Lofando: „Jsi krásná. Už jsem tě zahlídl zhora, ale takhle zblízka jsi nádherná. Jak se jmenuješ?“ Pičulejda: „Děkuju. Každý mě nazval už jinak, ale moje Paní mi říká Pičulejda.“ Lofando: „Máš krásné černé vlásky. Husté a kudrnaté. Závidím ti je. S nimi ti určitě není zima. Můj Pán mi moje oholil a když se ochladí tak …
Večery trávené s novými žadonily Jarku bavily. Poznávala konečně úctu, chtíč, vážnost a hlavně zájem. Milovala večerní chystání a voňavé šminky, pod kterými se měnila v novou a žádoucí. Dokonce si začala užívat i chvilek, kdy místo prosby rozkazovala dlouholeté kamarádce, aby dohlédla na její matku. Se zapůjčenými klíči v dlani se Romana uměle usmívala, slibovala vše domluvené a …
on Nečekaná návštěva 01Občas se mi to stává... 😀
on Nečekaná návštěva 01A je to Roman nebo Radek? Někde v půlce se nám pře…
on Orbitka 10 – EpilogKeď je kritika konštruktívna a posúva autora ďalej…
on Nečekaná návštěva 01výborná povídka a skvělý začátek série. Je to sice… on Dějou se to ale věci 03Pokud se všichni vzdali práva na odvolání mohl být…