Klasika

Moje milá,
píšu ti tyto řádky abys nezapomínala, jak moc tě zbožňuju, miluju, jak mě přitahuješ, jak po tobě toužím. I když máš své pochybnosti, pravdou zůstává, že tvé tělo je v mých očích dokonalé – oči jako studánky – modré a hluboké, dá se v nich ztratit, stejně jako se v nich dá nalézt smysl života. Ty úžasné hnědé vlásky, které jak tenké provázky zdobí již tak krásný obličej, jimiž často prsty projíždím, po nichž tě hladím ve chvílích klidných, jejichž vůni s oblibou nasávám. Nos, který občas lehce políbím, a tobě to příjde hezké a roztomilé. Rty, které tak rád chutnám, které má ústa nazývají domovem.