Asistentka

„Ahoj Karle,“ uvítal Honza na baru svého kamaráda.
„Ahoj.“
„Co ta nová sekretářka? Už si jí vojel?“
„Ach jo, ty si nedáš pokoj.“„Nedám. A tohle není odpověď.“
„Tak zaprvé, není to sekretářka, ale asistentka, zadruhé, na tohle teď nemám čas, a zatřetí, ani nevím, jestli by si dala říct. A navíc by mohla být skoro moje dcera.“

To poslední nebyla tak docela pravda, Edita po Karlovi v práci pravidelně vyjížděla, neustále jeho pohledu nastavovala svůj hluboký výstřih nebo alespoň v předklonu špulila prdelku v krátké sukýnce. Nejednou zahlédl její kalhotky. Párkrát se mu dokonce poštěstilo, že byla naostro. V ten den už toho v práci moc neudělal a sotva přišel domů, musel si ho alespoň dvakrát vyhonit.

„Jen kdybys nekecal, je to snad tvoje firma a tvoje asistentka…“
„No právě, tak se musím něco ohánět, aby to fungovalo.“
„Ne, tak si přece můžeš dělat, co se ti zlíbí. Nevím, proč se pořád omezuješ, ženu nemáš, děti taky ne. A místo aby sis užíval, tak pořád tvrdneš v práci. Vždyť i mě trvalo skoro dva měsíce, než se mi povedlo tě sem vytáhnout.“
„No jo.“
„A kdys naposledy měl nějakou ženskou? A co vůbec ty holky, cos tam měl na praxi?“
„O tom mi ani nemluv. “
„Proč? Snad tam něco nebylo?“
„Ty vole, ty taky myslíš jen na sex,“ ujelo Karlovi.
„A na co jiného? Chlast, jídlo a ženský.“
„Ani jednu z těch, co mi tam přišly na praxi, bych normálně nezaměstnal. Na to, že to byly vysokoškolačky, tak se chovaly hůř než puberťačky. Nic neumí, prachy by chtěly nehorázný a věčně se někde zašívaly s telefonem v ruce. Sukýnky, výstřihy, věčně se někde natřásat a nakrucovat… na pohled to bylo dobrý, ale produktivita klesla. Všichni po nich čuměli a nic nedělali.“
„A co? Bylo něco?“
„S nima? Ani náhodou. Sice jim bylo kolem dvaceti, ale chovaly se jak telata.“
„No a co ta tvoje nová sekre…, teda asistentka?“
„Ta? Ta je fajn. Pečlivá, pilná, pracovitá.“
„A dál?“
„Co dál?“
„Míry, váhy, věk… zkrátka nějaké podrobnosti.“
„Věk sedmadvacet, výška kolem metr sedmdesát, váha asi sedmdesát kilo,“ začal Karel odpovídat, pak jako by se zasnil a pokračoval, „světle hnědé vlasy po ramena, nádherné oříškově oči, kulatý vypracovaný zadeček a ty prsa. Nevím, jestli nosí tak dobré podprsenky, ale na pohled luxusní kousky.“
„Hmm,“ přitakal Honza, „a pak, že na to nemáš čas. Není trochu oplácanější?“
„Jo a málem bych zapomněl na ty její dloooouhý nohy… je, ale na těch správných místech…“
„Ty máš takovej luxusní kousek a nic neděláš?“
„Nedělám, stejně by mě nemělo cenu. Každá šla jen po penězích, to si radši zajdu do bordelu a vyjde mě to levnějc. A co by taková mladá, dělala se mnou?“
„Co asi, šukala.“

