kruh, který byl pověšený na kladce ve stropě a opět ho zajistil.

Jednoduchou smyčku kolem jejích zápěstí rozvázal a nahradil ji jinou, pevnější s příčným vázáním. Poté jí ruce zvedl tak, aby se mohla pohodlně chytit kruhu a zápěstí k němu přivázal.

„Chytni se a drž se, pomůžu ti vstát.“ Uslyšela jeho hlas vedle své hlavy. Věděla, že sama by se se svázanýma nohama nepostavila, ale hlavně by se na nich neudržela. Sevřela prsty kolem chladného kovu a kývnutím mu sdělila, že je připravena. Cítila, jak ji kruh táhne pomalu nahoru. Zatínala břišní svaly a snažila se se postavit. Když už stála s nataženýma nohama na zemi, čekala, že se pohyb zastaví. Nebylo tomu tak, kruh se zastavil až v momentě, kdy se země dotýkaly pouze její palce.

Věděla, že si může vybrat, buď balancovat na palcích, nebo se pustit kruhu a zavěsit se na chvíli za ruce, aby si nohy trochu odpočinuly. Trpět v obou případech… Kimono jí samozřejmě sjelo zpět do původní polohy, ale nemělo tomu být dlouho.

Když měl jistotu, že kruh je ve správné výšce a dostatečně pevně zajištěný, natáhl se po dalším provazu. Škubnutím ho povolil a začal jí omotávat hrudník, nejprve dvakrát těsně nad prsy, poté dvakrát těsně pod nimi, až je trochu přizvedl. Poté vedl provaz zezadu přes ramena, pod spodní omotání a zase zpátky nahoru, přes druhé rameno. Tím spodní provazy ještě trochu přizvedl a prsa ještě více stáhl. Trochu sykla, spíš překvapením ze stáhnutí než bolestí, a zakymácela se. Cítila jeho silnou ruku, jak ji zachytila a pomohla jí se srovnat. Byla mu vděčná. Poté už cítila, jak provaz pouze přivazuje za zády k jednom z omotání. Představovala si, co na ní vytvořil. Jednoduchou ale účinnou provazovou podprsenku, která jí krásně vystavila a zvedla její prsa.

Dotek jeho ruky a tím i kontakt s ním zmizel, ale jen na okamžik. Poznala, že přešel za ni a cítila, jak uchopil kimono v místě, kde zakrývalo její podvázaná, citlivá prsa.

Jediným pohybem látku roztáhl a rozhrnul a prsa odhalil. Viděl, jak sebou škubla, když jí látkou přejel přes naběhlé bradavky. Neodolal, prsty jí je ještě stochu stiskl.

Dotek jeho prstů byl elektrizující. Celé tělo ji zamrazilo, až se zachvěla a ze rtů jí uniklo tiché zakňučení. Uslyšela jakýsi cvakavý zvuk doprovázený tichým šploucháním. „Voda? Co chce dělat s vodou?“ napadlo ji. Než jí to došlo vypískla, protože po obou bradavkách současně přejela kostka ledu. Po chvíli se jich dotkly ještě jednou. Tohle stačilo.

Obě bradavky byly rázem jako kámen a trčely dopředu. Ještě jednou je obě promnul a užíval si pohled na její tělo které se klepalo, ale uhnout nemělo jak, ani kam.

Postupně na jednu i na druhou připnul kolíčky. Její zaúpění mu prozradilo, že plní svůj účel dokonale. Předklonil se a ze země sebral další provaz. Ten jednoduše ovázal kolem příčného vázání na jejích nohou a znovu se postavil.

Konce provazu provlékl kruhem, kterého se držela, a zatáhl. Tím jí celé tělo zvedl do vzduchu a nechal ji viset jen za její ruce a kotníky. Postupným dotahováním provazu jí nejprve pokrčil kolena a poté dostával do stále většího prohnutí v zádech. Dával si pozor, aby to nepřehnal – věděl co snese a co už ne. Jakmile byl spokojen, úvaz zajistil a nechal ji viset ve vzduchu.

Věděla, že visí. Říkal jí to snad každý sval v těle. Byla napjatá a snažila se co nejvíc zpevnit, aby napětí uvolnila. Zvládla se jen trochu povytáhnout, ale vzápětí se roztočila. Tedy přesněji řečeno on ji roztočil. Jestliže do této chvíle věděla, kde je a jakým směrem zrovna směřuje. Byla ztracená. Ztracená ve své hlavě, ve světě důvěry a odevzdanosti. Věděla, že jí neublíží. Přestala vnímat své okolí, vnímala jenom své tělo a provaz co ji držel. Tlak z kolíčků na bradavkách začala po chvíli ignorovat.

