Páté přiznání – 2. část

Páté přiznání – dokončení

Karolína se po chvilce vrátila k Radkovi do postele, vzala si od něj sklenku vína, upila, trochu se otřásla a ramenem jemně šťouchnula do Radka.
„Víš, že z toho povídání a vzpomínání mám husí kůži a úplně se celá třesu?“
„Pojď sem ke mně, já tě takhle obejmu, ať se uklidníš. Víš, jak je pro mě úžasný, že mi tohle dokážeš říkat? Obdivuju tě za tu tvojí odvahu. Taky tě to vzpomínání tolik vzrušuje?“
„Jo, šíleně. Ale spíš to, že ti to tady vykládám. Kdybys mě neopil, tak bych nic takového neříkala.“
„Jasně, určitě je to jen tvoje další fantazie, ale mně se hrozně moc líbí. Dopovíš mi jí?“
„Ale jo, dopovím,“ loupnula po něm pohledem, ale nebyla v tom ani stopa po nějaké zlobě.
„Přestali jsme u toho, jak jsi mu to pomohla pochytat.“
„Já si to pamatuju, neboj,“ zaškaredila se na něho Karolína, teď už doopravdy a pokračovala.

„Bylo to úplně šílený, já mu úplně instinktivně pomáhala tu jeho smetánku pochytat, takže jsme toho oba měli plné ruce. Podívali jsme se na sebe a dali se do smíchu a já si z něj dělala legraci.
„Teda, Kájo, ty jsi strašnej, tohle jsem ti nedovolila, ale pojď jdeme to opláchnout.“
„Nedovolila, ale bylo to úžasný, moc díky. Víš, jak jsi báječně voněla? Mě tahle vůně strašně vzrušuje.“
„Radši už těch řečí nech. To si necháme pro sebe a radši už nic takového nebudeme zkoušet, platí?“

Co ti budu povídat, já měla celý den fofr, takže ty kalhotky toho byly svědkem a já je tak nechala, takže to asi muselo být hrozný, ale vy jste v tomhle oba dva stejní. Ty tvoje občasné smsky, abych tě překvapila dvoudenní vůní jsou pro ženu příšerné. Zkus to někdy pochopit. Ještě tak jeden den – budiž, někdy. Stejně si pak připadám špinavá a vůbec. No, ale ono to pak pokračovalo dál, jak asi chápeš. Pořád o tom chtěl mluvit.

„Jak chceš, mami, ale pro mě to bylo neskutečný. Tobě se to nelíbilo? Z toho, jak ses mě dotknula, jsem měl úplně husí kůži. Měla bys vědět, že si představuju, že mi to děláš ty sama. To by bylo něco.“
„Radši těch řečí nech, Kájo. To se fakt nehodí.“
„Ale proti jsi dneska nebyla. Nebo jsem tě k něčemu nutil?“
„Ne, to ne, to bych ti ani nedovolila, ale příště se mně už takhle dotýkat nesmíš, to fakt nejde.“

„Tak příště to tedy zkusíme nějak jinak?“ už se zase oklepal, trochu vystrkoval růžky a začínal si být jistý, že bychom mohli něco podobného zkusit ještě někdy. Já občas něco řeknu a pak teprve přemýšlím. Jasně jsem mu tím slovem „příště“ nahrála, ale nechtěla jsem. To mi, Ráďo, věř. Ještě jsem se to snažila zachránit.

„Radši už nikdy nic takovýho, Kájo, žádné příště. Táta přiletí asi zítra, takže nic takového už nebude.“
„A co když zase někdy odletí? Půjčíš mi je pak? Ty tvoje kalhotky?“
„Radši těch řečí necháme,“ takhle jsem to tenkrát uzavřela, jenže můj ex zase odletěl ani ne za měsíc, a jen co odletěl, Karel se ozval:
„Mami, myslíš, že bys mi mohla ty tvý kalhotky zase půjčit?“

