Automechanik

Každý řidič, který se ocitl v autoservisu za malou českou vískou, kroutil hlavou nad tím, že majitelem je žena. Pánové tvorstva se posmívali a uznávali jen svůj názor, kde je snad i přírodou dáno, že žena má stát u plotny. I když do jednoho odjížděli spokojeni, protože ceny byly rozumné a práce odvedena v té největší kvalitě, přeci jen si večer u pivka neodpustili pár zesměšňujících poznámek.

Nová posila opravářského týmu, automechanik Jáchym, se dověděl o volném místě z doslechu. Připomínky hospodských povalečů házel za hlavu, pohlaví šéfa mu bylo taky jedno a s láskou ke všemu, co se dalo spojit se silnicí, se do nové práce těšil.
Nástup k prvnímu datu v měsíci mu zpříjemnila právě paní šéfová, která jej vítala s otevřenou náručí. Sálala z ní lidskost, velká energie a vypadala jako věčný smíšek. Prdelatá blondýnka s polovinou století na hrbu, jej prováděla dílnou.  Seznámila jej se zbytkem mladíků, kteří tvořili její tým a s přívětivým úsměvem ho zavedla zpátky do proskleného kancílu, odkud hlídala morálku a pohyb na pracovišti. Byla jako vítr. Živá, hlučná, rozesmátá koketa, která si udržela jak vůdčí, tak i lidskou stránku. Zaměstnanci ji proto měli velmi rádi. I přes výstřelky, kdy jim s jekotem šlapala vyloženě po krku a dožadovala se nelidských výkonů, ji mladíci zbožňovali.

„Takže se jděte převléci, oni kluci vám řeknou určitě zbytek,“ zakládala podepsané papíry do šanonu a ojela si při tom jazykem zuby od rtěnky.
„Tudy?“ usmál se spokojený nováček a ukazoval ke kovovému schodišti prosklenou stěnou.
„Jde to snad i jinudy?“ sešvihla ho krátkou větou blonďavá samice, když si zrovna znovu obtahovala rudé rty.
S neutrálním úsměvem se Jáchym vytratil z kanceláře a vkročil do dílny, kde nasál vůni benzínu, gumy, prachu a motorového oleje. Spokojeně se převlékl do mundůru a rychle spěchal mezi mužstvo, aby se dostal rychle k nějaké, pro něj voňavé práci.
„ Tak jak se ti zamlouvá?“ zeptal se šeptem pihovatý umouněnec, když si s Jáchymem podával ruku od šmíru k seznámení.
Hodil hlavou směrem ke kanceláři, aby ujasnil svoji otázku a dychtivě čekal na odpověď.
„No, vypadá fajn, ne? Nepřišlo mi, že by si na něco hrála,“ koukl ke skleněné kukani a rychle stočil hlavu zase k zaparkovanému autu, protože šéfová stála přímo u okna a sledovala pravděpodobně jeho začlenění.
„Hej, pojď za mnou. Tady si toho moc neřeknem,“ ukázal zrzavec na montážní jámu, která dál už zafungovala jako bezpečná skrýš.

Seznámil nováčka s chodem v servisu a nenápadně nastínil situaci, která nastává párkrát do týdne. Vykládal o volném manželství, ve kterém paní vedoucí setrvává už jen kvůli rodině a majetku. Popisoval zvláštní rodinné pravidlo, kdy manžel blonďaté šéfové má pod palcem mladé prodavačky v konzumu, které si s radostí obšukává stejně, jako jeho manželka tuhle partu v servisu.
„Cože????“ vyvalil oči Jáchym.
„No počítej s tím. Každej si tu tímhle prošel. Ale můžu ti říct, že je výborná. Tak až k tomu dojde, hlavně se nebraň! A taky pamatuj na to, že zůstávaj jen ti nejlepší,“ poučoval Jáchu zrzoun a slintal k oknu, kde se kozila šéfová, s telefonem u ucha.
Jáchym nestačil zírat. Jen mlčky se snažil soustředit na zadanou práci a začínal se bát. Svého selhání, nějakého trapasu, posměchu, i té ďáblice nahoře. Pustil se do práce s vervou, protože si myslel, že tímto odvede pozornost od svého poklopce. Potají sledoval spolupracovníky, jejich ruce a pohyby při práci. Představoval si je, jak jeden po druhém obšťastňují tuhle rozvernou koketu a mají z toho slušný vedlejší příjem. Snažil se vžít do druhých týpků, sledoval kdo má, či nemá snubák a při tom usilovně pracoval.

