Domácí video – 2. verze

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Domácí video

Od toho dne, kdy jsem potkal sousedku naposled na ulici, nemohl jsem se soustředit na nic jiného, než na ní a videokazetu, schovanou za řadou knih ve svém pokoji.Říci jí to, nebo mlčet?

Vzpomněl jsem si na rady svého otce.
„Zkusit musíš všechno,“ radil mi kdysi, když jsem se mu svěřil s prvními problémy. „Nesmíš se bát,“ vycházel určitě ze svých zkušeností. „Chceš políbit ženskou? Jsou dvě možnosti. Buď jí dáš pusu, nebo ne. Zkus to, polib jí. Jsou dvě možnosti. Buď ti dá facku, nebo ne. Když ti jí nedá, máš vyhráno.“
To zní rozumně.
Přesto jsem ještě sedl k počítači, svěřil se a očekával vaše rady. Dopadlo to jednoznačně. Až jí znovu potkám, povím jí o té kazetě.

Tak trochu mi nahrála i manželka.
„Musím ještě oběhnout partaje s těmi pozvánkami na schůzi,“ prohodila u večeře. „Moc se mi ale nechce.“
„Kolik toho máš?“ zeptal jsem se.
„Dneska alespoň první dva vchody.“

To by se mi hodilo, chopil jsem se příležitosti.
„Když se ti nechce, já to obejdu,“ vyslovil jsem nabídku.
„Ty bys to pro mne udělal?“ přijala s povděkem.
Hodil jsem na sebe bundu a vydal se roznášet pozvánky na domovní schůzi.

Konečně jsem stál před jejími dveřmi.
Poslední zaváhání. Stiskl jsem tlačítko zvonku.
Chvíli to trvalo, než se pootevřely dveře, zajištěné bezpečnostním řetízkem. Ve škvíře se objevila její tvář a dveře se otevřely dokořán.
„Dobrý večer, co vy tady?“ udiveně na mne hleděla.
„Dobrý večer, nesu vám pozvánku na domovní schůzi,“ podával jsem jí papírek. „Ještě to potřebuji tady podepsat, že jsem vám jí dal.“
„Pojďte dál,“ zvala mne dovnitř. „Nebudeme přeci úřadovat na chodbě.“

„Musím si na to vzít brýle, abych se vám nepodepsala někde jinde. Posaďte se zatím,“ ukazovala na místo v křesle a hledala brýle kdesi v přihrádce konferenčního stolku, ohnutá ke mně krásným zadkem.
„Stačilo by jí jen vyhrnout župánek,“ napadlo mne. To už se ale narovnala.
„Tak kde to chcete podepsat?“ naklonila se nade mnou, ukazujíc pro změnu žlábek v mírně rozhrnutém županu.

Bylo to v té chvíli na mne trochu moc, a cítil jsem, že mne polévá horko.
„Máte tu teplo.“
„To se vám jen zdá. Chcete se napít něčeho studeného? Nebo snad skleničku něčeho ostřejšího?“ mrkla na mne.
„Když si dáte taky,“ souhlasil jsem a pozoroval, jak přede mne pokládá dvě skleničky a nalévá.
„Že vy jste nepřišel jen tak?“ začala vyzvídat, držíc sklínku na přiťuknutí.
„Tak na odvahu,“ povzbudila mne cinknutím skla o sklo.
„Proč po mně tak koukáte, když se potkáváme?“ vyptávala se dál.
„Víte,“ začalo to ze mne pomalu lézt. „Musím vám něco říct…Našel jsem asi omylem vyhozenou videokazetu…A na ní…“
„Co?“ zbystřila.
„No… na ní,“ soukal jsem ze sebe. „Na ní jste…vy, s vaším synem…jak…víte, co?
„Vím,“ klesla do křesla.
Vyzývavý výraz jejího obličeje se okamžitě změnil v pohled zdrcené ženy. Očekávaná facka se nedostavila.

Položil jsem jí dlaň na hřbet ruky.
„Přísahám, že kromě mne to nikdo neví. Nikomu jsem nic neřekl, akorát teď vám,“ dušoval jsem se.
„Co ode mne očekáváte?“ zeptala se s pohledem upřeným do mých očí, vyčkávajíc na odpověď od které se nedalo uhnout.
„Nic. Jen na vás musím pořád myslet,“ vylétlo ze mne.