Nojo, jenže já se toho vůbec nemohla zbavit. Celou tu dobu mi to všechno občas vyskočilo před očima a docela jsem se tak nějak uvnitř těšila, že by to nějak mohlo pokračovat. Karel na mě občas spiklenecky mrknul, ale dokud byl můj ex v Praze, tak se slovem ani nezmínil. Ty jeho významné pohledy stačily k tomu, že já čím dál tím víc toužila vidět, jak čichá k mým kalhotkám a pak si ho vyhoní, až vystříkne.
Prostě jsem taky úchylná, ale nahlas jsem to připustit nemohla. Dokonce jsem v noci uvažovala o tom, že by to mohlo zajít i někam dál a přemýšlela o tom, jaké by to asi mohlo být. Skoro celý měsíc byly docela chladné dny, já doma chodila často v tom fleecovém županu a tlustých ponožkách, ale snažila jsem se ho absolutně neprovokovat.
No a teď si najednou přede mne Karel u televize kleknul a začal prosit: „Prosím, můžeš mi je zase půjčit nebo to třeba udělat tak jako posledně?“ položil mi ruce na kolena a udělal na mne psí oči.

„Víš, že jsme si posledně řekli, že to už by nešlo, tak toho škemrání radši nech!“
„Tak mi je aspoň půjč! Prosím! Půjdu s nimi vedle,“ ještě chvilku mě ukecával a takové to předsevzetí, co jsem měla, pomalu bralo za své. Stejně jsem věděla, že vezme za své. Já to své prádlo teď už nikam nedávala, rovnou jsem to vždycky namočila, protože jsem nechtěla slyšet nějaké řeči toho mého ex.

„Radši si někde najdi nějakou hezkou holku, Kájo. Už na to možná máš i věk. Té si pak zkus o tohle říct. Myslím, že by tě většina hnala. To by se spíš nechaly svlíknout, než aby ti tolerovaly takový čuňačiny.“
Vůbec mi nedošlo, že jsem mu zase nahrála, protože on se toho hned chytil.
„Když jediná holka, co se mi líbí a kterou bych si chtěl kdy svlíknout, jsi ty. Přeci to dobře víš. Co kdybych ti je tedy sundal sám, když ty nechceš?“ ještě chvilku to na mne zkoušel a já zase byla najednou z té naprosto ulítlé představy, že by mi sundal kalhotky můj vlastní syn, úplně hotová a navíc, že by si ho zase přede mnou vyhonil a vystříknul a třeba i na mne. Najednou jsem to prostě hrozně chtěla vidět, a tak jsem se na tom gauči nadzdvihnula, povolila mu to, otevřela jsem ten svůj župan.
„Tak tedy jo. Smíš mi je sundat, ale nezapomeň na ty svoje.“

Myslím, že tenkrát vůbec nečekal, že mu něco takového dovolím. Chvíli na mě nevěřícně zíral, ale pak zaháknul prsty za gumičky kalhotek a pomalu mi je sundal. Já byla z toho všeho úplně mokrá a sotva jsem dýchala. Úplně jsem cítila, jak jí mám slepenou. On si hned na to sundal až ke kolenům svoje trenýrky, přivoněl si k těm kalhotkám a začal si ho pomalu honit.

„Bože, ty kalhotky tak nádherně voní, mami! Škoda, že mě nenecháš přivonět k ní,“ podíval se na mne a mně bylo jasný, že tohle myslí úplně vážně.
„To přeci nejde. Stačí, že mě takhle vidíš. Fakt jsi žádnou holku takhle neviděl?“
„Říkám ti, že ne. Ale kdybys chtěla, tak mi to třeba můžeš udělat sama.“
„Ty ses zbláznil, Kájo. Tohle stačí.“

