Rodinná krize 03 – Sobota večer

Zbytek dne proběhl v tichém napětí. Každý z aktérů nepřestával myslet na to, co během odpoledne prožil s některým dalším, nicméně komunikace ve zhuštěné atmosféře vázla. Jako první celkem podle očekávání vyklidila pole Markéta, která zalezla do ložnice s knihou. Za celý večer se na Pavla ani jedinkrát nepodívala tak, aby si nikdo nemohl něco pomyslet. Filip šel krátce po ní a ani on nevěnoval Monice žádnou zvláštní pozornost.

Když Pavel s Monikou osaměli v obýváku u jakéhosi akčního filmu, který si pouštěli na Netflixu, Pavel šeptnul: „Tak co, mluvila jsi s tátou?“
„Byla jsem přeci s Alenou,“ ovšem její pohled prozradil, že něco skrývá.
„Nekecej! Poznám na tobě, když lžeš. Ty jsi s ním mluvila, že jo?“
„A co ty a máma?“ šeptala stejně tiše.
„Jo, byla naměkko. Pak ti povím. Zastav se u mne, až usnou. Teď se jdu mrknout na net,“ zvedl se a zmizel ve svém malém pokojíčku.

O hodinu později v ložnici zhaslo světlo a o další hodinu později Monika opatrně otevřela dveře Pavlova pokoje. Světlo monitoru prosvítalo pode dveřmi. „Můžu dál, bráško?“
„Jasně, pojď, ale úplně tiše, sedneme si radši na postel. Honem, povídej, co jsi říkala tátovi!“
„Chtěla jsem od něj jasně a na rovinu slyšet, jestli by fakt šel do incestu, protože toho může dosáhnout jen se mnou. A vlastně ráno už tak trochu začal. Tak jestli v tom chce pokračovat.“
„A šel by?“
„To bys čuměl! A zjevně jak rád, bráško. On je fakt děsně na ženský, pro mě má rozhodně slabost, a kdybych jen trochu kývla, byl by na vrcholu blaha,“ tichounce se svěřovala.

„Myslíš, že ženský nepřestane honit?“
„Ale jo, možná, že může přestat.“
„Aha, takže když s ním budeš šukat, tak se výměnou za trestnej čin incestu přestane montovat do cizích ženských? Rozumím tomu dobře? A co by tomu řekla máma?“
„Slíbil, že s ní bude mluvit a že už žádná ženská nebude, ale o tomhle ani slovo. To je snad jasný. Zatím se to dneska večer moc nedařilo. Byla pořád děsně naštvaná. A co ty? Vlastně, co máma?“

„Hele, chvíli jsme si povídali, pak jsem jí vzal do náruče, protože byla uplakaná a trochu jsme vedli řeči na choulostivý téma já – ty a ty – táta.“
„Říkal jsi, že byla naměkko. To je jako co, naměkko? To jako že by se nechala svést? Tys něco začal? Nebo že by tě sama svedla?“
„Hele a s tátou jste jen kecali nebo se snažil pokračovat?“
„To víš, že se snažil.“
„A?“
„Bude se teprve muset snažit. Bylo to jen takový pokračování rána, víš, bráško. Já vůbec nevím, jestli mu to mám dovolit,“ objala ho a položila ruku na jeho hruď a hlavu na jeho rameno.

„Ale snad to bylo hezký, ne?“ objal ji kolem ramen a zabořil tvář do jejích dlouhých vlasů.
„Ale to docela jo, ale stejně nevím. A co ty, jak to bylo?“
„Hmm, nechala se obejmout, pak jsme si dali kafčo a zmrzku, zase se nechala obejmout. Zkusil jsem jí dát pusu, asi takhle,“ pootočil si Moniku k sobě a jemně ji políbil.
„To bylo jako na ukázku. Myslíš, že dobrý?“
„Jo, docela jo,“ usmála se na něho. „A to bylo všechno?“

