LDT story 03 🇨🇿

Den třetí

Ráno byl na oba vedoucí zajímavý pohled. Tonda měl kruhy pod očima, vyspalý Roman maskoval zklamání. U snídaně si celý tábor uvědomil, že dnes od nich neslyšel ani jeden vtípek, kterými už od rozcvičky udržovali dobrou náladu. Jediná Nikola měla představu, co za tím vězí. Naštěstí pro kluky si ji nechala pro sebe. Usoudila, že bude lepší, když se od Romana bude držet dál. To poslední, po čem na táboře toužila, byl románek s mladším kolegou, ze kterého by měl potěšení vlastně jen on. 

Dopoledne s předsevzetím žádný problém nebyl, neboť každý oddíl si jel po vlastní linii. Odpoledne měla peška, protože ohlášené vedro znamenalo „výlet“ na koupaliště. Zádrhel spočíval v tom, že měla s Romanem vyrazit dřív a cestou připravovat úkoly pro stopující tábor.

Hned po obědě vyrazili. Pod bílým vypasovaným trikem Nikole prosvítal černý vršek od plavek. Spodek dokázal pouze „narýsovat“ své hranice na bílých sportovních trenkách Nike. 
Roman z Nikoli cítil jistou odtažitost, proto mlčel a udržoval přiměřený společenský odstup. Beze slov vytvářeli šipky z toho, co našli, protože křídy úmyslně nevzali. Mluvili, jen když to už jinak nešlo.

Dorazili na koupaliště. Roman obhlédl ženské osazenstvo a ejhle… Asi dvanáct metrů od místa, kde stál, spatřil na dece dvě mladé slunící se prdelky. Nebyly tak odvážné jako Káťa, ale přesto bylo k vidění dost. Nikola si všimla, kam se dívá, ale ponechala to bez komentáře.
„Kde se usadíme?“ nechal ji Roman rozhodnout.
„Zabrala bych to tady,“ ukázala na místo před stromy, hned zkraje, „pokud nechceme mít děti po celém koupališti, protože se jinam nevejdeme.“

Po záboru území si Roman všiml, že se jeho „tajně“ sledované objekty zvedly z deky a zamířily k bazénu. Šlo o dvě hnědovlasá štíhlá děvčata s hezkými tvářemi. Škoda, že se ve frontě na prsa nechala odbýt…
„Jdu do vody,“ vytrhla Romana z pozorování Nikola.
Podíval se na ni a kývl hlavou, že rozumí. Ani se ho nezeptala, jestli chce jít taky… Bylo mu jasné, že ona z něho muže neudělá. Povzdechl si. Díval se jí na zadek a pohrával si představou, jaké by to bylo, kdyby za ním na tu ošetřovnu přišla… Moc dlouho se ale u ní nezdržel, protože místní mladé krásky se chystaly do vody. Ta ve žlutých bikinách už sestupovala po schůdcích. Oranžové čekaly na břehu, až na ně přijde řada. Roman si všiml, že není sám, kdo slečny pozoruje. Asi pětadvacet metrů od něho seděli na dece dva chlápci, kterým bylo kolem padesáti, a stoprocentně se o nich bavili.
„Mladýho masíčka se vám zachtělo, vy kaňouři. Doma máte starou rašpli, tak chodíte k vodě lovit něco mladšího, co? Ty o vás nezavadí ani pohledem, pánové,“ promlouval k nim v duchu. „Ale o mě taky ne,“ přiznal si.

I druhá dívka sestoupila do vody. O pět vteřin později ji následovala i Nikola. Sledování pohybujících se hlav nad hladinou nabízelo nulové vizuální zážitky, proto znuděně obrátil svou pozornost na souš.