Začal si ho pomalu honit a upřeně pozoroval tu mojí. Já napřed měla kolena u sebe, takže mohl vidět akorát tak trochu tmavých chloupků, ale jak si ho tak honil, tak ve chvíli, kdy se mi podíval do očí, jsem ty kolena dala trošku od sebe, takže viděl, že se trochu rozlepila a zůstala malinko pootevřená. Malinko mu z toho poklesla čelist a jen hlesnul: „To je neskutečný!“
Já zase zírala na ten jeho kolík, jenže jsem to nevydržela a pomalu jsem si po té své přejela prstem. Pozorovala jsem, jak se vzrušením úplně napnul, zrychlil a když jsem ještě prstem párkrát po té své štěrbince přejela shora dolů a zpátky a zastavila se na tom hrášku, cítila jsem, že jsem úplně mokrá a že on je z toho úplně pryč. Bylo na něm vidět, že už bude.
Najednou se předklonil a nosem se jí dotknul stejně, jako minule, jenže teď jsem neměla kalhotky. Přejel ji malinko nosem a musel cítit, že je úplně hladká. A taky ne zrovna vyvoněná. Byl to hrozně rychlý a já jen stihla zašeptat: „Proboha, co to děláš, nech toho!“
Jenže to už byl úplně hotovej, tak jsem jen ze sebe vyrazila: „Vystříkni to sem, Kájo, ať tady nenasviníme,“ ukázala jsem mu na chloupky nad tou mojí roztaženou kundičkou a za okamžik už je pěkně zaplavil tou svojí bílou nadílkou.

Oba jsme na sebe chvilku nevěřícně zírali, ale vzpamatovala jsem se a zavelela: „Tak a dost! Jdu se opláchnout, tohle fakt nejde.“
Fakt mě to rozzlobilo, protože zneužil situace, ale musela jsem si přiznat, že jsem ho vyprovokovala tím svým prstem a že jsem úplně pitomá, protože příště by to skončilo, kdo ví čím.
Mně je jasné, že vám chlapům stačí málo a už pak nejdete zastavit. Něco o tom vím, to mi věř. Jenže někde uvnitř se ve mně ozvalo takové to: „To by ale mohlo být nádherný, holka!“

Šel za mnou trošku schlíple, opláchnul se v umývadle a když jsme se vrátili do obýváku, začal to rozvíjet: „Tedy mami, ty jsi tak úžasná! Tolik tě miluju! To bylo něco tak úžasnýho! O tom se mi nikdy ani nesnilo! Takhle se na tebe smět dívat a dotknout se tě! Ty jsi byla tak nádherně hladká a voňavá!“
„Tak na tohle honem zapomeň. Nech toho! Už minule jsem ti zakázala takhle se mne dotýkat!“

Já se fakt docela zlobila a taky styděla za to, co jsem provedla. To mi věř, jenže já byla skoro hotová jen z toho, že se svým synem vyvádím takový šílenosti. Ty máš dceru, ale něco takového jsi s ní asi nezažil. Měl sis to někdy zkusit. Aspoň bys věděl, co všechno se ti pak může honit hlavou. Nejhorší ze všeho ale byl pocit, že já se do něj nejspíš zamilovala jako do mužského a ne do syna. Prostě najednou jsem v sobě po tom takovém jeho divném vyznání cítila něco strašně silného. To jsem nikdy nepoznala. Takový pocit. To nebylo jen tak nějaké zamilování do profesora a ani ne do mého ex. Bylo to silnější.

„Ty víš, že sám bych si nikdy s dcerou nezačal. Ani ty jsi možná sama nezačala. Kdyby mě třeba ona začala svádět, kdo ví, jak bych se zachoval, Karolínko moje, my chlapi se necháme přesvědčit snadno,“ bránil se Radek, „ale už mi to dopověz.“
„Nojo, nedočkavče jeden,“ opět do Radka Karolína šťouchnula, tentokrát loktem, ale pak pokračovala.

„To víš, že jsem mu vynadala, co to provedl, ale hned mne usadil: „Tebe to přeci taky vzrušovalo mami, jinak bys mi jí takhle neukázala a ani by ses jí přede mnou tím prstem tak nádherně svůdně nedotýkala. Nemám pravdu?“

Myslím, že tenkrát doopravdy začínal chápat, že až tak moc mi to jeho chování nevadilo.

„Hele, zapomeneme na to, co se tady dneska stalo, jo?“
„To se nedá zapomenout, mami, ale jo, dneska už si nic nepřeju.“

Vydrželo mu to do pátku. No, a abych pravdu řekla, přesně to jsem čekala. Vlastně jsem byla šíleně zvědavá, s čím přijde a byla jsem na to připravená. Zase jsem si vzala ten župan a tentokrát jen kalhotky.
Přišel s tím hned po večeři, když uklidil kuchyň.
„Mami, co bys řekla tomu, že bychom to udělali jako posledně. Smím ti je zase sundat?“
„Kájo, ty si nedáš pokoj, viď?“
„Líbilo se nám to posledně? Líbilo. Tak smím?“

Ještě chvilku jsme hráli tohle divadlo, ale oba jsme věděli, že to je fakt jen divadlo a že mu to zase dovolím.

