Karolína a Robert 2

Pokračování povídky Karolína a Robert

„Víš co, Roberte,“ rozhodla se po chvíli Karolína. „Já si tu hračku přece jen objednám.“
„Dobře,“ odpověděl syn. “Já dojdu pro notebook.“
Robert si sedl na postel vedle matky a odklopil víko notebooku. Po chvíli se rozsvítil displej a on ještě chvíli hledal požadovanou stránku.
„Tak, který by se ti mami líbil?“ otočil notebook ke Karolíně.
„Ježiš? To je tolik druhů? podivila se Karolína. „Teď mi poraď, který si mám vybrat,“ přelétala zrakem po jednotlivých obrázcích.
„Tak to nevím,“ bezradně odpověděl Robert.

Karolína si představovala synovo přirození, kterým ji ještě před chvíli celou postříkal.
„Asi tohle,“ ukázala na jednoho z robertků, který se nápadně podobal synově chloubě.
„Tak já ho zaškrtnu,“ přitakal syn.
„Dobře.“
„No a teď se to ptá na barvu,“ četl v v textu nabídky Robert.
„Je tam tělová?“ zeptala se Karolína.
„Je. Tak já to zaškrtávám.“
„Teď to po mně chce velikost,“ komentoval Robert další požadavek nabídky.
„Já nevím,“ rozmýšlela se Karolína. „Tak jako ho máš ty?“ zeptala se po chvíli a zčervenala.
„Myslíš dvacet, mami?“
„No a nebude to na mne moc velký?“ obávala se.
„Jo, to já nevím?“ pokrčil Robert rameny.

Karolína chtěla něco říci, ale bylo na ní vidět, že se stydí. Pak se ale notně napila ze skleničky vína, kterou Robert zapomněl odnést a přímo mu navrhla.
„Nezměříme ho radši?“ pohlédla synovi do očí s očekáváním jeho odpovědi.
„Jak chceš,“ neprotestoval syn. „Vždyť jsi ho stejně před chvílí viděla, tak co.“
„Dojdu pro metr,“ a vydal se do koupelny, kde ho nechal ležet na vaně.

„Tedy? Kam až jsme to zašli?“ honilo se Karolíně v hlavě. „Budu měřit synovi pinďoura, abych si koupila robertka. Karolíno, Karolíno…“

„Tady máš ten metr,“ vyrušil Robert matku z rozjímání.
„Dobře, tak si sundej kalhoty,“ požádala Karolína syna.
Robert si stáhl kalhoty a stál před matkou do půli těla nahý.
Karolína fascinovaně hleděla na synovo přirození.

„Má ho opravdu pěkný,“ napadlo ji. „Ale jak ho změřím, když mu nestojí?“

„Jak ho mám změřit?“ zeptala se se zarděním, „ když ti… no… nestojí.“
Na tvářích cítila, že doslova hoří. Nikdy se svým synem takhle nemluvila.
„Tak ho vem mami do ruky,“ poradil jí Robert, který napětím ani nedýchal.
Ani on nikdy s matkou takhle otevřeně nemluvil a stále nemohl uvěřit tomu, co se mu nyní před očima odehrávalo.

Karolína opatrně třesoucí ruku pomalu natáhla k synovu přirození a jemně ho uchopila do dlaně. Robertova reakce byla okamžitá. Jakmile ucítil matčinu teplou ruku, nahnala se mu do údu krev a ten se v okamžiku ztopořil.
„Tak měř mami,“ vyrušil Karolínu z upřeného pohledu na jeho chloubu.
Karolína sebou trhla. Pak se ale vzpamatovala a rozvinutý metr přiložila k synovu údu.
„Opravdu, dvacet,“ nevycházela z údivu.
„Tak já to píšu,“ sahal Robert po notebooku.
„Myslíš, že to nebude velký?“ zarazila ho Karolína.
„Já nevím, to by se muselo napřed vyzkoušet, ale jak?“ uvažoval nahlas Robert.
„To bys ho musel…“ napadlo Karolínu, ale vzápětí naprázdno polkla a doslova zrudla nad myšlenkou, která se jí momentálně honila hlavou.
„Co mami?“ zvědavě se zeptal syn.
„No…“ lezlo pomalu z Karolíny. „To bys ho musel… no… do mě… strčit.“
A bylo to venku.
„To myslíš mami, že bych ho do tebe…?“
„Jo,“ potvrdila Karolína.
Co horšího by se mohlo stát, po tom, co ji celou postříkal. Tak daleko to už všechno zašlo.
To, aby před ním rozevřela stehna, bylo už to poslední.
Jenže při pomyšlení, že bude před synem roztahovat stehna, Karolínu vrátilo opět do reality.

