Dospělé hry

Pětapadesátiletá Viktorie měla už svůj zaběhnutý život. Zařízenou domácnost, nashromážděné zážitky z každoročních dovolených u moří, odrostlé děti, činorodou zahrádku a truhlíky za okny plné výstavních muškátů. Manžel se od školy živil svým řemeslem, vztah měli bez chybičky i když nějaké mráčky jim svazek párkrát znepříjemnily a porcelánová svatba, kdy měli oslavit 30 společných let byla za dveřmi.
Plánovala se velká sláva, protože rodina držela pospolu a oslavy bývaly dost bujaré. Mužská část klanu se těšila na potoky piv, domácích vín a kila uzených nebo grilovaných flákot a ženské se dopředu hrozily probdělých nocí, nekonečného pečení, umývání a chystání.

„Jak oni to maj ti chlapi jednoduchý, že?“ rýpala Viktorie s pohledem na spícího manžílka pod novinami, když sepisovala seznam potřebný k nákupu.
„Mami, nech toho. Já jsem taky chlap, taky mě to nebaví, ale pomáhám ti,“ ohrazoval se se smíchem synek Kryštof.
„No jo. Ale máš jeho geny,“ hodila směrem k tátovi obrýlenou hlavou vtipkující mamina.
„Co tam máš dál?“ popoháněl ji další ze synů, který by právě radši přilehl vedle otce pod nedělní přílohu.
„No vidíš. Další nervóza,“ poukazovala na suptícího druhorozeného synka Kryštofovi a už se smála na plné kolo, protože nejmladší dcerka oba otrávené sourozence vyháněla.

„To se nedá poslouchat, jděte od toho,“ rozháněla oba dospělé bratry a pustila se do seznamu s mámou.
Domácí idylka probíhala každým dnem ve stejném stylu, kdy si jeden dobíral druhého, smečovali se navzájem a přesto drželi pohromadě s velikou úctou. Viktorie si rodinku nemohla vynachválit a slunce uvnitř domu svítilo a hřálo i když venku praskal třebas mráz. Mamina, která měla na spadnutí do babičkovské role, byla velmi pracovitá žena. Nesnesla poflakování, zbytečné prostoje a přesto, že jí muž nosil slušné výdělky a sama chodívala na výpomoc do místní samoobsluhy, hledala si další možné zaměstnání. Poupraveným krédem JEN PRACÍ JE ČLOVĚK ŽIV mučila celé své okolí a vše, co bylo starší patnácti let, honila do práce a brigád.

Byla zralá, byla energická, veselá, přímá a divoká i ve chvílích smutných a tichých. Nedávala na sobě znát špatné okamžiky v životě a pro celé okolí byla nabitá silnou mocí. Z práce utíkala k plotně, z kuchyně do zahrady, ze záhonů k zavařovačkám, ve volných chvílích naháněla manžela pro trošku toho pomuchlání, aby uspokojená mohla znovu odběhnout něco čistit, rovnat, zařizovat.

„Našla jsem si úklid. Tady na té adrese. Je to malinkej byt a jde jen o klasické domácí práce,“ oznamovala vítězně manželovi další vytyčený cíl.
„Holka, ty toho fakt ještě nemáš dost? Se ti divím. Já jsem unavený už jenom z tebe. Ale jdi, ženo má, jdi. Lehnu si za nás za oba,“ škádlil ji mužíček a otvíral si lahvové pivíčko, aby se osvěžil od hodin strávených u ponku.
„No to tak. Máš všechno připraveno a úkoly jsem taky rozdala, neboj,“ vyplazovala na něho jazyk, který manžílek rád chytal do špinavých prstů.

Většinou dál tohle laškování končilo divokým sexem u něj v dílně. Moc rád si ji natřásal v náruči a miloval mazlení s klenutými boky, které mu darovaly početnou rodinku. I za ta dlouhá léta byla pro něj její klenotnice vzrušivá jako v první den a od každého rána se těšil na další kluzký zásun do manželčiny vzrušivě stříkající fontány. Fontány, která sice nebyla vždy jen jeho, ale kterou rád chutnal už jen proto, že sám nebyl svatý.

