Rodinná krize 04 – Neděle

Monika po snídani pomohla uklidit nádobí a nabídla se s pomocí při přípravě oběda. Zesílila rádio, aby nebylo pořádně slyšet, co si s mámou povídají. Přesto se opatrně došla podívat, jestli nikdo není ve vedlejší místnosti. Pak se odhodlala.

„Mami, moc se zlobíš za ten včerejší večer?“ tiše se otázala.
„Jste oba hazardéři. Víš, co by bylo, kdyby vás nachytal táta?“ pohlédla na Moniku.
„Takže ty se nezlobíš?“ otázala se s nadějí v hlase.
„Co s vámi můžu dělat, Moni. Ale dávejte si, proboha pozor, ať vás nikdo nenachytá a buďte opatrní. Máš antikoncepci?“
„Mám, ale teď s nikým nechodím. Neboj, měla bych to v týdnu dostat. A co ty? S tátou asi sex nemáte, viď?“
„Moni, co je to za otázku?“
„Když jsme včera od Pavla odcházely, tak nám dal moc hezkou pusu. Viděla jsem, že se ti to líbilo. Neříkej, že ne, mami. Nejsem slepá, takže jsem si všimla, jak pořád koukáš na ten jeho, co mu tak krásně koukal z pyžama, které si navlékl, když jsi nás načapala. Přiznám se, že to bylo něco tak super, mami! Tak úžasný, že bych to hned zase chtěla znovu zažít. Dovolíš nám to?“

„Moni, ty si nedáš pokoj!“ Markéta vyčítavě pohlédla na dceru a pak si povzdychla: „Pomohlo by nějak, kdybych vám to zakázala? Stejně si budete dělat, co chcete. Jen se to nesmí dovědět táta. A s ním si hlavně nic nezačínej. A už vůbec ne kvůli tomu, abys ho donutila přestat honit ženský. To musí přestat sám. Slíbí ti cokoliv, ale stejně se nezmění. Kdyby nebyl na ženský, tak by to byl ten nejlepší mužskej široko daleko. Pavel je v mnohém po něm,“ povzdechla si.
„Dáš tedy tátovi ještě čas?“
„Nevím. Hrozně mě naštval. Ta ženská tady odvedle je sice docela pěkná, to chápu, ale je to děsná mrcha. Já ji znám. Myslím, že na tátu dělala oči jen kvůli tomu, aby mě naštvala. Proto to taky dělala tak okatě.“
„Tak si s ním promluv!“
„S tím musí začít on,“ Markétě se chtělo dupnout, ale obě věděly, že musí být potichu.

„Mami, když se rozvedete, tak aspoň budeš mít Pavla. Má tě hrozně moc rád, a včera se ti to přeci všechno tak líbilo! Víš co? Stejně budu v úterý pryč. Budeme s Evkou a Růžou u Aleny. Uděláme si holčičí mejdan, no a táta jede taky asi na dva dny pryč, pokud jsem si dobře všimla,“ spiklenecky do Markéty ťukla. „Já tedy na tátu už nebudu tlačit, platí?“ dodala Monika.
„Moniko, ty jsi šílená! Víš co, běž radši pryč a nech mě bejt, já to zvládnu sama.“
„Tak jo, mami, ale přemýšlej o tom! Mám tě moc ráda a Pavel tě zbožňuje,“ zasmála se, objala Markétu zezadu a vtiskla jí rozpustilý polibek na šíji.
„Proboha! Už toho nech a radši běž pryč, a hlavně si dávejte pozor, vy dva,“ zamračila se, ale pak se na dceru přeci jen usmála.