Sledoval ji s obdivem. Věděl, že tohle musí být opravdu namáhavé a ona přitom nevypadala, že by jí cokoliv vadilo. Sám sebe si v téhle pozici vůbec neuměl přestavit. Nemluvil na ni, nechtěl ji rušit, věděl že vypnula. Jen seděl a díval se na ni, na její tělo. Když zpozoroval, že se začíná třást námahou, přistoupil k ní a začal ji odvazovat.

Začal schválně u rukou. Nejprve povolil uzel, který jistil zápěstí u kruhu. Jednou rukou ji držel a druhou pomalu spouštěl až visela hlavou dolů. Zápěstí však stále nechal spojená. Neviděl, že by na změnu polohy zareagovala. Věděl, že je v pořádku, to už s léty praxe uměl určit naprosto spolehlivě. „Už je mimo realitu.“ Napadlo ho.

Byla. Připadal si, jako kdyby letěla. Absence jakéhokoliv kontaktu se zemí, spojená s předchozím roztočením byly poslední krok k tomu, aby se odhmotnila. To že ji odvazuje si uvědomovala spíš okrajově. Věděla, že se s ní hýbe, že jí uvolňuje prsty z kruhu. To že visí hlavou dolů, jen za nohy jí došlo až podle tlaku, jaký cítila na sešněrovaných nohách. Každé lano se jí teď zarývalo do nohou ještě hlouběji a bolestivěji. Nevěděla kolik doby uplynulo od chvíle kdy začali, nebylo to důležité. Nevěděla, jak vysoko nad zemí je, nezajímalo jí to. Nevěděla, jestli se směje, brečí, nebo co dělá, neměla nad tím kontrolu. Byla šťastná, v bolesti, ale šťastná.

Nemohl ji nechat viset přímo hlavou dolů moc dlouho. Proto po chvíli došel ke kotvení kruhu, začal ho pomalu spouštět a opatrně ji pokládat na zem. Spustil ji na futon úplně celou a začal nohy odvazovat od kruhu. Když byl hotov vytáhl kruh zase zpátky, sedl si za ní a pohladil ji po tváři. Nereagovala jen ležela a tiše oddechovala, jako by spala. Chytil ji pod rukama a posunul ji do polo sedu, aby ji mohl o sebe trochu opřít.

Ještě chvíli ji nechal odpočívat, ale už ji chtěl pomalu vrátit. Jednu ruku přesunul na její, stále podvázaná, prsa a jeden po druhém pomalu sundal kolíčky. Druhá ruka pak zamířila k rozkroku.

Z nebytí ji vytrhla bolest bradavek, do kterých se po sundání kolíčků začal vracet krev. Bolest po chvíli ustoupila a nahradil ji dráždivý pocit, který se z bradavek přesunul na celá prsa. Vzápětí cítila dráždění i na klitorisu. Všechny tyto pocity ji pomalu ale jistě přiváděly zpět do reality. Začínala vnímat dotek jeho těla na svých zádech, jeho dráždících rukou, futonu, na kterém byla. Zkusila otevřít oči, ale stále viděla jen puntíky.

Cítila, jak jí tělem pomalu procházejí vlna za vlnou rozkoše. Věděla, že přichází orgasmus. Zakňourala ještě ne úplně v realitě. Hlavou jí prolétlo: „Hlavně teď prosím nepřestávej. Prosím pokračuj. Mám to na krajíčku.“

Ruce se zastavily jen na okamžik, aby je mohl vyměnit. Pokračoval v dráždění a s potěchou sledoval, jak se chvěje. Věděl, že jí k vrcholu chybějí jen milimetry a věděl, jak ji vystřelit ještě výš. Přitlačil na uzlík a druhou rukou silně stiskl citlivou bradavku.

Zaječení, které se z ní vydralo se nedá popsat. Vzrušení spojené s bolestí v ji přemohlo. Začala se nekontrolovaně třást, a kdyby nebyla spoutaná mlátila by končetinami všemi směry. Síla provazu jí to však neumožnila, a tak veškerá energie zamířila právě a jen do vyvrcholení.

Měl co dělat, aby ji udržel. Ač byla spoutaná, házela sebou tak, že by si i na velkém měkkém futonu ublížila. Držel ji pevně. Tak dlouho, než sebou přestala házet už se jen chvěla. Energie, která jí vyzařovala z celého těla mu potvrdila, že se trefil přesně. Pokud by stiskl o chvilku dřív, nebo silněji, úplně by ji zastavil a celé to zkazil jako tolikrát, když spolu začínali. Poslední dobou už to sice uměl odhadnout, ale pokaždé, když se tohle rozhodl použít, byl nervózní.

Poznal, že přichází k sobě. Přestala se třást, a i všechny pohyby jejího těla začaly být koordinované. Slyšel jak jemně, a přesto silně vydechla. Vzápětí zakňourala a pokusila se protáhnout, což jí vzhledem ke svázanému tělu moc nešlo. Trochu ji od sebe odklonil a povolil na zádech úvaz podprsenky. Opět ji na sebe navalil a objal ji.

