dům zrcadel

Hlasy

Toto je 2 díl z 6 v seriálu Dům zrcadel

15. ledna 1989

Detektiv Kříž si to představoval jako poklidný pracovní den. Jenže nebyl. Když ráno přišel do práce, už jej informoval vedoucí, že jako vyšetřovatel jede s výjezdem na místo činu. A to hlavně na místo, kde stál ten zatracený dům, který neměl v lásce. Přesto však oželel ranní kávu a po převzetí služby od poručíka Hanáka, okamžitě nasedl do vozidla s technikem Hinkem a vyrazili. Za skoro hodinu dorazili k domu. Cestu jim komplikovaly špatně sjízdné silnice. Před jejich autem musel jet pluh, aby jim odhrnul sníh. U domu už stály dvě sanitky. Jedna bílá a druhá černá. Jen co vylezl do mrazivého dne, už k němu spěchal mladý policista.

„Tak co tu máme, praporčíku?“ procedil mezi zuby a v duchu se omlouval, že jeho tón hlasu zní tak nevrle. Ten kluk za to prostě nemůže. Dělá tu stejnou práci, jako on.
„Mrtvola muže. Evidentně se jedná o Radima Nováka. Věk 35 let, asi 5 měsíců ženatý. Sem se přistěhoval se svou ženou před zhruba 3 měsíci. Ta je v tuto chvíli nezvěstná,“ začal kluk číst z papírku základní údaje.
„Co lékař?“
„No jestli jde o to, jak zemřel, tak k tomu jsme lékaře nepotřebovali. Tělo je bez hlavy. Tu teď hledáme.“
Tak to byla poměrně novinka. Už se setkal s snad se vším, ale tělo bez hlavy, to tu ještě neměl.
„Dobře děkuji. Už tu máte zesílení?“ Kluk pokýval hlavou. Proto se Kříž otočil na technika. Nic mu říkat nemusel, ten to hned pochopil. Chopil se svého kufříku a vykročil směrem k domu.

Teprve teď si Kříž všiml muže v kabátu, který stal u černého osobního vozidla značky Tatra. Policista jeho pohled zahlédl a otočil se tím směrem.
„To je otec toho muže. Býval nějakým náměstkem, ale teď se z něho stal pan podnikatel. To on jim ten barák koupil. A on vlastně tělo našel.“
Křiž znovu kývl na policistu a vydal se k panu podnikateli. Pomalu k němu došel. Viděl, jak je muž celý bledý a třese se. Mohlo to být zimou, ale spíše to byly nervy.
„Dobrý den, jsem poručík Kříž.“ Podal překvapenému muži ruku. Nedočkal se odpovědi a tak jí stáhl zpět do kapsy.
Tohle bylo vždy trapné. Nevědět jak začít. Kříž tedy věděl, ale zase musel uvažovat, jak by se na místě toho chudáka se cítil on. Muž vypadal zdrceně. V jeho tváři byl vidět šok, který před chvílí musel prožít.
„Je mi líto Vaší ztráty,“ začal opatrně. Tak ho to teď učili psychologové.
Muž se na něho podíval pokusil se o nepatrný úsměv, jako by jím chtěl říci, že to je mu v tuto chvíli jedno.
„Potřeboval bych se Vás zeptat na pár věcí. Chápu, že asi teď nebudete mít náladu, ale pár věcí je nutné k tomu, abychom mohli začít s vyšetřováním.“ Sledoval, jak se muž dívá skrz něho. Na jeho tváři nebylo poznat, na co zrovna myslí.
„Měli přijet včera,“ promluvil nakonec muž a Kříž věděl, že má částečně vyhráno.
„Jenže, když se ani neozvali, tak jsem se jim pokoušel zavolat…“ hlas se mu zajíkával, jak se pokoušel nezačít brečet. „A tak jsem dneska přijel a…“ to už nedokázal dokončit. Kříž pokýval hlavou, že rozumí. Už se chystal něco říci, když se jej najednou zamrazilo v zádech.
Z domu se ozval nelidský výkřik, který rychle přešel do ženského smíchu. Kříž se rychle podíval směrem, odkud přesně slyšel smích a v tom okamžiku se ozval zvuk rozbíjejícího se skla a před jeho nohy dopadla mužská hlava. Chvíli se na ní díval. Patřila mladému muži a ve výrazu mohl vyčíst zděšení a údiv. Trvalo to chvíli, než se on sám vzpamatoval ze svého šoku a už se rychle nadechl, aby mohl vykřiknout:
„Okamžitě to tam prohledejte! Dejte bacha.“
Z domu se začaly ozývat dusot nohou a Kříž nedbaje muže, vběhl do domu. Na schodišti už stál mladý policista.  „Co se to tu do prdele děje?!“ křikl na něj, ale praporčík jen pokrčil rameny.
„Tady nikdo není, pane. Vážně tu nikdo není,“ opakoval omluvně a zároveň zděšeně.
Jeho slova se poté potvrdila po dvou hodinách usilovného prohledávaní každého koutu domu. Opravdu se nikdo nenašel. Bylo zjištěno, že hlava byla prohozena oknem z ložnice, které bylo v prvním patře. V ložnici ovšem nikdo nebyl a v době, kdy se to událo, na chodbě stáli praporčík s technikem a ti si ničeho nevšimli.

