Stará panna 05

Toto je 5 díl z 9 v seriálu Stará panna

Večery trávené s novými žadonily Jarku bavily. Poznávala konečně úctu, chtíč, vážnost a hlavně zájem. Milovala večerní chystání a voňavé šminky, pod kterými se měnila v novou a žádoucí. Dokonce si začala užívat i chvilek, kdy místo prosby rozkazovala dlouholeté kamarádce, aby dohlédla na její matku. Se zapůjčenými klíči v dlani se Romana uměle usmívala, slibovala vše domluvené a v duchu záviděla nový život doposud nenápadné sousedky.

I přes příjemný úsměv na tváři se domů vracela k Alešovi, který přestal svojí ženě rozumět. Nepoznával její novou povahu, protože do teď ji měl za rozumnou a přející.
„Ale já jí to přece přeju. Ale chová se jak děvka. Doma má nemocnou matku a trajdá si někde po lokálech. A pokaždé s někým jiným!“ maskovala svoji závist umělou starostlivostí.
„Podívej se, jak do teď žila. Podívej se jak daleko jsi ty a kde je teprve ona,“ snažil se ženě jednoduše vysvětlit Aleš, který tajně v posledních dnech na Jarmilu myslel.

Patřil k těm, kterým se začala líbít taky až po proměně a jako obyčejný muž se nechal zlákat jejími bohatými křivkami, které za krátkou dobu odhalovala víc, než jeho manželka za celý život. Imponovalo mu, že první šaty, které na ní viděl byly původně koupené pro Romanu. Ta je ovšem odmítala v soukromí, natož se v nich ukázat na veřejnosti. Proto celý arsenál modelů pohřbila pod rošty manželského letiště a dál o nich nechtěla slyšet. Aleše stálo hodně nervů a trpělivosti než si jedny z nich oblékla alespoň jednou do roka.

Proto mu srdce radostí zaplesalo, když uviděl proměněnou Jarku v těch asi nejhezčích. Skoro slastí kolaboval, když jednoho dne Romana se sáhodlouhým vysvětlováním Aleše přesvědčovala, že by je Jarce nakonec dala všechny. Zahrál mírné zklamání, ale vzrušením praskal ve švech z představy, jak dotyčné asi budou slušet a komu všemu pak dovolí nahlédnout pod šlupku.

Dny nabraly stereotypní koloběh. Každé pozdní odpoledne zvonívala Jarmila u jejich dveří, aby předala klíče od svého bytu a zaúkolovala Romanu v péči o maminku. Nechala se okukovat zvídavým Alešem, který si chodil do otevřených dveří pro dezert v podobě ladných křivek vonící Jarmily. Na to vyšňořená spěchanda odklapala před dům, odkud odjela na pozvání na večeři. Aleš poté ulehal do sedačky, loučil se s ženuškou, kterou nechal schválně spěchat o patro výš a oddával se ručně nemravným představám.

Na druhé straně města se Jarmila už usmívala do přítmí restaurace na kolegu sedícího naproti. Přijímala jeho lichotky a nastavovala rajcovní výstřih, na který mohla být právem pyšná. Díky změně šatníku a konečně správným spodním prádlem, vykouzlila po letech z utahané ženské postavy, lukovitou siluetu šelmy.

Už věděla, kde se propnout a co zatáhnout, aby slintáci ztráceli slova i dech. Popíjela drahé vínko, flirtovala s platičem a těšila se z blížícího se odmítnutí, protože v posteli se všemi nekončila. I přes nehoráznou chuť zažít zase sladké orgasmy se držela při zemi. Vyčkávala na pravý okamžik a taky si důkladně vybírala. Proto se z večeří nechala vozit až domů, kde se před domem odmítavě loučila.

