Dešťová víla 20

Jak jsem byl naštvaný, bylo mi už všechno jedno. Uzrálo ve mně rozhodnutí užít si s Pájou bez nějakých velkých výčitek. Stejně jsem počítal s tím, že při mém štěstí bude Zdeňka v tom, takže jedna z posledních, ne-li úplně poslední, možnost užít si nezávazný sex. V duchu jsem si říkal, že mě k tomu vlastně sama dohnala, takže jaképak výčitky svědomí.

V pátek ráno jsem vzal nachystanou tašku, vyzvedl služební auto a vyrazil na cestu. Provoz byl minimální a já si tak mohl v klidu vychutnávat jízdu. Z toho kochání jsem málem přejel benzínku, kde měla čekat Pavlína. Na poslední chvíli jsem vyhodil blinkr, dupl na brzdu a stočil auto k čerpací stanici. Zajel jsem ke stojanu a nabral palivo, kdyby náhodou někdo chtěl kontrolovat knihu jízd, abych byl krytý. A nakonec si ještě odskočil.

Vracel jsem se k autu a koukám, že u něj někdo postává. Drobná ženská postava s kufrem.

„Dobrý den. Nevzal byste mě s sebou?“ pozdravila a zeptala se možná trochu víc nahlas, než bylo nutné.
„Dobrý den. Klidně, jestli máme stejnou cestu, tak to není problém.“
„Tak v tom případě si, slečno, klidně nastupte. Kousek vás svezu,“ odpověděl jsem, když řekla cílové místo, „batoh si dejte do kufru.“

Otevřel jsem zavazadlový prostor, uložil její batožinu a jako správný gentleman jí otevřel dveře. Nasedl jsem také, nastartoval a už jsme svištěli směrem k našemu vytouženému hotýlku.

Pár kilometrů za benzínkou jsme se oba trochu uvolnili.
„To stopujete takhle často?“ zeptal jsem se a hned pokračoval. „To se nebojíte, že vás bude někdo obtěžovat?“
„Mohla bych se vás zeptat stejně. Často berete stopařky? A nemáte strach z nějakého obtěžování?“

Usmál jsem se a získal tím trochu času na odpověď.

„Já se ptal první a dámy mají přednost i v odpovídání,“ poznamenal jsem, „ale abyste neřekla, tak moc často ne, to už se mi musí hodně líbit, abych nějakou stopařku svezl. A co se týká té druhé věci, tak to se nebojím. Já ani nevím, jak by mě mohla nějaká stopařka obtěžovat. A ani jsem o žádném takovém případu nikdy neslyšel.“

Podívala se na mě, svůdně zamrkala očkama a spustila:
„Aha, no vidíte, zase to mají hezký holky jednodušší než já.“
„Ale já vás vzal, takže mně se líbíte.“
„Opravdu?“
„Opravdu,“ ujistil jsem ji.
„Ale vždyť ani prsa skoro žádný nemám, jsem taková hubená a malá…“
„Vždyť jste moc hezká, sluší vám to. Ale pořád mi dlužíte odpověď.“
„No jo, já myslela, že se tomu vyhnu. Dneska jsem stopovala vlastně poprvé.“
„Takže premiéra. To znamená, že jsem první, kdo vás veze.“
„No vidíte.“
„Takže do dneška jste byla taková stopařská panna,“ pousmál jsem se, jak se u toho začervenala, „a já vás toho panenství zbavil.“
„No jo, ale jinak než před tím se necítím. To při ztrátě toho opravdového jsem alespoň něco cítila.“
„Tak s tím vám asi moc nepomůžu. A jaký to teda bylo?“
„Máte na mysli tu ztrátu panenství?“

Jen jsem přikývl.