„Ne úplně. Zkusil jsem se jí takhle dotknout,“ podebral Moničino ňadro a palcem přejel po její bradavce ukryté pod tenkou saténovou látkou noční košilky. „No, a vidíš, zvětšila se ti stejně jako jí.“
Trochu se odtáhla a uznale konstatovala: „Hmm, bráško, to sis dovolil dost. A ona si to nechala líbit?“
„Divila by ses, ale jo. A nejen to.“

„Nekecej, že jste si to nakonec rozdali? No ty vole! To je teda síla!“ tiše hvízdla Monika.
„Ale ne, neboj, tak daleko jsme to nedotáhli. Ale dal jsem jí pusu, asi takhle,“ znovu si Moniku přitáhl k sobě, políbil ji a zamumlal: „A rukou jsem to zkusil takhle a ona hned na to takhle.“ Přisál se k Moničiným ústům, její ruku zanavigoval za gumu kalhot svého krátkého pyžama a svou nechal zajet pod její noční košilku.

„Počkej, neblázni,“ opatrně se odtáhla. „To jako že ona si s tím tvým hrála? A tebe nechala, abys jí prstama šmátral tady?“ ukázala si na klín.
„Hele, fakt, nekecám, dokonce mi na něj dala nádhernou pusu, protože trčel úplně stejně jako teď. Vidíš?“ Nechal vyklouznout svého trčivce z rozparku kraťasů ven. „Taky můžeš.“

„Bráško, ty jsi tedy debil! Cos jí musel všechno nakecat, aby tohle udělala?“
„Prakticky nic. Šlo to skoro samo. Dokonce mě nechala, abych jí to oplatil.“
„Nekecej, Pájo, tys ji tam dole líbal?“
„Nechala mě. Přesně takhle, jestli to chceš vidět,“ opatrně ji posunul na posteli, posunul její levé koleno do strany a vtiskl na něj první polibek. Druhý o kousek výš na stehno.

„Abych to nezdržoval, tak pak rychle tady, tady a tady,“ posouval své polibky vždy o kousek výš a nebal Moničiných protestů: „Počkej, neblbni, to nejde,“ lehce ho odstrkovala.
„No, a nakonec jsem jí směl odhrnout kalhotky a dát jí pusu sem,“ zkusil se přisát k Moničině pootevřené štěrbince, jenže to už se jí konečně podařilo Pavla zastavit.

„Bráško, ty jsi magor! To tě fakt nechala? Kecáš!“ vzrušeně šeptala.
„Nekecám, přísahám, a byla ještě mokřejší než ty. Je jasný, že tebe to taky docela vzrušilo a neříkej, že ne. Podívej na mě. Stojí mi z tebe úplně stejně, jako z ní odpoledne.“

Monika chvilku váhala, urovnávala si krátkou noční košilku, ale nakonec se rozhodla svěřit se:
„No, jestli tedy mám bejt úplně upřímná, tak táta mě dovez až do garáží a když jsem vystupovala z auta, udělal mi kratince něco podobnýho, jako teď ty. Vlastně jsem radši utekla a domů jsem přišla až skoro hodinu po něm. Jsem děsná, viď. Neměli bychom toho radši nechat?“
„No, Moní, je to tedy pěknej úlet, ale oni jsou oba ještě horší než my. Je jim pětačtyřicet, tak by měli mít rozum ne? Místo toho si táta sám začne a máma se na to samý nechá tak snadno ukecat. Možná je čas to zarazit. Já sám aspoň nezačnu, ale něco mi říká, že máma bude chtít pokračovat. Tedy pokud se mezi tím s tátou nedohodnou a neurovnají ty věci. Ale to by táta musel přestat honit baby.“