Svůj první polibek brzy po seznámení zpečetili prsteny a dál už si jen libovali jak jim soužití krásně vyšlo. Což byla svým způsobem největší zásluha Viktorie, protože zvládala být všude a nikde. Dokázala být pro mužíčka každý den nová, zvládala zařídit, aby se mu stýskalo a byla pro něj tímto vzácná. Čas od času si užila bokem stejně jako její manžel, ale protože to nebylo nic citového a hlavně častého, nemluvili o tom, i když to sobě navzájem věděli.

I při prvním odchodu za domácím úklidem, se letmo políbili na rty, zamávali si a Viktorka rozpohybovala maminovské tělíčko k sídlišti na druhé straně městečka. Cestou plánovala co všechno bude muset stíhat po návratu domů a do čeho všeho se ještě pustí než půjde pozdě v noci spát. Projela město trolejbusem, našla domluvenou adresu a rázně se opřela do zvonku na domovních dveřích.
Nahnula se uchem k mluvítku a po dalších dvou zvonících připomenutí se, konečně nahlásila svůj příchod mužskému rozespalému hlasu.

„Jo, vyjeďte do pátýho,“ zívl si hlasitě do domovního sluchátka a Viktorka vyvrátila pohoršeně oči.
Při výstupu z výtahu se už pomalu chytala za hlavu, protože ji vítala mladá mužná postava, která tak tak držela balanc, smrděla nikotinem a držela nedopitou lahev sektu.
„Hmmmmmm, no pojďte dál,“ uchichtával se nad festovní paničkou a pouštěl ji s drzým tlumeným smíchem do bytu.
„No jak tak koukám, tak nenecháme to na jindy?“ hleděla do zarostlé tváře mladíka ve věku svých synů.
„To by nešlo. Jindy to bude to stejný,“ smál se nahlas ovíněný floutek a s funěním si pomocnou sílu prohlížel.
„Tak dobře. Kde mám začít? Budete tady nebo odvrávoráte někam jinam?“ pustila se do práce s vervou a vytahovala z igelitky propínací zástěru na převlečení.
„Jinam? Jako, že bych si to nechal ujít?“ kolíbal se ve stoje třicátník.
„Ještě není ani večer a už jste slušně pod obraz,“ utrousila kousek jedu Viktorie.
„Připomínáte mi maminku,“ usmál se drzoun a tahal z kapes pomačkané bankovky, aby popleteně zaplatil ještě před odvedenou prací.
„No, děkuju,“ rovnala si výplatu ohnutá o koleno a chystala se penízky uložit do peněženky.

Mladík zálibně sledoval hluboký výstřih a odhadoval v duchu velikost poprsí i s barvou bradavek. Netajil se svými pohledy a naopak dál tahal zmuchlané hodnotné papírky, aby se co nejdýl vykoukal do járku mezi prsy.
„Není to nějak moc?“ zarazila se při další bankovce Viktorie.
„Berte dokud dávám. Nemáte ráda peníze nebo co? Já jich mám, že jsem i dělat přestal. A od té doby chlastám,“ smál se štěstí, které ho nedávno potkalo a evidentně lákal nový objev na možnou tučnou odměnu.

Viktorie se na mladíka pohoršeně zadívala, ale když jí podal další bankovku, po delším přemlouvání si ji přeci jen vzala. Skládala nabízené a vyhlazené bankovky na sebe, chystala si je do ruličky a na kyblík s prachovkou malinko zapomněla.
„Ještě chceš?“ zatykal ji přiopitý drzoun s trošku větší vážností v hlase.
„Máš?“ zahřívala se Viktorie od lehce vydělané výplaty a čekala na konečný verdikt.
„Všechny jste stejný, co?“ vytahoval už peníze ze zadní kapsy.
„My? Vy nám je sami dáváte,“ smečovala cizákovu drzost mamina a schválně čekala, kdy přísun ustane.
„Zbytek až pak,“ ukončil bezmyšlenkovité vyplácení ovíněnec a naháněl Viktorii do kuchyně jako hejno slepiček.
„No tady to vypadá,“ okomentovala s upřímností sobě vlastní kuchyňský kout.

