Dešťová víla 03

Po bouřlivém rozchodu jsem si užíval vztah se Zdeňkou. Konečně jsem se nemusel doprošovat o sex. Stačilo jen trochu naznačit a byla svolná k akci téměř kdykoli a kdekoli. Tedy zatím se mi nestalo, aby mě odmítla.

Tenkrát jsme spolu byli na nákupu. Procházeli jsme obchoďákem a dělali nákup na víkend. Už jsem se docela těšil, mělo to být vlastně poprvé, co jsem měl strávit víkend u ní. Prozatím to byl vždy jen večer nebo odpoledne u mě, případně u ní, nebo někde venku.
Košík se nám pěkně plnil potravinami i něčím dobrým k pití. U několika věcí jsem ani nezaregistroval, kdy je dala do košíku. Mezitím jsme došli do sekce s oblečením. Zvědavě jsem se rozhlížel po vystaveném zboží. Po několika zvlášť povedených kouscích jsem koukal nejspíš až moc. U jedné z panen jsem se na chvíli zastavil.

„Copak? Tobě se to nějak líbí,“ konstatovala Zdeňka.
„Líbí. Vždyť je to pěkné,“ odpověděl jsem jí.
„Pěkné to je,“ souhlasila, „jen nevím, jestli by to bylo pěkné i na mě.“
„Mě se líbíš ve všem,“ snažil jsem se jí povzbudit.
„Tak se pojď podívat, třeba něco najdeme,“ prohlásila a zamířila rovnou mezi spodní prádlo.
Nechal jsem košík košíkem, stejně bych se s ním mezi regály jen motal, a ochotně jsem ji následoval. Probírali jsme se regály a hledali nějaké slušivé kousky. Mé první pokusy šly trochu mimo. Jen, co jsem je Zdeňce ukázal, byly zamítnuty, neodhadl jsem správnou velikost. Poučený jsem se vydal znovu na lov. Objevil jsem pěknou tmavě modrou jako by saténovou soupravičku, klasickou vyztuženou podprsenku doplňovaly kalhotky vpředu téměř průhledné, jen taková síťka, vzadu jako by sešněrované stužkou.

„Cos to objevil?“ vyzvídala Zdeňka.
„Tohle,“ odpověděl jsem a ukázal jí soupravu, „a co máš ty?“
„Tak mi to dej, já to půjdu zkusit,“ řekla a vytrhla mi soupravu z ruky.
Než jsem se nadál, zmizela v kabince. Šel jsem pomalu za ní. Ani jsem nezvládl ke kabince dojít, když vystrčila hlavu zpoza závěsu, rozhlédla se a zavolala na mě:
„Kde jsi? To nechceš vidět, co jsi vybral?“
„To víš, že chci. Jen jsem netušil, že budeš taková rychlá,“ odpověděl jsem jí a přidal do kroku.
Její hlava zmizela zpět za závěs.
„To jsem já,“ upozornil jsem ji tiše a strčil hlavu dovnitř.
Podprsenka jí seděla perfektně, jen ty kalhotky vypadaly zvláštně. Ale bylo to tím, že pod nimi ještě měla svoje.
„Tak co? Jak se ti to líbí?“ řekla a nakrucovala se přede mnou.
Nevěděl jsem, kam dřív koukat. Jestli na ní, nebo do zrcadla. Nakonec jsem jí přeci jen odpověděl:
„Moc pěkné, až na ty dvoje kalhotky.“
„Přece je nebudu zkoušet jen tak. To nejde. Tak si ty moje odmysli, stejně jsou tak maličké, že je skoro nevidíš.“
„To je pravda.“
„Tak teď zalez, ještě pro tebe mám jedno překvapení.“

Neodporoval jsem a bez řečí poslechl. Šel jsem se ještě porozhlédnout po dalších věcech. Ani jsem nestihl nic vybrat, ani si nic prohlédnout a už na mě Zdeňka z kabinky mávala. Změnil jsem směr své obchůzky a zamířil k ní. Opatrně jsem nakoukl dovnitř. Chvíli jsem jen neslušně zíral, co to má na sobě. Krajková košilka a k tomu krajkové kalhotky s nohavičkou toho moc neskrývaly. Jak se otáčela, všiml jsem si vzadu pokroucené nohavičky.
„Otoč se, tady to máš shrnuté,“ řekl jsem jí.
Natáhl jsem ruku dovnitř a snažil se jí to urovnat. Nemohl jsem si nevšimnout, že tohle už vzala naostro. Srovnal jsem jí nohavičku, pohladil a poplácal ji po zadečku.
„Tohle asi budeme muset koupit,“ poznamenal jsem.
„To se ti to tak líbí?“
„To taky, ale pochybuju, že to s tou skvrnou budeš moct znovu vrátit do regálu.“
Sklonila hlavu, podívala se dolů a sáhla si rukou klína.
„Hmm, to máš pravdu. Tohle už asi vrátit nepůjde. A co, vždyť je to pěkné a mě to moc sluší, že jo.“
Zatočila se kolem dokola. Ochotně jsem přisvědčil, stejně to byla pravda.