„Táta je jasnej, ten bude jen vyhlížet okamžik, až s ním budu sama. Odpoledne mi to docela dělalo dobře, ale teď si nejsem jistá. Asi bych ho ale fakt měla zarazit. Kdybych mámě řekla, co dělal, tak mě vydědí, že jsem ho nechala a jeho vykopne z domu.“
„Kdybych ji nechal dotáhnout do konce ten dnešní začátek, tak by to udělat nemohla. Jenže co by bylo dál? Ale počkej, teď mi to došlo! Když tě tam dole táta líbal, tak to jsi nemohla mít kalhotky. Tys ho k tomu vyprovokovala! No jasný! Ségra, ty jsi teda číslo!“
„No jo, tak se přiznávám. Zkoušela jsem ho a byl úplně jasnej. Akorát, že jen Bůh ví, co by bylo dál a jak by to všechno skončilo. Tak co, necháme je?“

„Já nevím. Angažovat se sám nebudu. Ale odmítnout ji bude asi těžký, i když by mi možná mohla být za to vděčná. Jenže taky dotčená, že jsem ji začal svádět a pak odkopnul, a bude si myslet, že to je kvůli tomu, že už je stará. Nevypadala na to, že by jí v tu chvíli incest nějak vadil, i když takový to: „Neblázni, to nesmíme, co kdyby někdo přišel,“ a tak podobně, mělo vypadat, jako, že to nechce. Ale chtěla, a jak, Moni. Šílený. To jsme tomu dali.“
„Ale ona je pro tebe stará. Táta pro mne přeci taky, ale stejně to bylo neskutečně vzrušující,“ zasněně tiše konstatovala.

Pavel se během té debaty položil na postel vedle ní a celou tu dobu jí jemně špičkou prstů hladil stehno. „V životě by mě nenapadlo, že mě nechá odhrnout kalhotky. Ty je teď nemáš, takže je to takhle hezčí,“ zamyšleně nechal docupitat špičky svých prstů až téměř k jejímu klínu. Monika úkosem pozorovala jeho kopí, nádherně trčící z rozparku pyžama. Odpolední zážitek a Pavlovo názorné předvádění jeho akce s mámou způsobilo, že dole v podbřišku cítila příjemné vibrování. To, že je Pavel vzrušený nejméně tak, jako ona, jí bylo jasné. „Když mi to nevadilo odpoledne, proč by mi to mělo vadit teď?“ byla její poslední myšlenka těsně před tím, než se malinko posunula, aby dosáhla na Pavlův maják. Jemně po něm přejela prsty. Pohlédl jí do očí a nechal své prsty vstoupit pod její košilku. Sjely přes upravenou čupřinku jejích chloupků dolů ke štěrbince. Úplně hladce po ní sklouzly.

„Taky jsi tak nádherně vzrušená stejně jako já z toho, co jsme dneska provedli?“
„Šíleně. Vždyť to cítíš, ne?“ jemně objala jeho úd svými prsty a zlehka jej stiskla.
„Cítím, je to neskutečný,“ zašeptal, když zatlačil svůj ukazováček o něco hlouběji. Její oči se rozšířily dokořán. Zkusil ji políbit. Polibek opětovala.

„Víš, že jsi moje ségra?“
„Víš, že jsi můj bráška? Ale asi hrozně zvrhlej, když mi tohle děláš a nestydíš se, a když jsi to odpoledne takhle dělal mámě,“ šeptala vzrušením sevřeným hlasem.
„Vadí nám to?“
„Myslím, že ani trochu. Nebo jo?“ uchopila jeho obličej do svých dlaní a pátravě se mu zahleděla do očí.
„Ani trochu,“ zasmál se a znovu ji zlehka políbil na rty.
„Ale nesmíme je probudit! Víš, co by to bylo?“
„Tak se malinko posuň, ale potichu a sundej si tu košilku. Vždycky se mi líbily ty tvoje třešinky, akorát, že jsem si netroufnul zkusit si s nima hrát,“ šeptal.
„To bych ti tedy dala, nemravo jeden,“ zasmála se stejně tiše. „Ale to pyžamo dej taky pryč.“