Mezitím o pár ulic dál seděla Edita s kamarádkou na vínu.
„Hele, co ten tvůj šéf? Myslíš, že by byl k mání?“
„To nevím?“ odpověděla Edita.
„Já bych ho brala hned. Docela hezkej, až na to malé bříško, je sice starší, ale zase zaopatřenej…“
„Jasně, ale tvoje ideální míry ještě nemá.“
„Jak to myslíš?“
„No 40 – 60 – 90. Čtyřicítky horečky, šedesát let a devadesát milionů na kontě. Nebo to snad bylo obráceně? Šedesát milionů a devadesát let?“
„Ty seš blbá…“
„Já myslela, že tohle tvrdíš už od puberty, že si vezmeš starýho milionáře.“
„To jo, ale nemusíš mi to předhazovat.“
„Jo, radši ti mám předhodit šéfa.“
„No, to by bylo lepší.“
„Vždyť si k němu měla spoustu výhrad…“
„Měla, ale peníze to přebijou. Nebo se snad líbí tobě?“

Edita neodpověděla, jen pokrčila rameny a raději se napila vína.
„Takže líbí. No to je gól. A co? Už si to na něj zkusila? Nebo dokonce už snad něco bylo?“
„Nebylo nic,“ odsekla Edita.
„Tak se nečerti…“
„Já se přece nečertím.“
„Dobře. A co? Zkoušelas to na něj?“
„Vlastně ani ne. Nějak na to nebyla vhodná chvíle.“
„Jak to?“
„No měli jsme tam nějaký mladý holky na praxi a ty to tam zkoušely na každýho, jen aby nemusely makat.“
„Aha.“
„A když jsem slyšela, jak na ně Karel nadává, tak jsem to raději nezkoušela.“
„Jo tak on už je to Karel…“
„Neblbni. Je to šéf a vykáme si, abys věděla.“
„Jen aby. Toho si měla naopak využít. Prezentovat se, že si jiná, jít ho trochu uklidnit a utěšit…“
„Nejsem Vendulka Utěšitelka. A nejsem jako ty.“
„A co je na tom špatnýho, chtít si užít? Jsme mladý, hezký, máme život před sebou. Za chvíli budeme chtít zakládat rodinu, tak proč si to před tím pořádně neužít?“
„Já na to nejsem.“
„Škoda. A už si zkoušela trojku?“

Edita jen šokovaně vyvalila oči.
„No co koukáš? Já minule sbalila dva kluky. To byla jízda, to ti řeknu. Když tě dva ocasy protahujou najednou, to je něco neskutečného. Při vzpomínce na ně pěkně teču. Asi jim budu muset zase zavolat.“

Edita zakroutila pohoršeně hlavou.
„Jestli chceš, vezmu tě s sebou. Můžeš se k nám přidat.“
„Díky, ale tohle raději vynechám.“
„Jak myslíš. A kdy tobě se naposledy poštěstilo? Myslím s chlapem.“
„Nikdy.“
„Jak to myslíš?“
„Normálně. Prostě nikdy. Žádnej z těch, co jsem měla, mě neudělal. Maximálně tak rukou. A tou si to můžu udělat sama a líp.“
„Aha, tak teď je mi to všechno jasný. A co šidítka?“
„Jo, s těma to jde normálně.“
„Takže jsi měla jen smůlu na nekňuby.“
„Asi.“
„Ale ten tvůj Karel by mohl bejt zkušenej, je starší, určitě bude umět holku správně potěšit… a ještě když se mu bude nabízet takový mladý masíčko, jako seš ty… to by bylo, aby nezabral. A děláš mu kafe nebo čaj? Nebo mu nosíš aspoň nějakou vodu?“
„Nech toho. Občas. Proč?“
„No, že bys mu tam mohla něco přidat, něco na povzbuzení…“
„Kam ty na to chodíš?“ řekla Edita, ale nedalo jí to, aby o tom alespoň nezapřemýšlela.
„To víš, vlastní zkušenosti.“

Oba rozhovory ještě nějakou dobu plynuly a u obou se toho docela dost vypilo.

V pondělí ráno, když přišel Karel do práce, Edita už seděla za svým stolem a rovnala a připravovala nějaké papíry.
Naklonil se nad její stůl, aby se domluvili na dnešním programu.
Její naditý odhalený dekolt byl k nepřehlédnutí. Však se také Karel, na chvíli delší než bylo slušné, v oněch místech zastavil pohledem. Edita to samozřejmě přešla s úsměvem a svá ňadra ještě o kousek víc vystrčila.