„A nejste nějakej zvědavej?“
„A to vadí?“
„Nevadí.“
„A jaký to teda bylo?“
„Vy to neznáte?“
„Já to znám z pohledu chlapa.“
„No dobře. Takový zvláštní, trochu bolestivý, krvavý a během pár okamžiků bylo po všem.“
„Aha.“
„No jo, bylo to tenkrát na jednom fesťáku, tak si z toho moc nepamatuju, ale ten pocit ve mně zůstal. Takové to zklamání a rozčarování, nějak jsem nechápala, co na tom všichni mají.“
„To mě mrzí. Na poprvé by měl člověk vzpomínat v dobrém, s láskou a nostalgií a ne s lítostí.“
„A jaké je to pro chlapy?“
„Co myslíte? Ztráta panictví nebo zbavení holky panenství?“
„No,“ na chvilku se zamyslela, „vlastně obojí.“
„Asi takhle. Je to úžasné, pro chlapy je to něco v tom smyslu, že se mu konečně splní sen. To, o čem sní při masturbaci je najednou tady. Konečně před ním stojí nahá ženská jen pro něj, může si sáhnout kamkoli, se vším se pomazlit…“
„Vy to tak nádherně popisujete.“
„…všechno je to nové. Nadšení se v člověku pere s nervozitou. Ty opatrné nesmělé doteky a polibky… tady strašně záleží na té holce, pokud ho dobře navede a povzbudí, pak je nervozita pryč a už si to jen oba užívají, pokud ne, nervozita převládne a je to všechno ve stresu. Holka to v tomhle má na poprvé snazší, jen si lehne, roztáhne nohy a může nechat všechno na chlapovi. A ten, když to má v hlavě trochu srovnané, dokáže připravit holce nezapomenutelný zážitek a sex ji pak bude bavit. Jestli je to buran, kterému jde jen o zásun, tak tu holku definitivně zkazí.“
„Jak zkazí?“

Už jsem se nadechoval k odpovědi, když mě zarazila.

„Nejdřív dokončete ten chlapskej pohled a pak mi to vysvětlíte.“
„Rozkaz. Ono už stejně toho moc nezbývá. Už jen zasunout. Pokud je holka zkušená, tak to udělá tak, že na panice nasedne a ošuká ho, jinak následuje chvíle tápání a hledání správného otvoru a konečně zásun. Ten okamžik, kdy chlap pozná, jaké je to uvnitř, když ho poprvé uvítá to vlhko a teplo… pak se během chvilky udělá a je to po všem.“

V autě zavládlo ticho, já se ponořil do vzpomínek a ona vypadala zasněně, jako by se pokoušela vžít do toho, jaké je to pro chlapa.

„Jo,“ přerušil jsem ticho, „k tomu zkažení holky. To máte tak, pokud to chlap nebo kluk nezvládne dobře, holka získá špatné návyky a špatný přístup k sexu. Když na ni nebere ohledy a správně ji nepřipraví, pak to tu dotyčnou bolí a získá k sexu nechuť nebo dokonce odpor. Případně pak jen leží natažená jako prkno a čeká, co bude.“
„Aha, tak teď už to chápu. A jaký to je připravit holku o poctivost?“
„Ne každý to má rád.“
„A proč?“
„Protože je s tím moc práce. Přesvědčit pannu k sexu je docela náročné, ne každý vydrží to čekání. Ale z mého pohledu to stojí za to. Není špatné být ten první, to, že jsem tam, kde ještě nikdo nebyl, je fajn pocit. Pro ty, co si nevěří, je to taky dobrý, ta holka nemá srovnání. Na druhou stranu, první sex zůstane holce navždy v paměti a ať chce nebo ne, tak s tím prvním vždycky srovnává. Takže je dobré té holce ukázat, jak na to a nastavit tím dobrou laťku pro srovnání. Ono je to taky o tom, že ta holka má naprostou důvěru, že se pro něj svlékne a dovolí mu všechno. Je to o tom dobrovolném odevzdání, o té důvěře.“
„To je pravda, pod to bych se podepsala.“
„To mě těší. A teď je řada zase na vás.“
„A co byste chtěl vědět?“
„Třeba, jak to máte se sexem vy.“
„Momentálně nijak, když tu sedím s váma v autě, teda až na ty kuličky.“
„Kuličky?“
„Já bez nich skoro nikam nechodím, jsou to mé věrné společnice. Chcete je vidět?“
„Jasně,“ vyhrkl jsem.
„Tak fajn,“ řekla a začala rukou lovit pod sukní.

Já ji po očku sledoval, ale měl jsem co dělat, abych auto udržel na silnici, ještě, že vedla rovně.