S koncem první šichty si oddechl. Dopřál si pořádnou sprchu, vyvoněl svůj zevnějšek a s rychlým rozloučením odpádil domů. Cestou mu v hlavě běželo spousta myšlenek. Servis střídala samoobsluha a nešlo jinak, než se tam alespoň podívat.
Zaparkoval káru před Jednotou, vystoupil a vpadl do malých potravin, kde dávaly lišky dobrou noc. Rozhlédl si prodejničku a hledal něco, na co by dostal chuť. Rozhodoval se mezi chlapskou večeří nebo tradičním odbytím, když uslyšel dvě mladá kuřátka ve stejnokroji. Zaposlouchal se do snůšky výčitek, urážek a v duchu se bavil nad ženskou slovní přestřelkou. Vlna dívčího fňukání a lží o nutné potřebě nárazových prémií, ho pobavila asi ze všeho nejvíc.

„Jano, nedělej tady scény a nech ji jít!“ houkl na jednu z nich postarší knírkáč za závěsem a doslova si vybranou oběť vtáhl za sebou, pravděpodobně do skladu.
Jáchym přistoupil k pultu, kde si vyžádal chlazené hotovky, zaplatil u nakrknuté, zamračené dívčiny a utekl dřív, než mohl něco zaslechnout. Doma, po spokojené večeři, promýšlel všechna pro a proti a řešil dilema, zda má být rád, nebo chodit do práce se strachem. Připadal si ještě mladý na takovýto zážitek a svoji blonďatou vedoucí si vybavoval tak urputně, až si nad představou reálu s ní vyhonil brko.

K ránu přivítal den s úsměvem. Asi poprvé v životě nezanadával na budík, vyskočil jako rybka a v pár minutách si to už drandil do nové práce.
„Zdravím, pánové,“ hvízdl už od vrat a zajel si až za halu, aby v klidu zaparkoval.
„No to jsem ráda, že vás vidím. A koukám, že hezky z vesela, tak to má být,“ zarazila ho šéfinda, která si ještě pokuřovala v autě.
„No jak jinak. Krásné ráno, přeju,“ věnoval další z čilých úsměvů Jáchym a odpádil do dílny, kde se z hluboka vydýchal.
Už zase se dostal do stresu a opět hlídal každý krok, pohyb, hlas i zvuk telefonu. Celou směnu byl jako na jehlách a čekal, odkud příjde ona nymfomanská samice, vyžádat si kus potřebného nástroje. Už si pomalu říkal, že si z něho asi kolegáčci udělali legraci a že jim skočil na špek. Právě utahoval poslední šroub, když na okraji montážní jámy zahlédl štíhlé kotníky usazené v sexy lodičkách.

Vylezl po schůdkách a s opoceným čelem se křečovitě usmál do tváře blond ďáblice. Maskoval nervozitu a téměř šeptem meldoval, že oprava je hotová.
„A doufám, že dovedete ručit za svoji práci. Nějaké reklamace  si nemůžeme dovolit.“
Když horlivě kýval hlavou, šéfová tak trochu pochybovačně řekla:
„Víte co? Tak to zkusíme projet!“ rozhodla o dalších chvílích, protože přišla s jasnou myšlenkou na čuráčí zápisné.
Rozhodila deku na řidičovo sedadlo, sama usedla na místo spolujezdce a pobaveně sledovala nervózního Jáchyma, který  rozpačitě sundal klíče od auta ze skoby na dřevěné desce. Při tom dělal, že nevidí významné pohledy kolegáčů a jejich povzbudivé úsměvy.