Karel zapadl do své kanceláře. Usadil se v kancelářském křesle, zapnul počítač a přemýšlel. Přemýšlel o Editě a o tom, co mu řekl Honza.
„Edito, mohla byste mi donést kávu, prosím.“
„Jistě pane řediteli, jsem tam hned.“
„A vezměte si tužku a papír, musíme naplánovat tu zítřejší schůzku.“
Karel se mezitím přesunul na pohovku, která byla součástí kanceláře, stejně jako dvě křesla a konferenční stolek.

Zanedlouho se ozvalo zaklepání na dveře a Edita vstoupila do místnosti. Odložila kávu na konferenční stolek.
„Posaďte se,“ vybídl ji Karel.
Usadila se do křesla naproti Karlovi. Laškovně si přehodila nožku přes nožku a při tom pohybu mu ukázala svá černá krajková tanga. Musel se hodně přemáhat a soustředit na to, co potřeboval probrat. Editě neušlo, jak to na něj zapůsobilo.

Tak přeci jen není až tak imunní, pomyslela si.
„Co jste to chtěl probrat?“ zeptala se.
„Musíme naplánovat tu zítřejší schůzku s naším obchodním partnerem.“
„Jistě, mám to v diáři. Co přesně mám zařídit?“
„Připravte ty papíry, jak jsme o tom mluvili. Myslím ty návrhy smluv.“
„Samozřejmě, už na tom pracuji.“
„Zařiďte nějaké menší občerstvení na dopoledne.“
„A co byste si představoval?“
„Nic moc velkého. Pár kousků ovoce, něco sladkého, kávu, čaj. Stejně půjdeme na oběd. Zamluvila jste ten stůl v restauraci.“
„Jistě. Omlouvám se, nějak mi dopsala propiska.“
„Aha. Tak si půjčte támhle na stole.“

Edita se zvedla, ušla pár kroků a natáhla se přes stůl pro propisku. Schválně se natahovala přes roh stolu, aby to měla co nejdál. Téměř tak ležela na stole.
Jak se snažila vyrovnávat, vyhrnula se jí sukně a až těsně pod zadek. Karlovu zkoumavému pohledu nezůstalo nic skryto. Když konečně uchopila pero, narovnala se.
„Promiňte,“ řekla stydlivým hlasem a urovnávala si sukni.
Karel jen polkl a snažil se ovládnout své vzrušení. Edita se usadila zpět. Předklonila se a sebrala ze stolu desky s poznámkami, aby mohla pokračovat v zapisování.
Karel využil nabízeného výhledu a kochal se přírodními krásami, které mu nabídla. Ona na oplátku pohledem zkontrolovala nemalou bouli na jeho kalhotách.

„Kde jsme to skončili,“ snažil se Karel navázat na předchozí činnost, „jo, už vím. U restaurace. Počítáte doufám s tím, že mě doprovodíte.“
„Já? Myslela jsem…“
„Co? Že půjdu sám? To se nehodí. Obzvlášť ne do takového podniku. Nebude v tom doufám problém, že ne?“
„Ne, jistěže ne. Moc ráda vás tam doprovodím.“
„To jsem rád. Abych nezapomněl, ještě odpoledne dojdete koupit tři luxusní psací sady. Jednu pro vás, jednu pro mě a třetí necháte tady na konferenčním stolku, aby byla po ruce. Přeci tady nebudeme jako socky tahat nějaké cizí reklamní propisky na jedno použití. Případně, jestli potřebujete ještě něco jiného, tak mi to sepište a určitě to nebude problém.“

Kdybys tak věděl, co bych teď potřebovala, táhlo jí hlavou, spíš než pero, tak pořádné péro.

