Toto je 1 díl z 3 v seriálu Mrazivé večery

Ležím nahý na posteli, vedle mě tiše oddechuje Bára. S hlavou zabořenou v jejích rozcuchaných vlasech se snažím pochopit, jak mohlo dojít k tomu, že jsem se vyspal se svou sestrou. Vlastně to začalo hádkou…

Rozčilením jsem téměř nedýchal. Celý týden plánuji překvapení pro Lenku a teď mi veškeré plány zhatí ségra. „Můžeš mi vysvětlit, proč nejsi napsaná v kalendáři?“ obořil jsem se na Báru. „Asi ze stejnýho důvodu, jako ty,“ pohodila vztekle hlavou. „Nevšimla jsem si, že bys byl napsanej v rozpisu.“

Předmětem hádky byla horská chata, kterou jsme zdědili po vzdáleném strýci. Abychom se o ni vzájemně nehádali, vymyslel táta rozpis, kam se zapisovaly požadavky. I přes tohle opatření však občas docházelo ke třenicím. Tak, jako teď…

„Jsi úplně blbá, přece umíš číst?“ vyčetl jsem jí v afektu. „Nebo jsi negramotná?“ 
„Aby ses neposral,“ ušklíbla se popuzeně. „Naposledy jsi tam byl ty, takže teď jsem na řadě já.“ 

Táta, který už naše hádky znal, radši odešel do obýváku a s námi zůstala jenom Lenka, moje přítelkyně. „Tak se nehádejte,“ snažila se uklidnit situaci. „Můžeme tam vyrazit společně, to vás nenapadlo?“

Zaraženě jsme se na sebe s Bárou podívali. Tohle jednoduché řešení nás nenapadlo. Možná proto, že jsem o pár roků starší a nikdy mezi námi nepanoval bližší vztah. A teď bychom spolu měli jet na hory?

„To by možná šlo,“ povzdechla si smířlivě Bára. „Aspoň nás s Matějem svezete autem. Víš přece, jak nesnáším socku.“  

Vyčítavě jsem pohlédl na Lenku, ale nakonec jsem neochotně přikývl. Měl jsem sice o nadcházejícím víkendu jiné představy, ale pořád to bylo lepší, než zůstat ve městě a nudit se u televize.

A tak se stalo, že jsem teď seděl před krbem a zamyšleně pozoroval žhnoucí polena. Sněhová vánice nás odřízla od okolního světa a výpadek elektřiny, který následoval vzápětí, nám zúžil možnosti zábavy téměř na nulu. Zůstalo nám tak jen sledování hry světel a stínů, které rozehrálo plápolání krbu společně se starými petrolejkami.

„Nemáme tady aspoň nějakou hru?“ ozvala se Bára znuděně polehávajíc na posteli. „Takhle umřu nudou. Stačilo by obyčejný člověče nezlob se.“
„Já se podívám,“ zvedla se ochotně Lenka, která se také očividně nudila. „Nic tady není,“ oznámila nám po chvíli zklamaně. „Pokud si teda nechceš hrát s tímhle,“ zdvihla vítězoslavně nad hlavu odrbanou panenku, která na nás čekala schovaná v zaprášené krabici plné odložených krámů.
„Je mi devatenáct, na to už jsem trochu stará,“ pronesla s despektem Bára. 
„Zase tak stará nejsi,“ ušklíbl jsem se ironicky. „Ještě si pamatuju, jak jsi jezdila po bytě s kočárkem.“
„Hlavně že ty jsi dospělej, pane autíčko,“ bránila se Bára. Narážela tím na moji sbírku angličáků, na kterou jsem byl patřičně hrdý.
„To je sběratelská záležitost, ale to ty nikdy nepochopíš,“ popíchl jsem ji.