Hned po obědě se Pavel zastavil u Moniky. „Co to pořád čteš, ségro?“
„To je holčičí čtení, taková romantika, to by se ti asi nelíbilo, bráško,“ posunula se na své válendě kousek ke zdi, aby měl Pavel víc místa. Posadil se u ní a neztrácel čas
„Včerejší večer byl tak senzační, Moni! Nevadí ti moc, co jsme provedli?“ ujišťoval se.
„Dopoledne mi máma sice vynadala, ale pak řekla, že si máme dávat pozor,“ zamilovanější pohled už nemohla na nikoho vrhnout, navíc jej doprovodila jemným pohlazením jeho ruky.
„Moni, to jako fakt? Ona se nezlobí? Jak jsi to dokázala?“
„Prostě jsme si povídaly o tom, co se stalo. Já si mám dávat pozor na tátu, takže tahle část plánu asi padá, což je skoro dobře, ale, Pájo, měl bys to s ní dotáhnout. Ona si to určitě někde hluboko uvnitř přeje, i když dělá, jako že ne. Ale když jsme s ní včera odcházely a tys nám oběma dal pusu na rozloučenou, tak byla úplně jasná. Ty sis toho nevšimnul?“
„Hele, popravdě, když jsem pohladil tu její nahatou prdelku pod noční košilkou a její třešničku na jednom prsíčku a dal jí pusu, tak mi do něj prstem asi dvakrát ťukla a malinko mi po něm přejela, ale z tý strany, kde jsi to asi moc nemohla vidět.“
„Nekecej! To jako fakt? No tak vidíš, ty vole, brácha! Koukej to v úterý nějak dotáhnout. Já jí řekla, že budeme s holkama u Aleny a táta by měl bejt taky pryč. To nesmíš pokazit! Ona se pak s tátou nebude moct rozvést, ale teď jde hlavně o ni. Víš, jak na tobě visí?“

„Ségro! A tobě by to nevadilo? Víš, jak moc bych si přál pokračovat v tom včerejšku s tebou?“
„To já přeci taky, bráško! Nebo snad mám říct lásko? Ale to nesmím, to snad chápeš, ne? Bylo to něco tak, tak, já vlastně nevím, jak to pojmenovat. Ale mámu zklamat nesmíš. Ona nám to naše taky přeje. To si buď jistej,“ usmála se na něho a pak znovu pohladila jeho ruku.
„Víš, jaký já budu mít výčitky svědomí?“
„To nesmíš, máma nám to přeje a já to přeju zase jí. Ona je ta nejempatičtější člověk pod sluncem, tak jí to musíme vrátit. Ale tebe bych si dala hned,“ koketně se na něho usmála a povyhrnula si dlouhé tričko, aby viděl světle žluté kalhotky s jemnou krajkou, skrz kterou jasně prosvítal upravený trojúhelníček chloupků. Věděla, že z toho bude úplně paf.

„Moni! Jak mám tohle vydržet?“ nevěřícně na ni pohlédl.
„Líbí se ti?“
„Kalhotky? Nebo ty? Nebo ta tvoje pod kalhotkama? Nevím, co víc! Ale jo, určitě ty celá! Děsně bych tě chtěl. To ty přece víš, ne? Podívej se! Už zase,“ stisknul si bouli na domácích kraťasech, která bleskově naskočila, a prsty druhé ruky opatrně přejel po jemné krajce.
„Mmmm, včera byl náramnej,“ koketně se na něho usmála, rukou přejela po té skryté nádheře a současně povysunula pánev vstříc jeho hladícím prstům.

„Co kdybych se večer na chvilku zastavil tady u tebe.“
„Včera to bylo super, ale aby se zase někdo nevzbudil, bráško.“
„Klidně bych přišel třeba až po půlnoci. Naši chodí spát kolem jedenáctý a vstávají kolem šestý. Chtěla bys?“
„To je ale blbá otázka.“

„Hele,“ překvapil Moniku, když si vyhrnul nohavici kraťasů.
„Ty nemáš boxerky? Teda bráško, radši běž k sobě nebo to špatně skončí.“
„Líbí?“
„Hmm,“ Monika se posunula, pěkný kus jeho krasavce objala svými ústy a rukou začala periodicky přetahovat ze ztopořeného pyje kůžičku.

„Počkej, Moni, někdo sem může nakouknout. Táta jde za chvíli pryč. Neblbni.“
„Tak jo, ale večer to nějak uděláme, slibuješ?“
„To víš, že jo,“ na oplátku ji znovu pohladil přes kalhotky. „Včera jsi byla neskutečně mokrá. To bylo něco tak krásnýho, když jsem si s ní hrál jazykem. Kdyby se neobjevila máma, tak jsem ti ji užuž vykropil. Už to na mně skoro šlo. Ani jsem se nezeptal, jestli bereš nějaký prášky.“
„Teď neberu, ale v týdnu bych to měla dostat, tak to nesmíme propásnout. A na mě to taky už šlo podruhý, abys věděl, ale i poprvé to bylo neskutečný. Víš, že to byl můj první orgasmus?“
„Tak třeba se to povede zase tak hezky,“ usmál se na ní a dodal: „Radši jdu, nebo bych ti ty kalhotky sundal a víš, co by bylo pak,“ zvedl se, poslal jí vzdušný polibek, který mu vrátila, a vytratil se ven.

