Stará panna 04

Toto je 4 díl z 9 v seriálu Stará panna

Loučení po pár dnech intenzívního ochutnávání sexu, kdy se vrátila Romana s manželem, bylo pro Vojtu smutné. Jakoby cítil, že se s Jarkou rozdělí, proměnil svoje chování. Z usměvavého kluka se stal nabručený frňous, kterému nebylo nic dobré. V bytě už dál fungovat nemohl. Jeho útočiště před rodinnými problémy bylo už plné a tak mu nezbylo nic jiného než se vrátit potupně domů.
Jelikož doma bylo o pár kilometrů za městem, zůstal sice ve spojení s nenasytnou Jarmilou, ale pouze virtuálně a to jej štvalo ze všeho nejvíc. Žárlil, chtěl, potřeboval a nerespektoval Jarčiny prosby, když se ho snažila uklidnit. Pár dní trvalo než pochopil, že zralenka by byla ke schůzkám možná i dál ochotná, ale nepatří mu. Zkoušel vyměnit hrubiánské urážky za potupné škemrání, ale ani tak nepochodil. S velikým smutkem se musel vzdát toho vzájemného učení jeden od druhého.

Přestože zajetou Jarmilu ubíjel a nenechal vychladnout, stávala se z ní žena narovnaná, hrdá, sebevědomá. Jediný mínus, který ještě přetrvával, byla vizáž a tak využila jedné odpolední kávy u Romany v poslední den své dovolené.

„Cože? Chceš změnu? No já si všimla, že jsi nějaká jiná. Ráda ti pomůžu, ale musíš mi říct, co tajíš,“ mrkala na Jarku spokojená kamarádka, protože viděla jak se z uondané sousedky stává dračice.

Jarmila se zhluboka nadechla, naposledy se v duchu přemluvila ke zpovědi a spustila dlouhý monolog, ve kterém jí nebylo za těžko popsat i detailní zážitky z prců. Hrnula ze sebe věty, které Romanu dostávaly do kolen. Překvapená kamarádka nevěřila vlastním uším a pokoušela se vybavovat si možné scény, kdy její fouskatá kámoška ojíždí mladého bratránka z manželovy strany.

„Odsoudíš mě?“ poklesla v hlase Jarmila a zadívala se bojácně na Romanu. Právě si totiž uvědomila, že si nějaké věci mohla přeci jen nechat pro sebe.
„Ne, ne, neboj, to v žádným případě,“ soukala ze sebe polknutá slova Romča.
„Ty jsi fakt kamarádka,“ radovala se z pochopení Jarka.
„Já to jen musím malinko vstřebat, víš. Každopádně ti pomůžu. Čím bys chtěla začít?“ nabízela dál svoji pomoc Romana.
„Já myslela, že asi šatníkem a možná vlasy i líčení?“ navrhovala zralenka, která se na změnu třepala jako malá.

Romana odskočila do ložnice, aby prohrabala skříň a našla nějaké vyřazené kousky, které může postrádat. Házela na postel pár halenek a dlouhých šatů, až ji docupitaná Jarka znovu zarazila.

„Víš Romi, jsi strašně hodná. Fakt! Ale já jsem myslela něco spíš víc to no. Jako víc rajcovního,“ špitla opatrně, aby ochotnou osobní vizážistku neurazila.
„Já se z tebe zblázním. Tak dlouhé roky nic a najednou otočka o stoosmdesát stupňů. Dobře, tak najdu něco jinýho,“ zakroutila hlavou Romča a otevřela úložný prostor širokého letiště, kde pod rošty schovávala své tabušatečky.

Pár kousků na výběr vyhodila na pelesť a zavřela postel, protože chtěla vidět, jak si se speciálním zbožím Jarmila poradí. Ta si s velikou zálibou hadříky probírala jeden po druhém, mnula látky mezi prsty a přikládala k tělu, aby porovnala hlavně délky. Nakonec ty nejkratší odhodila stranou a s prosebným pohledem se zadívala mlčky na kamarádku.