„A co ta první souprava?“ zeptal jsem se.
„Já nevím. Jestli ti to nevadí, tak asi ne.“
„Nevadí. To, máš teď na sobě, je stejně lepší. A navíc to klidně můžeme vzít příště.“
„To máš pravdu,“ souhlasila a dala mi pusu.
„Tak to tam vrať,“ řekla a vrazila mi to do ruky.
Sice jsem měl trochu problém, rozchodit to představení, ale nakonec jsem to tam odnesl.

Zdenčina hlava vykoukla z kabinky:
„Mohl bys mi ještě s něčím pomoct?“
„Jasně. Co potřebuješ?“
„Nějak to nemůžu zapnout.“
„V pohodě, hned jsem u tebe.“
„Už jsem tady,“ řekl jsem, když jsem stál za závěsem kabinky.
„To je dobře, ale asi budeš muset dovnitř.“
„To myslíš vážně?“
„Jo, přece bys nechtěl roztáhnout ten závěs a ukazovat mě celýmu krámu.“
Jen jsem si představil, v čem tam asi stojí.
„To vypadá, že o tom vážně přemýšlíš…“
„To ne. Promiň, jen jsem se zamyslel.“
„A nad čím?“
„Jen jsem si představil, co máš asi na sobě.“
„Tak už to nezdržuj a pojď se podívat.“
Jen jsem se rozhlédl, jestli mě někdo nevidí a rychle jsem zmizel za plentu. Srovnal jsem ji za sebou, aby nebylo dovnitř vidět a než jsem se otočil, už jsem vyzvídal:
„Tak co potřebuješ zapnout.“
„Tak se otoč a já ti to ukážu.“

Otočil jsem se a podíval se na ni. Jen jsem tam stál s otevřenou pusou. A místo, abych něco řekl, se o slovo hlásil můj bojovník. Na šortkách jsem měl pořádnou bouli. Měla na sobě jen takové sítěné body. Pěkně sexy. Nějak mi z toho vyschlo v krku. Polknul jsem, nadechl se a zeptal se:
„Tohle má někde nějaké zapínání?“
„Jo, má. Tady dole.“
Vzala mě za ruku a navedla si ji mezi nohy. Nahmátl jsem dva patentky a snažil se je zapnout. Vůbec se mi to nedařilo. Měla tam tak mokro, že to všechno klouzalo. A samozřejmě, že mi prsty sklouzly vždy správným směrem. Mezi rtíky její kundičky, případně na strážce její svatyně. Tiše u toho zasténala.
„Takhle… aaahhh… to asi… ooohh… nezapneš…“
„To asi ne. Nějak mi to pořád klouže.“
„A nechtěl bys tam vklouznout něčím jiným?“
Než to dořekla, začala se mi dobývat do rozkroku.
„To bych rád. Ale tady?“ trochu jsem se podivoval.
„A proč ne?“

Nečekala na odpověď, hbitě zaklekla, osvobodila stojící úd z těsného sevření a už ho laskala rty a jazýčkem. Chvíli jsem si vychutnával tu slast, ale neopomněl jsem jí připomenout, že chtěla, abych vklouzl někam jinam. Stoupla si, opřela se rukama o zeď a vyšpulila na mě svou prdelku.
„Tak prosím,“ vyzvala mě.
Špičku kopí jsem nasadil na žádostivý otvůrek a jedním plynulým pohybem si razil cestu mezi závojíčky. S uspokojením vydechla. Nedal jsem jí ani chvilku a rovnou jsem nasadil poměrně rychlé tempo. Vůbec jí to nevadilo a ochotně mi vycházela vstříc. Musel jsem jí zacpat rukou ústa, aby nevzdychala moc nahlas. Oba jsme si tu rychlovku báječně užívali.