Během toho však již pilně pracoval a začal úvaz kolem hrudníku povolovat. Opět, nešlo mu o to rozvázat dva uzly a celé to z ní svléct. Jistě šlo by to a většina nezasvěcených by to tak pravděpodobně udělala. Koneckonců ze začátku to byl i jeho případ. Dnes už by to udělal pouze v případě, že by se stalo něco, co by ji ohrožovalo na zdraví. To by pravděpodobně použil i nůžky…

Pomalu ji rozvazoval. Smyčku za smyčkou. Opatrně obcházel všechna odhalená a citlivá místa. Věděl, že je teď hodně zranitelná a potřeboval ji ujistit, že je vše v pořádku, že jsou tam pouze spolu a nic jí nehrozí. To mu však nebránilo ji při rozvazování objímat a tulit ji k sobě.

Cítila, že ji rozvazuje. Jeho dovedné prsty klouzaly po těle a odstraňovaly provaz za provazem. Byla mu vděčná, že je jí oporou, že ji objímá. Jak dlouho mu to trvalo? Neměla ponětí. Jen poznala, kdy jí z hrudi odstranil poslední smyčku a položil ji.

Přesunul se k nohám, smyčku na zápěstí nechal bez povšimnutí. Rychle ji přetočil na břicho, povolil uzel, který držel provaz mezi nohama a přetočil ji na bok. Opatrně protáhl provaz ven, aby se nedotkl klitorisu víc, než bylo nutné. Jakmile byl provaz venku, položil ji na záda. Patro po patru odstranil šněrování z nohou. Užíval si každý dotek, který jí mohl věnovat a věděl že ona také.

„Tohle jí moc sluší.“ Napadlo ho, když viděl vytlačené stopy, které jí provaz na nohou zanechal. Pak povolil smyčky na svázaných kotnících a nohy byly volné.

Opět se přesunul k horní části těla. Tam zbývaly už jenom zápěstí a samozřejmě oči. Nejprve tedy ruce a poté už jen rozvázal šátek kolem hlavy. Vše jemně, něžně a s citem.

Byla volná. Cítila, že poslední pouto povolilo. Otevřela oči, teď už věděla, že může. Trochu jí bylo líto, že už skončili. Sedla si, pokrčila nohy začala zpracovávat dnešní zážitky.

„Můžu?“ Zeptal se jí.

Když přikývla usadil se vedle ní a objal ji.

Věděl, že to potřebují – oba stejným dílem.

Museli se vrátit zpátky do normálního života. Života, ve kterém on není „bohem“ a ona jen jeho loutkou.

Dlouho mlčeli. Jen seděli vedle sebe a zpracovávali emoce, vlastní, i ty, co cítili z druhého. Byli jen oni, nic okolo neexistovalo. Hudba dohrála. Provazy ležely poházené na futonu. I kimono se z ní svezlo.

Sáhl po dece, kterou měl položenou na dosah ruky a přikryl ji.

„Dneska jsi mě fakt dostal, ten led a ten vosk byly fakt sviňárna, víš?“

Jen se usmál a přikývl.

„A ten provaz v rozkroku… ten uzlík mě tam hodně štval.“ Úsměv mu opětovala a přitiskla se k němu ještě víc.

Viděl na ní, že je šťastná. Spokojená, unavená, ale šťastná.

Kdo by ji viděl a nebyl znalý okolností, myslel by si, že je zdrogovaná.

Nebyla, nepotřebovala být. Tohle všechno u ní vyvolávaly provazy a jeho blízkost.

Seděli spolu ještě dlouho. Povídali si, tulili se k sobě a ve své bublině, která jim ohraničovala každé hraní a oddělovala ho od jejich uspěchaných životů byli jen oni dva.

Jeden pro druhého.

Autor

3.9 27 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš

Pěkná povídka opravdu

FranK

Díky za pochvalu

Harai

V rámci žánru BDSM velmi dobře napsané. Ač mi tohle téma nic moc neříká, dávám 5*

Gourmet

Naprostý souhlas.

FranK

Díky já se hlavně snažil napsat něco, co ukáže že BDSM není jen to co se ukazuje v televizi jako úchylka případně se píše ve většině povídek s tagem BDSM. Že to je o zlomení, násilném zotročení, znásilnění …
Napsal jsem tuhle povídku asi týden po absolvování shibari workshopu na téma technika a emoce a potřeboval jsem nějak sdělit emoce, které mi to dalo.

Juli

Za mne, podařilo se Ti sdělit to podstatné. Z času na čas i My použijeme „vázání“. Je to jiná dimenze vztahu i prožitků. Díky 👍.

FranK

Díky, byla to prvotina 🙂 jsem rád že se líbilo

7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x