Je to ve hvězdách 03

Toto je 3 díl z 4 v seriálu Je to ve hvězdách

Léto uteklo jako voda, ze stromů opadalo listí a napadl první sníh. Pak přišly Vánoce a Nový rok, za celou tu dobu Robert nikoho nepotkal a stále myslel jen na Karolínu. Celý smutný z toho, jak se blížilo datum její svatby. Za tu doby si vyměnili jen pár zdvořilostních esemesek, nic důvěrného. Z jedné strany jí Robert nechtěl kazit vztah, z druhé strany by byl rád, kdyby to krachlo, třeba by měl u Karolíny ještě šanci.

Nastal březen a Rob stále neměl žádný dárek pro Káju. Jeden večer se trochu líznul a bloumal po internetových stránkách s nadějí, že něco najde. Najednou na něj vyskočily stránky nějakého sexshopu. Už je chtěl zavřít, když si všiml sady k odlití vlastního vibrátoru. Chvíli to zkoumal a nakonec to objednal.
„No co,“ pomyslel si, „alespoň bude nějaká sranda.“
Ještě si k tomu vytvořil dárkovou kartičku s nápisem „Robertek od Robertka“, než se rozhodl jít spát.

Pár dnů před svatbou se Robert s Karolínou dohodl na ubytování, protože musel dorazit autem a nemohl by si s ní ani připít. Ještě se ujistil, jestli na něj Kája nezapomněla a přivede mu tu slíbenou kamarádku.

Nadešel den svatby. Robert si sbalil to nejnutnější a hodil tašku do kufru auta. Zkulturnil se, vzal si na sebe oblek a vyrazil. Naneštěstí se dostal do kolony a měl co dělat, aby se dostal na místo včas. Nakonec dorazil mezi posledními hosty, ale vše stihl.

Zaujal místo ve špalíru a čekal s ostatními na příjezd nevěsty. Konečně dorazila. Když vystupovala z auta, první, čeho si Robert všiml, bylo těhotenské bříško. Asi se zatvářil hodně překvapeně, protože Karolína zaregistrovala jeho udivený pohled, přikývla mu na pozdrav, usmála se na něj a bříško si pohladila. Její otec ji doprovodil k obřadní síni a všichni houfně zamířili dovnitř.

Zmatený Robert naslouchal proslovu oddávajícího jen napůl ucha a stále přemítal o Karolíninu břichu. Málem přeslechl i jejich „Ano“ a prošvihl první polibek. Ozval se potlesk a začali probíhat první gratulace. Robert se zařadil ke gratulantům. Jakmile přišel na řadu, oběma poblahopřál a políbil nevěstu.
Při polibku mu Kája pošeptala:
„Já ti to pak všechno vysvětlím.“

Všichni opustili síň a s pytlíky rýže v ruce vítali novomanžele. Venku proběhly obvyklé i neobvyklé zvyky, které si nachystali svědci, a pak přišla řada na hromadné focení. Novomanželé se ještě odebrali na společné focení a většina svatebčanů se mezitím přemístila na místo, kde měla probíhat hostina. Všechno bylo nachystané na zahradě místního penzionu. Hosté se usadili u stolků a začali popíjet. Robert si tam připadal jako vetřelec, protože nikoho neznal. Zničehonic se k němu přitočila taková menší zrzka. Chvíli přemýšlel kam ji zařadit a pak si uvědomil, že je to Karolínina svědkyně.
„Ahoj,“ pozdravila ho.
„Ahoj,“ automaticky odpověděl.
„Já jsem Vendulka.“
„Vendulka?“
„Hahaha, Vendulka Utěšitelka, co?“ řekla sarkasticky. „To je první, co tě napadlo, viď? To jsem si mohla myslet, že jsi jako ostatní.“
„Co? Promiň, tohle mě ani nenapadlo.“
„Jen aby. A jak se jmenuješ ty?“
„Robert,“ představil se jí a všiml si, jak jí po tváři přeběhl úsměv.
„Hahaha, Robertek, toho už nepotřebuju, doma jich mám celou sbírku. Případně, kde máš Bobka s kloboukem Bobe?“ pokračoval stejným tónem jako ona předtím.
„Koukám, že to máme se jmény asi stejně složité, viď?“
„Vypadá to tak,“ souhlasil. „Můžu tě pozvat na panáka?“
„Můžeš,“ řekla a oba zamířili k baru.