Pod koupalištěm byl dům, který měl terasu s rychlým občerstvením. Od něho na „louku“ vstoupila žena. Zrzka, tak pětatřicet. Na svůj věk kus. Bílé jednodílné plavky s velkými výkroji na bocích byly sexy. Nenápadně sledoval, kam si sedne. K jeho obrovskému překvapení skončila u „dědků“. Klekla si na deku a když na ni položila ruce, aby si mohla lehnout na břicho, promluvil na ni starší z obou mužů. Díky tomu se Roman mohl chvíli kochat jejím pozadím, neboť vzadu měly podobný střih, jako ty, které měla včera na sobě Káťa. Něco mu odpověděla, lehla si na břicho a přítomným čumilům skončil krátký večerníček. 

„Tak to se vám, pánové, omlouvám za ty starý rašple…“ chlapsky si přiznal, že jim závidí tu možnost hezky zblízka sledovat její opalující se pozadí… „Ale, to snad není možný… Oni se na něj nedívají… Proč? Že by to pro ně byla už nuda…? No teda, pánové, styďte se. Mít vedle sebe něco tak hezkýho, tak z toho nespustím oči…“ vedl si v duchu krátký monolog.

Nikola vylezla z vody a šla směrem k němu. Oba seladoni o ni nejevili žádný zájem. „Tím jako naznačujete, že vám vůbec nestojí za pozornost…? Je pravda, že to, co leží vedle vás, je hezčí, ale… Za hřích přece moje kolegyně stojí…! Nebo snad ne?“

„Jaká je voda?“
„Mokrá a studená. Jako včera.“

Po „duchaplné“ konverzaci si Nikola lehla na záda, zavřela oči a nechala sluneční paprsky, aby ji osušily. Roman se ni díval. Moc toho k vidění nebylo, protože měla na sobě „zlé“ plavky. Všechno zakrývaly. Ani velblouda nenaznačovaly… „Pak má člověk z toho života něco mít,“ posteskl si.

Mokré oranžové bikiny stály na trávě. Díky studené vodě se pod nimi krásně vyjímaly stojící bradavky. Ty žluté Romana ohromily. Kalhotky umožňovaly laické studium anatomie ženského pohlavního orgánu. Přítomným obstarožním kritikům ženské krásy tahle rozvernost koupacího úboru rozhodně neušla. Vůbec si nedělali násilí a zcela otevřeně se na obě dívky dívali. Očekával, že si majitelka žlutých bikin upraví spodek, aby na sebe nepřitahovala nežádoucí pohledy, jenže se přepočítal. Ona se k těm páprdům natočila a dokonce se na ně usmála! Roman si její nonverbální komunikací vůči nim vyložil jako – podívejte, jakou mám krásnou kundičku… Finále divadelního představení obstaral starší z obou mužů, který jí pomocí ruky poslal polibek. Ona mu stejným způsobem odpověděla. To znamenalo jediné. Oni spolu spali! Roman nechápal. Mladej u nich nemá nárok a starej zasune. Proč, pane Bože, proč…?

Druhý odpolední večerníček, který měl možnost sledovat, skončil, protože si lehly na deku jako Nikola. Rozhodil ho. Viděné se mu silně tlačilo na mozek. Zavřel oči a snažil se to vydýchat.
Nepovedlo se.
S posledním hlubokým výdechem zase oči otevřel a… Na druhém konci koupaliště stála modrá plastová kadibudka. Tři mouchy jednou ranou. Uleví si a ještě si při cestě tam i zpátky zblízka prohlédne prsíčka a buchtičky v oranžových a žlutých bikinách, včetně bonusu – zrzčiny prdelky.

Blížil se k zrzce a snažil se, aby mu oči neustále neuhýbaly doleva. Hlavu držel zpříma a „hypnotizoval“ modrou barvu. Mladší z „dědků“ si jeho marného boje všiml a grimasou mu naznačil – hezký, co? Roman mu bezděčně odpověděl krátkým kývnutím hlavy.

