Druhá dialogová

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Dialogová

„Hani, můžeš na slovíčko?“
„Můžu. O co jde?“
„No chci se tě na něco zeptat. Víš, já se nechci babrat ve tvým soukromí. Ani nechci být nějak dotěrný. Vím, že jsi už velká holka a my tě vždycky vychovávali nejlíp, jak jsme dovedli. Proto mi věř, že mi tenhle rozhovor nebude příjemný, ale…“
„O co jde tati?“
„Ten včerejšek. S tím Davidem. Já…“
„Tati, tati, prosím tě už se to nikdy nestane a to ti klidně odpřísáhnu, jen o tom proboha nemluv.“
„No počkej, já bych nerad, aby to pak vypadalo, že nám je s maminkou jedno, co děláš, ale…“
„Proboha, tys to řekl i mámě?“
„Uklidni se. Jen jsem chtěl říct, že kdyby se třeba strejda…“
„Strejda o tom ví? Komu jsi to všem řekl, tati?“
„Zmlkni už! Neskákej mi do řeči. Víš, já když jsem tam vtrhnul, tak jak jsem vás dva viděl…“
„Tati, já ti přísahám, že se to už nikdy nezopakuje. Já to ani nechtěla. Já jsem se bránila, ale David byl zas tak vlezlej, že jsem se prostě opět neubránila.“
„Zase? Jak to, že zase? Už jsi to s ním někdy dělala nebo co? Ublížil ti nějak?“
„Ne to ne, tati. Já jen, že kdysi…“
„Kdy? Když jsi tam jezdila na prázdniny?
„Když jsem tam jezdívala, ještě než se rodina rozhádala, tak…Hele to bylo už dávno.“
„Takže vy jste spolu včera nespali poprvé?“
„Tati, já ti ale říkám, že se to nebude opakovat, na to můžeš vzít krk, opravdu.“
„Kolik o tom toho ještě nevím? Co kdyby to prasklo? Víš jaká by to byla ostuda?“
„David říkal, že nás tehdy viděl strejda, ale nic z toho nedělal.“
„Cože? Karel? Hano! A co říkal?“
„Nic, jen že se svět nezboří a že jako mladej taky toužil po svý sestřenici.“
„No jo, Dáša. Po té toužil kde kdo.“
„I ty tati?“
„Co to máš za otázky? Ten včerejšek je veliká ostuda, Hanko. Veliká. Nejradši bych tě ohnul a dal na holou. Mám sto chutí to říct mámě. Na toho svýho jsi nepomyslela? Ten to neví, že? Tohle kdyby se dozvěděl, tak…“
„Tati, vždyť o nic nešlo! Proboha, nač to roztrubovat? Hele klidně mi tu zadnici zesekej, ale neventiluj to dál. Prosím. Nikdy jsi mě za nic netrestal, přece.“
„No právě. A teď vidím, že jsem měl. Mám v sobě jakejsi vztek, Hanko. Tohle jsem neměl vidět.“
„Tati, tak mi nandej. Dej mi na prdel a smažeme to, ano? A já ti přísahám na co chceš, že už se to opakovat nebude!“
„Co děláš? Zvedni se. Slez, Hano! Na výprask seš už velká, neblázni. To jsem jen tak řekl nahlas. Ale zasloužila bys.“
„Tak mi jich pár nandej, tati.“
„Hani, počkej, natáhni si ty gaťky. Co mi to děláš? Přece nebudu vyplácet takhle velkou žábu. S tak krásně…“
„Jen mi dej, tati, opravdu.“
„…bělounkou prdelkou. Tohle je až škoda trestat. Takováhle zadnička by se měla jenom hladit.“
„Co to děláš, tati? Já myslela, že mi nasekáš. Počkej, tohle ne. Pusť mě. Nedrž mě. No, co mi to…“
„Drž, Haňulko. Jen hezky drž. Ty máš tu sedinku hebkou. A krásně voňavou, hmmm. Já se tomu Davidovi už ani nedivím, věříš?“
„Tati, počkej, tohle jsme si neujednali. Buď mi naplácej nebo raději mě pusť. Zapomeneme na to, ano?“
„Krásně hebká. Jak samet, hladká bez skvrnky a chloupku. A těsná, zdá se.“
„Ne tam ne, tati! Víš co? Nech mě, prosím!“
„Já ti vlastně chtěl říct, že ti to s tím Davidem slušelo. Krásně ses udělala, jen co jsem otevřel dveře. Tebe to vzrušovalo, že? Já tě slyšel jak jsi krásně sténala a prosila ho. Stejně jako teď mě. Budeš mě taky takhle prosit? Co, ty couro? Přiznej se mi, že tě baví nás mužský střídat, že?“
