Sekretář 03

Toto je 3 díl z 5 v seriálu Sekretář

V předchozím díle jsme se vydali s mou šéfovou na služební cestu. Ona v roli přísné Madam, já pod kvádrem oblečený do dámského spodního prádla, jak mi poručila a zamčený do pásu cudnosti…

Po ránu nebyl na dálnici téměř žádný provoz a tak nám cesta hezky ubíhala. Moje Paní se za celou cestu ani jednou nezmínila o ničem z toho, co se mnou ráno provedla. Vedli jsme normální rozhovor o běžných věcech a sem tam dolaďovali přípravu na jednání.

Konečně jsme dorazili k cíli. Recepční nás zavedla do nějaké konferenční místnosti, přinesla nám kávu a my čekali na začátek jednání. Z naší partnerské firmy dorazili tři. Dva muži a jedna žena. Hezká, drobná blondýnka, která se představila jako Lucie. Protože jednání vedla většinou má Paní a já jen zapisoval poznámky, každou volnou chvilku jsem si Lucii pokradmu prohlížel. Zřejmě i já jsem ji zaujal, protože občas se naše oči střetly. Kdyby tak tušila… Bohužel však zůstalo jen u letmých pohledů. Po skončení jednání jsme se totiž jen rychle rozloučili a rozešli s tím, že budeme pokračovat druhý den.

Po jednání jsme s mou Paní vyrazili k hotelu. Cestou však prohlásila, že se ještě potřebuje někde zastavit. Dojela do centra a zaparkovala.
„Dál půjdeme pěšky,“ oznámila mi
Vyrazili jsme. silonky mne hladily po nohách a na ptáku jsem cítil váhu kovové klece. Byl to zajímavý pocit a já cítil celou cestu silné vzrušení. Došli jsme k prodejně obuvi a má Paní vešla.
„Dobrý den. Potřebovali bychom nějaké hezké lodičky na jehlách pro tohoto pána“ řekla prodavačce. Ta se na mne podívala zkoumavým pohledem a jen se zeptala:
„Velikost?“
„Ččččtyřiačty­řicet,“ zakoktal jsem, šokován objednávkou mé Paní. Prodavačka na chvíli zmizela. Netrvalo dlouho a na pultě před námi ležely 4 páry lodiček. Paní sáhla po těch nejvyšších. Byly černé, měly vyšší platformu a asi deseticentimetrový jehlový podpatek.
„Zkus si je!“ přikázala mi.
„To myslí vážně? Vždyť si na tom zlámu nohy,“ honilo se mi hlavou. Ale co naplat, rozkaz je rozkaz. Sundal jsem si polobotky, přičemž mi neunikl úsměvný pohled prodavačky, když zahlédla silonky na mých nohách. Pak jsem si nazul lodičky. Kupodivu padly jak ulité.
„Postav se a projdi se !“

Opatrně jsem se na tom vratkém čemsi postavil. A pak se pokusil o chůzi. Nohy mi kličkovaly a má Paní i prodavačka se neudržely a vybuchly smích. Ani jsem se jim nedivil. Má chůze musel být pohled…
Když bouře smíchu utichla, Madam mi dovolila se přezout do polobotek a vyrazili jsme zpět k autu a do hotelu.

V recepci mne zarazilo, že je pro nás rezervován jen jeden pokoj. Ale po tom všem, co se od rány událo, jsem usoudil, že je to záměr mé Paní a že má vše opravdu naplánované. A také, že ano. Sotva jsme vešli do prostorné, dvoupokojové rezidence, přikázala mi, abych se svlékl do spodního prádla. Pak vyndala z tašky balíček a podala mi jej se slovy:
„Ty lodičky k tomu kvádru nesednou, tak sundej korzet a obleč si tohle. Ať víš, jaká je tvoje role.“

Rozbalil jsem balíček a strnul. Uvnitř byla krajkovaná podprsenka, silikonové prsní vycpávky ve tvaru skutečných prsů, s vystouplými bradavkami a kostýmek pokojské. Byl jsem naprosto v šoku. Jasně mi dala najevo, že jsem jen její služka.

„Jdu se převléknout. Než se vrátím, ať jsi tak, jak máš být!“
S těmito slovy Paní zmizela ve vedlejším pokoji. Sundal jsem korzet a chvíli se pral s oblékáním podprsenky. Pak jsem do košíčků vložil umělá prsa a oblékl si kostým. Zbývalo už jen vklouznout do lodiček.
A tak jsem za chvilku už cupital po pokoji jako rozkošná pokojská. V černých silonkách na podvazcích, lodičkách a uniformě, pod kterou se rýsovaly vystouplé bradavky poměrně hezkých dvojek. Kdyby to nekazil ten obličej, mohl jsem být na první pohled i docela hezká holka. Ale i to se mělo změnit. Jenže to jsem ještě netušil…