Zem ulepená od vylitých drinků, špinavé nádobí, nevynešené odpadky a vůbec celé kuchyňské doupě, se vyloženě těšilo na Viktorčin kýbl s hadrem. Umaštěná linka prosila o přeleštění, vodní kámen se tak tak držel na nerezových plochách u dřezu a koši naskakovali křečové žíly z vysílení udržet takovou hromadu odpadků.

„Po večírku no,“ zaradoval se mladík při vzpomínce na bujarý mejdan roku, kdy oslavoval nejen tučnou výhru, ale i svoji svobodu, protože se díky peněžní moci zbavil jedné vypočítavé známosti.
„To byl večírek ale před měsícem, ne? Neříkej mi, že tohle je za jeden den. No co. Pustím se do toho,“ pokrčila rameny Viktorka a odebrala se hledat koupelnu, kde projela veškeré saponáty a přípravky k ničení špinavé zkázy.
„Vy jste fakt jako moje máma,“ usmíval se spokojeně připitec opřený pro jistotu do futer a mžoural unavenýma očima na energickou čísi maminu.
„No ta z tebe musí mít radost,“ rejpla si Viktorie a drala se těsně kolem muže zpátky do kuchyně.
„Mě má ráda! Jinak než bych chtěl, ale má,“ rozesmál se holobrádek.
„Jinak? Takže asi jen z nutnosti, že jo?“ vrátila mu drzost dalším rejpancem Viktorka.

„Hmmm, vy se mi líbíte. Na všechno máte odpověď,“ mířil na ni prstem a pochvaloval si samičí chování, kdy si nenechala nic líbit.
„No. To je možný. Tak teď jdi ať to tu můžu dodělat,“ vyháněla ho hadrem už klečící energetka a s velkým rozmachem se pustila do podlahy. Zajížděla hadrem co nejdál od těla a už při pár prvních ždímání hadry jí bylo jasné, že tahle podlaha bude muset být dělaná aspoň na dvakrát.

„Vy jste si nedala tu zástěru,“ upozorňoval na nedostatek mladík.
„To už je teď jedno,“ mávla rukou nad převlekem Viktorie a po umytí ani ne půlky podlahy se chystala k výměně vody.
„Ne ne, já bych vás v tom rád viděl. Jako moji mámu kdysi. Mi ji fakt připomínáte,“ zaškemral s prosíkem mládenec a uvolňoval cestu ke koupelně.

Viktorie souhlasila, prošla znovu v těsné blízkosti a s nepatrným otřením se odešla převléknout. V zavřené koupelně si sedla na vanu a sčítala všechna pro a proti. Něco silného ji tu ještě zdržovalo a její druhé já volalo na poplach, aby ihned utekla. Sledovala špinavou vodu v kyblíku, myslela na hordu nedodělané práce v kuchyni a přemlouvala se k dokončení úklidu. S rozhodnutím, že kdyby panáček něco zkoušel, ví jak se ubránit.

„A chci se vůbec bránit?“ ptala se v duchu sebe sama když si rozepínala blůzku a protřepávala složenou zástěru. Jen v podprsence a kalhotech zajela do květovaného silonu, pozapínala knoflíky a chystala se měnit vodu. Ohnutá nad vanou nenuceně myslela na svoje i manželovi výstřelky, které si čas od času užili bokem. A s myšlenkou na sice opilého, ale mladého borečka, si umanula užít. Před návratem do kuchyně si ještě v rychlosti stáhla kalhoty a vplula i s náčiním zpátky za mladíkem.