Pohladila mne letmo po tváři a já ucítil její celkové uvolnění.
„Ještě vám naleju,“ již s veselejším výrazem zvedla láhev.
„Víte, po rozvodu s manželem jsem zůstala sama, jen se synem. Nejsem zrovna na navazování známostí a pak jsem jednou……,“ obrátila do sebe sklenku alkoholu. „Mám pokračovat dál?“

Ruměnec v jejích tvářích naznačoval, že jí alkohol stoupá do hlavy.
„Vešla jsem do koupelny, zrovna ve chvíli, kdy se syn sprchoval a uviděla jsem jeho no, mužství. Měl ho větší než manžel. Nevím, co mne to napadlo, uchopila jsem ho do ruky a byla jsem ztracená.“
„A co syn? Nebránil se?“
„Zprvu ano, a nakonec to dopadlo tak, jak jste viděl,“ ovívala si obličej rukou.
„Víte, ale co mi nejde do hlavy?“ ptal jsem se dál. „ Proč jste si to natáčeli?“
„No, to byl můj hloupý nápad,“ přiznala se. „Chtěla jsem synovi trochu finančně pomoci při studiu, a tak jsem myslela, že bychom natočili porno a prodávali ho.“
„To je přece hloupost, vždyť by vás spousta lidí poznala.“
„Teď už to vím taky,“ souhlasila se mnou. „Proto jsme toho nechali a zůstalo jen u této jediné kazety.“

„No nic,“ zvedal jsem se k odchodu. „Musím ještě oběhat několik bytů.“
„Nepospíchejte ještě,“ zaprosila a rukou mi pokynula, abych zůstal sedět.
„Jsem ráda, že jsem vás poznala,“ naklonila se k láhvi, aby mi ještě nalila a znovu poodhalila krásné poprsí, ukrývající se pod látkou županu.
„Je dobře, že jste přišel a řekl mi o té kazetě a že se dostala do rukou právě vám.“

Stála proti mně, upřeně se mi dívala do očí a rozvazovala uzel pásku županu.
„Zůstaň ještě chvíli,“ pustila pásek na zem. Župan se rozevřel a obnažil nahé tělo, které pod ním skrývala.
Tělo, které mi nebylo zas až tak neznámé. Prsy, klenuté bříško i chlupatý trojúhelník pohlaví jsem již znal z videokazety.
Nyní jsem to měl všechno před sebou, živé, teplé. Stačilo jen vstát a dotknout se toho.

Detektor vzrušení při pohledu na tuto krásu zareagoval ztopořením a přes látku kalhot avizoval naproti stojící ženě, že jen tak brzy neodejdu.
Vstal jsem, rozhodnut, že roznášení pozvánek ještě chvíli počká.

Dva kroky a stál jsem u ní tak blízko, že jsem cítil teplo jejího žhavého těla. Uchopila mou ruku a přitáhla mne k sobě, zatímco druhou osvobozovala můj úd z nepohodlného sevření oblečení.
Vzala jej do ruky a už nepustila.
„Chceš to taky jako já?“ zeptala se naprosto zbytečně.
„Hm,“ polkl jsem naprázdno.
Přitahovala mne za něj, jako za ocelové lano k svému tělu, až jsem se žaludem dotkl chlupů její svatyně.

„Svlékni se,“ šeptala mi do ucha.
„Příště, nemáme moc času,“ dral jsem se jí mezi stehna.
„Ušpiníš si kalhoty,“ varovala mne. „Strašně při tom teču.“
„Nevadí,“ vedl jsem si svou a tlačil jí k pohovce.

Klesla na ní s široce rozevřenýma nohama. Stačil jsem si rozepnout pásek a stáhnout kalhoty i se slipy alespoň ke kolenům.
„To je krása,“ zaúpěl jsem při pohledu na otevřenou bránu rozkoší s růžovým otvorem, tolik lákajícím k zasunutí.
Nelhala.
Již při prvním průniku do nitra její vaginy, zalilo válec mého mužství množství milostné tekutiny.
Tak silné bylo její vzrušení. Při dalších přírazech to v ní pěkně mlaskalo, umocňováno pleskáním varlat o sponu kůže nad jejím zadečkem.
Oběma rukama jsem jí svíral vzdouvající se ňadra se stále zaraženým kolíkem. Tekutina, která opouštěla její nitro, se nám lepila na břicha.
„Už budu, už budu,“ zatnula prsty do mých zad. I stahy pochvy naznačovaly blížící se vyvrcholení.
„Neboj se, nech to ve mně,“ vyzývala mne, očekávajíc naplnění našeho prvního, byť rychlého milování.

Poslední prudké vniknutí, následující úleva doprovázená několika výstřiky semene do jejího těla.
„Lež. Dojdu pro ručník, aby ses mohl utřít,“ vstala a odcházela do koupelny.
„Snad tvoje manželka nic nepozná,“ ještě naposled zkontrolovala, zda nemám někde nějakou skvrnu.

„Přijď zase co nejdříve,“ vyprovázela mne ke dveřím. „Tu kazetu si nech, a ti mne připomíná,“ sledovala mne škvírou ve dveřích a čekala, dokud neodjede výtah.

Navigace v seriálu<< Domácí video
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Není nad nečekanou rychlovku. Sám jsem to zažil….. a jednou možná vydám jako povídku 🙂

Martin

Krásně rychlá sousedská výpomoc . Sice to asi není v plánu , ale možná by nebylo od věci napsat malé pokračování , jak si spolu užili , když bylo více času . Ostatně i roznášení pozvánek na domovní schůzi může skončit velmi příjemně .

Bob Romil

Tady hrozí, že roznášení pozvánek se stane koníčkem 🙂 Dobrý nápad i hezky sepsané.a6

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x