Po chvíli vyšla ze svého pokoje má Paní.
„Tak se předveď, jak ti to sluší. Hezky se projdi párkrát po pokoji sem a tam!„
Poslechl jsem a snažil se co nejelegantněji chodit přes celý pokoj. Moc mi to nešlo. „Jak to ty ženské dělají, že na těch jehlách vypadají tak sexy?“ honilo se mi hlavou.
„No, ta chůze ti ještě moc nejde, ale to se poddá. ale… ještě něco tomu chybí.. Sedni si a ani se nehni.“

Posadil jsem se na židli čekal, co bude. A bylo. Paní vyndala z kabely dlouhovlasou blond paruku a začala mi jí upravovat na hlavě. Když byla spokojená, tak se dlouze zamyslela, pak vyndala šminky a začala mne malovat k obrazu svému. Seděl jsem jak přibitý a vnímal ty vůně dámských šminek. Protože nikde v dosahu nebylo žádné zrcadlo, vůbec jsem netušil, co se mnou provádí. Ale netrvalo dlouho a Paní skončila.

„Tak, teď se jdi podívat do zrcadla v hale!„
Při pohledu do zrcadle se mi podlomila kolena. Nebýt půldenního strniště, tak na mne koukala hezká blondýnka. Rudé rty, dlouhé černé řasy, zvýrazněné obočí, stíny, hezká prsa rýsující se pod saténem…
„Ještě tomu chybí nějaké náušnice a hladká tvář,“ ozvalo se za mnou. „Ale to doladíme příště.“
Jak příště? Ona snad plánuje tohle častěji? Ještě před pár dny bych si nic takového nedovedl představit ale nyní mne to silně vzrušovalo. Pták se mi v kleci napínal a snažil se prodrat ven ale bylo to marné. Kroužek okolo pytlíku držel pevně.

„Tak, teď se mi líbíš,“ řekla Paní. „Jsi přesně podle mého gusta. Takhle mám chlapy nejraději. Poženštělé a bezmocné. A nebo si myslíš, že bys s tou klíckou něco zmohl? Cha cha…“
Měla pravdu. Byl jsem totálně ponížený. Byla ze mne mužo-žena a vzhledem k mému uzamčení a bezmoci jakéhokoliv zásunu, skoro víc ta žena. A nejhorší na tom bylo, že se mi to začalo moc líbit

„Tak, když jsi taková slečna, tak bychom ti taky měli nějak říkat. Od nynějška budeš Kamila!“ řekla Paní. „A ještě jednu věc nesmíme zapomenout, Kamilko. Vyfotím si tě a fotku ti dám. Aby sis zapamatovala, jak nalíčená se mi líbíš a jak se máš na schůzky se mnou připravovat. Protože příště už to bude celé na tobě. A kdyby sis náhodou usmyslela někdy neuposlechnout, uvědom si, že originály snímků mám já. A mohu je kdykoliv použít.“

S těmito slovy vyndala Paní foťák a pokojem se párkrát blýsklo.
„Fotky ti dám v kanceláři, až se vrátíme.“
V tu chvíli mi došlo, že Paní měla tohle všechno do puntíku naplánované a připravené. A protože jsem ji už trochu znal, bylo mi jasné, že mne ze svých spárů hned tak nepustí. A ne, že by mi to vadilo…

„Já si teď skočím něco zařídit. Teď tady pokliď a trénuj chůzi. Vrátím se tak za hodinu a přivedu společnost. Tak ať mi neuděláš ostudu,“ přikázala mi Paní.
Pomohl jsem jí do kabátu, podal kabelku a ona odešla. Ještě chvíli jsem se prohlížel v zrcadle a pak jsem se pustil do úklidu. Nebylo toho moc. Jen moje věci se povalovaly po pokoji, jak jsem je tam nechal. Vše jsem uložil do skříní, urovnal ubrusy a přehozy na sedačce a pak jsme se procházel sem a tam.
S každým přejitím pokoje byla má chůze jistější. Hodina uplynula jako voda a v zámku pokoje zarachotil klíč. Snad jsem nic nepřehlédl. ještě jsem přelétl pohledem pokoj a šel vstříc své paní. Trochu s obavou, jakou společnost si přivede. Vůbec jsem netušil, jak se budu chovat před nějakým chlapem a co si o mně asi bude myslet?

Paní vešla a za ní stála v přítmí chodby nějaká postava. Všiml jsem si, že Paní má v cosi v ruce…
„Snad to není vodítko?“ problesklo mi hlavou. Podíval jsem se lépe a opravdu. Paní držela v ruce jeden konec vodítka který vedl někam ke krku té tajemné postavy. Pak Paní vešla a neznámá postava se posunula do světla v chodbě. Byla to žena. Neviděl jsem jí do tváře, stála ke mně víceméně zády. Ale byla to drobná blondýnka zahalená do dlouhého pláště. Na krku měla obojek, na kterém končilo vodítko mé Paní.
„Myslím, že vy dva se už znáte. Otoč se!“ přikázala Paní té ženě. A jak se ona neznámá pomalu otáčela, docházelo mi, koho Paní přivedla.
„Lucie…“

Navigace v seriálu<< Sekretář 02Sekretář 04 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x