Poslušná 02 – Obojek 🇨🇿

Vzpomínala, jak jí poprvé nasadil obojek. Tenkrát se spolu stýkali už několik měsíců, ale tomu vztahu stále něco chybělo. Zdálo se, jako by se držel zpátky. Až tak, že přemýšlela o rozchodu. Při seznámení jí uhranula jeho dominantní stránka, která se ve vztahu zatím nijak neprojevovala, až ten večer.

Tenkrát ji pozval na schůzku s tím, co si má na sebe obléknout, jak se má nalíčit a učesat. Moc se jí do toho nechtělo, připadala si skoro nahá. Když šla na schůzku, všichni se za ní otáčeli. Neustále si rovnala krátkou sukni, aby náhodou nevykoukl ani kousíček titěrných kalhotek, které si kvůli němu musela koupit. Byla sexy, proto se za ní každý otočil, ona si však myslela, že jí někde něco kouká. Musela však uznat, že ji vzrušilo, jak je oblečená a že se mu všem podřídila.

Naposledy zkontrolovala svůj vzhled v okně nejbližšího automobilu a konečně zazvonila.
„Pojď dál,“ zazněla strohá odpověď. Žádné „Ahoj. Jak se máš? Jsem rád, že jsi tady.“ Jen prostý příkaz ke vstupu.

Už na chodbě si připadala jako u nějakého čarodějnického rituálu. Cestu měla označenou hořícími svíčkami. Ta ji dovedla až do kuchyně, kde na ni čekala večeře a víno, vše dokreslovala tichá hudba.

„Sedni si,“ zazněl další strohý příkaz. Už jen z toho hlasu a tónu ucítila šimravý pocit žaludku.
Večeři snědli v tichosti. Když dopili i víno, postavil se vzal ji za ruku. Odvedl ji do vedlejšího pokoje. Chvěla se napětím a očekáváním.

Uprostřed místnosti stála připravená dřevěná židle s vyššími područkami, na kterou ji, stále ještě mlčky, posadil. Postavil se za ni.
„Máš poslední možnost odmítnout,“ porušil ticho, „pokud si nejsi jistá, že to opravdu chceš, vstaň a odejdi, pokud zůstaneš…“
Nechal větu nedokončenou a čekal. Dal jí pár minut, nekonečně dlouhých mučivých minut. Zvažovala pro a proti, nevěděla, co ji přesně čeká. Rozum jí radil, aby se zvedla a šla, tělo se chvělo blahem v očekávání věcí příštích.

„Zůstala jsi,“ konstatoval.
Přitáhl si servírovací stolek, na němž ležela dlouhá dřevěná krabička. Otevřel ji. V mihotavém světle svíček zahlédla obojky různých materiálů a barev. Jeden vzal a přiložil jí ho ke krku. Dotek krajky na holé kůži ji neskutečně vzrušil.
„Tímto se stáváš mou, odteď si mým majetkem, mou služkou, mou otrokyní, poslušnou čubičkou, kterou stihne trest v případě neposlušnosti,“ deklamoval do tiché hudby, jako by odříkával zaklínadlo. „Na oplátku ti slibuji, že ti nikdy neublížím tak, aby to zanechalo trvalé následky. Tvým osvobozujícím slovem budiž ‚SRDÍČKO‘! Na znamení tohoto závazku budeš nosit jeden z těchto obojků, neurčím-li jinak.“
S posledním slovem zapnul obojek.

Seděla a přemýšlela o jeho slovech. Můžu sama vstát? Můžu si dojít na záchod? Můžu sama dýchat? Než se stihla v myšlenkách dobrat nějakého výsledku, přišel první příkaz.
„Vstaň, přesuň se na pohovku, vyhrň si sukni, roztáhni nohy a vyprsti se. Chci se dívat.“

Chvíli bojovala sama se sebou. Jeho náhlá proměna jí imponovala. Tělo, jako by mělo vlastní vůli, vstalo. Najednou si uvědomila, že leží na pohovce, roztahuje nohy, jednou rukou si svírá ňadro a druhou se dráždí v rozkroku. Kroužila kolem klitorisu, přejížděla přes něj a vzápětí už do sebe divoce cpala dva prsty.
„Sténej nahlas,“ přikázal jí.

Několikrát hlasitě prodýchla své vzrušení. Jeho příkaz způsobil, že najednou hlasitě hekala. Sklouzla pohledem na něj. Usadil se na židli, z kalhot osvobodil ocas a s pohledem upřeným do jejího klína masturboval. Cítila, jak se blíží ke konci, že už jí zbývá jen pár okamžiků a dosáhne vyvrcholení.