„Tak smím?“ zeptal se nakonec a já se jen mlčky nadzdvihla a on mi je pomalinku sundával. Jenže tentokrát jsem nechala ten župan dost pootevřený, takže hned viděl, že nemám ani podprsenku.
Ke kalhotkám zase přivoněl, jenže pak si sundal ty své trenýrky úplně. Vysvětloval: „Je to s nimi blbý a posledně jsme je trochu zapatlali.“
Stál přede mnou jen v triku a ten jeho kolík trčel úplně neskutečně. Jste si v tom hodně podobní. Já tam seděla na kraji gauče, nohy jen nepatrně od sebe a on na mne hladově zíral.
„Tak začneš?“ zeptala jsem se ho.
„Smím zase vystříknout na ní?“ čekala jsem, kdy se na tohle zeptá a věděla, že mu to dovolím. Já se na to těšila, jenže on mě zase překvapil. Kleknul si na kolena, ale tentokrát se posunul úplně těsně k mým kolenům a trochu se o ně opřel. Pomalu začal, jenže já na něj dobře neviděla.
Pak mě poprosil: „Můžeš si to zase taky dělat? Stejně jako já? Strašně rád bych to zase chtěl vidět, mami! Můžeme spolu?“

Já byla jako hypnotizovaná. Roztáhla jsem nohy dost daleko od sebe, on se posunul mezi ně a já si po ní začala přejíždět prsty a kroužila ukazováčkem po tom čudlíčku.
Karel si ho pomalu honil a přibližoval se k ní, až se jí dotknul. Těsně před tím se mi podíval do očí, jako kdyby čekal na dovolení. Byl úplně mimo vzrušením, jenže to já taky. Nevím, jestli to na mně viděl, ale zeptal se: „Smím takhle?“
Já nebyla schopná nic říct, jen jsem kývla. Pomalu mi po ní přejížděl a dotýkal se jí i mých prstů, chtěl abych si s ním pohrála: „Můžu se tě dotýkat? Ty mě můžeš, vždyť víš.“
Já se už nedokázala moc ovládat, ale jak jsme se tak na sebe dívali, jen jsem ze sebe vypravila: „Jo, můžeš. Dotýkej se jí. Ještě víc, jestli chceš.“

Prsty jsem mu po něm začala lehounce přejíždět do kořene ke špičce, tak jako bych ho tlačila dovnitř, ale byly to jen ty nejlehčí dotyky. Netlačila jsem ho, jen jsem ho tím směrem hladila. Díval se mi do očí a jen tiše šeptal: „To je něco tak nádhernýho, ty tvoje doteky! Ty tvý prsty!“
Já už byla úplně mimo, tak jsem jen šeptala: „To je Kájo krásný, když se jí takhle špičkou všude dotýkáš.“
Opatrně kolem ní kroužil. Ani si ho moc nehonil, ale tohle bylo lepší.

Pořád jsme se dívali jeden druhému do očí, to vzrušení bylo úplně hmatatelné. On určitě strašně moc chtěl dál a já taky, jen to nikdo nechtěl říct nahlas. Pomalinku po ní klouzal shora dolů a zase zpátky a já mu ho svými prsty hladila a zase jsem cítila, jak jsem úplně mokrá.
Bála jsem se, aby v tu chvilku nevystříknul tak, jako minule, a tak jsem se ho nakonec potichu zeptala: „Chceš to doopravdy zkusit?“