„Takhle to asi nepůjde.“
„Mám zastavit?“
„To nebude potřeba,“ odmítla mou nabídku a poposedla si.

Jednu nožku opřela o palubovku, vyhrnula si sukni a zatáhla za šňůrku. Z lesklé pičky s hlasitým mlasknutím vyskočily dvě kuličky. Vůně, šířící se autem, mě přiváděla k šílenství, okamžitě se mi z toho ztopořil. Koukal jsem na to, co ze sebe vytáhla. Dvě drobné provázkem spojené kuličky, tak o průměru dvou až tří centimetrů. S tím, jak je ze sebe dostávala, musela být asi docela úzká.

Periferně jsem zahlédl nějaký pohyb na silnici. Honem jsem přesunul pozornost zpět k řízení. Autem se rozléhal její zvonivý smích.

„Koukám, že to na vás nějak zapůsobilo.“
„Kterýho chlapa by to nechalo klidným?“
„Teplýho,“ rozesmála se ještě hlasitěji.
„Toho jedině,“ souhlasil jsem a dál se věnoval řízení.
„Copak? To se vám nelíbím, že se na mě ani nepodíváte?“
„Já se musím soustředit na cestu, někde by tu měla být odbočka.“
„Já vám řeknu, ještě to k ní máme tak pět minut.“
„Aha.“
„Vás zajímalo, jak to mám se sexem?“
„Zajímalo. Taková hezká holka nemá určitě o chlapy nouzi.“
„No tak s tím sexem to mám tak…“ přerušila odpověď, jako by přemýšlela.

Najednou chňapla po mé ruce na řadící páce, položila si ji do klína a vrazila prst do kundičky.

„…že teď už je to lepší…“ vydechla spokojeně, když jsem zahýbal prstem.

Nelenil jsem a prsty prozkoumával její jeskyňku. Hebká, sametová, horká, promáčená… a opravdu úzká, téměř jako panna. Opatrně jsem se pokusil přidat další prstík. S trochou snahy se mi to nakonec povedlo. A já tak mohl prohánět prsty uvnitř, co to šlo. K tomu jsem se z venku snažil nahmátnout poštěváček. Několikrát jsem přes něj přejel, než jsem ho dostal z úkrytu. Každý dotek v ní vyvolal zachvění. Slastně vrněla a přidržovala si mou ruku, abych s ní náhodou neucuknul. Netrvalo to dlouho a dosáhla vrcholu. Její vyvrcholení bylo zvláštní, takové tiché, na to jsem nebyl zvyklý. Pustila mou ruku a znaveně, i když blaženě, oddechovala. Přivoněl jsem k vlhkým prstům a opatrně ochutnal. Sladká omamná vůně mě lákala jako nektar včelku, lehce slaná chuť byla příjemná. Nedalo se říct, která z nich chutnala líp, jestli Pája nebo Zdeňka, obě byly dobré, ale každá jiná. Při vzpomínce na Zdeňku mě u srdce píchl osten viny. Pak se mi hlavou prohnala vzpomínka na to, co provedla, a rázem bylo po výčitkách svědomí.

„Pozor, odbočka,“ varovala mne Pavlína, právě tak včas, abych stihl zpomalit a odbočit.
„Díky, málem jsem zapomněl.“
„Všimla jsem si.“
„Ale stále jsem se nedozvěděl, jak to máte se sexem.“
„No jo, nějak jsme to to…“
„Zamluvili,“ dokončil jsem za ni.
„Jo, zamluvili. Ale bylo to příjemné povídání, i když jiné rozhovory mám raději.“
„Zase uhýbáte.“
„No jo. Sex mám moc ráda, ráda experimentuji, hlavně, co se poloh týká. Jsem hodně ohebná, tak zkouším, jak toho využít. Jen přítel na to moc není, tak si musím hledat na experimenty někoho jiného.“
„Aha, takže zadaná. A příteli to nevadí?“
„Když o tom neví, tak ne. Na druhou stranu mě nemá zanedbávat. A co vy? Já myslela, že jste také zadaný?“
„To jsem,“ potvrdil jsem jí smutně.
„Proč tak smutně?“
„Ale to nic. Pohádali jsme se.“
„To je mi líto. A proč?“

Dopodrobna jsem jí vylíčil, co se všechno událo.