V dalším okamžiku už se jen vášnivě objali a jeho napružený úd se žaludem nablýskaným vzrušením si snadno našel cestu. Pomalu vklouznul až na její dno. Vzrušeně vydechla a očima dokořán se vpila do těch jeho: „Víš, co jsme teď provedli? Ale je to nádhera! Nespěchej!“

Pomalu se vysunul téměř celý ven a opět se stejně pomalu zanořil do jejího klína. Oba si tu radost vychutnávali plnými doušky. Po chvilce se sklonil, stiskl její pěkně tvarované nevelké ňadro a vsál bradavku do svých lačných úst. Vzrušením sykla o něco hlasitěji.
„Pssst,“ snažil se ji zklidnit, aniž přestával svým pyjem něžně pohybovat v kruzích uvnitř i kolem její teď už úplně mokré studánky a jazykem citlivě kroužit kolem zpevnělých bradavek.
„Jsi úžasná,“ lichotil jí.
„To ty taky! Je to taková rozkoš! Nespěchej! Chci, aby to trvalo. Vždycky to před tím bylo hned hotový,“ chtělo se jí křičet, ale přinutila se svá slova jen tichounce šeptat.

Začal se posouvat níž a polibky přenášel z jejích ňader na ploché bříško, pak na chlupatý trojúhelníček a konečně se dostal k tomu, po čem tolik toužil. Jazykem přejel přes poštěváček, pomalu, zleva doprava a zase zpět. Před očima se mu objevily její štíhlé prstíky. Roztáhla si kundičku a začala ho navádět do míst, kde byly vjemy nejsilnější. Přidal dva své prsty, jimiž zajel do její svatyně co nejhlouběji. Sice něco podobného párkrát před tím zažil, ale tohle bylo poprvé, kdy to byla opravdová nádhera a kdy si jeho protějšek přál totéž. Žádná nervozita, žádný spěch. Měl pocit, jako by spolu byli sehraní už spoustu let.

Monika cítila, že se pomalu blíží vyvrcholení, ale ty slastné pocity téměř přebíjelo vědomí, že něco tak božího snad ani nemůže existovat a že to, co právě prožívá je to nejúžasnější, co ji zatím kdy potkalo. Chtělo se jí křičet, ale musela se ovládat. Pomalu povytáhla polštář a téměř úplně v něm udusila veškeré hlasité projevy, které se jí draly z hrudi ven. Nikdy nic takového nezažila. „Tak tohle je asi ten orgasmus,“ blesklo jí hlavou, když Pavel ustal a pomalu se opět přesunul do jejího náručí. Cítila, jak jeho úd opět hladce vklouznul do její hlubiny a bezděčně omotala své štíhlé nohy kolem jeho beder.

Byli celou dobu soustředěni na své počínání, takže ani jeden z nich netušil, že dveře už byly delší čas nepatrně pootevřené a že štěrbinou je ze ztemnělé předsíně pozoruje Markéta.
Dlouho nemohla usnout, a když se jí to konečně povedlo, hned se zase vzbudila. Probíhaly jí vlny vzrušení, kdykoliv si vzpomněla na okamžik, kdy si nechala odhrnout kalhotky a kdy ji její syn poškádlil jazykem. K jejímu překvapení necítila vůbec žádné výčitky, ale spíš ji dráždily představy, jak by to vše mohlo pokračovat. Měla obavy, aby se Pavel s Monikou do něčeho podobného také nezapletli, protože byli krátce po maturitě, a navíc pořád doma. Uprostřed těch myšlenek spojených s erotickými představami, nad nimiž by se mnozí začervenali studem, zaslechla za dveřmi šramot. Zdálo se jí, že to byly Moničiny kroky a že se snažila tiše přejít k Pavlovu pokoji.

