Strýko ze Slovenska 01

Vždycky jsme mu říkaly „strýko“, i když to byl jen vzdálený příbuzný naší rodiny. Náš rod prý pocházel odněkud z Povážskej doliny a jedna jeho větev kdysi vyrazila na Moravu a zapustila kořeny v Brně. Za strýkom jsme jezdívali na prázdniny. Bylo to fajn blbnout a dovádět na venkově. Strýko s tetou se o nás starali, jako o vlastní, i když své děti neměli. Nakonec teta zemřela a strýko se po několika peripetiích přestěhoval do Brna do uvolněného bytu, co patřil pratetě. Přišli jsme tak o prázdniny pod Tatrami, ale stejně jsme prázdniny trávily jinak, než dětskými hrami.
Se sestrou jsme za strýkem chodily, aby nebyl sám. Bavil nás různými historkami a čas s ním příjemně ubíhal. Vždy měl nachystané nějaké drobnosti pod zub, jak říkával. Hostil nás a obstarával jako princezny a nám to lichotilo. Byl pozorný, zábavný a cítily jsme se u něj příjemně obletované.
Jednou byla sestra nemocná a tak jsem za strýkom zašla sama. Už jsem ho dlouho neviděla a chtěla jsem si trochu odpočinout od učení a zkoušení. Strýko mě přivítal s úsměvem od ucha k uchu, jako vždycky. A začal se vyptávat, povídat, obskakovat. Byl to pořád ten čilý hbitý strýko, i když mu už vlasy zbělely věkem.
„Počkaj, moja, mám tu dačo špeciálne pre teba,“ zarazil se najednou a vytáhl láhev.
„To je rybízové víno, to si eště nechutila,“ nabízel mi s rozzářenýma očima.
„Ale strýko, já alkohol nepiji,“ namítala jsem.
„Ále, aký alkahól, to je len rybízové vínko, tam alkoholu skoro niet,“ uklidňoval mě roztomilým československým nářečím.
„Však len okoštuj,“ pobízel mě a podával sklenku s trochou růžové vonící tekutiny.
Ochutnala jsem a bylo to opravdu dobré. Takové sladké, svěží, lehké, vonící po rybízu a ovoci. Navíc pěkně chladivé a v letním horku osvěžující. Usmála jsem se a kývla.
„No, však som ti hovoril, že ti zachutí. Však?“ rozradostnil se strýko a doléval mi sklenku.
Tak jsme si povídaly a strýko mi doléval a já si ani nevšimla, kolik jsem toho vypila. Cítila jsem se lehoučká jako pírko a veselá, jak už dlouho ne.
„Promiň, strýko, musím si odskočit,“ přerušila jsem tok jeho monologu a chtěla se zvednout z pohovky. Jenže se mi nějak zamotala hlava a málem jsem upadla.
„Len pokojně, moja milá, pomožem ti, však?“ zachytil mě strýko pohotově do náruče a nabízel pomoc.
Vedl mě na toaletu a přidržoval v náručí, protože jsem se trošku motala. Jak jsem se kymácela, ruka mu občas sklouzla z ramena na bok, jednou mi dokonce přejel přes prso. Hned se omlouval a já se jen chichotala. Přišlo mi to směšné, že mě strýko osahává. Náš milý hodný strýko by mě nikdy neublížil. Nebála jsem se a jen se smála, jak se mi motají nohy.
„Tak a teď už ty sama, však?“ postrčil mě do místnůstky s toaletou.
„Zavolaj ma, pomožem ti nazpeť, ak budeš potrebovat,“ dodal ještě a zavřel dveře.
Nějak se mi podařilo stáhnout sukni a kalhotky a usednout na mísu. Osušila jsem se pak a pokoušela se natáhnout si kalhotky zpět. Ale pořád se mi to nedařilo. V předklonu jsem málem upadla. A jak jsem zabrala, najednou to škublo a kalhotky byly roztržené. Začala jsem se hihňat, protože mi to přišlo strašně legrační, že jsem si sama roztrhla kalhotky. Stáhla jsem tedy ten roztrhaný kousek látky a vyrazila naostro. Cestou jsem si umyla ruce v koupelně a dopotácela se zpět do obýváku. Strýko tam seděl a čekal, až se vrátím.
Když mě viděl, zeptal se: „Milá moja, jsi v poriadku? Mám ti dajako pomocť?“
„Né, v pohodě,“ odvětila jsem rozverně a zřítila se na sedačku.