„Ještě to promyslím, ale myslím, že z kancelářských potřeb asi nic.“„Dobře, děkuji. To bude asi vše.“

Uf, ještě chvíli se mi tady bude takhle předvádět a už to nevydržím, pomyslel si.

„Dobře, tak já jdu vedle. Kdybyste něco ještě potřeboval, cokoli, tak dejte vědět.“

Cokoli? Že by stačilo jen říct. Ale jak? To jí mám říct, mohla byste se prosím svléknout? Nebo snad nemohla byste mi ho vykouřit? Nebo snad něco otřepaného ve stylu spadla mi tužka, mohla byste ji zvednout?

Než stačil Karel jakkoli zareagovat, Edita už za sebou zavírala dveře a skoro to vypadalo, jako by na něj ještě mrkla. Sotva zmizela, zvedl se a zamířil na toaletu.
Vytáhl ocas z kalhot a s myšlenkami na Editu si ho začal honit. Představoval si, jak v dlaních svírá její prsa, jak žužlá její bradavky. Myslel na její pičku. Těsná horká mokrá dírka ho svírala. Viděl před sebou trojúhelníček chloupků zdobící její Venušin pahorek.
Ruka lítala sem a tam jako divá. Její zadek, jak byla ohnutá přes stůl, v myšlenkách jí vyhrnul sukni, jako zvíře roztrhl kalhotky a neurvale do ní nacpal svou kládu, pevně u toho svíral její půlky… Hlasitě hekal a funěl při onanii.

Edita vešla do kanceláře.
„Pane řediteli?“ zavolala, ale odpověď nepřišla.
Zaslechla podivný šramot vycházející zpoza dveří na toaletu. Opatrně zaklepala.
„Jste v pořádku? Nepotřebujete pomoct?“
Karel ji zaslechl, ale nebyl schopní nic udělat. Už byl za bodem, odkud není návratu.
„Ha…aaahhh… jooo…“ vyhekl.
Edita za dveřmi poslouchala hlasité funění a oddechování. Ve vší slušnosti se vytratila zpět na své místo.

Proč neřekl mě? Já bych mu ráda pomohla.

Při té myšlence si musela zajet pod sukni a alespoň pohladit nadrženou buchtičku.

Tak ráda. Jak mu to mám jinak říct? Víc naznačit nemůžu, nebo snad jo? To se mám před ní svléknout? Jak vypadá asi jeho ocas, ta boule na kalhotách byla pěkně velká. Kdo to má vydržet?

Zaslechla klapnutí dveří. Její ruka se okamžitě vrátila zpět na stůl. Prsty se leskly kapkami rosy.
Co teď, pomyslela si.
Než stihla něco vymyslet, nebo alespoň najít kapesník, tak se otevřely dveře.
„Potřebovala jste něco? Musel jsem si odskočit.“
„Ne, jen jsem se chtěla zeptat, jak je na tom bar? Jestli náhodou není potřeba koupit nějakou láhev.“
Oba byli při tom rudí až za ušima. Karel se snažil odvrátit zrak od jejího poprsí.
„Aha. Tak se pojďte podívat. Já teď vůbec nevím.“
Zvedla se a urovnala si sukni. Při pohledu na její počínání si všiml vlhkých lesknoucích se prstů. A když kolem něj procházela otevřenými dveřmi, ucítil i vůni vzrušeného dámského lůna.

Zamířila k baru, otevřela ho a dala se do kontroly lahví, v hlubokém předklonu. Karel se usadil do křesla a pozoroval ji. Sukně se jí opět vyhrnula. Odhalila její vlhkou štěrbinku, do které se zařezávala látka kalhotek.
„Vypadá to, že tady je toho dost. Snad jen ten dvacetiletý rum dochází. Mám ho odpoledne koupit?“
„Děkuju, jste opravdu zlatá. Nevím, co bych bez vás dělal. Nějak jsem na to vůbec nepomyslel.“
„To je v pořádku. Od toho mě máte.“
Zbytek dne se sobě vyhýbali, jak to jen šlo. Karel byl zalezlý ve své kanceláři a Edita se také držela svého místa.