V budce si představil, že se obě mladé majitelky bikin před ním pomalu svlékly, přitiskly se k němu a rukou „zkoumaly“, čím že by je mohl potěšit… Bylo to hezké, ale rychlé…

Natáhl si plavky a zavázal tkanice. Těšil se, až znovu spatří ty, o kterých před chvílí fantazíroval – bohužel „oblečené“… Chtěl vyrazit, když si uvědomil, že mu cestu zpět komplikuje mimořádná událost v levé nohavici. Zde ukryté pohlaví už mělo být „neviditelné“, ale nebylo. Ručička v koupacím úboru ukazovala, že je pět hodin. Velmi brzké ukončení logického procesu zmenšování mělo na svědomí těšení se na opakované pozorování tří luxusních objektů, které ležely podél zpáteční cesty.

Studená voda, napadlo Romana. Jak daleko je to odtud do bazénu? Pět metrů…?
To, co vypadalo jako naprostá brnkačka, komplikovala cesta vedoucí k terase s občerstvením. Musela se přejít. A po ní pořád někdo coural… Roman se snažil přemluvit „hodinovou ručičku“, aby ukazovala na dvanáctku. Samozřejmě marně. Vzdal to. Vyšel z kadibudky, a co čert nechtěl, před ní stála Nikola. Postřehl, že si té anomálie všimla. Neřekla ani slovo. Jen se směsicí údivu a překvapení zvedla obočí a vešla si ulevit.

A je to v prdeli! Večer se na mě bude celej tábor útrpně usmívat. Stál před kadibudkou a v duchu mával své odcházející hrdosti.
„No a co… Tak jsem si ho honil. Je to snad trestný? Jsem jedinej, kterej tady onanoval? Budou mě kvůli tomu lynčovat…?“ Díky hýčkané sebelítosti se nechal Nikolou překvapit: „Ty tu čekáš, abys mě doprovodil na deku?“
„Jo,“ odpověděl za něho autopilot.
„To jsem ráda,“ chytila jeho levou ruku tak, aby se na ni mohla pověsit a přitom nenápadně přenést těžiště dopředu. Díky tomuto manévru se mohla přesvědčit, jak dalece ovládl svou erekci. Přitom se nevědomky o jeho ruku opřela pravým ňadrem, čímž přilila do ohně další olej…
Každou ženu potěší, když ji muž pochválí a nezáleží na tom, zda je, nebo není krasavec.
„Když mě budeš držet za ruku,“ mluvila na něho potichu a sjela pravou dlaní do jeho levé a lehce ji stiskla, „tak to bude vypadat, že jsem ulovila chlapa s velkým mužstvím, nebo jsem děvče, které tě hodně vzrušuje. Díky tomu mi tady bude dost žen závidět a uznej, že tenhle pocit si nemůžu nechat ujít…“ po těch slovech se vedle něho způsobně postavila a čekala, co na to řekne, aniž by jeho ruku pustila.

Když můžou mladý holky hrdě inzerovat svoje bobříky, proč bych se já nemohl promenádovat s viditelným nářadím vedle starší holky? 
„Máš pravdu. Nemůžeš!“
„Tak jdem, ty můj obdivovateli.“

Roman po cestě zpět vůbec neřešil, jak to u něj dole vypadá. Užíval si, že po dobu zhruba třiceti vteřin mohl předstírat, že chodí se starší holkou, která se za něj nestydí. Dokonce vědomě ignoroval pohled na ty, které ho do této situace dostaly…

Dorazili k dece a Roman Nikolu pustil, i když ta se ho ještě držela. „Děkuju.“
Mile se usmála a opět si lehla na záda. Roman se posadil na kraj deky, skrčil nohy, které „svázal“ rukama, a položil si hlavu na kolena. Mlčeli. Nikole najednou došlo, že její rozhodnutí držet si od něho odstup je zbytečné. Vždyť je vlastně roztomile neškodný, tak proč by se měla připravovat o překvapivé zážitky… Chtěla si povídat, ale nechtěla být tou, která konverzační káru táhne. Ať se kluk snaží, říkala si, jenže netušila, že její kolega v těchto věcech potřebuje pošťouchnout, protože jeho sebevědomí dlouhodobě konverguje k nule…