K autu se vracel jako by šel na popravu. Ploužil se pomalými kroky k opravené káře, mlčky usedl za volant a rozbrebtanými prsty zasunul klíč do zapalování.
Zbrkle startoval motor, který jinak šlapal jako hodinky. Po chvíli zápasení auto naskočilo a mohli konečně vyjet. Nastalo hrobové ticho, ve kterém si šéfinda zákeřně užívala mladíkovi nervozity a až po chvíli, kdy se jí ho zželelo, mu zavelela k odjezdu. Určila směr jízdy, pochválila tichý chod motoru a jediné na co si stěžovala, byla nezabudovaná klimatizace, bez které by ona nedokázala žít, jak Jáchymovi sdělila.

Přehazovala nožku přes nožku, občas dala vykouknout kolínku z nedopnutých bílých šatů a větrala si spocený dekolt. Rozhazovala rukama vlevo i vpravo, až mladíka navedla na cestičku k prostorné louce a tam nařídila zastavit.
Jáchym nasucho polknul, protože mu náhle vyprahlo v puse. Jen seděl, držel se křečovitě volantu a čekal co bude následovat.
„Říkali ti kluci?“ odkopala své tajemno šéfová a zadívala se na jeho profil, už notně nadržená.
„A-ano,“ dostal ze sebe souhlas Jácha a spustil dlaně vysíleně na kolena.
„Tak šup,šup, ať nemáš v práci prostoje,“ vyprsila si výstřih jako by o nic absolutně nešlo.
„Já to asi nebudu umět, tohle. Nezlobte se, ale mě to takhle asi nepůjde…“ dodal si odvahy k odmítnutí Jáchym.
Uvnitř auta zhoustlo napětí. Poučený kolegáčky byl, ale nikdo z nich mu neporadil, jak by se mohl z této šlamastiky vykroutit.  Nikoho z party ani nenapadlo, že by Jáchym mohl být tak zpozdilý aby tuto přepychovou ramlici odmítl a tak myšlenku na nešukacího poseru předem pohřbili.

Jáchym čekal cokoli krom toho, co následovalo. Rázná blondýna se převtělila do rozzuřeného býka, kterému jde jedovatá pára z nozder. Nesnesla jakékoli odmítnutí už od dob záletnického manžela a tím padem si udržovala image neodolatelné kočičí ženy. Teď seděla vedle čerstvého masíčka a poslouchala kňučení o tom, jak neumí zasunout jen tak na písknutí.
„No prostě to neexistuje! Dělej!“ ukončila delší proslov plný slovních kopanců do mužského ega.
Rozepínala si propínací šaty, vytáhla bujná prsa z podprsenky a už táhla šukálistu z auta na čerstvý vzduch. Jáchym se nechal. Podvolil se její energii a nechal sebou cloumat jako s loutkou. Stál v prachu cestičky, kalhoty spadené u kotníků a sledoval hbité a zkušené pohyby zralé ženy, která stahovala kalhotky, aby mohla v zápětí nabídnout žiletkou upravenou kundici.

Vedrala se nemrcouchovi mezi stehna, chopila se měkkého ohonu a rozkouřila ho do polotuhého stavu. Jen co se ožužlaný ocasník probral z bezvědomí, rozhonila ho za pomoci plivanců a škrtání o bradavky. V tvrdosti, kdy naběhlý žalud mohl s přehledem i sklo řezat, ho ještě na chvíli zajala mezi stále ještě pevná prsa a masírovala ho, dokud se Jáchym úplně neodevzdal.

