LDT story 06 – 1. část

Den šestý.

Ve tři čtvrtě na šest Romana probudil plný močový měchýř. Ležel na boku. Nikola taky. Dotýkali se vzájemně nahými zadky. Zmíněná konstelace nemohla u Romana vést k ničemu jinému, než k erekci. Ta se určitě Nikole bude líbit. Sprdla by ho na tři doby, kdyby potichu vstal a odešel na záchod.
Pomalu se otočil. Musel si ji přidržet u břicha, aby ji mohl šikovně umístit mezi půlky. Přitiskl se k ní a pravou rukou ji začal hladit na prsou. Netrvalo dlouho a vyloudil ze své zasvěcovatelky do tajů sexu první ranní slastný sten. Dívčí prdelka zaregistrovala cizí úžasně tvrdé těleso a začala se s ním mazlit.
„Tomu říkám krásné probuzení. Že se nebudeš stydět, když si ho prohlédnu?“
„Ne. Už jsem díky tobě velkej kluk, vzpomínáš?“
„Ono se mezi námi v noci něco událo?“ hrála si na hloupou.
„Skoro nic… Jen si nějakým nedopatřením uvěznila mého ptáčka ve své jeskyňce a on v ní běhal nahoru a dolů, dokud se neosvobodil. Byl z toho tak rozrušený, že na tvou jeskyňku radostně ronil bílé slzy. Tobě se to líbilo…“
„Opravdu…? Tomu nechci věřit. Že bych já někoho věznila? A ještě k tomu zvířátko…? To se na něho budu muset podívat. Lehni si prosím na záda.“
Nikola je oba odkryla a připadala si jak generál na kontrole, před kterým stojí ve vzorném pozoru velitel útvaru a nebojácně čeká na to, co přijde…
Stiskla „velitele“ levou rukou a vydechla: „To si postavil kvůli mně?“
„Ty tu vidíš nějaké jiné hezké děvče…?“

Začala Romana líbat. Na hrudi cítil prsa, na stehně pažit klína, který se o něj třel. Takovou Nikolu neznal. Ještě před pár dny byl ochotný přísahat, že slovo sex je pro ni sprosté slovo. Rozhodně si nechtěl u toho nahoře stěžovat. Naopak.
Obkročmo si nad něho klekla. Nechala ho, aby si ji mohl v ranním světle důkladně prohlédnout.
„Já vím, prsatá blondýna nejsem…“
Mávnul rukou: „S prsatejma blonckama by byla určitě nuda…“
Pak na své poměry nezvykle zvážněl a potichu pronesl: „Jsi úžasná.“
„Děkuju.“
Naslinila si prsty a strčila si je mezi nohy. Roman se nevěřícně díval, jak si bez známky studu připravuje vagínu k pohlavnímu aktu. Že by měla jako tajný koníček točení porna? Slinami potřela i Romanovu bojovou hlavici, kterou vzápětí do sebe zavedla. Naklonila se a znovu svého partnera políbila.
„Vůbec neřeš, jestli si máš dávat pozor. Klidně to do mě pusť. Ale kdybys mi chtěl udělat radost, tak miluju sprchování semenem… Kamkoli.“
Znovu ho políbila a pomalu začala přirážet.
Noční výstřik a plný močák se postaraly o dostatečnou prodlevu mezi zahájením kopulace a hlášením: „Už…“

Nikola z něho slezla, klekla si na podlahu a čekala na „sprchu“. Roman po vzoru filmů pro dospělé chtěl penis namířit na obličej, ale řekl si, že napoprvé by to asi nebylo to pravé ořechové, a sklonil jej na prsa. Obdarovaná dívka si pak jeho nadílku po sobě rozetřela.
„Líbilo…?“ zeptala se, když vstávala.
„Líbilo.“
„To jsem ráda.“
Přitiskla se k Romanovi, aby se s ním mohla líbat, a přitom se o něho třela pohlavím.
„Doufám, že do smrti nezapomeneš, jak jsem tě připravila o panictví…“
„Na tuty, že ne. Jsi krásná, vzrušující, úžasně upatlaná a… moje?“ zeptal se opatrně.
Odměnou mu byla pusa a krátká věta: „To si piš.“
Tentokrát ji políbil Roman.
„Půjdem se osprchovat na pány, než se ostatní probudí…“ ukončila nahé dostaveníčko u postele s flekatým prostěradlem.
„Já si jen musím odskočit. Hned za tebou přijdu.“
„Proč by sis odskakoval? Ulevíš si ve sprše.“ Mrkla na něho: „Já ti ho podržím…“

Nikola regulovala teplotu vody tekoucí ze sprchy. Roman stál vedle ní a hladil ji na prdelce.
„Kde ses to naučil?“
„Co?“
„Takhle krásně hladit.“
„Nikde. Ta tvoje je první… Nahá,“ dodal rychle, aby nevypadal jako největší zoufalec.
„Tak v tom případě máš dar od Boha. Aspoň vím, co budeš dělat, až zase budeme někde v tlačenici…“
Chytla mu pinďoura mezi prsty: „Tak můžeš.“
Očekávaný proud nepřicházel.
„Koukám, že ti to nějak nejde… Pomůže ti, když budeš čůrat na mě? Některé holky to mají rády…“ a postavila se před něho.
Roman se nevzmohl na slovo, zato jeho močový měchýř zvedl stavidlo. Nikola zlatavým proudem zalévala svůj udržovaný trávník ve tvaru trojúhelníku. Sledoval, jak ji moč stéká po nohách a domýšlel se, čeho všeho je schopná.