Lenka, která nás poslouchala, si jenom povzdechla a vrátila se k prohlížení krabice. „Vážně tady nic není,“ odhodila ji po chvíli stranou. Potom se zamyšleně podívala na Báru a usmála se. „Jestli si ale připadáš dospělá, tak můžeme hrát dospělý hry.“ 

Bára líně zvedla hlavu a zeptala se, jak to myslí. „No… je pátek… a Adam ví, co vždycky v pátek děláme…“ řekla Lenka s náznakem tajemství v hlase a podívala se na mě, co tomu říkám. Vyměnili jsme si napjatý pohled, protože jsem věděl, o co jde. Už si nepamatuju, kdy a jak to začalo, ale každý pátek spolu onanujeme. Uspokojujeme se před sebou každý sám, bez vzájemných doteků, ale možná právě to je na tom tak vzrušující. Už dlouho jsme se bavili o tom, že bychom do našich onanistických hrátek zapojili další pár, a Lenka teď asi vycítila šanci k uskutečnění našeho plánu. 

Hlavou mi prolétla představa nahé Báry a zaskočeně jsem ucítil náhlou erekci. Nikdy jsem takhle na svoji mladší sestru nemyslel, a proto mě moje vzrušení překvapilo. „Mě do toho netahejte, to je mezi vámi,“ rozhodl jsem se nechat věcem volný průběh. 

„Když už jste o tom začali mluvit, tak to dokončete,“ vztekala se Bára. „Tohle se nedělá, něco načnout a nedokončit to.“

Lenka sebrala veškerou odvahu a otočila se k Báře. „Říkáme tomu masturbační pátek,“ zachvěl se jí hlas rozpaky. „Děláme si to spolu, ale každý sám,“ vysvětlila, když uviděla její nechápavý pohled.

 „To chceš jako říct… že před sebou onanujete?“ ujišťovala se Bára.
„Hmmm,“ přisvědčila Lenka. 
„To je ale blbý, ne?“ ošila se Bára. „Co si o tom myslíš, Matěji?“ otočila se k svému příteli, který se zájmem sledoval rozhovor.
„Náhodou by to nemuselo být špatný,“ zadrhl se mladíkovi hlas vzrušením. 

Bára si všimla jeho hladového pohledu upřeného na Lenku a ušklíbla se. „Vždycky jsi mi tvrdil, že si ho nehoníš…“
„Dělají si to všichni,“ vmísil jsem se do rozhovoru. „Neříkej, že ty nemasturbuješ.“ 
„Možná, ale určitě ne před tebou,“ otřásla se Bára hraným znechucením, ale pokradmu se na mě zvědavě zadívala. „Představa, jak si ho honíš je dost děsivá.“ 
„Jestli nechceš, tak už se o tom nebudeme bavit,“ řekla Lenka s mírným zklamáním v hlase.
„Já ale neřekla, že nechci,“ vyhrkla Bára. „Jenom mi přijde divný to dělat před bráchou, to je všechno.“

Nastalo rozpačité ticho, které přerušil Matěj. „Mně by se to asi líbilo,“ přiznal se. „Vážně to nechceš zkusit?“ 

Zaskočená Bára si nervózně upravila pramen vlasů spadlý do obličeje a zdvihla hlavu. „Tak jo,“ souhlasila po krátkém zaváhání. „Ale bude to divný.“

Bářin souhlas nás zaskočil, najednou nikdo nevěděl, co dál. Nakonec sebrala odvahu Lenka, která to všechno způsobila. Rozechvěle dopila víno a položila skleničku na stůl. Potom se postavila a roztřesenými prsty začala rozepínat teplou flanelovou košili, zpod které vykoukla bílá podprsenka. „Vy se nesvlečete?“ ohlédla se na nás nejistě. 

Rozpačitě jsme se k ní přidali. „Stejně to bude divný,“ brumlala si při svlékání zachmuřeně Bára, která těžce bojovala se svou nervozitou. 

Jako první z nás byl nahý Matěj. Neobratně se dlaněmi snažil zamaskovat ztopořený mladý ocas, který mu trčel před tělem a nedokázal odtrhnout pohled od Lenky, která si právě stahovala kalhotky. „Za to se nemusíš stydět,“ konejšila ho vlídně, když si všimla jeho bezradného výrazu. „Bez toho by to přece nešlo, nemyslíš?“ usmála se povzbudivě. 