Když bylo dlouho ticho, nedalo jí to, potichu se zvedla a po špičkách se vykradla z ložnice ven. U Pavlova pokoje se zastavila. Slyšela tichý šepot i smích. Dlouho váhala, ale pak usoudila, že to zkusí. Tichounce pootevřela dveře. Kdyby si toho všimli, byla rozhodnuta vrazit dovnitř. Nevšimli, a jí zůstal sice omezený, ale přesto výhled. Výhled na Pavlovy prsty pomalinku se blížící k Moničinu klínu ji šokoval. To, jak její ruka uchopila jeho trčící kolík, ji téměř zbavilo dechu. Žárlila. Uvědomila si svou žárlivost, ale zároveň ji pohled na vlastní děti vzrušil. Do toho se v ní mísil i hněv na Pavla, který jí před pár hodinami tvrdil, že s Monikou spolu nic nemají a sliboval, že ani nic nebude a hele. Všechny myšlenky zmizely, když si Monika přetáhla noční košilku a Pavel mimo zorné pole shodil pyžamo. Objevil se znovu s tak nádherně trčícím přirozením, objal Moniku a pak už jen sledovala, jak se jeho bílý zadek pomalu kolébá mezi Moničinými koleny. V tom okamžiku Monice záviděla! Když pak o chvíli později přivedl Pavel sestřičku svým jazykem k orgasmu, byla z toho Markéta sama téměř hotová. Přejela si prsty po své kundičce a ucítila na prstech záplavu vlhkosti. Pavel se mezi tím znovu posunul mezi Moničina stehna. Pohled na dceřiny nohy objímající jeho bedra jí umožnil zahlédnout tvrdý klacek zajíždějící do Moničiny otevřené kundičky a varlata houpající se u jejího zadečku. To už nesnesla, potichu otevřela dveře, vešla dovnitř a posadila se na okraj Pavlovy postele.

Teprve teď milující se dvojice zjistila, že nejsou sami.
„Mami! Co tady děláš?“ vyděsila se Monika.
„Koukám, co tady děláte vy dva. Nechceš to dokončit?“ z očí jí sršely blesky, když pohlédla na Pavla, kterému docela zřejmě nechybělo mnoho do vyvrcholení, stejně jako Monice ke druhému orgasmu.

Pavel se rozpačitě pootočil. Mlčel. Bylo mu jasné, že máma je vzteky bez sebe, ale pochopil, že za tím výstupem je spíš žárlivost. Nasoukal se do kalhot od pyžama a Monika si přes hlavu přetáhla noční košilku.
„Dneska jsi mi říkal, že tohle s Monikou nezkoušíte. To jsi mi lhal?“ tiše syčela.
Pavel se vzpamatoval: „Ne, ne! Nelhal,“ šeptal stejně tiše.
„Tak jak to, že tady spolu provádíte tohle? Moni, co mi k tomu řekneš?“ tiše, ale vztekle křičela na dceru.

Ta chvilku váhala, ale pak se rozhodla jít s pravdou ven.
„Mami, ono to není tak, jak si myslíš. My jsme si před tím povídali o tom, co se dneska stalo. O tátovi a o tobě a o tom, co bylo dneska odpoledne. Abys věděla, tátu jsem trochu provokovala, aby si něco začal a on skončil asi tam, kde vy dva s Pavlem. Brácha mi to prozradil. To jeho povídání o vás dvou bylo tak krásný, mami, že to naše milování přišlo úplně samo. Tím myslím to pokračování, který jste vy dva nedotáhli, a já tátu taky nenechala. On by přitom asi taky chtěl stejně jako ty. Měli byste to s Pavlem dokončit, a na tátu se už nezlob. On udělá všechno, aby si tě udobřil. To mi slíbil. Já mu věřím, mami. A nemusíš mít strach, tátu si klidně můžu udržet od těla.“
„Co to říkáš, Moniko? To jako že já a Pavel? Ty jsi cvok! To nemůžeš myslet vážně!“ tiše se vztekala Markéta.
„Mami, neblázni, Já jsem Monice všechno řekl. Úplně všechno. Neboj. Ona je na naší straně. A tátu si držela od těla přesně tak, aby už nikdy nic nezkoušel se žádnýma ženskýma.“

Markéta na oba nevěřícně zírala. Absolutně netušila, jak z té situace vybruslit. Mělo ji napadnout, že Pavel s Monikou si všechno řeknou a měla pravdu, když ji odpoledne napadlo, že ti dva hrají nějakou hru.