Nic neodpověděl, jen ho malinko zatlačil dovnitř. Jen tak, že jí ta jeho pevná špička trošku pootevřela. Byla úplně vlhká, takže to šlo samo. Já jsem ho malinko svojí rukou přitlačila a posunula jsem se na tom gauči proti němu úplně na krajíček, takže jsem měla v sobě ten jeho žalud celý a pak jsem ho přitáhla ještě kousek dál, takže jsem ho tam měla už z poloviny.
Úplně zalapal po dechu a jen tak vzdechnul: „To je krásný, taky to tedy chceš zkusit úplně?“
„Neptej se se už, vždyť přeci víš! Jen musíš hrozně pomalu,“ bála jsem se, aby nebyl hned hotový.
Trochu jsem se proti němu nadzdvihla a on pomalinku doklouzal do mne až úplně po kořen tak, že se naše chloupky propletly.
Teprve teď se mi přestal dívat do očí. Měl je do té doby úplně dokořán, ale to já asi taky. Zírali jsme na sebe jako hypnotizovaní. Já myslela, že se vzrušením snad rozletím na tisíc kousků. Pak se poprvé podíval dolů na ni. Začal ho stejně pomalu vytahovat a úplně bez dechu to sledoval. Bylo to naprosto bláznivý.
Já si tenkrát vzpomněla na svoje první milování, to bylo podobné. Byl od ní celý lesklý, když ho vytáhnul úplně. Zase se mi podíval nevěřícně do očí a jen zašeptal: „Já se snad zblázním! O tomhle jsem se neodvažoval ani snít! To je něco tak nádhernýho! Můžu ještě? Nebo si to uděláme sami?“

Já už byla úplně hotová a tak jsem jen kývla hlavou a když do ní zase pomalu klouzal, vzala jsem ho za ruku, položila si jí na svoje prso a jen jsem vydechla.
„S nimi si můžeš hrát taky hezky něžně a pomalu.“
Jak se tak naklonil, aby to druhé také vzal do dlaní, zase byl ve mně úplně celý. Víš, jak mi umí ztuhnout ty špuntíky. Hned si toho všimnul a přejel po nich palci. Já se natáhla pro změnu po jeho prdelce, chytla ho za ní, a ještě víc si ho přitáhla do sebe. Zvedla jsem nohy z podlahy, patami se zapřela o ten gauč, trochu ho od sebe odtáhla a přirazila si ho zpátky.
Víš, říkala jsem ti, že já tenkrát žádného mužského neměla, s mým ex už žádný sex nebyl a najednou tohle. Úplně jasně to vidím před očima a jsem mokrá jen z té vzpomínky.

„Ty, ale fakt, úplně!“ zašeptal Radek, když se jeho ukazováček přesvědčil, že Karolína nelže. „Pojď, posuň se tady na ten kraj postele a zapři se patami, jako tenkrát! Aspoň si to líp celé představím.“
Poslechla ho bez protestu a vzápětí už na ní nalehl, zajel rukama pod vyhrnutou noční košilku, opřel se o její ňadra dlaněmi a pomalu vklouzl svým stojícím kůlem až do hlubiny nejhlubší. Palci přejížděl po jejích třešinkách.
„A teď to dopovídej,“ podíval se jí prosebně do očí. Svůj pohled doprovázel nepatrnými krouživými pohyby pánve i dlaní.

Opětovala jeho pohled i pohyby pánve. Oba si to spojení vychutnávali a Karolína pokračovala.
„Ono to povídání už pomalu končí. Já se soustředila jen na to, že je celý ve mně, tak jako ty teď, a že to nesmím uspěchat, protože pro něj to bylo poprvé. Byl z toho celý pryč, sotva dýchal, ale to já z toho šílenství, ke kterému jsem dala souhlas, taky.
„Mami, to je něco tak nádhernýho,“ ještě párkrát zopakoval, ale pak najednou ztuhnul a jen vydechl: „Ježíši, já už budu!“
Chtěl ze mne ven, jenže já byla taky šíleně nadržená, vzrušená až k mdlobám, a navíc jsem to měla každým dnem dostat, tak jsem ho prostě nepustila a jen jsem se mu dívala asi úplně vytřeštěně do očí a šeptala: „Neboj se, můžeš! Já to všechno teď chci cítit v sobě! Pojď!“