Rozesmála jsem se nad tím, jak jsem tam padla, jako hruška ze stromu. Ruka mi přitom nějak sklouzla bokem a skončila strýkovi v klíně. Ucítila jsem tam pod látkou cosi tvrdého. Nějak mi nedocvaklo, co jsem to nahmatala. Přišlo mi směšné, že má strýko v kalhotách něco tvrdého, musí ho to tam přece tlačit. Sáhla jsem tam tedy znovu, abych se ujistila. Opravdu měl pod poklopcem tvrdou bouli. Zasmála jsem se a chystala se zeptat, co to je. Ale strýko mě předešel.
„Á, ty jedna divuška. Toto nerob, mojho tátoša by si nezkrotila,“ žertovně mě peskoval.
Ruku jsem dala zpět a zeptala se: „Chichi, jakého tátoša myslíš strýko?“
Ten název mi přišel srandovní a nevěděla jsem, co to je. Některým slovenským výrazům jsem nerozuměla.
„Akého tátoša?“ vyvalil na mě překvapeně oči.
„Nehovor, že nevieš, akého tátoša majú chapi medzi nohami,“ pokračoval nevěřícně.
Chvíli mi to šrotovalo v ovíněné hlavě, ale pak mi to docvaklo.
„Ty myslíš péro!“ vyprskla jsem smíchy. Strýko se trochu zarazil, asi ode mě takové slovo nečekal.
„A proč bych ho měla krotit? S tím se přece dělají jiné věci“ řehtala jsem se dál.
„A ty už vieš, čo sa robí s takým tátošom?“ zeptal se zkoumavě.
„Ale strýko,“ zasmála jsem se, „nežiju v klášteře a není středověk, ne?“
Zase jsem vybuchla v záchvatu smíchu. Můj milý strýko mi přišel tak neviňoučce směšný, jakoby vypadl z klášterní školy v předminulém století.
„No dobre, Zuzanka, tak mi ukáž, ako si s ním poradíš,“ řekl náhle strýko.
Rozepnul si poklopec a vytáhl ven tuhý kolík pořádných rozměrů. Nadzvedl se a stáhnul si kalhoty s trenkami pod kolena. V nahém klíně mu z houštiny šedivých chlupů trčel skutečný živý penis. Strýko si ho pohonil, aby se ještě víc napřímil a nechal ho stát jako vojáka na stráži. Jeho vztyčený kůl mi připadal obrovský, dlouhý a tlustý, s rudým žaludem, žilnatý a mužný. Uff, hlasitě jsem vydechla. Jasně, penis už jsem viděla, nejsem blbá, ale takovýhle? Smích mě rázem přešel a jen jsem zírala na tu kládu před svýma očima. Strýko mi vzal ruku, přiložil si ji na ten tuhý horký kus masa a sevřel mi kolem něj prsty. Svou rukou mi držel prsty sevřené a zapumpoval lehce nahoru a dolů. Ucítila jsem v dlani jeho hebkou tvrdost a krev, která mu v něm pulzovala. Ten dotyk byl přímo magický. Otevřela se mi pusa překvapením. Celá jsem se cítila tak nějak ochromená a nebyla jsem schopna samostatného jednání. Jen jsem dělala, co po mě strýko chtěl. Pustil mi ruku a já mu ho pomalu honila. Překvapeně jsem se na něho podívala a chtěla něco říct, ale strýko mě nepustil ke slovu.
„Dobre, milá moja, velmi dobre. Len pokračuj,“ přikázal mě a já poslechla.
Oči mi sjely dolů na penis v mé dlani a koukala jsem se, jak se žalud objevuje a schovává podle toho, jak jezdím rukou nahoru a dolů. Strýko funěl a jeho úd mi tepal v ruce. Najednou mi položil ruku na zátylek a jemně mi tlačil hlavu dolů.
„No tak, milá moja, vieš, čo sa má s takým tátošom robit, však?“
„Ale…“ vyrazila jsem ze sebe překvapeně. Ke „strýko“ a dál jsem se ale už nedostala.