Karolína se svým mužem dorazila před pension. Obsluha nachystala obligátní talíř a společné uklízení střepů. Vendulka s Robertem stáli vedle sebe a pozorovali jejich snažení. S jistou dávkou škodolibosti se dívali, jak jim ostatní přidělávali práci, někdo šlapal po větších střepech, další dobrák jim rozsypal skoro plnou lopatku. Chvílemi jim jich bylo až trochu líto, obzvlášť Karolíny, která se s břichem nemohla moc ohýbat. Vše se ale nakonec úspěšně zdařilo, střepy byly uklizeny a všichni se začali usazovat ke stolu.
Jakmile Kája procházela kolem Venduly a Roberta, řekla:
„Koukám, že vy dva jste se už seznámili.“
Robert se na ni jen nechápavě podíval.
„No Vendulka je ta kamarádka, se kterou jsem tě chtěla seznámit. Však také máte u stolu místo vedle sebe,“ vysvětlila mu.
„Ty seš ale dohazovačka,“ konstatovala se smíchem Vendula.
„No to víš, už jsem se na tu tvou osamělost nemohla koukat,“ prohlásila Karolína. „Navíc jsem si myslela, že se k sobě budete hodit. A teď už pojďte, ať na nás nečekají. Po jídle bude na povídání času dost.“

Jídlo z talířů mizelo a ve skleničkách ubývalo pití. Začala hrát hudba a nastal čas pro první tanec novomanželů. Jak byla Karolína zakulacená, moc jim to nešlo, ale oba si to viditelně užívali. Na parketu se postupně vystřídala většina lidí. Došlo i na tanec Roberta a Karolíny.
„Tak se vám to nakonec povedlo, gratuluju,“ popřál Robert Karolíně při tanci.
„Děkuju,“ řekla trochu posmutněle.
„Proč tak smutně?“
„Protože se to nepovedlo nám, ale nám.“
„To myslíš jako nás?“ podivoval se Robert.
„Pšššt, nikdo o tom neví a nikdo se to nedozví, nikdy! Rozumíš? Nikdy!“
„Ne, ale nikomu nic neřeknu.“
„Děkuju, teď to nejde, ale později ti všechno vysvětlím. Zatím se věnuj Vendulce, podívej, jak se na tebe kouká. Skoro jako by na mě žárlila,“ řekla s úsměvem. „Stejně si potřebuju odpočinout.“
Pomalu se přesunuli z parketu ke stolu, kde seděla Vendulka.
„Tak a teď mi to všechno objasni,“ spustila Vendulka, když se Kája s Robertem usadili u ní.
„Co jako?“ zeptala se nevinným hlasem.
„No, myslím tu tvou dohazovačskou práci,“ smála se Vendulka. „Je pravda, že Robert není k zahození.“
Robert jen seděl a koukal.
„To jsem ráda, že se ti líbí. Ostatně mně se taky líbil, ale mám jiného.“
„To jako, že vy dva spolu…?“
Karolína jen neznatelně přikývla a hned řekla:
„Přece bych ti nedodala neprověřené zboží.“
„To je od tebe pěkné. Takže já, slušná a nevinná, se mám spokojit s použitým zbožím?“
„To jako, že jsem ze sekáče?“ vložil se jim do toho Robert, který do té doby jen tiše přihlížel.
„Takhle bych to nikdy neřekla,“ odpověděla mu Kája.
„Já ho jen trochu zaškolila. A je fakt učenlivej,“ obrátila se na Vendulku, „navíc toho máte hodně společného.“
„Jak to myslíš?“ zeptala se Vendulka.
„Robert má jako koníčka astronomii a ty studuješ astrofyziku.“
Robert jen vyvalil oči překvapením:
„Ty studuješ astrofyziku?“
„Jo, proč se tak divíš?“
„Netušil jsem, že to holky taky studují. Já se tam nedostal, tak mám astronomii jako koníčka.“
„Já jo. Moc nás tam sice není, ale nejsem jediná.“
„To bych opravdu nečekal.“
Karolína, když viděla, že se jejich rozhovor rozběhl, se tiše vypařila.
„Proč? Myslíš, že holky jsou na to hloupé?“
„To vůbec ne. To mě ani nenapadlo. Jen jsem si říkal, že tak krásná holka bude dělat něco jiného.“
„No jo, to jsou ty stereotypy. A co děláš ty?“
„Zatím studuju obecnou fyziku, astrofyziku bych chtěl zkusit ještě na magistrovi.“
„To zvládneš, já ti když tak pomůžu,“ nabízela se mu.
„Mám v kufru v autě dalekohled, takže když budeš chtít, večer můžeme prozkoumávat oblohu.“
„To by bylo fajn, jen nevím, jestli bude odsud něco vidět, takhle ve městě, to moc dobré nebude. Ale zkusit to můžeme.“
Hovor prokládali tancem, pitím i pojídáním občerstvení a čas jim příjemně ubíhal.