„No vidíte. Aspoň se neušpiníte,“ pozoroval ji usazený za stolem, kde seděl jako paša, jen aby okatě nevrávoral.Viktorie znovu poklekla, vyždímala hadr a opřela se s vervou do podlahy. Dřela linoleum co jen jí síly stačily a ve chvíli, kdy ji mladý nevychovanec překročil jako smetí na podlaze a odebral se lehnout si do vedlejšího pokoje, zkoprněla. Čekala víc než jí dopřál. Jen za zády houkl, aby za sebou zaklapla dveře až půjde domů a zapadl do předsíně.

Naštvaná sama na sebe se s ještě větší vervou opírala do špinavé hadry, šmejdila po zemi na otlačených kolenech a smiřovala se s pouze manželským sexem, protože ji ani ve snu nenapadlo, aby mladíka následovala. Vztek si vybíjela přes horkou hadru a začala pomalu nenávidět každý flek na podlaze.

„Čuně jedno. Sto let tady nikdo neuklízel. Pane bože!“ klela polohlasně a špulila prdel z pod zástěry. Jezdila rukama zleva doprava, potila se jako dveře od chlíva a třásla tělem, až obě kozlátka vyhopsala z podprsenky. Částečně uvězněná prsa v podprdě se odhalenou kůží otírala o silonový vnitřek zástěry a citlivé bradavky vysílaly zoufalé signály a prosby k olízání.
Naposledy se Viktorka vrhala na kolena, když už podlaha potřebovala poslední stěr. Ve větším poklidu hladila kluzké lino vyráchanou hadrou a nenápadně občas ručkou zajížděla do rozepnutého výstřihu. Nemohla se dočkat až bude doma a vrhne se na manžílka. Proto se naposledy rozmáchla, zapřela roztažená kolena a opřená o jednu ruku zašmejdila v hlubokém předklonu pod jídelním stolem.

„Opravdu jako máma,“ uslyšela za sebou navráceného floutka a radostí zaplesala.
„Nechápu,“ nedala na sobě znát nadšení i přes větší provokaci, když se prohýbala v pase, aby nechala mladíka nahlédnout do mezinoží.
„Moje máma,“ hekl už těsně za ní, když přikleknul a chytil ji pevně za boky.
„Počkat, počkat, tohle ne!“ plácla ho mokrým hadrem, jen tak na oko, aby prokázala alespoň malý odpor.
„Jo to taky říkávala,“ smál se floutek a už rukama zajížděl až pod silonovou zástěru.
„Nech mě. Pusť! Co to děláš?“ plašila se Viktorka polohlasem, ale držela jako přibitá.
„Mami vydrž. To bude rychle jako minule, neboj,“ cedil mezi zuby opojenec.
„Pane bože, co to meleš? Dej ty ruce pryč!“ ohlížela se přes rameno, ale vrtěla zadečkem, aby týpek nevzal její slova zase tak vážně.

Cítila jak ji omakává zadeček přes kalhotky, z hbitého prstokladu pod látkou jí naskočila husí kůže a nestydatě tekla odvážlivcovi přímo do dlaně. Přeručkovala z hadru k noze od stolu a chytla se jí stejně jako při šplhu. Otírala tvář o tvrdé dřevo, vystrkovala zadnici a s otevřenou mordičkou vyvzdychávala svůj nesouhlas. Prosila ho o konec, ale jen proto, aby si kryla záda.

„Mami, neřekneme to nikomu, že ne?“ tlačil se na ni zezadu vysvobozenou tkaničkou.
„Přestaň mi tak říkat!“ bránila se dál Viktorie i přesto, že si už sama stahovala gaťky pod zadeček.
„Pamatuješ si to minule mami? Na chatě? Sis myslela, že spím, že? Dobře jsem vás viděl. Jedinej táta nic netuší!“ vyčítal svědectví při matčině nevěře a klouzal ulepenou jahodou mezi nalitými pysky.
„Tak mu to ani neříkej! Zůstane to mezi náma a za mlčení se ti odměním,“ přijala jeho hru náhradní mamina.
„Jasně, že odměníš. Ty se ráda rozdáváš, že? Ale stejně pokaždé přilezeš za mnou!“ vychrochtával ze sebe opilec, pustil z ručního sevření svého molitaňáka a zabořil obličej k dámskému prdelnímu svalu.