Monika si zkusila číst dál, ale jednou rukou si mimoděk hladila přes kalhotky svou lačnou kundičku. V předsíni zaslechla tátův hlas: „Tak já běžím, dorazím asi v sedm.“
Vzápětí ještě otevřel dveře Moničina pokoje, vstrčil dovnitř hlavu a zvesela popřál: „Užij si hezký odpoledne, Moni!“ jeho oči padly na sexy kalhotky a ruku, která zakrývala její štěrbinku. „Jsi nádherná,“ tiše zašeptal a dodal: „Hned bych se zastavil,“ spiklenecky na ni mrkl.
„Pssst!“ naznačila mu prstem přes ústa. Věděla, že je pěkná potvora, protože tak schválně dala vyniknout vzrušující kráse své kundičky, kterou jen chabě skrývaly krajkové kalhotky. U lomu se vždycky snažila držet nohy pokud možno u sebe, ale tady je schválně nechala pěkně rozhozené.
Filip jen tiše polknul a obrátil oči v sloup. Raději dveře zavřel a vzápětí bylo slyšet klapnutí domovních dveří.

Monice v hlavě zavířily další erotické myšlenky. Táta byl nádherný kus chlapa a vzpomněla si na jeho včerejší prst i jazyk. Proběhlo jí zamrazení z toho, co vlastně nechala tátu provést. Vědomí, že je to něco tak nepřístojného ji včera ohromně vzrušilo, a ještě dobrou půl hodinu po zážitku z garáže nemohla na nic jiného myslet. Teď si ale poručila: „Holka, máma měla recht. Tohle asi radši ne. Brácha stačí. I tak je to dost šílený, a kdyby nebyl tak fajn, tak bych mu to ani náhodou nedovolila, ale včera se to holt tak semlelo. A jak krásně se to semlelo. No, a když to s mámou provedou, tak si ona ten rozvod třeba rozmyslí.“

Asi o hodinu později se Pavel přišel zeptat Moniky i Markéty, zda si dají odpolední kávu. Markéta sledovala v televizi nějaký starší romantický film s jejím idolem Richardem Gerem, Monika si u sebe pořád ještě četla a s díky kávu odmítla, akorát tiše zašeptala: „Udělej vám ji s mámou a zkus to jako včera, bráško,“ spiklenecky na něho mrknula. Zazubil se na ni.
Markéta kávu přivítala. „Se zmrzlinou jako včera?“ mrkl na ni významně.
„Se zmrzlinou jo, ale ne jako včera,“ usmála se na něho. Zdálo se mu, že na tváři jí vyrazil lehký ruměnec. Rozhodl se, že vyzkouší, kam až dnes může zajít.

O pár minut později se posadil na kanape vedle ní a společně si pochutnávali na čokoládové zmrzlině a na slaném karamelu.
Trochu se k ní naklonil a zašeptal: „Škoda, že tady nejsme sami. Včera jsi byla tak neuvěřitelná, mami.“
„Radši už nic neříkej,“ provinile na něho pohlédla.
„Moc tě prosím, musíme si to zopakovat. Chtěla bys třeba v úterý, to bude Monča pryč?“ položil jí ruku na koleno. „Nebyla ta pusa na dobrou noc včera hezká? Ty tvý prstíky, jak se mne dotkly, byly bezva a ta tvoje hebounká prdelka taky. Nikdy jsem ti jí před tím nepohladil, ale teď už bych chtěl zas. Jen si na ni vzpomenu a už se mi staví,“ koketně na ni pohlédl.