„To přece není možné, vždyť je to mé dítě. To je proti přírodě a hlavně proti zákonům. Jak to tedy udělat?“

„Je tam ještě nějaké víno?“ zeptala se Karolína syna. Jedině další dávka alkoholu může překonat bariéry, které jsou mezi ní a Robertem.
„Jo, ještě tam něco zůstalo,“ potvrdil Robert, vstal a šel do lednice pro láhev, kterou tam před chvílí uklidil.
Karolína celou sklenici vína do sebe obrátila najednou. Cítila opět, jak se jí do hlavy žene krev, částečně zaviněná požitím vína, částečně očekáváním, co bude dál.

Pomalu si lehla zpět do postele a stále upřeně hleděla na svého syna. Pak uchopila okraj šatů a velice pomalu si je začala vyhrnovat. Pozorovala Roberta, jak pohledem hltá její počínání a jak se mu rychle pohybuje ohryzek, což bylo zapřičiněno jeho vzrušením.
Po chvíli se objevily Karolíniny kalhotky.
Úzký proužek látky spoře zakrýval Venušin pahorek a z části se zařezával mezi pysky jejího přirození.
To už Robertovi bušilo ve spáncích natolik, že se obával, že mu praskne hlava.
„Mám si je sundat?“ zeptala se potichu Karolína.
Robert mlčky přikývl.

Karolína nadzvedla zadeček, uchopila oběma rukama okraj kalhotek za gumičku a začala je pomalu stahovat.
Po chvíli ležela před svým synem bez kalhotek, s roztaženýma nohama a nabízela mu svou rozevřenou štěrbinu.
„Roberte, opatrně,“ zašeptala, když se nad ní syn sklonil.
Ten přiložil naběhlý žalud mezi její rozevřené pysky a mírně přitlačil.
Karolína se trochu nadzvedla, aby viděla jak její syn do ní vniká.
Robert přitlačil ještě více a jeho přirození si pomalu razilo cestu do matčina nitra.
„Ach,“ vydechla Karolína, když jeho úd narazil na dno její vagíny.
„Bolí to?“ zeptal se v obavách Robert.
„Ne, je to moc příjemné, a vzrušuje mne to k zbláznění,“ odpovídala mu Karolína. „Hezky mě to vyplňuje,“ dodala. „To bude ta správná velikost.“

Robert ho chtěl z matky vysunout v domnění, že to Karolíně k vyzkoušení velikosti stačilo.
„Ne, prosím, zůstaň ve mně,“ žadonila matka, a na důkaz svého přání ho obemkla nohama a přitiskla k sobě.
Robert, který v té chvíli opouštěl matčino lůno byl nucen opět přirazit až na dno její pochvy. Pak už jen za její pomoci zrychloval pohyby a hnán chtíčem se rychle blížil k dalšímu vyvrcholení.
„Už budu,“ vykřikl a v poslední chvíli ho z matky vytáhl.
Cákance bílého spermatu přistávaly Karolíně na břiše a několik posledních kapek se zachytilo v chlupech jejího pohlaví.

A jak to všechno skončilo?

Karolína si sice objednala onu erotickou pomůcku, ale moc ji nepoužívala. Není nad synovo živé a teplé přirození. To žádný robertek nenahradí.