„Můžu ti ho na chvíli ukrást?“ zeptala se Karolína Vendulky.
„Když mi ho vrátíš nepoužitého, tak klidně,“ smála se Vendula.
„Můžeš jít na chvilku se mnou?“ obrátila se Karolína na Roberta.
„Jasně,“ souhlasil a už se zvedal. „Kam půjdeme?“
„Ukážu ti tvůj pokoj,“ navrhla Kája, „skoč si do auta pro věci, aby to nebylo tak nápadné.“
„Tak fajn.“
Robert ještě zaslechl, jak Kája svému manželovi říká:
„Na chvilku tě opustím, jenom ukážu Robertovi jeho pokoj a za chvíli budu zpátky.“
„Klidně,“ odpověděl jí a dál se věnoval pití a svým kamarádům.
Skoro, jako by mu bylo jedno, kde a s kým je jeho manželka.

Robert se vrátil se zavazadly a Karolína se ho ujala a vedla ho po schodech až do podkroví. Když se za nimi zavřeli dveře, Robert odložil tašku i kufřík s dalekohledem a dožadoval se po Karolíně vysvětlení. Ta si sedla na postel a pustila se do vyprávění.
„Než ti všechno řeknu, slib mi, že se to nikdy nikdo nedoví. Byl by to hrozný průšvih.“
„Slibuju.“
„Tenkrát, když jsme se prvně potkali, jsem se s ním pohádala. To už jsme se nějakých devět měsíců pokoušeli o mimčo a on mi vyčetl, že nejsem schopná přijít do jiného stavu. Bylo to hrozné a já se s ním tenkrát chtěla rozejít. Utekla jsem od něj a potkala tebe. Ještě v noci mi od něj přišlo několik omluvných zpráv. Já se potom ráno hrozně styděla, tak jsem odešla bez rozloučení.“
„Aha, tak to jo.“
„No, a když jsem za týden zjistila, že se nám to zase nepovedlo, došla jsem si na vyšetření. Ukázalo se, že ve mně problém není. Raději jsem mu to ani neřekla. A tak jsem se rozhodla. Než zase čekat, jestli se to povede, šla jsem do toho s tebou a doufala, že to vyjde. On o ničem neví. Je si jistý, že je jeho. A nesmí se to nikdy dozvědět.“
„Takže tohle,“ řekl Robert a ukázal na její břicho, „je moje?“
„Jo.“
Robert jen seděl tiše na posteli a přemýšlel.
„Co je?“
„Ty mi řekneš takovou bombu, že se mnou čekáš dítě, když jsi pár hodin vdaná a ptáš se, co je?“
„Promiň, byl jsi ke mně hodný a milý, nemohla jsem ti nic neříct.“
„To je sice pěkný, ale co já s tím?“
„Ty nic. Dítě je mého manžela a hotovo. Nikdo nic neví, ani ty ne.“
„Dobře, snad to zvládnu.“
„Žádný snad, budeš muset.“
„Tak si mi to neměla říkat.“
„Ale já musela…“