15. ledna 2009

Petra se probudila. Ne proto, že zazvonil budík, ale proto, že se jí zdál sen. Sen, který se jí opakoval poslední dny stále dokola. Petra ležela na zádech v manželské posteli a dívala se do stropu. Pomalu si sjela ručkou po noční košilce do svého klína. Zde totiž, díky svému snu, stále cítila tvrdý úd neznámého muže. Zdálo se jí, jak místo Marka v této posteli leží někdo jiný. Někdo koho ve svém životě potkala jen jednou. A zdálo se jí, že se s ním miluje. Jeho ohromný úd, který byl jednou tak delší a silnější, jak Markův, jí příjemně roztahoval jeskyňku a každým přírazem ji přiváděl k neuvěřitelnému orgasmu. A když už ho skoro dosáhla, tak se probudila. Už čtyři dny se jí hlavou honily podivné myšlenky.

Marek se vedle ní pohnul a pomalu se posadil. Petra se k němu zezadu přitulila a políbila ho na krček a potom na tvář.
„Dobré ráno, miláčku,“ zašeptala mu do ucha a cítila, že se pousmál.
„Dobré ráno, miláčku,“ odpověděl a pak vstal a vydal se ke dveřím, které vedly do koupelny.
Jako vždy se šel Marek připravovat do práce. Nejprve si opláchl obličej, pak se osprchoval a nakonec přešel do kuchyně, kde mu už Petra v noční košilce připravovala snídani. Dělával to tak každý den. O půl hodiny později už seděl ve svém autě a mířil po zasněžené příjezdové cestě do práce. Petra zůstala ve velkém domě sama. Což byla věc, po které tak moc toužila, ale za poslední tři dny měla z tohoto místa divný pocit.

Ve dvě hodiny odpoledne ležela v obývacím pokoji na gauči a četla si knížku. Místností se linul zvuk tikajících hodin. Jinak bylo v celém domě ticho. Když Petra otočila stránku, zaznělo typické zašustění listu papíru. Najednou, pocítila na krku závan chladného vzduchu. Okamžitě se jí zježily chloupky na krku a přestala číst. Měla pocit, že jí někdo sleduje. Pořádně se rozhlédla po obývacím pokoji, ale nikoho nezahlédla. Tenhle pocit mívala poslední dny docela často. Ale nyní to bylo silnější. Něco nebylo v pořádku. Uvědomovala si to, ale nevěděla co. Nakonec jí to došlo a to poznání způsobilo, že se její pocit strachu ještě zvětšil. Neslyšela tikat hodiny. A v tom okamžiku jí k uším dolehl smích. Smích ženy, nebo spíše dívky. Přicházel odněkud z domu, ale Jana nemohla určit odkud přesně.
„Halo?“ zvolala netrpělivě a hlas se jí třásl strachem. Dívka se začala ještě více smát a do toho Petra začala vnímat šepot. Jako by přicházel odevšad. Postavila se a snažila se určit směr, odkud přichází, ale jako by šepot přicházel ze zdí.

