Jmenuji se Monika a vždy jsem byla pěkné číslo. Ve škole mi to nikdy moc nešlo. Vyučila jsem se v oboru kuchař-číšník a teď pracuji v jednom baru jako servírka. Už od dětství jsem byla poněkud divočejší, což vyvrcholilo v pubertě. Jeden můj průšvih střídal druhý, ale máma mě pokaždé dokázala nějak usměrnit a případně poradit. Když mi […]
Nevlastní sestřička 1 Přečíst vše »
POZN. Od slovutného J.R.Tolkiena jsem si vypůjčil místní názvy a jména postav, které ovšem s postavami z jeho díla Pán prstenů nemají vůbec nic společného. Přepadení proběhlo rychle. Z křoví zasvištěly šípy a muži z doprovodu se mrtví skáceli na zem, zatímco kočí na kozlíku byl doslova přišpendlen ke kočáru vrženým oštěpem. Pak se z porostu vyhrnuly postavy a
Ze starých bájí a legend Přečíst vše »
Byla to tenkrát zvláštní doba. Například ve školství, učitelský sbor byli soudružky učitelky a soudruzi učitelé. Měli autoritu, protože veškerá neposlušnost měla za následek, že sebelepší student skončil u lopaty. Ani nemrkl a nepomohli mu ani rodiče, byť se snažili sebevíc, pokud neměli příbuzné na patřičných místech, což měl málokdo. A v oblasti sexu jsme také
Velký den pro mladý pár byl tady. Johana se ráno rozloučila s rodiči, kteří odjížděli každý svým autem na služební cestu do Německa. „Moc tu nezlob. A hlavně si to užij,“ řekla Johaně matka a dceru objala. Johana moc nechápala, co tím myslí, napadlo jí snad jen, že by věděla o tom, na co se večer
Mladík od vedle 02 Přečíst vše »
Akkon 11.7.1191. Křižáci konečně prolomili hradby a obránci zakolísali. Náhle chtěli vyjednávat, ale útočníci odmítli. Dlouhým obléháním byli znaveni a teď, když je kořist na dosah ruky, o ni přijdou? Pásmo hradeb padlo dvacátého druhého dne od počátku obléhání města. Hned zrána se ozval strašlivý rachot a u jižní brány se sesypala podkopaná věž. Útok
Ze starých kronik Přečíst vše »
Když jsem odbočil z dálnice a proplétal se dědinami, začalo se zatahovat, zahřmělo a začaly padat kapky jako hrom. Stěrače na zaprášeném okně vyrobily dva otvory jako průzory v tanku.
Zámecké dostaveníčko Přečíst vše »
Byl pátek, v práci jsem to zabalil a prchal domů pro věci co beru s sebou na osadu. Vláček mě vyhodil na naší zastávce, tak jsem si nahodil baťoh a vyrazil. Rychlejší chůzí to bylo tak necelou půlhodinu.
U řeky je chajda malá Přečíst vše »
Kapitola 7. Penzion na výsluní. Zhruba kilometr před cedulí označující začátek obce Míchov odbočuje malá asfaltová silnička, která se posléze krucánky vine vzhůru k vrcholu Smraďáku. Končí u malebného penzionu Na výsluní. Nechejme Míchovské drbny chvíli na pokoji a podívejme se co se děje tady.
U nás v Míchově 07 – Penzion Na výsluní Přečíst vše »
Slyšel jsem, jak za mnou zacvakl zámek brány a já stál po pěti letech venku na sluníčku, které mě bodalo do očí, v pomačkaném obleku a igelitkou v ruce. Pomalu jsem se loudal na zastávku, ve stánku koupil lístky MHD.
Po vyučení jsem nastoupil u nás ve městě do velkého kadeřnického salonu a strávil jsem tam více než dva roky. Když přišla krize, já jako nejmladší vylítnul první. Tak jsem se přihlásil na pracáku, odolal nabídkám na otevření živnosti a dle potřeby jsem svým známým chodil udělat novou hlavu. Jednou mi řekla jedna klientka, že starý Mauer
Zpověď intimního kadeřníka Přečíst vše »
Protected by Security by CleanTalk