Do deseti minut dorazili „stopaři“.
„Ahoj,“ přivítali se s ostatními a pomohli jim roztáhnout zbytek dek, které k vodě na zádech vynesl druhý táborový nosič.
Kateřina, s ocáskem zvaným Tonda, pro sebe zabrala hraniční deku. Tvořila tak přirozenou hráz, za níž svěřená dítka nesměla. Červenou minisukni rozhodně oba starší muži nepřehlédli. To Roman očekával. Ovšem když ji svlékla, sledoval, jak oba uznale pokývali hlavami. Dokonce donutili zrzku, aby se na Káťu podívala i ona. Když viděl i její souhlasné přikývnutí, probudil se v něm Columbo.
Ten zaregistroval i jednu nečekanou novinku ve svých řadách. Kamilu si už dnes nešlo splést s tábornicí Lenkou, protože byly skoro stejně velké, hnědé kudrnaté vlasy jim padaly na ramena a včera v podobných tmavě modrých celkových plavkách postrádaly prsa. Ne že by se na těch prsou od včerejška něco změnilo, ale Kamila se dnes přišla koupat v béžových bikinách s vyobrazenými květinami, které se na bocích uvazovaly na mašličku a ukazovaly celou její prdelku. Pro všechny to byla šokující změna. 

Roman nebyl výjimkou. 
Její pozadí ohodnotil jako fakt dobrý, ale nic to nezměnilo na jeho plném ztotožnění se s výrokem francouzského spisovatele Anatola France – žena bez poprsí, to je jako postel bez peřin…
Ke stejnému závěru asi došli i „okukovači“, protože se na Kamilu podívali jednou a víckrát už ne.

Táborníci se koupali a inspektor Columbo nic zvláštního nezaznamenal až do doby, kdy Káťa vylezla z vody a postavila se vedle schůdků, odkud sledovala koupající se děti. V tu chvíli mladší „starouš“ vystřelil z deky a zamířil k ní. Roman zbystřil.
„Mohu si s krásnou slečnou na chvíli promluvit?“
Káťa se k němu otočila. Hádala mu tak pětačtyřicet. Měl udržovanou oholenou figuru, upravené hnědé vlasy, hnědé oči, sympatický úsměv a tmavě modré plavky Adamky. Kátě se líbily, protože v nich penis rozhodně nešel přehlédnout. Ten, který viděla, odhadla na běžný typ.
Zvedla oči a řekla: „Zkuste to…“
„Nebudu chodit kolem horké kaše. Mohli bychom popojít kousek stranou od zvědavých uší?“
„Mohli…“
Zastavili se asi v polovině bazénu. „Chci vám jednak složit kompliment, protože jste velmi atraktivní, a také nabídnout možnost snadného výdělku. Nejde o žádný balík, ale pózování pro pár fotek, které by s vámi udělala támhle naše fotografka,“ ukázal k nim na deku, „vám nebude činit žádné problémy a určitě půjde o příjemně strávený čas. Co vy na to?“