Projel ji jazykem, prsty nemotorně strkal do obou otvorů a pochutnával si stejně jako za střízlivého stavu. Prstoval vystavená rodidla a žmoulal v ruce unavenou houžvičku. Viktorie se snažila ze všech sil, aby z jeho ostrých nehtů ucítila alespoň trochu vzrušení, ale hladina alkoholu byla vyšší než se zprvu zdálo. Klacík neposlouchal, jazyk se unavoval, Viktorie suptěla a čím víc to mladík prodlužoval, tím víc usínal. Když naposledy jeho ruce sjely po holé zadnici, s dalšími mumlanými narážkami si týpek na čisté zemi ustlal a stačilo mu už jen zavřít oči a usnout.

Viktorie ho nechápavě sledovala. S oslintanou prdelí se postavila, natáhla si kalhotky a nacpala rozběhlé kozenky zpátky do chlívku. Při oblékání do civilu jen nad spícím unavencem zakroutila hlavou a zkoušela pochopit, čeho všeho jsou lidi schopní. Pečlivě srolované peníze položila na propálený ubrus na stole a s pouze jednou bankovkou za umytou podlahu se bez dalšího hluku vykradla z bytu.

„Tak jaký to bylo, mami? Skočím ti udělat kafe,“ vítal ji ve dveřích prvorozený syn.
„To budeš hodnej,“ pochválila jeho ochotu a zamyšleně se na něj dlouze dívala.

Zkoušela si představovat co by se asi dělo, kdyby s nímzůstala někdy sama doma a on se k ní zachoval tak, jako ten napitý neandrtálec. Zaháněla hříšné myšlenky a nalhávala si, že by ji takhle situace nevzrušila, ba naopak, spíš pohoršila. Srkala horkou kávu a nezvykle mlčela. Jen synkovo MAMI s ní škubalo do stran.

„Kde je táta? V dílně? A ostatní?“ sondovala situaci v domě.
„Brácha je na zkoušce, ostatní ještě v zahradě a táta klasicky kutí,“ usmíval se spokojeně syneček.
„Jdu za ním,“ zvedla se Viktorie ze židle a odběhla na dvorek ke zděné kůlně.
„Kdepak je můj chlapeček?“ vkradla se vrzajícími dvířky dovnitř a oslovila manžela tak, aby dokončila rozehranou hru.
„Tady maminko,“ zajásal milující manžel a věnoval jí mlaskavou pusu na tvář.

Viktorie využila oslovení, blízkost, nadrženost i samotu a vyloženě padla na kolena. Bez varování tahala jeho píšťalu z modráků, aby na ni zahrála tu nejlepší skladbu na světě. Chovala se úplně jinak, než dosud a i po třiceti letech se mohl ten její pochlubit, že má zase jinou ženu. Ještě párkrát oslovil svoji sedmou svátost: „MAMINKO“ a vzápětí padal blahem do kómatu. Dobře věděl, že tohle slovo má na Viktorku neskutečný vliv. Předvedla manželovi číslo, které ještě nezažil a při jejím křicícím orgasmu jen třeštil oči, co že se mu to vrátilo za samici.

„No ten ti tam musel nandat,“ pleskal škádlivě ženskou prdýlku a utíral pot z obličeje.
„A věříš, že ne?“ vracela mu rejpance ihned zpátky.
Přestože věděla, že se s chtivým mladíkem už nikdy nepotká, v duchu si často s touto myšlenkou pohrávala, aby mohla doma tomu svému zase vystřihnout nějaké to živočišné překvapení s potoky šťáv.

Autor

5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x