Strýko mi přitiskl hlavu do klína a do otevřené pusy mi vnikl jeho falus. Uniklo ze mě jen zamručení a na nose mě zašimraly jeho chlupy. Pusu jsem měla široce otevřenou a přitom plnou tuhého tělesa strýkova penisu. Zahltil mě příval vjemů a pocitů. Cítila jsem a chutnala jeho mužství, slyšela jeho hekání a byla zmatená tím, co se se mnou děje. Strýko povolil tlak na mou hlavu, ale vzápětí mi ji přitlačil zpět. A znovu a znovu. Do pusy mi pronikal strýkův tátoš, třel se mi o jazyk a rty, ani jsem nestíhala polykat všechny sliny. Došlo mi, že kouřím strýkovi péro. Ale než jsem tu informaci stihla vstřebat a nějak zpracovat, strýko zase promluvil.
„Výborně, milá moja, dobre fajčíš. Si vážně excelentná fajčiarka. Mojmu tátošovi sa to velmi páči.“
Ruku mi nechal, nyní už jen volně, položenou na hlavě. Vlastně mě s ní hladil. A druhou mi zajel na prsa. Ucítila jsem přes látku pohlazení a stisk jeho dlaně. Zmáčkl mi prso a prohnětl je, až jsem mimoděk zasténala. Stiskl mi tvrdnoucí bradavku a já sykla slastí. Kouřila jsem strýkovo péro a nechávala se jím osahávat. Nechápala jsem, co se to děje a jak to, že se to děje. Strýko mě najednou zastavil. Sedla jsem si zpět a překvapeně na něj koukala.
„Len pokojně, milá moja,“ uklidňoval mě svým sametovým basem.
„Nebudeme sa nikam ponáhlať,“ dodal.
A sjel mi oběma rukama na prsa a začal mi je pomalu hladit. Vtiskla jsem se do opěradla sedačky a koukala, co se mnou strýko dělá. A nestíhala ani vnímat, co to se mnou všechno dělá. Hlavou mi vířily tisíce úlomků různých myšlenek a vjemů, tělem se mi rozlévaly vlny horka, střídavě mě svíraly pocity nejistoty, zmatku a slasti. Bylo toho zkrátka na mě moc najednou. Strýko mi najednou začal vytahovat halenku vzhůru. Já si jen překvapeně nechala zdvihnout ruce a… Jen jsem vzdychla, když halenka zmizela pryč. Vzápětí mě strýko objal, pohladil a… Vzdychla jsem znovu, když podobným kouzlem zmizela i má podprsenka. Ucítila jsem na prsou čerstvý vzduch a uslyšela strýkovo obdivné hvízdnutí.
„Fíííha, milá moja, ty si sa ale opravdu pekne vydarila.“
Až jsem se začervenala tou lichotkou. Dřív, než jsem se lekla, že jsem skoro nahá, mi strýko má prsa pohladil a obdivně zamručel. Začal mi je hladil a laskat. Něco k tomu mluvil, ale pořádně jsem mu nerozuměla oblouzena všemi vjemy a pocity, které mě omamovaly.
„Ááách,“ zasténala jsem slastí, když jsem ucítila na bradavce horký dech a vzápětí polibek. Strýko mi začal bradavku cucat a olizovat a všemožně dráždit a já se jen slyšela výskat rozkoší. Podobné spršky rozkoše se mi do těla rozletěly i z druhého ňadra, když je strýko vystřídal. Rozkoš zcela ovládla mé tělo. Bylo mi horko i zima, zajíkal se mi dech. Cítila jsem v klíně mokro a má kočička plakala touhou. Hrozně moc jsem chtěla a nevěděla ani sama pořádně co. Rozum mlčel a ovládal mě rozdmýchaný chtíč.Náhle jsem strýkovu ruku ucítila mezi stehny, jak neomylně míří až tam.
„Á, ty divuška, ty si na ostro,“ zaradoval se překvapeně, „ty bosorienka jedna malá, ty sa nezdáš.“
Mrkl na mě okem a zarejdil prstem v mokré pičulce. Zavýskla jsem překvapením i rozkoší. A strýko mi v klíně rozjel koncert pro prsty a kundičku s bravurou klavírního virtuóze. Zalykala jsem se slastí a nestíhala ani dýchat. Rozkoš i slast ve mě nezadržitelně stoupaly a nemohla jsem se dočkat vyvrcholení. Ale strýko zase udělal změnu. Náhle mě přestal dráždit a já na něj vrhla smutný žádostivý pohled.