Po pár minutách ticha Robert promluvil:
„Tak teď chápu, proč si chtěla, abych tě tolikrát vystříkal. A konečně vím, proč ses mi před usnutím omlouvala.“
„Tys to slyšel?“
„Jo slyšel. Předpokládám, že stejně jako ty to mé vyznání lásky.“
Jen přikývla.
„Měl jsem za to, že proto ses mi omlouvala.“
„Hmmm…“
„Víš, co by mě zajímalo?“
„To netuším.“
„Jaký je sex s těhulí?“
„To nevím, já s žádnou těhotnou nespala,“ odpověděla Karolína a rozesmála se.
„Takhle jsem to nemyslel.“
„Já vím, ale s tím nepočítej. Rozhodně nehodlám být nevěrná pár hodin po svatbě. A navíc jsem slíbila Vendule, že tě vrátím nepoužitého, takže nic nebude,“ utnula směr hovoru.
„Ach jo.“
„Jen si počkej, až nějakou zbouchneš, ta ti třeba dá.“
„Zbouchnul jsem tebe,“ vyhrkl.
„Ne, nezbouchnul. Tohle není tvoje,“ řekla a pohladila si bříško. „A teď už pojď, ať to nevypadá, že tu provádíme něco nepřístojného.“
„Tak jdem. A ani pusu nedostanu?“
„Ne, znám tě a je mi jasné, že by se to zvrhlo. Minule to začalo taky pusou… Řekni si Vendulce, třeba tam uspěješ.“
„Tak já to zkusím.“
„Ale opatrně.“
„Proč?“
„Tys neslyšel, co jsme si povídaly?“
„Slyšel, ale stejně nechápu.“
„Ty máš fakt dlouhý vedení. Ještě s nikým nic neměla.“
„To jako, že je to… neposkvrněná?“
„Jo, ještě je panna, ale ode mě nic nevíš. A teď už jdeme,“ zavelela a za ruku táhla Roberta zpět dolů.
„Jasně. Ale zařídilas mi pěkný pokoj, s velkým střešním oknem nad postelí a pěkným balkónem.“
„To víš, to kvůli tvé zálibě ve hvězdách.“

„To je dost, že jste tady,“ uvítala je Vendulka, „už jsem si říkala, kde jste.“
„Promiň, museli jsme si něco říct,“ omlouvala se Karolína.
„V pohodě, tvůj manžel si stejně ani nevšiml, že jsi pryč.“
„No jo, vždyť ho znáš. Když má kolem sebe kamarády, tak okolí moc nevnímá.“
„To si asi svatební noc neužiješ,“ přisadil si Robert.
„Proč myslíš?“
„S tím jak do sebe celý den klopí panáky, tak pravděpodobně nebude ničeho schopný.“
„No jo, co se dá dělat. Svou práci už před sedmi měsíci odvedl, tak je spokojený.“
„A ty neuspokojená,“ podotkla Vendulka.
„Asi tak,“ souhlasila Karolína.
V tom si Robert vzpomněl na svůj dárek, který měl stále ještě v autě.
„Chvilku vydržte, hned jsem zpátky.“
„No jo, zase další, co zdrhá,“ ozvaly se za ním svorně holky.

„Už jsem tady,“ přerušil Robert jejich rozhovor.
„Nejdřív zdrhá a pak vyrušuje, to je hrozný,“ dobírala si ho Kája.
„Tak fajn. Já ti šel pro svatební dar, který by tě potěšil, ale takhle ho asi nedostaneš,“ předstíral naštvání Robert.
„Tak v tom případě tě vezmeme na milost, viď?“ otočila Karolína.
„To asi jo,“ souhlasila Vendulka.
„Tak cos mi to přinesl?“ vyzvídala Kája.
„Tak se podívej,“ vybídl ji a podal jí balíček, „ale asi by to nemusel nikdo vidět.“
„A proč?“ podivovala se.
„Až to otevřeš, tak pochopíš.“

Karolína se rozhlédla kolem sebe. Zjistila, že jim nikdo nevěnuje pozornost a pustila se do rozbalování. Sundala mašličku a odstranila papír. Už zůstala jen krabička. Otevřela ji, objevila kartičku a rozesmála se.
„Tak teď už je mi to jasné.“
„Co tam máš?“ vyzvídala Vendulka.
„Tak se koukni,“ řekla Karolína a poskytla jí krabičku k nahlédnutí.
„Aha, to mě mohlo taky napadnout,“ rozesmála se Vendulka. „Tak ho vybal, ať se taky podívám.“
„Tak u toho být nemusím. Jdu k baru, dáte si něco k pití?“
„Já jo, vezmi mi nějakého panáka, rovnou dvojitého. Třeba koňak, nebo whisky,“ ozvala se Vendulka.
„Ty jsi samé překvapení,“ ohodnotil její volbu. „A co ty?“
„Mně vezmi nějaký nealko koktejl.“
„Vaše přání je mi rozkazem,“ řekl Robert a rychle zmizel.