Pavel využil její chvilkové frustrace, objal ji pevně kolem ramen, vtiskl jí něžný polibek na šíji a druhý za ouško a zašeptal: „Mami, jsi ta nejbáječnější žena, kterou znám a moc tě miluju. A Moniku taky,“ objal kolem ramen i svou sestru, která se mezitím posadila a jemně políbil na tvář i ji.
„Nesmíš se na nás zlobit. Taky protože pořád platí všechno, co jsme si řekli i neřekli odpoledne. Prosím, podívej se na mne,“ tiše šeptal, ale tak, aby Monika všechno slyšela.
Markéta na něho rezignovaně pohlédla: „Co s vámi mám dělat?“

Monika vyskočila a posadila se k ní z druhé strany: „Mami, s námi nedělej nic, a hlavně se na Páju nezlob. Má tě fakt moc rád a oba si přejeme, abys byla šťastná. Já byla teď před chvilkou úplně nejšťastnější ve svým životě. Na tátu se už přestaň zlobit. On tě miluje a se ženskýma se snad už polepší,“ objala zkoprnělou Markétu a políbila ji na tvář.
Ta se už trochu vzpamatovala: „Myslíš, že se táta může polepšit? Hlavně si dej pozor holčičko, aby ses s ním nějak moc nezapletla. Zítra si o všem popovídáme. I když je neděle, táta má odpoledne něco pracovního. Tedy doufám. Taky věřím, že před chvilkou to bylo pro vás oba krásný. Asi jsem sem neměla vlézt,“ rozpačitě na oba hříšníky pohlédla a dodala: „Opravdu to bylo dneska poprvé? A nelžete mi aspoň teď!“

„Tak to nám, mami, věř a opravdu to vzniklo z toho, že jsem Monče povídal o tom, jak moc jsem byl odpoledne vzrušenej a jak to bylo úžasný a ona mi řekla, že tátu zkusila provokovat a pak ho zarazila. Ono nás to oba vzrušilo tolik, že to pak dopadlo takhle. Já celej večer nemohl přestat myslet na to, jak nádherný odpoledne to dneska bylo. Jaká jsi byla báječná.“
„Pájo, radši už nic neříkej! Já se tak stydím! To už nesmíme opakovat,“ vyděsila se Markéta.
„Mami, já, vím, že ti nemůžu v těchhle věcech nic radit, ale jestli to bylo i pro tebe tak nádherný, jako tady pro Pavlíka, tak tomu nech volnej průběh.“

„Vy jste se oba zbláznili. Já jdu radši spát, ale stejně asi neusnu. Vždyť ten dnešek byl úplný blázinec.“
„Tak tady zůstaň s námi,“ tiše se rozesmál Pavel, protože pochopil, že nebezpečí je zažehnáno.
„Ještě tohle! A ty jdeš se mnou Moni. Bylo to sice moc hezký, já vám to překazila, ale stačilo. Jde se!“
Markéta se zvedla a za ruku vytáhla za sebou Moniku.

„Tak jo holky moje, jestli to tak můžu říct. Pusu na dobrou noc!“ Přitáhnul si Moniku za prdýlku, dal ji kratinký polibek na rty a pohladil ňadro, jehož třešinka se zřetelně rýsovala pod saténovou látkou. Markéta nevěřícně zírala. Vzápětí udělal totéž i jí. Nezmohla se na odpor.

„On je bráška magor, mami, ale řekni, jestli není báječnej?“ zasmála se na odchodu Monika.
„Radši nic neříkej, Moni,“ Markéta nevěděla, zda se má zlobit nebo zda má kývnout.