Seriál volně navazuje na již uveřejněný seriál Cesta do Asie. Byl začátek prosince roku 20XY, když jsem vystoupil z letadla na malém provinčním letišti v Taclobanu, hlavním městě filipínské provincie Leyte, věčně sužované pravidelně přicházejícími tajfuny ze západního Pacifiku. Měl jsem tu dohlížet na stavbu malé provinční nemocnice, kterou zajišťovala naše charitativní organizace. Na letišti […]
Ráno mě probudila vůně snídaně a bolest hlavy. Kathy se už otáčela v kuchyni a chystala mi silnou kávu s míchanými vajíčky a chlebem. Snídaně mě probrala a nad druhou kávou jsem začal plánovat, čím začít. Z jednání s úřady jsem pochopil, že mou prací nebude jen dozor stavby, kvůli němuž jsem byl vyslán. Měl
Po deseti dnech od mého neuváženého návrhu se mi zdálo, že je mezi námi zase vše jako dřív. Ale hned další den byla Kathy opět zamlká, nervózní a jako by o něčem stále přemýšlela. Nechtěl jsem vyzvídat a snažil jsem se chovat jako by se nic nedělo.
Ráno jsem se probudil za svítání. První pohled po otevření očí mi padl na hnědé kolečko s hrbolkem uprostřed. Hned mi došlo, že se dívám na bradavku na prsu Kathy, která spala otočena ke mně a svá prsa měla těsně před mýma očima. Vzpomínka na noční něžné milování s Kathy mi přivodila okamžitou ranní erekci.
Od té vášnivé noci mého prvního spojení s Kathy se můj život v San Carlos změnil téměř na romantický příběh. Přes den jsem se zcela ponořil do práce. Hrubá stavba budov nemocnice rostla a zajišťování všeho možného pro potřeby stavby mi zabíralo vždy alespoň tři dny v týdnu. Zbylé dny jsem trávil na stavbě a
Další den jsme po cestách i necestách dvou ostrovů, i s využitím trajektu mezi ostrovy, dorazili před večerem do malého resortu nedaleko města, kde jsme zítra měli jednání. Ubytovali jsme se v malém bungalovu přímo u krásné pláže s bílým pískem a křišťálově čistou vodou lemované kokosovými palmami.
Seděli jsme vedle sebe opřeni zády o pelest postele a upíjeli to výborné víno. Objal jsem Kathy jednou rukou kolem ramen a čekal, až začne.
Z naší debaty jsem byl ještě teď zpocený tím vzrušením a nervozitou. A dostal jsem trochu bláznivý nápad. „Kathy, potřebujeme si trochu zchladit hlavy a uklidnit se. Pojď, jdeme se vykoupat do moře.“ „Teď, v noci? Tak počkej, já se obleču.“ „Nic si neoblékej. Pojď tak, jak jsi.“
Do vesnice, kde se konala fiesta, to bylo opravdu kousek, jenom asi dvanáct kilometrů. Byli jsme už očekáváni. Šéf firmy a pan domácí v jedné osobě nás představil manželce, dětem a širokému příbuzenstvu, které se tu sjelo na tradiční veselici. Pochopil jsem, že je to něco jako u nás pouť.
Tak jsem získal další neocenitelnou pomocnici. Sarah se ukázala jako velmi šikovná a organizačně schopná. Kathy na ni mohla být pyšná, jablko evidentně nepadlo daleko od stromu. Někdy se ukázala i schopnější než její matka. Jen v té jedné věci jsem se zatím nepřesvědčil, jestli je Sarah stejně schopná, přesvědčivá a vášnivá jako její matka
Protected by Security by CleanTalk