Musím se přiznat, že jsem při svlékání slipů taky znejistěl. Hlavně proto, že jsem věděl, proč mám tak tvrdou erekci. Kvůli ségře, která už odhodila podprsenku a já se mohl pokochat pohledem na její pevná, bílá ňadra, kterým dominovaly velké prsní dvorce. 

Když jsem stáhl slipy a zůstal stát nahý s naběhlým přirozením tyčícím se z houštiny chlupů, Bára tiše vydechla a strnula s prsty zaklesnutými za gumou kalhotek. „Snad se najednou nestydíš?“ šťouchl jsem si do ní rýpavě.

 „Proč bych se měla stydět zrovna před tebou?“ procedila skrz zuby Bára a odhodlaně si kalhotky svlékla. 

Upřeně jsem zíral na její vyholené přirození a už se ani nesnažil zakrývat svoje vzrušení. „Uvědomuješ si, že jsem tvoje ségra?“ vyčetla mi Bára, když si všimla mého pohledu.

Nedokázal jsem odolat a před zraky ostatních jsem krátce pohonil ztvrdlý penis. Bára fascinovaně pozorovala můj zduřelý fialový žalud a nervózně si přitom olízla vzrušením vyschlé rty. „Aspoň se přitom na mě nedívej,“ ohradila se, ale sama ze mě nespouštěla pohled.

To už se ke mně přidal i Matěj, který věnoval svou pozornost jenom nahé Lence sedící vedle něho. S tichým hekáním proháněl svůj mladý ocásek a stehnem se zdánlivě náhodně dotýkal Lenky. „Nepospíchej tolik,“ snažila se ho přibrzdit Lenka. „Užívej si to trochu, máme přece spoustu času.“ 

Bára nás s nečitelným výrazem ve tváři pozorovala, a potom se s předstíraným klidem rozvalila na pohovce. Když ale poprvé vjela prstem mezi sevřené pysky, roztřásla se rozkoší.

Pokojem se rozléhalo jenom naše oddechování, čvachtání prstů v kundičkách a pravidelné zvuky našeho onanování. Vzduch byl plný těžké vůně vzrušených přirození. 

Lenka, která dělila svou pozornost mezi Matěje a nás s Bárou, rejdila prsty ve své kundě a prsty křečovitě svírala Matějovo stehno. „Ukaž nám ji pořádně… ukaž nám tu svou kundičku,“ vyrážela ze sebe k Báře a sama se blížila k vyvrcholení. „Roztáhni si ji… ukaž ji pěkně bráškovi,“ zasténala v předzvěsti orgasmu. 

Bára ji bez rozmýšlení poslechla a prsty si roztáhla kundičku, abych se mohl pokochat pohledem na její přirození. 

„Já už… uuuuuž… už musím,“ vydechl brunátný Matěj a vzepjal se na židli. S hlasitým výkřikem vychrstl řídké sperma přímo na Lenku. Ta nezaváhala, a zatímco zuřivě mnula svůj zduřelý poštěvák, druhou rukou Matěje ochotně dohonila až do společného vyvrcholení.

S pohledy upřenými na sebe jsme s Bárou překotně onanovali ve snaze po společném vyvrcholení. „Už budeš?“ sykla ke mně ségra nedočkavě. 

„Ještě chviličku,“ zasténal jsem a brutálně honil ocas ve zběsilém tempu. 
„Já už to dýl nevydržím,“ zakňourala Bára a roztřásla se v návalu rozkoše.

To už jsem vyvrcholil i já. Nejraději bych napodobil Matěje a postříkal ségru, k tomu jsem však nenašel odvahu a tak jsem alespoň s úlevou zkropil hustým semenem zaprášený koberec.

Vzrušení náhle opadlo a teprve teď jsme si všichni uvědomovali, co se mezi námi právě odehrálo. Z ocasu mi odkapávaly zbytky semene, které jsem zahanbeně zachytával do dlaně a v rozpacích se obrátil k Lence. „Jak se vám to líbilo?“ zeptala se tiše, jako by vycítila moji nejistotu. 