Jeho nevěřícný pohled si taky přesně vybavuju. No, přeci mě znáš a víš, jak někdy dokážu vyvádět. Tady jsem se ovládla docela dost, ale prostě jsem to chtěla v tu chvíli vnímat všechno až do konce. A taky že jo.
Docela prudce jsem si ho za ten jeho nádherně pevný kulatý zadeček ještě párkrát prudce přitáhla do sebe. Víš, že si dodnes dokážu vybavit ty jeho první záškuby ve mně? Tohle si pamatuju i z mého prvního milování vůbec.
Pustila jsem ho, teprve když to úplně odeznělo. Úplně se najednou uvolnil a jakoby schoulil do sebe. Ten svůj kolík vytáhnul, kleknul přede mne na kolena a jen šeptal něco o tom, jaká jsem úžasná a vůbec. Já se taky nechtěla ani pohnout.
Asi ti to přijde být zase úplně zvrhlý a zavrženíhodný, ale takoví jsme my oba, to snad nepopřeš, Ráďo. Já si vychutnávala ten jeho stav a i to, jak naprosto uchváceně zírá střídavě mně do očí a pak zase na tu mojí kundičku, doširoka rozevřenou, jak z ní vytéká jeho semeno. Cítila jsem ho na zadečku. Normálně bych mazala do koupelny, abych to nemusela uklízet, ale já v tu chvíli strašně moc chtěla, aby se na ní díval.
Bylo to poprvé a já se prostě nemohla zbavit toho ohromujícího dojmu z toho, že to je právě jeho sperma, co ze mne vytéká. Semeno mého vlastního syna a že on na to nevěřícně zírá, jako na nějaký zázrak!
Vím, že ty mě za to už nezatratíš, ale já ti z toho všechno byla tenkrát najednou tak strašně šťastná! To se asi vysvětlit nedá. Prostě taková nějaká neuvěřitelná euforie, čirá radost, žádné výčitky, ani náznak!
Možná se zasměješ, ale jeho v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než se snažit svým prstem ten potůček zastavit a hrnout nahoru. Vůbec tenkrát nevěděl, co s tím a mě ten jeho prst zase bláznivě vzrušil a abych tedy tu spoušť zastavila, přimáčkla jsem si k ní celou jeho ruku, nohy pomalu sevřela a začala se zvedat. „Pojď, opatrně mě pusť a jdeme do koupelny. Teď už by bylo zbytečný to tady zapatlat.“

Byl jako ovečka. Já to pak opravdu hned další den dostala, takže jsem ho snadno odradila od jakýchkoliv nápadů, ale hned o týden později si to chtěl zopakovat. Jasně, že jsem hrála zkroušenou z toho, co se stalo, ale těšila jsem se na to úplně stejně bláznivě jako on. Věděla jsem, že si ho můžu úplně přizpůsobit a že on bude ten nejlepší žák, ale to se ve mně taky trochu probudila vypočítavost. To snad chápeš a nemůžeš mi to vyčítat, viď že ne? Už jsem věděla, že jsem se naprosto bláznivě zamilovala do svého vlastního syna.“

„Kájo, tohle bylo tedy neskutečné přiznání. Jsi úplně neuvěřitelná a jsem ti za to strašně moc vděčný. Jestli můžeš, tak mi ještě řekni, jak to dopadlo o týden později a děsně by mě zajímalo, jak to, že s tím mým třídním to nebylo poprvé. Ale to zase třeba někdy příště, jestli mi to vůbec budeš někdy chtít říct,“ udělal pár dlouhých pomalých přírazů.
Kája mu vycházela vstříc ochotně a stejně pomalu. Byli dokonale sehraní. Stiskl jí trochu silněji ňadra a zeptal se ještě jednou: „Povíš?“
„No, to tedy nevím, tys mi taky o svých prvních pokusech nic neříkal, ale s mým Karlíkem to bylo jednoduché.
Prostě se mne někdy ve středu zeptal.