„Tati, ale to bolí. Moc mě drtíš.“
„To abys neutekla. Cukáš se, víš. Tak buď hodná nebo to všechno řeknu tomu tvýmu.“
„Tati, ale tohle je už moc. Že já husa hloupá vždycky naletím. Necháme toho, ano?“
„Teď? Teď když ti koukám na prdelku? Zrovna teď když tě mám takhle hezky ohnutou přes kolena a ta tvoje prdelka mi voní pod nosem? Až bude červená, tak budeš moct jít. Tu máš. A ještě jednu. Až budeš vědět, že to cos udělala, ještě jedna, se co? Na tu máš! Ne – dě – lá!
Eště a ještě, sakra holka to to pleská a na a znovu. Couro jedna pelešivá. Tu máš. A další! Rajda jedna prdelatá! No jen breč.
Najednou brečíš. Na! A zase! A ještě! Klidně si to i počítej, abys věděla, žes udělala něco moc špatnýho! Ještě tu máš. No jen si ty nohy roztahuj. Jak chceš, ale až to schytaj pysky, pak nekvič. Na. To to plesklo. Tady a ještě jedna silně. Vidíš to? Dej ty ruce pryč nebo odepnu řemen! Nebraň si tu prdel. A další, vidíš? Teď ti to mlasklo přes tu tvoji cenduli nezbednou. No jen si breč…“
„Tati ne! Já už budu vážně poslušná. Já nevím, co ti mám dělat, abys mi uvěřil. To co bylo se už nestane, au, tati!“
„Slez ze mě ty couro. Ukaž mi tu prdel. Až mě ruka brní ty nezbedo jedna. No čím já si teď…aha vlastně. No tak pojď. Když si tak ráda užíváš, užiješ si na mě. Za trest. Abys věděla, že tatínkové se nepodvádí.
No klekni si. Fňukej jak chceš, ale klekni si. Hezky si ho vytáhni a hrej si. To je stejně zajímavý. Včera jsi přirážela jako divá, hekala jako placená a teď se ošíváš. Čím to je? Že by to bylo tím, jak Davidovi hezky stál? Tak si ho dej do pusy. No ták. Olízni si ho, ochutnej ho. Uvidíš, že zralej ocas je stejně nejlepší. To zažiješ, neboj se. Jen si ho hezky postav. Cumlej ho, to je ono. No ještě víc tím jazýčkem. Jen si dej, Haničko.“
„Slibuješ, že to nikomu neřekneš, ano?“
„Zbytečně nemluv, pak nemáš čas na olizování.“
„Neřekneš?“
„Neboj, je to jen mezi náma, ale ty mi slib, že když tě zase popadne touha se pelešit, přijdeš si jenom ke mně, jasný?“
„Tati, ale já jsem nechtěla.“
„Vidím, co stačí, abys byla po vůli. Nemluv a kuř ho. Hezky dozadu do pusinky. Až ke krčku. Aby narostl. Pěkně si ho oslintej. Co prsa? Ukážeš tátovi? Ano? To jsou fofry panečku, poslušná holka. Hezky si je mačkej a dav se tím čurákem. Vidíš, jak hezky roste? A koukej na mě nahoru. To je ono. To je nebezpečnej pohled, bože!
„Chceš, abych to polkla?“
„Počkej, počkej, kam chvátáš? Ne ne, hezky se nadzvedni a vykasej sukýnku. Když tě měl David, chci tě taky. Tohle musíme dodělat holka. Pěkně sukýnku do pasu, gaťky sundáme, ták, no to je krásná nádhera. Krásně chlupatá. Tady ti to dělá dobře? Že se tak kroutíš, víš. Nebo ho tam už chceš? No pomalu pomalu, chci ji taky hezky vidět. Jen se ohni a drž si půlky. Budu se kochat. Ještě víc je roztáhni. Pěkně od sebe ať ji vidím celou. Máš slepené pysky. Že se nestydíš. Celý zmáčený jsou. A prdelka nám nějak zbělela!“
„Ne tati, ne! Žádnej další výprask ano? Au! Tati, počkej, já myslela, že se…au! Už jsem přece dostala, tak za co…au!“
„Mlč. Až ti ji vybarvím, pak se dočkáš. Nasedeš tady na toho tuháka, vidíš? No otoč se, sakra! Podívej se na něho! No, natáhni ruku a pohoň mi ho, kruci! Ne, ne, zůstaň jak jsi, jen tu ruku natáhni, to je ono. Sevři a přetáhni jemně ten žalud. Pěkně mi ho obnažuj, to je slast. A ta naservírovaná prdel k tomu. Jsi moje kočička. Mokrá kočička. Pěkně ti teče.“