„Před chvílí dobrý, teď už to tak dobrý není,“ přiznal jsem se. „Cítím se, jako bych něco provedl a vlastně ani nevím co…“
„Já to mám stejně,“ přikývla Bára, která si dlaní křečovitě zakrývala nahé přirození. „Asi se teď za to stydím…“ škytla rozpačitě.

Lenčin zrak sklouzl k Matějovi, který nás tiše pozoroval. „Tebe se ani ptát nemusím, viď?“ usmála se. Zrudlý Matěj beze slova nesměle přikývl.

„Nepřehnal si to trochu?“ kývla vyčítavě Bára směrem k Lenčiným stehnům, na kterých pomalu zasychalo sperma jejího přítele. 
„To jsem spíš přehnala já,“ přiznala se Lenka. „Zlobíš se, že jsem ho dohonila?“
„To by mělo vadit spíš bráchovi,“ řekla nevzrušeně Bára. „Mně to určitě nevadí.“
„A vadí?“ otočila se ke mně Lenka.

Bez zaváhání jsem zavrtěl hlavou. „Spíš vám to závidím,“ přiznal jsem. „Škoda, že my jsme si to takhle užít nemohli…“
 „A proč vlastně ne?“ zadívala se mi vyzývavě do očí Lenka. „Nám by to taky nevadilo.“
„Třeba proto, že jsme sourozenci,“ povzdechl jsem si.
„Já mu ho určitě honit nebudu,“ ohradila se současně Bára, která nás pozorovala z pohovky. 
„Neříkej, že tě to ani nenapadlo,“ usmála se smířlivě Lenka.

Bára nepatrně ztuhla, ale potom pohodila hlavou a přiznala se. „Možná jo,“ připustila. „Jenomže to by byl incest… brácha se ségrou… to prostě nejde.“

„Vyhonění není žádný incest,“ vyhrkl náhle Matěj.
„Ty o tom něco víš?“ vysmála se mu Bára ironicky.

Všechny nás překvapilo, když přikývl. „Mně ho jednou vyhonila máma,“ přeskočil mu hlas rozpaky. 

„Cože?!“ vyjekla Bára, zatímco my s Lenkou jsme je napjatě poslouchali.
„Jenom jednou,“ bránil se Matěj, jako by to něco měnilo. „Natáhnul jsem si tříslo a máma mi to chtěla namasírovat,“ podíval se na nás nejistě, co tomu říkáme. „Má masérský kurz,“ dodal v podstatě zbytečně. „A mně se u toho postavil, hrozně jsem se styděl,“ pokračoval. „Jenomže máma mi řekla, že se musím uvolnit, jinak mi to nepomůže. A potom mi ho vyhonila,“ přiznal se.
„Podle mě to incest je,“ přela se s ním Bára. „A už na tebe nikdy nesáhnu, když vím, že ti na něj sahala i máma,“ dodala opovržlivě.
„To bylo dávno,“ hájil se Matěj poníženě. 
„Podle mě to incest není,“ zamyslela se Lenka. „To by muselo dojít k souloži,“ rozumovala. „Co si o tom myslíš ty?“ otočila se ke mně.
„Já nevím,“ řekl jsem nešťastně. „Asi to incest není… ale já o tom zatím nikdy nepřemýšlel.“

Bára se natáhla pro pohozené kalhotky a začala se do nich nemotorně soukat. „Mně je jedno, jestli je to incest nebo není. Prostě na něj bráchovi nešáhnu.“ 
„Taky to po tobě nikdo nechce,“ vyhrkl jsem naštvaně. „Radši si ho vyhoním sám, stejně bys to pořádně neuměla.“
„Vy jste fakt hrozný,“ povzdechla si Lenka. „Proč to musíte vždycky zkazit nějakou hádkou?“
„Protože je to debil,“ ušklíbla se Bára. „Neviděli jste někdo mou podprsenku?“
„Leží na zemi,“ řekl jsem uštěpačně. „Byla jsi tak nadržená, že ani nevíš, kam jsi ji odhodila, co?“
„Už toho nechte,“ zavrtěla hlavou Lenka a začala se také oblékat. „To se tak stydíš za to, že se ti to líbilo?“ zeptala se tiše Báry.
„Asi jo,“ přiznala ségra nešťastně. „Ale stejně mi přijde divný, že bych mu ho vyhonila,“ dodala rychle.