Najednou se kousek vedle ozval dětský hlásek:
„Mami, mami… Sem?“
„Tam ne, tam je obsazeno. Musíme jít vedle.“
V tu chvíli jsme oba úlekem ztuhli a čekali, co se bude dít.
„Co teď?“ šeptal jsem Zdeňce.
„Co by,“ odpověděla mi tiše a znovu začala pohybovat boky.
Strach z prozrazení u nás zvyšoval rozkoš a tak i přesto, že naše vzrušení díky vyrušení mírně pokleslo, jsme se blížili k vrcholu. Mokrá kundička pěkně čvachtala a její zadeček pleskal o má stehna. Její sténání, přestože bylo tlumené rukou, stejně vše přehlušilo. Cítil jsem napětí ve slabinách. Věděl jsem, že se blíží okamžik, kdy do ní vypustím celou dávku. Ještě jsem trochu zvýšil tempo.
Zdeňka se prohnula v zádech a ještě víc vystrčila zadeček. Těsné sevření její prcinky bylo nádherné. Už jsem to nemohl vydržet. Poslední zásun a dílo bylo dokonáno. Proud bílé smetany vyrazil z mých koulí vstříc jejímu lůnu. Můj výstřik dohnal na vrchol i Zdeňku. Celá se třásla, až se jí kolena podlamovala. Vyklouzl jsem z ní a z kundičky se jí vyvalil potůček našich milostných šťáv, až se pod námi začala tvořit loužička.

Z kapsy jsem vylovil kapesníčky, otřel sebe i jí a oblékl se. Zdeňka ze sebe stáhla bodýčko, pověsila ho na ramínko a rychle se oblékla. Pobrali jsme věci, já vykoukl z kabinky, a když nikde nikdo nebyl, okamžitě jsme z ní zmizeli. Doběhli jsme ke košíku a vyrazili k pokladně. Až po zaplacení jsme si uvědomili, že to body zůstalo pověšené na ramínku v kabince.

Po zaplacení jsem začal skládat věci do tašek, abychom mohli vyrazit ke Zdeňce domů.
„Ještě jsem něco zapomněla,“ vyhrkla najednou Zdeňka.
„A co?“ ptal jsem se.
„Počkej tu na mě, já si tam pro to skočím. A ještě si pak odskočím.“
„V pohodě. Jen běž, já to zatím naskládám do tašek. A nechceš tu nechat ten baťůžek?“
„Ne, to je dobrý,“ odpověděla a zmizela mezi lidmi.

Čekání mě po deseti minutách přestalo bavit, tak jsem i s nákupem zamířil k trafice, abych se alespoň podíval na nějaké časopisy. Probíral jsem se různými výtisky a nějak jsem se do toho začetl.
„Nech už to porno a pojď,“ ozvalo se za mnou. Trochu jsem se lekl, ale po hlasu jsem poznal Zdeňku. Zavřel jsem časopis, vrátil ho zpátky a otočil se. Zůstal jsem na ní opět zírat s otevřenou pusou.
„Nezírej tak blbě. A když už teda musíš tak koukat, tak aspoň zavři pusu. A teď už pojď.“
Vyrazila rovnou k východu. Chvíli jsem tam ještě v šoku stál, než jsem ji následoval. Rychlým krokem jsem šel za ní a v hlavě jsem si probíral, co jsem právě viděl. Tělo sešněrované v korzetu, krátká sukýnka, vysoké podpatky a samodržící punčochy. Její oblečení dávalo tušit, že sexuální hrátky pro dnešek rozhodně neskončily.

Došli jsme na zastávku. Zdeňka lehkým krokem a celou dobu svůdně vrtěla zadečkem, já trochu s obtížemi, jelikož mi znovu trčel stožár v kalhotách.
„Koukám, že ti něco teče po stehnech. Copak to asi je?“ rýpnul jsem si, když jsme stáli na zastávce.
„Co asi,“ řekla trochu naštvaně, „A co ty? Ta boule se nedá přehlédnout.“
„A čí je to asi vina?“ popichoval jsem ji dál.
„Moje ne…,“ řekla laškovným hlasem a otočila se na mě.
Zamrkala na mě, zakroutila boky a ještě víc se přede mnou vyprsila. Opět mi vyschlo v krku a boule na kalhotách se ještě o něco zvětšila.
„Vidím, že za to opravdu nemůžu,“ řekla, pohladila tu bouli a rozesmála se.