„Tak už to rozbal,“ pobízela Vendulka Karolínu.
„No jo, už na to jdu.“
Vytáhla obsah krabičky a odstranila poslední vrstvu papíru.
„Tý jo, ten vypadá opravdově,“ skoro vykřikla Vendulka, když to uviděla.
„To teda jo,“ souhlasila Kája. „To budu muset doma dobře schovat, těžko bych to vysvětlovala.“
„Proč? Vždyť je to jen vibrátor. A není nijak obří, aby ten tvůj na něj žárlil.“
„Tak se podívej na tu kartičku ještě jednou.“
Vendy vzala kartičku do ruky a četla ji pořád dokola.
„Pořád to nechápu.“
„Vy se k sobě fakt hodíte, v určitých věcech jste stejně natvrdlí. To není jen tak obyčejný šidítko, to je jeho.“
„Tím chceš říct, že tohle je jeho…“
„Jo, je to odlitek jeho penisu.“
„Můžu se pořádně podívat? Já to naživo ještě neviděla,“ žadonila Vendula.
„Tak na,“ řekla a podala jí ho. „To jako, žes ještě v životě neviděla nahýho chlapa?“
„To jo, to viděla. Třeba v sauně, ale ne v tomhle stavu,“ odpověděla a fascinovaně zkoumala hračku.
„Tady je to pití,“ ozval se za jejich zády Robert a položil skleničky na stůl.
Vendula sebou cukla a rychle schovala robertka pod stůl.
„Počkej, ten je můj,“ obořila se na ni Kája a všichni tři najednou vybuchli smíchy.
Smáli se tak hlasitě, až se k nim skoro všichni otočili. Vendula nenápadně pod stolem podávala šidítko právoplatné majitelce. Ta ho strčila zpátky do krabičky a tu položila na stůl.
„Díky za pití,“ ozvala se Karolína.
„Není zač,“ řekl Robert a přisedl si zpátky k nim.
„Tak, já se jdu zase věnovat někomu jinému, vy dva si určitě vystačíte sami,“ zvedla se Kája od stolu.
Vendulka sáhla po skleničce a pořádně si přihnula. Vypadalo to, že si k něčemu dodávala odvahu.
„To, cos jí dal… byl skutečně odlitek tvého…,“ stydlivě se ptala Vendy.
„Jo. Když už jsem jí chtěl dát robertka, tak jsem se rozhodl, že to bude robertek od Roberta,“ svěřil se.
„Ale bylo to vtipné.“
„A nepůjdem raději tancovat?“ navrhl Robert.
„Dobrý nápad.“
Oba do sebe naklopili své skleničky a odešli na parket.

Hráli zrovna ploužáky a Vendulka se tiskla k Robertovi tak, až se mu začal stavět. Rob na oplátku sjel rukama na její zadeček. Ploužili spolu po parketu a oběma bylo příjemně. Vendulka si položila hlavu na jeho rameno. Kolem nich se protočili novomanželé a Karolína na Roberta mrkla. Ten rty vykroužil tiché „děkuji“ a usmál se na ni. Kája chápavě pokývala hlavou a vzdálila se od nich. Jakmile se Robert s Vendulkou otočili, Karolína zachytila stejné poděkování od Vendy. Kája se jen tiše rozesmála a dál se věnovala tanci se svým mužem.

Nadešel večer a někteří hosté se pomalu začali vytrácet.
„Co ten slibovaný pohled na hvězdy?“ zeptala se Vendy.
„No jestli chceš, tak klidně může být. Jen nevím, kam bychom mohli jít.“
„To já taky ne. Všechna příhodná místa jsou trochu z ruky a mně se nechce nikam chodit.“
„Aha, tak to je problém. Už vím, kam bychom mohli jít.“
„A kam?“
„Mám pokoj s balkónem a to dokonce na stranu odvrácenou od města.“
„Dobrej trik, někdo zve holky na sbírku motýlů a ty na balkón na pozorování hvězdiček,“ dobírala si Vendy.
„Promiň, já to nemyslel nijak špatně. Jen když se ti nikam dál nechtělo, tak tohle je blízko. Slibuju, že si nic nebudu dovolovat.“
„Tak fajn, to beru. Veď mě,“ řekla, „A co když si budu dovolovat já?“
„To už je na tobě.“
Robert vzal Vendulku za ruku a zamířil s ní dovnitř. Ještě se zastavil u baru, kde vzal láhev koňaku a dvě skleničky.

Navigace v seriálu<< Je to ve hvězdách 02Je to ve hvězdách 04 >>
5 6 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Opět skvělé pokračování.
Tak jak jsem si myslel po předchozím díle. Karolína si od Roberta nechala udělat dítě. Nevím jestli bych takovouto informaci rozdýchal být na jeho místě.
Chudák Robert snad ho Vendulka utěší, když už mu ji Karolina dohodila.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x