Najednou jí opět na krčku olízl chladný vánek a ona těsně u svého ucha zaslechla:
„Děvko.“
Okamžitě se otočila, ale nikoho nezahlédla. Hlas patřil muži, tím si byla jistá. Srdce jí bušilo a nevěděla, co si o tom má myslet.
„Děvko“ zaslechla tentokrát u druhého ucha a hlas se mísil s dívčím smíchem a pak sténáním.
Sténáním, které vydává žena, když jí muž miluje a jí se to líbí. Sténáním, které dává najevo rozkoš, která prochází tělem. Najednou, jako by hlasy poletovaly kolem Petry.
„Děvko.“ Neustále opakování tohoto slova Petru děsilo.
„Jsi děvka“ změnil najednou hlas slova.
„Kdo je tu? Co to má znamenat?“ zvolala a snažila se, aby její hlas zněl rázně odhodlaně.
Místo toho zněl zaškrceně a bázlivě. Cítila, že se jí začíná točit hlava.
„Jsi děvka.“ zaznělo jí opět u ucha.
Otočila a přitom ztratila rovnováhu a spadla na gauč. Smích dívky byl ještě hlasitější a vypadalo to, jako by se dívka smála Petře.
„Děvko“ Petra přestávala vnímat místnost.
Začínala jí vidět rozostřeně, zato zřetelně vnímala hlasy.
„Děvko. Jsi děvka. Mrdala si s ním.“
„Ne, nejsem děvka.“ šeptala, zatím co její ručka začala hladit prsa, která se rýsovala pod bílým tričkem.
„Jsi děvka. Mrdala si s ním.“ Petra měla oči hodně přivřené.
Hlava se jí točila, ale ona cítila jen slast, kterou si způsobovala dotyky na intimních místech svého těla.
*„Jsi děvka. Děvka“ *hlas zněl čím dál z větší dálky.

Místo toho do popředí vyplouvala hudba. Hudba, kterou si Jana moc dobře pamatovala. Hudba, která hrála na jejím rozlučkovém večírku. Holky tenkrát zamluvily jeden klub ve městě, kde bydlely. Soukromá akce, kam zavítaly snad všechny její kamarádky. A samozřejmě i nějací pozvaní pánové, aby byla zábava. Ta plynula a Petra už ani nepočítala, kolik, že to vypila paňáků. Do půlnoci byla opilá a plně se poddávala rytmu hudby na parketu. Zezadu se na ní tiskl nějaký kluk, kterého viděla poprvé v životě. Cítila, jak se lehce rozkrokem tře o zadeček. Měla na sobě letní šatičky, které jí sahaly těsně pod zadečkem a proto cítila vše. I jeho tvrdou bouli. Zcela se tomu poddávala. Cítila, jak se jí tře o kundičku, kterou halila tenká látka tang.

O půl hodiny později Petřino tělo narazilo zády na stěnu kabinky pánského záchoda. Zrychleně dýchala. Cítila, že jejím tělem prostupuje rozkoš, která jí zbavuje posledních zábran. Okamžitě se na její rty přisály rty toho kluka. Jak že se jmenoval? Láďa? Ano asi Láďa. Líbal jí dost nadrženě. To nebyl vášnivý polibek. Strkal jí jazyk do úst a snažil se šermovat s tím jejím. Jeho ruce okamžitě ohmatávaly prsa, která se rýsovala pod látkou šatů. Byla to chvíle. Jen co si zvykla na tuto situaci, už jí otočil čelem na stěnu a pocítila jeho ruce na svém zadečku. Vyhrnuly jí šatičky k pasu a pak dvěma prsty vyzkoušel připravenost jeskyňky. Ta byla víc jak připravená. Petra byla vlhká vzrušením a nadržeností, která ovládala v tuto chvíli její tělo. Zvuk zipu jí oznámil, že se má připravit na zásun údu. Zapřela se rukama o stěnu a v tu chvíli pocítila, jak se velký žalud začíná tlačit do vnitra kundičky. Petra nebyla na takovou tloušťku zvyklá. Přesněji, nikdy tak tlustého ptáka v sobě neměla. I proto to ze začátku nebylo příjemné. Mohutný žalud se zabořil nadrženě do jeskyňky a jak si razil cestu hlouběji a hlouběji, roztahoval její stěny tak, aby se do ní vešla celá ta kláda. Nejen, že byla tlustá, ale byla i také pořádně dlouhá. A tak poprvé Petra pocítila, jaké to je mít ji pořádné zaplněnou.

Počáteční nepříjemný pocit rychle odezněl a Petra začala vzdychat slastí. Pokusila se rozkročit, aby jí měla více rozevřenou a uvolněnou a přitom se opřela rukama o stěnu tak, aby mohla vyšpulit zadeček proti tomu kůlu. To už na něm pocítila ruce Ládi, který začal nadrženě přirážet. To jak se úd třel celou svou délkou o stěny její jeskyňky, to jí způsobovalo takovou rozkoš, kterou ještě nikdy neprožila.
„Líbí se ti pořádný pták co?“ zaslechla nadržený hlas svého milence.
Nebyla schopna však odpovědět. Místo toho jen hekala a sténala rozkoší, která se každým pohybem stupňovala a postrkávala tak Petru ke kýženému vyvrcholení. Cítila, že se blíží velmi rychle a že bude mohutný. Pocity, které se teď mísily s rozkoší, se daly srovnat s tím, co cítila, když si poprvé sáhla na jeskyňku, aby se pokusila uspokojit. Ten pocit neznáma, strachu a neuvěřitelného nepoznaného vzrušení se rychle mísil s rozkoší, která zaplavovala celé její tělo. Petra moc nevnímala okolní svět, ale nakonec si přece jenom dokázala všimnout, že dveře kabinky nejsou zavřené a že se na ně dívá další muž. Stál tam nehnutě u umyvadla a sledoval jí svýma černýma očima.