Pouze dva zážitky dotáhla do konce. První Ondřej, patřil mezi ty kolegáčky, kteří pro ni dřív nenašli hezké slovo. Při drinku ho pozorně sledovala a bavila se nad tím jak se snaží být zábavný a jiný, jen aby se zapomnělo na dávné resty a naschvály, kterými Jarku zesměšňoval.
Dodávala mu pocit jistoty, aby si připadal na koni. Naparoval se jako páv, hrnul ze sebe fórek za fórkem a ani si nevšiml, že Jarka se směje jen ze slušnosti. Nevěděl jak na ženu, což ji překvapilo, protože se roky tvářil jako přeborník v randění. Objednávala si další míchané nápoje, hrála si prsty s tlustým brčkem a jazykem ochutnávala sladký mok.

Vábila ho všemi zbraněmi, protože měla chuť mu vrátit alespoň část z jeho dřívějšího chování. Odolávala nudnému posezení až do půlnoci, kdy se rozhodla pro odchod domů.
„Odvezu tě,“ lusknul drze na číšníka Ondřej.
„S tím počítám,“ ledabyle pohodila odpověď na stůl Jarka.

Nechala ho ještě jednou se ztrapnit, když při placení před servírem přepočítával vytištěnou účtenku z pokladny. V trapné chvilce čekala na lakomcovu bankovku a nenápadně pomrkávala na pikolíka, který se mladě červenal a hledal s očima útočiště po lokále. Ale ať se zahleděl kam chtěl, stejně mu zrak nakonec skončil na naducaném výstřihu vábící samičky u stolu.

„Je to správně,“ ukončil ostudné jednání Ondra a souhlasně konečně podal bankovku mladíkovi, čekajícímu na tringelt.
„Děkuji,“ vysázel do poslední koruny vrácené peníze číšník a viditelně uraženě se vzdaloval od stolu zpátky k baru.

Jarmila nevěřila svým očím. Zjištění, že mladý muž s kterým roky pracovala a kterého měla za formáta přesně takového jakým se jevil, se předvedl jako totální buran, ji zarazilo. Nechápavě se sama nasoukala do saka, odklopýtala k Ondrovu autu a usadila se na zadních sedačkách.
„Takže domů nebo ke mě? Si tě povezu jako královnu,“ vtipkoval natěšený trapák.
„Domů,“ zívla provokativně Jarmila.

Pneumatiky zasvištěly při prudkém odpichu, protože mladý nevycválanec se musel předvádět i při startu a vyjeli k rodnému paneláku. Cestou Ondřej naťukával téma o sexu, protože do poslední chvíle doufal, že se jeho zboží na zadním sedadle smiluje a u baráku změní cíl trasy.
„Já nevím o co se snažíš, ale já chci prostě domů,“ usmívala se na něj pobaveně do zpětného zrcátka.
„Tak neblázni. Dáme si skleničku u mě, trošku se pošmajchlujem, co?“ spustil už otevřené škemrání o trochu toho ženského tepla a přibrzdil před prvním domem v ulici.
„Ještě kousek. Pěšky nejdu,“ usmívala se sebevědomě Jarmila.
„Jaruško, tak neblázni. Však proto jsme si vyšli, ne? Nedělej se lepší,“ skákal už v kleku na sedadle a tahal usměvavou Jarku za loket, jen aby se jí dotknul.
„Ondro, prostě ne. Zavez mě domů,“ smála se nahlas, aby zdůraznila mladíkovo trapáctví.
„S tímhle mě necháš odejít domů? Taková ty seš?“ nabízel mezerou mezi sedadly svou viditelnou bouli na kalhotech.

Jarka se na chvíli nechala zlákat a stanu v rozkroku se alespoň dotkla. Pohladila jeho zip, jemně zmáčkla a zadívala se nahoru, aby viděla jak moc ho má v hrsti. Mladík syčel a vyrážel boulí proti její dlani. Dokonce povolil zip, aby ho Jarce ukázal v plné kráse, což neměl dělat. Na to jak se roky tvářil a chvástal, na to jak se po celý večer choval a nakonec se vybarvil, odhalil malou vytrčenou tkaničku. Červíka, který díky koulím vypadal mohutněji pod látkou kalhot.