„Tyhle?“ zadivila se Romana.
„Zaplatím ti je,“ pípla Jarka a hned vysvětlovala, že do obchodu by se pro ně zajít styděla.
„Ne, to je v pohodě, vem si je. Však vidíš kolikatery tady mám. On mi je kupuje Aleš a já k smrti nenávidím, když si je mám oblíct, Připadám si pak jak nahá. Tak je používáme jen to…, no… Však víš kdy,“ přiznávala se Romana a zbytek šatků házela zpátky do úložňáku.

Stačila minuta než hadrový výběr zase zmizel zpátky pod rošty a Jarka už stála uprostřed ložnice v nových, necudných šatech. Své tělo krev a mléko nasoukala do poddajné třpytivé látky, odkud se draly zpátky na svět dvě velké bójky a zespodu příjemně táhlo na kundičku. I přes ne zrovna padnoucí velikost, musela Romana uznat, že Jarmile šaty seknou víc než si obě mohly představit.
Faldíky na bocích se zakryly dlouhou hedvábnou šálou a kulaté bříško se díky barvě ploštilo.

„Člověče, ony ti fakt nakonec padnou. To je zvláštní,“ kroutila hlavou Romana a sledovala Jarku, která se na sebe nemohla vynadívat ve skříňovém zrcadle. Kroutila se ze všech stran, nahlížela přes ramena na zadnici, cvičně se ohýbala, aby kontrolovala pevnost výstřihu a spokojeně si pomlaskávala.

„Namaluješ mě?“ zavolala automaticky na Romanu a hladila si křivky proti zrcadlu.
„No jo, pojď na světlo,“ táhla ji k oknu, kde postavila židli, aby viděla jak až si může pohrát s barvami.
„Ale nějak výrazně,“ usedala sebevědomě do židle, přehodila nohu přes nohu a s mírným záklonem hlavy zavřela oči, aby nechala privátní kosmetičku dál nerušeně pracovat.

Romana jen nervózně skousla, protože v koutku duše začala na takovou proměnu žárlit. Sice to své dlouholeté přítelkyni přála, ale přesto v ní hlodal červík závisti. Už ovšem nešlo jinak, než dotáhnout Jarčinu spokojenost do konce. Pustila do projasněného obličeje štětci, houbičkou, pinzetou a pudřenkou.
Prosvětlovala pleť, barvila víčka, natírala rty a pročesávala řasy. Nakonec se s dílem pochlubila Jarce podáním zrcátka a utopila počínající závist v její radostné spokojenosti. Zmalovanka jásala, dětinsky výskala, hladila šikovnou kamarádčinu ručku a těšila se z proměny tak, že se na ni nebylo možno zlobit. Proto se Romana sama od sebe pustila ještě do účesu, aby podtrhla roky zanedbávanou krásu. Prohřebelcovanou hřívu vykulmovala, zlakovala a s tupírákem dokončila své veledílo.

„Jsi úplně jiná,“ vykouzlila finální radost na tváři konečně i Romana.
„Děkuju! Moc moc ti děkuju! Nedáme si víno?“ poskakovala Jarka skotačivě okolo dveří a už se třepala na vůni hroznového moku, který dřív odmítala.
„Já nestačím zírat,“ přiznala svůj paf stav sousedka a cestou do kuchyně vybrala kamarádce ještě vhodné botky s prosbou, že ty by ráda dostala zpátky.

„Jasný. Koupím si podobný a tyhle ti donesu. Nechám si je tak den dva. Hned zítra zajdu na nákupy,“ prohlížela se v kapesním zrcátku Jarmila a učila se každý tah štětcem na svém obličeji, aby druhý den zvládla podobný make-up do práce.

Na nic se tak moc netěšila, jako na svůj návrat z dovolené. Chtěla všem těm posměváčkům vyrazit dech i na úkor své pověsti. Bylo jí jedno, že vypadala spíš jako coura než decentně rajcovní proměněná samička. Chtěla vidět tváře všech těch tupců, kteří ji zesměšňovali a byla zvědavá na naštvané obličeje kolegyň, protože ženské v jejím pracovním okolí, neměly daleko ke kravkám.