V tom skončil výpadek elektřiny a ostré světlo ukončilo naši debatu. „A je konec zábavy,“ povzdechl si Matěj. 

„Proč?“ řekla klidně Lenka. „Zítra můžeme klidně pokračovat.“
„Zítra už není pátek,“ řekla uštěpačně Bára. „A přece tomu říkáte masturbační pátky, nebo ne?“

Lenka se jenom pousmála a neodpovídala. Potom si to ale rozmyslela a zvedla hlavu. „To přece není o pátku, ale o zábavě,“ usmála se mírně. „A jestli si dobře pamatuju, tak tobě se to před chvílí docela líbilo. A líbilo se ti to dost nahlas,“ připomněla jí hlasitý orgasmus.

Zkoprnělá Bára se zaraženě podívala na moji přítelkyni, která vždy působila tichým dojmem. Jenom já jsem dobře věděl, že občas umí vystrčit růžky. Tak, jako teď…

V místnosti se náhle ochladilo. „Radši půjdeme spát,“ rozhodl jsem za všechny. „Zítra si o tom můžeme promluvit v klidu.“

Po zhasnutí jsem ale nedokázal usnout. Pořád jsem myslel na to, co se mezi námi stalo. Před očima se mi míhaly vzpomínky na Bářinu roztaženou kundičku i na Lenčinu ruku na Matějově přirození. 
„Taky nemůžeš usnout?“ zašeptala Lenka a přitulila se ke mně. Dlaní zašmátrala pod dekou, dokud nenahmatala moje přirození. Zkušeně ho přivedla k erekci a potom odhodila deku, aby se na něj mohla nabodnout. Obkročmo svírala stehny moje tělo a napichovala se na mě, místností se rozléhalo čvachtání přirážejících genitálií.

Náhle se z druhé strany pokoje ozvalo hlasité zasténání. Pochopili jsme, že se k nám přidali i Matěj s Bárou a naše vzrušení vzrostlo ještě víc. 

Lenka už dávno vyvrcholila, zatímco já jsem se po předchozím výstřiku nemohl udělat. Ve ztichlé místnosti jsem se zmítal na jejím těle s tupým pocitem, že snad nikdy nevystříknu. V zoufalství jsem si představil, že pode mnou leží ségra a vydechl jsem rozkoší. „Báro… Báro… Báro,“ opakoval jsem v rytmu přirážení a konečně se přiblížil k vyvrcholení. „Báá… Bááááro,“ vykřikl jsem naposledy a vykropil Lence zmučenou kundičku.

V místnosti se náhle rozhostilo ticho, které přerušil Bářin hlas. „Tak dobrou,“ popřála nám pobaveně. 

Lenka se mi tiše zachichotala do ucha a přitiskla se ke mně. „Dobrou noc,“ zašeptala a políbila mě na tvář, abych pochopil, že se na mě nezlobí. Najednou jsem se nemohl dočkat příštího dne. 

Navigace v seriálu<< Mrazivé večery 02
4.8 71 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborná povídka. Jak je zvykem u jsou skvěle popsané pocity jednotlivých postav. Jsem zvědav na další vývoj událostí na chatě. I když jak to skončí je vlastně napsáno hned na začátku povídky.

harai

Tuhle povídku jsem měl rozepsanou asi rok a pořád to nebylo ono. Nakonec stačilo převést vyprávění do 1. osoby a trochu to upravit. No a ten začátek povídky mě napadl až v samotném závěru.

Kittikit

Tak to doufam, ze na pokracovani nebudeme cekat dalsi rok 😉

Junior

Já si klidně počkám, protože vím, že bude výborné. Je to stejné jako s jinými autory taky musíme čekat až budou další díly a teď by se hodila nějaká Kristýnka nebo i něco nového.

Ondrej

No Kristínka má asi karanténu…