„Len pokojně, Zuzanka, pokojne. Strýko ti urobí dobre, však?“
Tiše mě konejšil svým hlubokým hlasem a hladil mě po hlavě. Vyhrnul mi sukni nad pas a sám přede mnou stanul nahý a vztyčený. Hleděla jsem na něj a prudce zhluboka dýchala. Kochal se pohledem a pásl se očima na mém rozhicovaném tělu. Pomalu si přiklekl a pohonil si tátoše rukou. Stál mu jako pohrabáč. Přiložil mi ho do klína. Jezdil mi žaludem mezi lupínky a máčel si ho v mé studánce a šťávičkách, které z ní prýštily. Napínala jsem se v očekávání, ale trýznil mě svým otálením. Možná si jen užíval a vychutnával, co už dlouho neměl. Křičela jsem beze slov a mé oči vysílaly prosebné signály.
„Len pokojne, milá moja,“ zopakoval, „už sa dočkáš.“

A pomalinku do mě vnikal svým tátošem. Já byla vzrušením mokrá, až mi šťávičky tekly mezi stehny. Cítila jsem ho, jak do mě proniká, roztahuje lapličky a noří se dovnitř. Byl veliký, tvrdý, dlouhý, roztahoval mi kundičku a vyplňoval každičký její kousek. A pronikal stále dál a hlouběji. Vydala jsem ze sebe táhlý sten a nohy se mi rozjely od sebe až skoro do provazu. A on do mě zajížděl stále dál a dál, cítila jsem ho hluboko v břichu. Připadalo mi, že je nekonečný, pořád pomalinku zajížděl hlouběji. Najednou se dotkl mého dna a zatlačil na ně. Cítila jsem, že se na mě strýko natiskl svým klínem a na své vyholené mušličce mě zašimraly chlupy jeho klína. Byl ve mně celý až po kořen. Cítila jsem se vyplněná až po okraj, celá plná jeho mohutného mužství. Připadal mi obrovský, roztahoval mi dírku i celou pochvičku, napínal mě uvnitř. Ale to napětí nebolelo, naopak mi působilo ohromnou rozkoš. Vydýchávala jsem ten pocit těsného spojení a nechávala se unášet slastí. Strýko se pohnul a jeho tátoš začal couvat zpět. Zase jsem cítila tření jeho penisu o stěny pochvy, slastí se mi zatínaly svaly a jiskřilo mi před očima. Už už unikal ven a já vydechovala zklamáním, když náhle obrátil směr a zajel zase hluboko dovnitř. Zaslepila mě další sprška rozkoše a já hlasitě vyhekla. Strýko se rozpohybovával rychleji a pronikal do mě stále důrazněji. Každý jeho příraz ze mě vyrazil hlasitý sten. Slyšela jsem své sténání a strýkovo hekání. Cítila jsem jeho chlapáka jezdit dovnitř a ven. Spalovalo mě horko a zalykala jsem se prožívanou slastí. Cítila jsem kapky potu stékající mi po čele, mezi prsy, lechtající mě na bříšku. Nedovedla jsem ovládat své tělo, samo se nastavovalo strýkovým výpadům a nabodávalo na jeho kopí. Strýko mě miloval stále stejně, přímo strojově. Chtěla jsem dosáhnout ukojení, chtěla jsem křičet, ať přidá, ať už mě, proboha, udělá, že to nemohu vydržet. Chtěla jsem vykřičet do světa, že to chci, že to už moc potřebuji, že to nevydržím. Ale nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku. Jen jsem cítila strýkovy přírazy hluboko v sobě. Ty mučivě pomalé a stále trýznivě stejné pohyby mě ničily a uváděly do extáze současně. Čím víc jsem chtěla orgasmus, tím víc mě dráždily. Stupňovaly mé vzrušení, ale stále mi nedopřávaly uspokojení. Dychtila jsem po ukojení, lapala po dechu a strašně moc chtěla dosáhnout orgasmu. Strýko to na mě asi poznal, protože náhle tiše promluvil: „Neboj sa, milá moja, strýko ti urobí dobre, však?“ Hladil mě přitom po hlavě a pomaloučku šoustal.
„Urobím ti dobre, Zuzanka, moc dobre. A Ty zase urobíš dobre mě, však?“ pokračoval tichým příjemným hlasem.
Přímo mě tím hlasem hypnotizoval. A přitom mě pořád mučil tím trýznivě pomalým souložením. Napadlo mě, že si mě vychutnává jako gurmán delikatesní jídlo.