„Tak co? Dáš si ho?“ houkl s hlavou vztyčenou na Jarku maskující smích.
„No ten je,“ ovládala s cukající tváří výbuch smíchu Jarmila.
„Já to věděl. Tak si ho vezmi. Já vidím jak ho chceš! Uvidíš jak budeš řvát rozkoší!“ nutil malého červíka prsatce do dlaně. Jarka se naposledy zadívala na tuhé nic, které se pyšnilo nad nateklými koulemi.
Opatrně se nahnula, protože zblízka měla víc šancí si tohoto nicotného kabrňáka zahlédnout a zase se opřela do sedačky bez dalšího zájmu.

„Ukaž mi co umí. Budu se zatím jen dívat,“ přenechala celou iniciativu na Ondrovi. Ten se dral píšťalkou mezi sedadla a probodával se vzduchem. Předváděl své představení s jistotou, že si divačku získá. Natahoval dlaně k plnému výstřihu, sem tam si oba bochánky pohladil, zmáčknul a zase se rukou vracel do rozkroku, kde rolováním přiživoval malé bezzubé hádě.

„Předveď se mi,“ lákala ho Jarmila s nohama roztaženýma a jemně si přejížděla chundelinku přes kalhotky. Občas mokrou krajku odtáhla a dala onanovi nahlédnout. Vyšpulila svůj vrkoč, zajela do slepené pěšinky prstem a zakroužila okolo poštěváčku. Prohnutá v pase zavzdychala, zamrskala jazykem a olízla smočené prsty.
Ondřej už pomalu nezvládal. Klečel, stehny se zapíral o sedadla a prsty přežvykoval kůžičku jako o závod. Už ani nezvládal se Jarmily dotýkat. S myšlenkou pouze na své libido se hnal do finále a jen tupě zíral na pomalu masturbující kolegyni.

„Postříkej mi ji. Zcákej ji, dělej,“ kňučela hraně Jarmila, protože už tohle fiasko chtěla mít co nejdříve za sebou. Povzbuzovala ho, nadrženě škemrala a hrála nadšení. Roztahovala pysky a nastavovala červenou pičku, která už od pohledu byla těsná a stále jako nová. Ondra chrčel, lámal si ruce o podhlavník, kterého se křečovitě držel a dvěma prsty šmirgloval bodátko až ke kořeni.
Čuměl na chlupatou díru před sebou, potil se a hlasitě chroptěl urážky, jenž v jeho mysli měli fungovat jako důležitý rajc. Z posledních sil se na kolenou vzepjal, zařehtal jako arabský hřebec a v okamžiku, kdy Jarmila čekala na velestřik, vytekl tenkým čůrkem na ruční brzdu pod sebou.

„No to je neskutečný,“ pomyslela si Jarka a už z automobilového okýnka odhadovala metry, které scházely k jejímu domu.
„No to teda bylo! Ty seš divoška!“ utíral si propocené čelo po náročné šichtě mladý onan.
„Líbilo?“ upravovala si šatky Jarka, aby z auta nevystoupila polonahá.
„No… jako jo, šlo to… škoda, že ses neodvázala víc. Nesmíš se tak stydět, mohlas to udělat hezčí,“ uklízel své plivátko Ondra zpátky do slipů a neandrtálsky si stěžoval, na podle něho, ne moc dobrý zážitek.

Jarka jen v duchu zakroutila hlavou a podtrhla své rozhodnutí, které jí už v restauraci usvědčilo v tom, že tento skorosamec byl právem vyškrtnut ze seznamu. Nechala se přemluvit k závozu až před dům a domovní dveře vzala doslova útokem. S krátkým jednoslovným rozloučením zmizela v noční chodbě, kde se konečně nahlas rozesmála.
Nakonec byla i ráda, že poznává i takovéhle zážitky, protože se naučila milovat smích. Nebýt těchto nepovedených chlapů, nerozpoznala by to dobré a tak nakonec spokojená vyšlápla schody vzhůru.

Nepatrně cinkla na zvonek u dveří, nechala si otevřít ospalou Romanou. S omluvou i příslibem kamarádského vyprávění, poděkovala a s přáním dobré noci se s kamarádkou rozloučila.

Navigace v seriálu<< Stará panna 04Stará panna 06 >>
0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x