„Můžu už na tebe?“
„Ty seš tak chtivá. Kdybych jasně necítil na prstech jak tečeš, tak bych nevěřil, že bys mě kdy opíchala. Tak si posluž, ty rajdo. Osedlej si mě a dojeď si pro ty spermie hezky svižně. Tak to mám rád. No pane jo, ten tam zaklouznul, že? Takový horko tam máš. A už nahoru?
Počkej, zase brzdi, já to nemyslel tak doslova! Stůj, kruci! Hano! Bože, ty jedeš, až mi to kroutí prsty na nohách, zastav se, povídám! Ty seš mrdna teda. No tak, Haničko. Zastav se nebo mě uděláš. Holčičko moje. Nech mě ať si na tebe vlezu, jo? Hani! Ty bestie!“
„Copak, dělám něco špatně?“
„Všechno! Slez ze mě okamžitě! Dítě, zpomal proboha, nebo z tebe cáknu!“
„Ale to přece chceš, ne?“
„Seš najednou na koni, co? Doslova! Kruci na chvíli přestaň, dyť mi tu předkožku urveš! Haničko! Prosím!“
„Neřekne to tatínek nikomu?“
„Neřeknu, slibuju, přísahám. Přestaň na chvíli. Ta tvoje kunda….! Teče mi všechno na koule, bože mám je celý ulepený od tebe! Nesahej si tam aspoň. Ty mi dáváš, kdo má tohle ustát?“
„Musím si ho přitom pohonit, jinak se neudělám. Vydrž mi.“
„Tohle? Tohle mám vydržet? Už teď dělám, co můžu. Aspoň přestaň přirážet. Ty seš neskutečná. Haňulko, sorry, ale budu stříkat. Sesedni, dělej, chytej to do pusy, musíš sama děvče…“
„Jen se mi udělej na jazyk. Pojď, já se dodělám sama. Takhle, vidíš? Cákej, no ještě, výborná smetana! Jo i na prsa, pojď.“
„Rozmaž si to a dohoň se. Holčičko moje. Mačkej si ty kozy. Hezky se kruť. Jo, to je něco. Nohy roztahuj a pěkně si v ní čvachtej. Co? Už? Uděláš se? Chceš pomoct? Takhle jemně prstíky dovnitř. Máma to tak má moc ráda. Vím, co dělám, pusť mě tam. Máš tam neskutečný horko, holčičko moje. A dokonce i pěkně hluboká jsi. Opři se kolínky o mě, abys neupadla. Blíží se ti to, že? Máš pusinku otevřenou, no, no, ještě? Tak ještě, pojď. Neboj se toho. Dej mi prso do pusy. A druhý sobě a cucej. Uděláme tu naši Haničku spolu. Krásná, fakt seš krásná!!! Křič, jen se vykřič!!!“
„Tohle je zlý.“
„Není, proč by bylo? Vždyť ses právě udělala.“
„Motá se mi hlava, tati.“
„To je jenom dobře. Ty seš dračice, to už se nedivím ničemu. A pamatuj. Jestli chceš, abych držel jazyk za zuby, přijď si mě někdy sama vychutnat. Sbal si mě, až budeme doma zase sami.“
„Každej mě jenom využíváte. David říkal to samý.“
„Musíš poslouchat, to se nedá nic dělat. Když budeš hodná ty, tak druzí budou taky. Ale abys neřekla, kdyby ti chtěl někdo ublížit nebo se ti zase vtíral ten zákeřnej David, okamžitě mi to přijď říct a já už tu situaci vyřeším. Spolehni se na mě. A teď šup, jdi k sobě a já se půjdu vysprchovat. Jsem od tebe celej upatlanej. Ty půjdeš až po mě, aby nás máma nenačapala, to by byla ostuda. Nesmí tu nikde vonět ta tvoje kundička. Tak šup šup, hezky svižně, jinak dostaneš zase na holou.“

Navigace v seriálu<< Jedna dialogová…
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Iki

Krásně jemně napsané. Mistrovské dílo.

Martin

V tomto byla Alimeda královna , mistrně a luxusně napsaný a rozvíjející se děj . 👍

Wolf

Jo povídky od Alimedy mi chybí vždycky věděla jak na to její povidky sou tak živočišné a silné tato ani předešlá nejsou výjimkou. Bravo

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x