Lepší je vyhořet, než se stěhovat! Obzvlášť má-li člověk velkou knihovnu… Zakládám se synem knížky a ten mezi nimi narazil na značně ošuntělý sešit A5. Došlo mi, že „objevil” básničky, který jsem smolil jako mladík. Zvědavě obrací listy a ty hodně krátký věci si hned přečte. Dělám „jako, že nic“, ale přitom čekám, co na […]
Hlavu jsem měl plnou svého příběhu. Je až neskutečný, co všechno člověk dokáže vymyslet, když je něčím posedlý. A protože důvěrně znám svou děravou hlavu, všechno jsem si zapisoval do malého notýsku, který jsem našel v psacím stole. Dnes se na mě usmálo štěstí. Přišel jsem z práce a nikdo doma. Nádobí, které jsem slíbil
Královský výběrčí daní Václav Nejezchleba v poklidu kráčel k domu rukavičkáře Lipance. Šel pro svého krále vymoci pět zlatých. Rukavičkář před osmi lety nedoplatil půl zlatky, a protože jej nikdo neupomínal, číslo se díky úrokům krásně „zakulatilo”. Tenhle dluh půjde umáznout na dvakrát, říkal si. Dostatečně dlouho budu mít možnost „vlastnit” tu velkou zadnici a
Pár stránek a jsem na konci sešitu. Opravdu se mi to nechce předatlovávat do kompu. Jenže, kdo by dokázal přečíst můj úhledně vypadající škrabopis? Kdybych si na to někoho najal, kolik by stála jedna stránka? Ježišimarjá, vždyť blbnu na kvadrát. Nic z toho netrhnu a chci za to platit, abych to mohl pověsit na web,
Není to přes čáru, že do příběhu přišel šaman? Neměl bych z něho spíš udělat kouzelníka? Vzhledem k tomu, že píšu rukou, je taková oprava problém. Mít to v počítači, tak to neřeším… Že bych si pořídil nějaký malý noťásek? Služebnictvo se divilo, že má zase po dvou dnech volno. Co se děje, že je
Ve své, dá se říci bohaté, sbírce Amélie zahnutý penis ještě neměla. Její ruce si užívaly ten nezvyklý tvar a hlava mezitím pro něho naplánovala krátkou exkurzi do úst s rychlým přesunem do cílové destinace, kde bude donucen zanechat svůj náklad životodárné tekutiny. Věřila, že jednou narazí na toho, kdo jí v těle dokáže zažehnout
„Jak tomu mám rozumět?”„Dej se překvapit a běž se zatím vykoupat… Pane Nejezchleba, nemohl byste prosím přinést nějaký lavor a nabrat do něj vodu z kádě?” Alí z brašny, se kterou přišel, vyndal kožený pytlík. Položil jej na zem vedle židle a čekal na královského výběrčího, až se vrátí. Když bylo všechno přichystáno, nechal Amélii
Václav už ležel v kádi, když do „koupelny“ vešla Róza. „Pojď ke mně!“ Poslechla a díky tomu zjistila, že si pán velmi pomalými pohyby pravé ruky dělá dobře. „Líbí se ti, co dělám?“„Promiňte, pane. Ještě nikdy jsem neviděla tohle muže dělat. Hned se přestanu dívat.“„Já ti nezakázal se dívat. Já se ptal, jestli se ti
„Mohu vám, pane, něco ukázat?“„Proč bys nemohla, Rózo?“„Tady to nejde. Nemůžeme jít někam, kde budeme sami?“ Václav z Rózina výrazu vyčetl, že má něco, s čím se musí okamžitě pochlubit. „Tak pojďme ke mně do pokoje,“ pustil ji první a zavřel za nimi dveře. „Tak můžeš.“ Služebná zvedla lem šatů a odhalila svůj klín. Byl
Vyšel první díl! Od rána jsem se snažil na to nemyslet. Jenže, jak to má člověk dokázat, když je to poprvé? Pořád jsem si říkal: „Večer se na to doma podíváš.” Nepomáhalo to. Kdybych měl aspoň hodně práce, ale jak na potvoru všechno běželo a nikdo nic nechtěl. Vybojoval jsem to! Díky tomu jsem se
Protected by Security by CleanTalk