Další den ráno Karel přišel do práce nezvykle brzy. Věděl, že Edita nedorazí ještě nejméně hodinu. Zastavil se u jejího stolu a zadíval se na židli.

Kéž bych se tak mohl stát tou židlí, zatoužil, tak těsný kontakt s její prdelkou a tak blízko vzrušené kundičce.

Popošel blíž a při vzpomínce na včerejší den se dotkl sedáku židle. Zvedl ruku před obličej a přičichl si k prstům. Ucítil tu stejnou vůni jako včera, když ho míjela ve dveřích.

Sakra, teď se nemůžu rozptylovat.

Zasedl k počítači ve své kanceláři a začal se chystat na důležitou schůzku. Čas ubíhal. Zaklepání na dveře a vstoupila Edita. Halenku a sukni vyměnila za společenský kostýmek, který naprosto perfektně podtrhoval její přednosti. Své dlouhé nohy navlékla do vzorovaných punčoch a obula si páskové botičky na vysokém podpatku. Dlouhé nohy byly ještě delší.
„Pane řediteli, už jsou tady.“
„A… a… ano, děkuji. Přiveďte je dál.“

Po nezbytném úvodu, který vyžadovaly konvence, jako je potřásání rukou, pozdravy a výměna společenských frází, se všichni rozesadili kolem konferenčního stolku. Procházeli smlouvy a uzobávali občerstvení. Trvalo to přes hodinu a Karel celou dobu pokukoval po Editě a ona mu pohledy vracela. Smlouva byla nakonec podepsána a na oslavu se vydali na oběd.

Karlovi obchodní partneři byli velmi spokojeni s výběrem restaurace. Jedlo se a pilo s velkým nasazením. Trvalo to téměř tři hodiny. Nakonec se všichni spokojeně rozešli, Edita a Karel zamířili zpět do kanceláře.
Karel si sundal sako a usadil se v křesle za pracovním stolem.
„Nepotřebujete něco?“ zeptala se Edita, když viděla, jak nemotorně a unaveně si sundává kravatu.
„Děkuju, snad jen trochu odpočinku a uvolnění. Mám toho za dnešek nějak dost.“
Edita došla k němu, opřela se zadečkem o stůl, předklonila se a pomáhala Karlovi s kravatou.
„A jaké uvolnění by to mělo být?“ zašeptala tiše.
Karel se střídavě díval do jejích očí a střídavě do výstřihu.
„Líbí se vám, co vidíte?“

Karel přikývl na znamení souhlasu. Osmělil se a dlaněmi vyhrnul její kostýmek o kousek výš. Edita se nijak nebránila, spíš naopak. Stoupl si, rukama zajel pod šaty, chytil ji za zadek a vysadil na stůl. Dychtivě se přisál k nabízeným ústům. Ani jednomu z nich to nestačilo.
Karel si přitáhl židli blíž ke stolu a sedl si na ni. Uchopil Editina stehna a roztáhl je. Odhrnul látku kalhotek a přisál se k orosenému otvůrku. Laskal hrášek a jazýčkem se dobýval dovnitř.
Edita si tlačila jeho hlavu hlouběji do klína a hlasitě u toho vzdychala rozkoší, rozkoší, kterou už dlouho nezažila. Prožívala jeden vrchol za druhým.
Karel se postavil a rozepnul si kalhoty. Jeho úd spatřil světlo světa. Nasadil nalitý žalud k lačnému otvůrku a začal se cpát dovnitř. Edita cítila, jak ji dole cosi roztahuje. Pohlédla mezi rozvášněná těla a spatřila tlustý žilnatý ocas.
Karel přitlačil a pronikl několik centimetrů dovnitř.
„Ooohh… bože…,“ vyhekla Edita, „ten se snad do mě ani nevejde.“