„Dost,“ zazněl další příkaz.
Ruce ztuhly, jen prsty zaražené hluboko v kundičce se dál pohybovaly. Doufala, že si toho nevšimne, že se stihne udělat. On však přesně vystihl ten okamžik.
„Přestaň a vyndej tu ruku.“
Neochotně vytáhla ulepené prsty.
„A teď popros, abych tě ošukal.“
„Prosím,“ pomalu se začala vžívat do své nové role, „mohl byste mě ošukat? Můj pane…“

Stále se k ničemu neměl, tak pokračovala.
„Chci vás v sobě cítit, chci abyste mě pořádně vystříkal… prosím…“

Zvedl se, přišel k pohovce a zalehl mezi její stehna. Do zmáčené buchtičky zajel prudce až na doraz. Samozřejmě spolu nespali poprvé, ale stejně to pro ni byl zvláštní pocit. On jí to přikázal, nemohla odporovat, no možná ani nechtěla, ale tohle by mohlo být znásilnění. Vždyť on ji přiměl žadonit o sex. Dál se ve svých úvahách neměla šanci dostat. Znovu ji tělo zradilo. Hlasitě sténala pod přírazy své nového pána, když ji drsně plenil svým pérem.
„ÁÁáááhhh…“ vyhekla.
Elektrizující pocit vystřelující z jejího klína najednou zachvátil celé tělo a ona se propnula v orgasmu, v jednom z nejlepších v jejím životě. To, že do ní nastříkal celou svou dávku, bylo jen třešničkou na dortu, která prodloužila její právě prožívanou slast.

Vyklouzl z ní ven a rozvalil se na pohovce. Když se vzpamatovala, dostala další příkaz.
„Očistit,“ zavelel s pohledem ke svému povadlíkovi.
Už se natahovala po kabelce a kapesníčkách.
„Pusou.“
„Ano, můj pane.“

Sklonila hlavu k padlému ulepenci a vzala ho do úst. Pod péčí jazýčku a rtů začal znovu nabývat na síle. Ve chvíli, kdy skončila s očistou, byl připravený k dalším výkonům.

„Teď ho políbíš a poděkuješ za způsobenou rozkoš.“
Udělala, jak přikázal.
„Tak, a to je pro dnešek všechno. Teď si urovnáš oblečení a půjdeš domů. Žádné zastavování, žádné utírání, žádná toaleta.“
„Ale…“ chtěla začít protestovat, „Ano, můj pane.“
„Pokud si potřebuješ ulevit,“ v oku jí svitla naděje, že si bude moci odskočit, „prostě to uděláš za chůze, jako by se nic nedělo.“
„Ano můj pane,“ pronesla tiše se sklopenou hlavou.
„Svobodnou vůli získáš až doma, až se za tebou zavřou dveře, a to do doby mého dalšího příkazu.“
Ještě před odchodem ji políbil na čelo a pochválil ji za dnešní výkon.

Domů se vracela se zvláštními pocity, uspokojení kvalitním sexem zaplatila svou vlastní svobodou. Ale to, že o ní rozhoduje někdo jiný, ji vlastně vzrušovalo, po tom tajně toužila. To, jak převzal zodpovědnost, jak jí rozkazoval… jak ji lačně pozoroval… a ten závěr, sice musela poprosit, ale stálo to za to. Při té vzpomínce se zachvěla a bradavky se opět nalily vzrušením. Po stehnech jí stékalo jeho sperma. Zatoužila znovu vnímat jeho chuť, stačilo jen sjet prsty mezi nohy a trochu nabrat. A může vůbec? Nemá se nikde zastavovat, nemá si nikde ulevit… Byla by tohle úleva?

Sáhla do kabelky a vyndala telefon.
Můj pane, toužím znovu ochutnat vaše sperma, mohu se na chvíli zastavit a nabrat si, co ze mě vytéká? Prosím.
Po tom, co odeslala zprávu se jí v hlavě vynořila myšlenka, jestli se náhodou nezbláznila, vždyť je svobodná a svéprávná.
Najednou pocítila na krku obojek, ten lehký tenký kousek krajky ji najednou tížil. Přidala do kroku, protože cítila i jiné puzení jemuž netoužila dát volný průchod na ulici.

Jistěže můžeš. Ber to jako odměnu za to, žes byla dnes tak poslušná.
Odpověď přišla ve chvíli, kdy se snažila odemknout dveře. Cvak, cvak, ozval se poslušně zámek. Rychle otevřít dveře, vejít a zase zavřít. Kabelku odhodila ke zdi, ani boty si nesundala a už usedala na mísu. S úlevným ‚aaach‘ se uvolnila.

Stála v koupelně a dívala se na sebe do zrcadla. Obojek nádherně ladil s jejím outfitem, po tom všem chápala, proč po ní chtěl zrovna tohle oblečení.
Přestala se prohlížet v zrcadle a strhla si obojek. Najednou u ní převážil rozum, vzdát se vlastní svobody kvůli troše vzrušení a potěšení už nedávalo smysl. Svlékla se a vlezla si do sprchy. Vůbec nechápala, co se s ní celý večer dělo. Smývala ze sebe všechny zážitky a představovala si, jak mizí v odtoku společně s vodou a mýdlem.

Zabalená v osušce nakonec zmizela za dveřmi ložnice, kde se nahá natáhla na posteli. Myslí jí vířil nekonečný kolotoč myšlenek a otázek. Stálo to za to? Chci pokračovat? Mám to ukončit? Co bude dál? Mám být jeho hračkou bez vlastní vůle? Mám o všechno prosit?
Rozum křičel, že se má vyvázat, vždyť k tomu stačí jen jedno jediné slovo. Tělo žádalo víc, vlhká kundička toužila být znovu vyplněná tím jeho ocasem, hormony se tetelily blahem při vzpomínce na jeho široká ramena, jeho hrudník… Zmítala se na hranici mezi snem a bděním, až únava zvítězila. Propadla se do tmy, kde zářily jen samé svíčky a zdech visely obojky.