„Pájo, ty si nedáš pokoj!“ vyčítavě na něho pohlédla.
„Tys nás včera s Mončou chvíli pozorovala?“
Rozpačitě na něho pohlédla a pak kývla hlavou: „Chvilku“.
„Viděla jsi to celý?“
„Pootevřela jsem dveře, akorát když si Monča sundala košilku, takže jsem se radši ani nehnula, abys tedy věděl,“ trochu se zamračila.
„Tak to jsi to viděla skoro celý,“ usmál se na ni a hned pokračoval: „Proč jsi na nás nevlítla hned? Chtěla jsi to vidět? Líbilo se ti to? Vzrušovalo tě to, co jsme prováděli? Nezlob se, že se tak ptám mami, ale moc bych chtěl vědět, co si o nás myslíš. Povíš?“
„Vy jste oba stejní. Monika se ráno taky ptala na různé věci.“
„Takže jsi to chtěla vidět, viď? Moc se zlobíš? Ale ono to fakt bylo poprvé a fakt hlavně asi kvůli tomu, že jsem jí říkal o tom našem odpoledni a ona zase o tom, jak provokovala tátu. Trošku jsme oba přidali názorné ukázky a pak už to asi nešlo zastavit. Nechci, aby sis myslela, že jsem na ženský jako táta. On má rád tebe a ta ženská odvedle byla prostě úlet. A já vím, že mám moc rád vás obě. Prostě vás miluju. Ono se to asi špatně chápe, ale je to tak,“ stisknul jí nohu nad kolenem a s napětím jí pohlédl do očí. „Abys věděla, tak se asi v noci zastavím v pokojíku Moniky. Už jsme se vlastně domluvili. Nevadí ti to moc? To víš, u tebe se zastavit nemůžu.“
„Vy dva jste takoví blázni! Co kdyby se vzbudil táta? Já jsem se včera taky vzbudila.“
„Ale tobě by to tedy nevadilo?“ ujišťoval se Pavel.

„Už jsem to říkala Monice. Co s vámi mám dělat? Víš ty co, radši běž za Monikou teď, dokud táta není doma,“ trochu rozmrzele a rezignovaně na něho pohlédla.
Monice v duchu záviděla a překvapilo ji, že nemá kvůli takové myšlence nejen žádné výčitky svědomí, ale že ji vědomí toho, co by ti dva mohli provést, docela příjemně vzrušuje. Uvědomila si, že ten včerejší pohled na ty dva ji zasáhnul víc, než byla ochotná si připustit. Byla z toho tak vzrušená, že sotva stála na nohou a když jí pak Pavel dal tu sexy pusu na dobrou noc, byla z toho úplně hotová a půl noci nemohla usnout. Přišlo jí hloupé nahlas vyslovit, že by je nejraději zase vyrušila.

Pavel odložil misku se zmrzlinou, přitáhl si ji k sobě, objal ji kolem ramen, odhrnul jí vlasy spadlé do čela, zašeptal: „Mami, ty jsi stejně báječně praštěná, jako my s Mončou,“ opatrně ji políbil na rty. S povděkem vnímal, že Markéta neucukla ani neztuhla, ale naopak mu svými rty opatrně vyšla vstříc. Ačkoliv před pár okamžiky dojedli zmrzlinu, její rty byly horké. Chvilku se něžně líbali, Markéta mu bříšky prstů něžně přejížděla po tváři, ale pak ho jemně odstrčila.

„To fakt nejde, tohle nesmíme,“ s obavami mu pohlédla do očí.
„Ale bylo to přeci tak hezký, nebo ne?“
„Na to se neodpovídá. Měj rozum. Navíc Monča je u sebe v pokojíku. Co by si pomyslela, kdyby viděla, co jsme teď prováděli,“ šeptala vyčítavě.
„Monča je v pohodě. Až táta v úterý odjede, tak ona bude u té své Aleny, abychom tady mohli být jen sami. Ona nám to moc přeje. Vůbec to nebere, že děláme něco špatnýho nebo že jí podvádím. Neboj!“ snažil se o co nejpřesvědčivější upřímný pohled.

„Stejně to nesmíme. Vždyť víš,“ prosebně na něho pohlédla.
Znovu si ji přitáhl k sobě a znovu ji místo odpovědi políbil. Začal hladit její ňadro.
„Počkej, co to děláš,“ jemně ho po chvilince odstrčila.
„Včera bez podprsenky to bylo lepší,“ usmál se na ni, „ale stejně se podívej, jak na mne působíš,“ vzal jí opatrně za ruku a přitlačil ji na své kraťasy. Zase ucítila ten jeho tvrdý válec. Nemohla si pomoct a opatrně jej stisknula. Bylo jí jasné, že kdyby nebyla Monika ve vedlejším pokoji, tak by to skončilo tím nejhorším možným způsobem. Horečně přemýšlela, jak to navléct v úterý, aby raději nebyla doma, ale nakonec z ní vypadla jen udivená věta, kterou Pavel slyšel ten večer už podruhé: „Ty nemáš boxerky?“
„Dneska jsem si je nevzal a tyhle kraťasy jsou hodně volný, hele,“ podobě jako před tím u Moniky si odhrnul krátkou nohavici a Markétin užaslý pohled padl na jeho dokonale tvrdý ztopořený úd.