„Kdo to… co… Jarko?“ zakoktal mezi dveřmi Aleš, když se vrátil domů a přiběhl zvědavě do kuchyně po zvuku bujarého smíchu.
„Koukáš, co?“ vstala ze židle už úplně jiná Jarmila a točila sexy křivky kolem dokola až Romaně malinko zaskřípaly zuby.
„No to teda vyloženě zírám! Co se stalo? Ukaž? No holka jak lusk!“ přilepil zrak na ženskou nahou kůži a vlastně si ani nevšiml vykresleného obličeje, protože si trénoval vidění na vyzývavě odhalených částech.
„No jen ji nepřechval,“ zasyčela užárleně Romana a vztekle se otočila k lince, kde zbytečně drhla zcela čistý hrneček.

Jarmila pochopila, že bude nejvhodnější, když odkráčí domů, kde zkontroluje mámu a naučí se zacházet se svými šminkami. Slušně se rozloučila a s další omluvou pohladila kamarádku po rameni. Mizela v temné chodbě a v zádech přes dveře slyšela jen hlasité připomínky závistivé ženušky, která Alešovi naordinovala ze pár vyčítavých kapek.

S ránem se probudila do růžova vyspaná, bez potřeby budíku a s energií patnáctky. Obstarala vše potřebné, znovu si vlezla do sexy šatů, vybarvila na sobě novou image a s den starými kudrnami se vydala v lehkém saku do práce.
Už na recepci uslyšela tiché písknutí, když pan František, pracující důchodce, zapisoval její včasný příchod. Schody do patra si vyloženě užila, protože jištěná samotou, si i zakroutila boky.
Vytancovala s obtaženým zadečkem těch pár schodů a chůzi po chodbě, kde postávali zívající kolegové s kafem v ruce, si plnohodnotně užila. Žádnému čumilovi nevěnovala jediný pohled. S hlavou vzpřímenou a očima zabodnutýma do jediného bodu dveří své kanceláře, se rázně proklapávala na zapůjčených lodičkách. Měla sílu fotobuňky. Před sebou slyšela šum a šepot mužských hlasů a za sebou nechávala míjející pánské hloučky plné hrobového ticha a otevřených kušen.

„Dneska spěchám! Kdo co máte, to mi rychle doneste, protože potřebuju končit dřív!“ zavolala do naprosté němoty a zmizela za dveřmi svého pracovního separé. Usedla za stůl, hodila nožky nahoru a prstem v járku si hlazením rafinovaně chválila natřásající dekolt. Stačilo pár minut a dveře jejího kamrlíku se netrhly. Jeden kolega střídal druhého a musela komunikovat skoro se všemi pány na patře. Všichni byli zvědaví na tu změnu, která se mezi samci roznesla rychlostí světla.
Dokonce i mezi ženami si poplašné tamtamy zahrály na poplach, ale z těch se ani jedna nechtěla objevit.

Celý den byla Jarmila obletovaná a žádaná. Od někoho díky rajcovním šatičkám, někým jen ze zvědavosti a našlo se i pár bručounů, kteří dál zesměšňovali i tuhle změnu k lepšímu. Dámy se chichotaly a hledaly kdejaký nedostatek. Chytaly se prkotin, stejně jako se tonoucí chytá stébla. Do jedné skřípaly zubama už jen proto, že pánové šíleli z nové kosti a že patrem letělo jedno pozvání na kávu za druhým.
Jarka sklízela velký úspěch, což jí hřálo tak, že pár večeří i pozvání na vínko přijala. Nechtěla z nich losovat jen jednoho. Chtěla se napít nového života plným douškem a třeba se i přiopít ze svého úspěchu.

Domlouvala a zapisovala do diáře domluvené schůzky i když měla stále na mysli, že co je v domě, to není pro mě. Slíbila každému z nich jeden večer, aby mohla začít žít a měla víc příležitostí poznat toho jednoho, pravého.

Navigace v seriálu<< Stará panna 03Stará panna 05 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x