„Jsem jeho potrava a on mě pomalu celou pozře,“ blesklo mi hlavou a ta představa mě strašně vzrušila.
„Áno, milá moja, to je ono. Pojď mi naproti,“ zachraptěl.
„Zuzanka moja, teraz ti urobím dobre, riadne ti protiahnem tú tvoju pičulienku. A nakoniec ti ju naplním až po okraj svým semenom.“
Mluvil vemlouvavě a potichu, slyšela jsem jeho hlas až někde hluboko uvnitř. Aspoň mi to tak připadalo.
„Urobím ti krásne bábetko, budeš mať bruško pekne kulaťučké. Budem ťa trtkať, aby ti pekne rástlo.“
Lekla jsem se, že mi opravdu chce udělat dítě. Celá jsem se stáhla strachem a úlekem.
„Áno, milá moja, to je ono. Pekne mi šuškou masíruj mojho tátoša. To je ono,“ zachraptěl nade mnou.
Ale mě v hlavě šrotovalo, co mám dělat. Pak mi blesklo hlavou, že vlastně s tetou neměli žádné děti, že možná strýko ani děti mít nemůže, že se možná jen tak hecuje a vzrušuje těmi řečmi. Že možná… Ale dál jsem se ve svých úvahách nedostala. Pravidelné strky strýkova tátoša a rázné průniky až na dno mé dírky mě vyhnaly myšlenky z hlavy. Naplnila mě a obloudila rozkoš pomalu stoupající až do nebeských výšin. Hlasitě jsem zasténala a vzepjala se touhou. Celá jsem se mu odevzdávala a chtěla od něj jen to jedno jediné: rozkoš. Jakoby to vycítil. Začal poznenáhlu pomalu zrychlovat. Měla jsem pocit, že jeho penis ve mně ještě více mohutní a že mě snad roztrhne vejpůl. Rozkoš stoupala stále výš a kýžený vrchol byl blizoučko. Strýko hekal a zarážel do mě svůj buchar až na doraz. Přirážel do mě naplno a stále rychleji mi vrážel své kopí až na dno čvachtající mušličky. Náhle ve mě zůstal, vtiskl se do mě celou svou vahou, jeho chlapák se ve mě zacukal a ucítila jsem výstřik horkého semene hluboko ve mně. Jakoby ve mně vybuchl ohňostroj a rozletěla se tsunami najednou. Celá jsem se chvěla zcela ohlušena přívalem slasti. Z dálky jsem cítila vlny horka, které mě zaplavovaly a rozlévaly se mi z klína do celého těla. Vznášela jsem se v oblacích rozkoše a byla mimo svět. Stále se ve mě přelévaly vlny horka a rozkoš mě nechtěla opustit. Váha jeho těla zmizela, ale stále jsem v sobě cítila jeho pohyby. Čas nebyl a já se nechávala kolébat na obláčku uspokojení.

Z dálky ke mě zazníval hlas, tichý a příjemný, i když jsem mu nerozuměla. Zněl stále blíž, až jsem se probrala a slyšela strýka, jak ke mě mluví. Zamrkala jsem očima a uviděla ho, jak sedí na sedačce vedle mě. Penis mu ležel v klíně ještě celý lesklý. Strýko se tvářil spokojeně, usmíval se a mluvil. Pak mi konečně naskočil i zvuk a já ho začala vnímat.
„…ozajstno jsi velmi šikovná dievčica, Zuzanka. Takové krásné chvíle som dlho nezažil a už teraz sa těším na budúce.“
V hlavě mi uvízlo to „na budúce“. Jaké na budúce má strýko na mysli? Byla jsem najednou celá zmatená. A také nahá. Náhle jsem si toho všimla a zastyděla se. Přišlo mi to takové trapné, nepatřičné. Rychle jsem se zvedla, sesbírala své věci a skryla se v koupelně. Útočila na mě panika, i když jsem nevěděla, čeho bych se vlastně měla bát. Rychle jsem se utřela aspoň těmi roztrženými kalhotkami a hodila na sebe oblečení. Vykoukla jsem z koupelny. Strýko byl pořád na sedačce.
„Strýko, promiň, já už musím jít,“ křikla jsem na něj a obouvala se.
„Tak zas na budúce, milá moja,“ rozloučil se se mnou.
Zabouchla jsem za sebou dveře a mizela pryč.