„Vůbec se nežinýruj! Ser na špínu a moje šaty a prostě mě tu omrdej!“ vulgárně zasyčela zmalovanými rty do jeho obličeje a natočila se čelem ke kapotě.
Jáchym lapal po dechu, sledoval svoje tvrdé kopí a nastavenou prdel. Projížděl pohledem po oblečených zádech, díval se na ruce plné šmíru a běloskvoucí plátno letních šatek. Blížil se na dotek k oblým vyšpulených bokům, ale velící blondýna rozhodla opět po svém.
Chňapla po špinavých rukách a sama si jednu z nich přitiskla na prdel a druhou na visící cecek. Jáchym promnul čistou a voňavou kůži, natiskl se špinavým mundůrem k šéfové a popleskal vepředu na kundí vrátka. Blondýna se držela kapoty, sledovala chtivé špinavé ruce a horlivě dýchala při tanci svých boků.

„Chceš to, že jo…?“ troufl si hrát na tvrďáka Jáchym.
„Komu tykáš?“ vrazila drzounovi  facku šéfinda, ale při tom se mu půlkami dál otírala o trčícího lofasa.
Překvapený nováček se na zlomek vteřiny zarazil, chytil se za tvář, ale hned na to se do rozdělané práce opřel s ještě větším důrazem. Další atak zesílil a přišpendlil si samici k plechové karoserii. Dlaněmi černými od šmíru se chytil vyčesané hřívy a na jeden zátah zarazil kůl do čekanky.

„Tak koukej držet, ti říkám!“ sykl na důkaz výhry blondýně do ucha a tvrději ji přimrdal k autu.
„Co si to dovoluješ, kurva?“ prskla směrem k nebi držená ďáblice.
„Drž hubu!“ zacpal ji druhou dlaní pusu a znovu přišukal s tempem šicího stroje.
Šéfová mumlala, škrábala, roztírala černý šmír po svém odhaleném těle a protestovala ze všech sil. Jáchym se nenechal přeprat vzteklou velitelkou a dál si užíval v rozježděné pizdici doslova vší silou.

„Co je? Chceš něco říct? Nelíbí se ti něco?“ chytil ji pod krkem a vzteky si skoro pálil ocas o rozdmýchané horko ve své direktorce.
Blondýna se ho chytla za silné předloktí, uvolňovala se k čerstvému vzduchu a začala konečně beze slova přirážela v rytmu, které dál už určoval jen rozjetý nováček. Cítila se jako v ráji a samotný Jáchym sám sebe nepoznával.
Nikdy před tím si k žádné ženské větší sílu nedovolil, ale tahle provokatérka ho dokázala natolik vyprudit, že se do ní pustil se vší vervou. Škubal jí s účesem, pleskal koulema o její mezinoží a nedal ji ani vteřinu náskok. Hnal se za svým a jen v hekotu upozorňoval, že pokud se neudělá teď, už nebude příležitost.

„Máš poslední chvilku, protože Já už budu stříkat!“ zkusil naposled zašéfovat a promáčkl nadržené cecky paní vedoucí.
„Jo! Jo! Počkej, chvilku, dej mi ještě chvilku! Jo!“ skuhrala v taktu zápichů a snažila se o finální slast v kundě.
V posledních okamžicích, kdy Jáchym už stál na špičkách, si vrazila prsty mezi roztažené pysky a dohonila v rychlosti orgasmus mezi střikem a tarzanským řevem. Bušila pěstí do kapoty, cenila zuby a držela si kundu, která se třepala úžasem.
„Tak tohle ti nedaruju!“ řekla sice výhružně Jáchymovi, ale z celého jejího počínání byla spíš znát pochvala jeho výkonu. Spokojeně si zapínala ušpiněné tělo do ještě špinavějších šatů.
„Ale darujete,“ hlesl k ní už zase oblečený mladík a startoval žihadlo k návratu do práce.

Cestou zpátky už nepadlo ani slovo. Dojel až k dílně, kde paní vedoucí ohleduplně vyložil za halou. Nechal jí tak možnost  nenápadného přemístění do kanclu. Moc to však nepomohlo. Škodolibí zaměstnaci byli náhle všudypřítomní a nebylo snad jediného, který by si  odepřel to potěšení zkontrolovat, jak moc zašpiněná se jejich velitelka vrátila ze zkušební jízdy tentokrát.

5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x