Roman sledoval jejich rozhovor a první, co jej napadlo, když viděl muže, jak ukazuje na jejich deku, bylo – oni chtějí, aby si k nim sedla?
„Že to asi nepude.“
„A proč by to nemělo jít?“
Stydlivě sklonila hlavu a špitla: „Je mi třináct…“
Muž se usmál. „Pokud si myslíte, že navrhuju focení aktů, tak to v žádném případě. Jde o oblečené umělecké fotky.“
„Jo, to určitě… Kdybys ho nechtěl do mě strčit, tak tady spolu nemluvíme…“ zvedla hlavu a udělala na něho smutný kukuč: „Jenže já jsem tady na táboře a pochybuju, že mě na nějaký focení pustí… A navíc samotnou.“
„Nechci být kverulat, ale vzhledem k tomu, jak okolo vás krouží ten mladý muž, silně pochybuji o tom, že vám je tolik, kolik říkáte…“
„My jsme jenom kamarádi.“
„V tom případě chci být taky váš kamarád. A mohu mluvit i za svého kolegu, který by se také rád připojil. Bylo by to možné?“
„Nebylo. Jak vidíte, jsem dítě na táboře a to si nemůže dělat, co chce. Přece byste neriskoval nějaký průšvih…“
„Slečna může vzít jed na to, že umíme být velmi diskrétní a žádný průšvih nevznikne.“
„Já vám věřím, ale už musím jít k našim, nebo sem přiběhne hlavní vedoucí a věřte tomu, že umí bejt hodně nepříjemná…“
„To je možné… Každopádně, kdybyste si to focení rozmyslela, tak tady máte mou vizitku.“

A je to tady. Dává jí kontakt, aby někam šla, a pak už ji nikdy nikdo neuvidí, dedukoval samozvaný detektiv Roman. Mám to říct její mámě?
„A na závěr vám ještě prozradím, že nabízíme i další zajímavé možnosti, jak legálně přijít k penězům a přitom se pobavit…“
„Vy jste mě asi neposlouchal. Říkala jsem, že mi je třináct.“
„Vy zase věřte mně, že poslouchal a velmi bedlivě vás pozoroval. Dám vám milion, pokud se mnou dobrovolně strávíte noc, já se pak půjdu udat na policii a oni mě zavřou… Jdete do toho?“

Káťa musela uznat, že ji snadno a s velkým přehledem prokoukl. A protože mlčela, přitáhl šroubek: „Vzhledem k tomu, jak se na mne po celou dobu našeho rozhovoru díváte, usuzuji, že máte jisté zkušenosti s muži mého věku. Šla byste do toho i s námi?“ ukázal na deku, ze které jejich rozhovor sledovala jak zrzka, tak i druhý muž. „Šikovná děvčata umíme opravdu ocenit…“
„Jak už jsem řekla. Jsem tu na táboře a nemůžu si dělat, co chci…“
„Ale tábor dřív či později skončí a pak budete volná…“
Káťa roztáhla ústa do širokého úsměvu a lakonicky pronesla: „Uvidíme…“ a na rozloučenou vysekla muži kompliment: „Mimochodem máte moc hezký plavky. Já nevím, co ostatní holky, ale mě ty volný střihy s dlouhejma nohavicema neberou. Já mám ráda, když mám hned jasno…“
„Děkuji.“

Columbo zrušil pohotovost. Sledoval, jak se k nim Káťa vrací se zvláštním úsměvem ve tváři, jehož smysl mu unikal.
Tonda jí vystartoval naproti: „Kdo to byl? A co ti chtěl?“
Musela zvednout hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. Zvedla pravou ruku, kde mezi palcem a ukazováčkem držela vizitku a s naprostým klidem vymezila pravidla: „Do toho, kdo to byl, ti může bejt, víš co…“ Ruku s vizitkou spustila znovu podél těla a zvedla levý ukazováček, kterým patřičně doprovázela vyřčená slova. „Aby bylo mezi náma jasno. NECHODÍME spolu. JÁ… s tebou… JEN… spím.“
Tonda nechápal, kde se to v ní vzalo. Takhle s ním ještě žádná holka nezametala.
„Takže… Pokud budeš prudit, čeká tě jen hoňka… A teď mě omluv, jdu si uklidit vizitku a pomoct holkám s dětma.“
Její slova musela padnout na úrodnou půdu, protože před večeří byl Roman dotázán: „Nevadilo by ti, kdybys zase přespal na marodce…?“