„Škoda, že máš tu podprsenku a kalhotky. Ty dlouhý trička, co s Mončou doma nosíte a co vám sahají jen kousek pod zadeček, jsou děsně sexy. Hned bych tě chtěl a je mi jedno, že Monča je vedle. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se tady náhodou objevila,“ provokoval, protože viděl, že Markéta je na hranici ztráty rozumu. Sílící vzrušení bylo v její tváři jasně patrné.

„Pavle, hned to schovej! Měj rozum!“
„Ale líbí se ti, ne?“
„To jo, ale hned přestaň a běž radši za Monikou.“
„Půjdu, ale přijdeš nás zase překvapit v nejlepším?“ provokativně se na ni zazubil. Měla pocit, že on snad čte její myšlenky.

„Proč jenom musím mít tak zkažený děti,“ lamentovala tiše Markéta, ale před očima se jí mihl včerejší výjev. „Koukej ho schovat,“ pleskla ho opatrně přes stojící úd.
„Přál bych si, abys mi dovolila to, co včera,“ prosebně na ni pohlédl.
„Dneska to nejde, vždyť Monča je vedle,“ rychle zamítla jeho nápad.
„Takže v úterý?“
„Řekli jsme si, že se to nesmí.“
„Řekli jsme si, že by se to nemělo, ale že se nám to líbilo, mami,“ naléhal Pavel, a opatrně zajel Markétě pod dlouhé tričko. Tentokrát ho nenechala a jeho ruku odsunula se slovy: „Už toho nech a raději běž za Monikou, když se nedokážeš ovládnout.“
„Nechci, aby ses na mne zlobila,“ udělal na ni smutné oči.
„Vůbec se nezlobím, neboj,“ usmála se na něho, sevřela jeho úd a opatrně políbila jeho špičku, z níž slízla první trochu slanou kapičku.
„Hmmm, ještě trochu víc, prosím,“ zašeptal.

Pohlédla na něho vzhůru a na chvilku nechala většinu jeho pyje zmizet ve svých ústech. Jasně cítil její ruku, jak ho něžně masíruje. Takhle to ještě nikdy nezažil. „Ještě chvilku, prosím,“ tiše šeptal a pohladil ji po vlasech. Na chvilku zvýšila intenzitu, ale pak se vzpamatovala.
„Že já se od tebe nechám takhle zblbnout, Pájo! Dost. Běž radši k sobě nebo za Monikou, to je fuk,“ tváře hořící vzrušením prozradily, že by si nejraději přála pravý opak.
„To byl něco tak náramnýho, mami, měl bych ti to oplatit, ale to bys nesměla mít kalhotky. Chceš?“
„Ani nápad! Utíkej, ať nemá Monča nějaký podezření,“ prosebně na něho pohlédla.
„Tak aspoň přes kalhotky! Malou pusinku! Prosím! Mami,“ loudil Pavel, protože mu bylo jasné, že kdyby Monika nebyla doma, tak by mu dovolila kalhotky sundat.
„Radši ne, Pájo. Co kdyby nás viděla?“

Pochopil, že není bez šance. Zkusil ještě jednou zatlačit: „Prosím, prosím! Jen malou pusinku a pohladit. Dotknout se! Nejradši bych si vzal do pusy i ty tvoje prsíčka, ale jsou schovaný,“ nakonec jeho psímu pohledu podlehla.
Posunula se na kanapi, dlouhé tričko se vyhrnulo a Pavlovi nabídla pohled na tenké bleděmodré kalhotky. Pohlédl jí do vzrušených očí, a když se jeho ukazováček dotknul prosvítajících chloupků, zeptal se tiše: „Smím?“
Slyšel její vzrušený dech, a když kývla hlavou na souhlas, dodal: „I pusinku?“

Místo odpovědi se mu zadívala do očí a posunula kolena daleko od sebe. Sklouzl tiše na podlahu, něžně prstem přejel tmavou štěrbinku shora až dolů a vtiskl na ni dlouhý polibek.
Pohlédl vzhůru. Její zvláštní úsměv ho povzbudil: „Je nádherná a krásně voní.“