On na to nedbal a dral se dál. Těsné sevření bylo pro něj neskutečně dráždivé. Pomalu protahoval pičku své asistentky.
Edita zažívala nové pocity, směsici bolesti, naprostého vyplnění a rozkoše, kterou do teď zažívala jen sama. Položila se na stůl, zapřela se rukama a široce roztáhla nohy. Vychutnávala si tak ještě hlubší průnik. Karel měl tak možnost prohlédnout si co má Edita na sobě. Punčochy, podvazky a krajkové kalhotky. Pohled na kundičku, v níž mizel jeho ocas, ho vzrušil na nejvyšší míru. Hlasitě hekal.
„Už budu…“
„Ještě ne…“
„Berete… něco… ooohhh…? Můžu… uuuhhh… do ooohh vááás…“
„Ne… to ne… ale příště klidně…“

Cítila, jak se jeho ocas ještě zvětšuje. Rychle se vysmekla a přiměla ho usednout zpět do křesla. Klekla si mezi jeho nohy. Konečně si mohla zblízka prohlédnout nástroj rozkoše. Nemohla uvěřit, že se do ní vešel, nepodařilo se jí ho jednou rukou ani obejmout. Pokusila se vzít ho do pusy. Byla ráda, že se jí to povedlo alespoň s jeho špičkou.
Honila ho a olizoval, v dlani si pohrávala s koulemi.
„Aahhh… jste božská aahh… už budu…“
Znovu se přisála k žaludu a jazykem zkoumala dírku.
„Ooohhh…“
Naposledy vyhekl a z jeho hadice se začal řinout proud bílé tekutiny, který hasil touhu. Brzy jí to teklo i po bradě a několik kapek skončilo i ve výstřihu.

Oba oddechovali a sbíraly síly. Edita ve stoje, Karel vsedě.
„Já… já…“ koktal Karel a nepřestával zírat ne její kundičku.
„Copak?“ odpověděla naprosto sebejistě a uspokojeně Edita a usadila se mu na klíně.
„Říkala jste příště?“ ujišťoval se Karel s pohledem upřený na její poprsí.
„Ano říkala,“ potvrdila se šťastným úsměvem a dodala „přece se o tohle nepřipravím.“
Aby nebylo pochyb, co myslí, rukou hladila ochabujícího utahováka.
„Tak to si aspoň budu moct pořádně prohlédnout ty vaše poklady.“
„Myslíte tyhle?“

Sáhla dozadu, rozepla zip a uvolněný kostýmek odhalil její pevná bujná ňadra. Karel jen zalapal po dechu nad tou nádherou. V koulích ucítil pnutí vzrušení a ocas se mu opětovně začal nalévat krví.
Edita to s potěšením zaregistrovala.
„Nedoufala jsem, že to příště bude takhle brzy.“
Karel to nijak nekomentoval, jen se usmál.
„Nepřesuneme se raději na pohovku?“ navrhla Edita.

To už se ale Karel zvedal a se svou asistentkou v náručí mířil navrhnutým směrem.

4.8 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
17 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Mooc hezký. Žádná rychlovka „jdem na to,“ ale pozvolné osmělování se. Nevím jak to opravdu funguje, ale tohle mi připadá reálné.

bert9k

Prostě paráda.

Bob Romil

Trubte fanfáru, Trysky se vrátil 🙂 A je v plné síle. Parádní rozepsaný příběh s myšlenkami aktérů a supr sexretářka.

Denis86

Tak tohle teda jiný level .
Jeden z mích oblibených autorů konečně napsal povídku která fantastická .

Huhu

Taky chválím, je to perfektně napsané. Bude pokračování?

Reniem

Opravdu moc pekna a vzrušující povídka!Tohle se ti povedlo!:)

Delet

Pěkné, jen tak dále 🙂

Martin

Vedoucí a asistentka , oblíbené to téma . Parádní je ten postupný rozvoj vztahu . Snad k tomu přispělo i posezení s kamarády v restauraci . Jinak vlastní sblížení na závěr po obchodní schůzce je parádní .

Martin

To je na tom vlastně to zvláštní . Ale krásné .

17
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x