„Mami, už to snad bude dobrý, táta dorazí asi v sobotu, myslíš, že by to šlo zkusit si to, jako v pátek, třeba ještě něž přijede?“
„Měj rozum, Karle, to, co se stalo, už se nesmí opakovat. Vždyť to byl incest, a to se nesmí. Za to by mě zavřeli a tebe taky.“
„Ale přeci to bylo něco tak nádhernýho! Sama jsi to přiznala. Mami, prosím!“ zase ty jeho psí oči.
„Nádherné věci se stávají jen jednou. Aspoň si jich lidi váží celý život nebo aspoň mají na co vzpomínat,“ zkusila jsem moralizovat, jenže jak jsem ti už říkala, večer jsem chodívala v tom svém županu a v pátek jsem si pod něj nic nevzala. Stejně jsem věděla, že bude neodbytně loudit a že bych se snadno nechala ukecat.

V práci jsem se rozhodla, že ho překvapím. Udělala jsem tradičně večeři, nechala ho zlikvidovat nádobí, pustila televizi, šla se „upravit“ do koupelny a pak jsem se posadila v koutku kanape s nějakým časopisem. Přišel, posadil se do křesílka a zkusil to: „Co kdybychom si otevřeli třeba lahev vína?“
Nápad to špatný nebyl, tak jsem ho pro ni poslala.
Vypili jsme každý dvě skleničky a já si pořád četla, on na něco koukal. Byla to nějaká blbost, a tak jsem ho poprosila, ať tam najde nějakou příjemnou muziku. Žádný rachot. Byl úplně zaujatý hledáním nějakého kanálu a já si přesedla tak, aby se ten župan otevřel. Dala jsem si kotník na koleno a dál si četla a až teprve pak si mně všiml. Normálně zůstal stát s otevřenou pusou a nezmohl se ani na slovo.
„Fakt se ti pořád líbím?“ provokovala jsem ho.
Najednou se vzpamatoval, vzal mi ten časopis z ruky, kleknul si přede mě, rozevřel mi župan, přitáhl si mě za nohy na kraj gauče, dal je docela dost od sebe, chvilku na mě zase tak nevěřícně koukal, takže jsem měla dost času všimnout si, jak mu roste boule na trenýrkách.
Já zase byla hotová jen z toho jeho pohledu a jak mi držel nohy za kotníky zase na kraji gauče. Pak mi zabořil obličej do klína a začal mi ji líbat. Byl zase úplně mimo, protože já byla v tu ránu nejspíš taky úplně mokrá, takže jsem mu zase úplně šíleně poradila: „Můžeš jí zkusit jazykem ochutnat, to přeci víš, že se dělá.“
„Jo, já se z tebe zblázním! Je to tak nádherný!“ ještě mi ji asi třikrát políbil a pak si nedočkavě strhnul ty své trenýrky, co v nich pořád chodil, ale tenkrát se ještě trošku plaše zeptal: „Můžu se jí zase dotýkat?“

Já tohle docela čekala, takže jsem jen nedočkavě kývla a ještě blíž jí k němu posunula. Pohladil ji prstama a zkusil mi dát pusu na moje veliký prsa, který se z toho županu úplně vyvalily. No a pak zase tím svým pěkným kolíkem začal kolem té mojí hezky kroužit a zkusil se dostat o kus dál.
Šlo to úplně samo, ale já ho zarazila: „Co kdybychom šli do ložnice do té velikánské postýlky?“
„To bys fakt chtěla?“
„Ale nepůjdeme tam oblečení,“ shodila jsem tenkrát ze sebe ten zatracený župan a přetáhla mu triko přes hlavu.
Dalším už tě unavovat nebudu, protože to všechno si umíš představit. Takže je ti snad jasné, že od té doby se datují naše ďolíčky a když to jde a nehrozí, že by nás někdo přistihl, tak většinou bývají nádherně milovací, jak ty říkáš.
Chvilku mu trvalo, než se začal ovládat, ale to se asi musí naučit každý, takže časem už to byla úplná nádhera. Jen jsme museli být všechna ta léta maximálně opatrní. No, abych pravdu řekla, dobře víš, že se to ne úplně vždycky podařilo dodržet.“
„Takže to už takhle máte možná dvacet nebo pětadvacet let nebo víc?“

Usmála se na něj, chytila ho za zadek a zavelela: „Tak a dost řečí, ukaž, co v tobě je! Pojď a dělej a pořádně!“
Nenechal se pobízet dvakrát.