„To jsou mi teda věci.“
„Jo, jo, taky jsem něco takového nečekal. Myslel jsem, že spolu můžeme mluvit narovinu a ona mi lže a zatajuje věci.“
„A co teď? A je v tom?“
„Netuším, vzal jsem si víkend na rozmyšlenou. To se neví. Zatím má zpoždění, ale to měla i před měsícem.“
„To by z toho nic být nemuselo.“
„Uvidíme. Ale teď se mi nad tím nechce přemýšlet. Času je zatím dost, abych si to všechno v klidu rozmyslel. A co takhle raději změnit téma?“
„Souhlasím. A co třeba tohle?“

Než jsem se stačil zeptat, co myslí, už mi její ruka bloudila v klíně a snažila se dostat do mých kraťasů.

„A hele, pán je naostro, to se mi líbí,“ komentovala pochvalně mé ustrojení.

Ještě okamžíček šátrala a najednou byl k akci připravený nástroj osvobozený. Zkusmo ho sevřela v dlani a zkušeně pohonila. Prosmýkla svou hlavu pod mou rukou a bez meškání ho celého pohltila do své pusinky. Jen se mi protočily panenky a měl jsem co dělat, abych udržel auto na silnici. Naštěstí pro mě jsem nedaleko zahlédl odpočívadlo. Těch pár set metrů bylo nejtěžší jízdou mého života, alespoň zatím. Sjel jsem na odpočívadlo, zastavil a vypnul motor. Dál už jsem si jen užíval ústní práci. A byla naprosto perfektní. Zdeňka to uměla výborně, ale tohle bylo ještě o stupínek blíž k dokonalosti.

Pavlína přestala s uspokojováním těsně před výstřikem, zvedla hlavu a zeptala se:

„Proč stojíme?“

Chvíli jsem to rozdýchával, než jsem byl schopný odpovědět.

„Za prvé, při tomhle se nedá nestát, a za druhé, při takovém rozhovoru se nedokážu soustředit na řízení.“
„Aha, to první mě těší a to druhý je dobrý důvod,“ souhlasila a dala se znovu do práce.

Střídala hluboké polykání s mělkým, silné sání s jemným laskáním, opatrné hrátky se zoubky s vášnivou, a přesto něžnou, prací jazykem. Nezapomínala ani na šourek a varlata. Bylo to, jako by se s ním laskala, jako by se s ním milovala. Naprosto úžasný a nepopsatelný pocit. Jen jsem se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima hlasitě hekal a vzdychal. Rukama jsem ji hladil po hlavě a po zádech, dál jsem nedosáhl.

„Aaahhh… uuuužžžž… buuuuduuuu…“ křičel jsem na celé auto.

Čekal jsem, že se odtáhne a dál mě jen dohoní, i proto jsem upozornění oddaloval, co nejdéle to šlo. Ona ho však jen trochu povytáhla, aby měla v puse dost místa, a jazýčkem pracovala jako divá. Nedalo se to vydržet. V tu chvíli jsem vybuchl do jejích úst. Stříkal jsem jak o závod, až se Pája začala dusit, protože nestíhala polykat.

„Kdys to měl naposledy?“ zeptala se zadýchaně, když vše spolkla a otřela si pusu.
„Předevčírem, proč?“
„Protože jsem takovou nálož nečekala.“
„A to je špatně?“
„To ne, jen na to nejsem zvyklá. Takový příval mívá ten můj tak po týdnu abstinence, někdy ani to ne.“
„Aha, tak promiň.“
„To se neomlouvej, já jsem ráda. Už se těším na další příděl.“
„Děkuju.“
„A za co?“
„Takhle dokonalou ústní práci jsem ještě nezažil.“
„Však já doufám, že se nenecháš zahanbit a taky se předvedeš. Ostatně prsty máš šikovné a hbité. A vůbec, proč nejedeme?“

Znovu jsem nastartoval a vyrazili jsme směrem k hotýlku. Stejně nám už zbývalo jen pár kilometrů.