Na poradě to vypadalo, že si Nikola nechala Romanův „poklesek“ pro sebe. Po jejím skončení se k ní přitočil a poprosil ji o klíč od marodky.
„To tam budeš spát až do konce tábora?“
Pokrčil rameny a přitom udělal grimasu – těžko říct.
Nikola mu dala klíč do ruky.
„Děkuju… A za to koupaliště taky.“
„Já si to ráda kdykoli zopakuju…“ Udělala na něho dvojsmyslnou grimasu a rychle se rozloučila: „Dobrou.“

Káťa tentokrát za Tondou přišla v průsvitných kalhotkách a volné košilce na úzkých ramínkách, která jí nesahala ani k pupíku. Nahý a hlavně „natěšený“ Tonda se s ní šel přivítat. Dal jí pusu, pak galantně, jak nějaký šlechtic, vzal do své levé dlaně prsty její pravé ruky, a pravačkou naznačil směr k posteli.
V tem moment se v úmyslně nezavřených dveřích objevila Brigita. Pobaveně pohlédla na nadrženého samečka a potichu, leč rozhořčeně pronesla: „No to se mi snad zdá. Jen tě na chvíli ztratím z očí, už je vedle tebe nahej kluk. Mazej spát! Ráno se brzo vstává.“
„Mami, to mi nemůžeš udělat… Podívej, se na to péro… Úplnej přírodní úkaz…“

Zkoprnělý Tonda zíral na Brigitiny kozy v průsvitné noční košilce, že se jak ovce vedená na porážku nechal zatáhnout k oknu a vystavit se z profilu, aby dospělá žena mohla zhodnotit, s čím má tu čest. 
„Dovolíš mi jedno číslo…?“
„Ne. Myslím, že včera si se narajtovala dost. Jdeme!“
„Tak si ho zkus aspoň vzít do ruky. Určitě jsi něco takovýho ještě neviděla…“
„Myslíš…?“
„No mami…? Ty děláš, jako kdyby tohle měl každej druhej chlap…“
„To nemá. Ale jsem starší…“
„To ho tady necháme s tím hákem stát a pudem spát…?“
„Jo.“
„Není to, mami, krutý…?“
„Je mladej,“ mávla rukou, „však von si poradí…“

Kamilu probudil tlak v břiše. Hrachová kaše s párkem a volským okem k večeři jí evidentně nesedla. Vyšla z pokoje a zamířila na záchod. V půli cesty zaslechla tiché hlasy. Otočila se do směru, odkud přicházely. Proč mají kluci pootevřený dveře? Neslyšně se k nim připlížila.

„To ho tady necháme s tím hákem stát a pudem spát…?“
To je Káťa… Jakým hákem…?
„Jo.“
Ty kráso… (Došlo jí, kdo promluvil.)
„Není to, mami, krutý…?“
Vony šukaly s klukama…?
„Je mladej… však von si poradí…“

Ty vole, kam teď? Vyhrála dámská koupelna, která měla otevřené dveře. Ještě štěstí, že byla Kamila bosá… Brigita, která vyšla z pokoje jako první, si ničeho mimořádného nevšimla. Počkala na dceru, aby si s ní mohla s pobaveným úsměvem neslyšně plácnout.

Kamile opět zaškrundalo ve střevech. Opatrně vykoukla směrem k pokoji kluků. Dveře byly otevřené. „Sakra,“ ulevila si potichu. „Jestli je hned nezavřou, tak se tady poseru. No moment… Co blbnu? Jdu přece na záchod a ne dělat špióna…“ 
V momentě, kdy chtěla udělat první krok, vyšel ze dveří Tonda. Ztuhla, aby se neprozradila pohybem. Naštěstí pro ni chodbu osvětlovalo jen velmi slabé světlo. Zírala na nahého kolegu mířícího do koupelny. Přitom jí došlo, o jakém háku to byla řeč. Měla nutkání se mu jít nabídnout, jako objekt k úlevě, ale vyhrálo jiné… Než „změnila podobu“, byly dveře od pokoje kluků zavřené… „Zatracená kaše,“ dala tiše průchod své frustraci.