Připadal jí jako nějaký přízrak. Byl oblečen do černé košile, pod kterou se rýsoval větší pivní pupek a černé plátěné kalhoty by napínal tvrdý úd, kdy by jej neměl vytažený z poklopce a nehonil si jej jednou rukou. Na hlavě měl řídký porost šedivých vlasů a Petra mu odhadovala na takových 50 let. Usmála se na něj. On se usmál také a pak si zandal svůj úd do kalhot, zapnul je a vyšel ze záchodu. Opět začala vnímat Láďu, který stále nadrženě bušil kládou do její kundičky. Tohle nebylo milování. Tohle bylo uspokojování Ládi. Petra takový typ kluků už poznala. Jim šlo jen o to se vystříkat. Pravá Láďova ruka se pomalu přesunula po jejím těle až na pravé ňadro, které začal v dlani mačkat. Projela v ní další silná vlna rozkoše, která jí popostrčila na okraj vyvrcholení. Už cítila, jak se orgasmus blíží. „Už budu, už budu…“ zaslechla hekání Ládi, který Petru upozorňoval na to, že brzo bude stříkat.

Pak přestala vnímat okolní svět. Orgasmus zaplavil její tělo takovou rozkoší, kterou si vždy představovala při čtení zamilovaných románů, kde se hlavní hrdinové poprvé milují. Zatmělo se jí před očima a hudbu, která na záchodcích hrála, slyšela z velké dálky. Stejně jako mohutné zahekání Ládi, který ve stejném okamžiku dosáhl svého orgasmu. Cítila, jak se její kundička stahuje kolem cukajícího ptáku, který v ní byl zaražen až snad na samém dnu. Cítila, jak každým záškubem do její jeskyňky proudí mohutná salva semene. Petra si prožila nejkrásnější orgasmus ve svém životě. A to se zcela s cizím klukem.

Hudba se začala přibližovat i hlasité Láďovo oddechování. Pomalu přicházela k sobě. Nadrženost a pocit vzrušení odezníval a místo toho se pomalu dostavoval pocit hanby a lhostejnosti. Petra se začala nenávidět. Co to udělala? Proč to udělala? Cítila, jak Láďův ohon pořád pulsuje v její kundičce. Pomalu však z ní vyjel a za chvíli na podlahu dopadly první proudy semene, smíšené s jejími milostnými šťávami.

O pár minut později už seděli vedle sebe na baru. Láďa jí kupoval drink a Petra jej do sebe kopla najednou. Musela nějak zapít vztek, který na sebe měla. Láďa se k ní naklonil.
„Bylo to úžasný,“ pravil.
Petra jen zmateně pokývala a pak hlesla:
„Jo… Jo“.
„Ale no tak, bylo něco v nepořádku?“ zeptal se, jelikož vycítil, že Petra už není tak uvolněna, jako před pár minutami.
„Jo. Všechno. Se zítra vdávám a provedu tohle.“
Skoro se přitom rozbrečela. Jak tohle vysvětlí Markovi?
„Líbilo se ti to ne?“ pokoušel se jí konejšit. Jen přikývla.
Ano líbilo se jí to. Sakra moc se jí to líbilo.
„Tak není co řešit.“

Petra otevřela oči. Ležela zpět na gauči v novém domě. Tepláky, které měla na sobě, byly stažené ke kolenům. Ruku měla zasunutou ve svém klínu, kde tři prsty roztahovali její kundičku. Opatrně je vyndala. Posadila se a pak se chytla za hlavu. Zkroušeně vykřikla, aby uvolnila vztek, který na sebe měla. Domem se opět ozval dívčí smích a pak hlas.
„Děvko. Šukala jsi s ním. A já jsem tam byl“ Petra rychle zvedla hlavu, aby spatřila toho koho před sebou tušila. Proti ní u okna stál muž. V černé košile, kterou napínal pivní pupek a černých plátěných kalhotách. V ruce dřímal úd, který dosahoval snad větších rozměrů, jak Láďův.
„A teď budeš šukat se mnou.“

Navigace v seriálu<< Nový domovDeníček >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x