Proud vyschl. Nikola pustila již nepoužitelnou hadici a zvedla hlavu. Pobavil ji Romanův udivený výraz.
“Vždyť je to hlavně voda a je to příjemně vlažný a taky krásně perverzní, nemyslíš…?“
„Jo myslím,“ vypadlo z něho ne úplně přesvědčivě.
„Tobě se nelíbí, když můžeš jako pán tvorstva močit na svou partnerku…?“
„Určitě jsem rád, že jsem to zažil… Jen jsem si myslel, že to dělají jen v pornu…“
„Takže ti nebude vadit, když si to někdy zopakujeme…?“
„Proč by to mělo vadit mně? Tady jde přece hlavně o tebe…“
„Jsi moc milej kluk. Víš to?“
„Nevím.“
„No, tak od této chvíle už to víš,“ a dala mu pusu.

Zrovna se utírali, když se otevřely dveře od pánské sprchy. Nikola se rychle zabalila do osušky.
Vešel Tonda a zůstal překvapeně stát: „Co tu děláte…?“
Nikola pohotově ukázala na sprchu.
„Co asi…? Opalujeme se tu,“ a nechali tam zkoprnělého Tondu i s tou jeho nezodpovězenou otázkou stát.

Ještě včera u večeře měli kluci stůl jen sami pro sebe. Nikola přišla do jídelny o dvě minuty později než ostatní. Došla k „dívčímu“ stolu vedoucích, vzala si hrnek a příbor a šla si sednout vedle Romana. Její, nyní už bývalé, spolustolovnice byly zralé na obvaz, aby udržely bradu tam, kde je to běžné. Tonda zůstal v klidu. Ten už to měl za sebou. Jejich patnáct vteřin slávy ukončilo volání Valérie z výdejního okna, že si můžou chodit pro snídani.
„První oddíl,“ zvolala Svatava a lomoz odsouvaných židlí přesunul pozornost jinam.
Nikola využila situaci a naklonila se k Romanovi.
„Počítám, že po snídani se na mě ty tři sesypou a budou vyzvídat, co má tohle znamenat, protože když jsem ze sprchy přišla na pokoj, ještě spaly…“

Stalo se však něco nečekaného. Kamila si vzala mustr od Nikoli a posadila se vedle Tondy.
Během pár minut si dvě oddílové vedoucí vysloužily pozornost celého tábora, i když o ni vůbec nestály. Dvojici S + S až tak neudivilo, že si přesedla Nikola, ale proč změnila místo i Kamila jejich hlavy nepobíraly.
„Uvědomuješ si,“ promluvila Nikola na Kamilu, „že se na tebe ty dvě na pokoji vrhnou a tohle ti dají pěkně vyžrat…?“
„Můžou to zkusit. Tady někdo říkal, že se nesmí v jídelně měnit zasedací pořádek…?“
„Ne, ale nikdo taky neříkal nic o tom, že by se dva lidi nesměli vést za ruce a můžu ti prozradit, že na to mají alergickou reakci…“
„Nerad ruším vaši odbornou disputaci, ale měli bychom si jít pro snídaní, nebo budem o hladu,“ ozval se Roman a vstal.
Jako správný gentleman odsunul Nikole židli a pustil ji před sebe, aby si mohla jídlo vyzvednout před ním. Měl nutkání se přitom na Svatavu s lehce poťouchlým výrazem podívat, ale odpustil si to. Řekl si, že se vytočí sama i bez jeho provokací.

Kamila dojídala, Tonda na ni čekal. Roman s Nikolou vstali a šli odnést špinavé nádobí. „Dala by sis se mnou večer Jägera, nebo něco jinýho, co máš ráda?“ zeptal se ji potichu.
„Jäger je dobrej… Ty ho máš?“
„Jo. Přivez jsem ho na dlouhý táborový večery a zatím žádný nebyly a domu se mi ho tahat nechce…“
„Tak mu večer u vás utrhneme drápky…“
„Jen u mě. Roman spí na ošetřovně.“
Kamila zbystřila.
„Voni tam spolu…“ hlavou naznačila vzájemný kontakt.
Tonda pokrčil rameny: „Ale ráno jsem je načapal v naší koupelně po sprchování…“
„To jsem netušila, že je Nikča na zajíčky.“
„Já taky ne, ale slyšel jsem od kámoše, že se umí pěkně rozjet, tak jsem zvědavej, jak dlouho ji ten ňouma bude bavit…“
„Klidně se vsadím, že až v neděli skončí tábor a my se rozejdeme, tak už po něm ani nevzdechne.“
„Škoda, že si to myslím taky, mohli jsme se o něco vsadit.“
„O co ses chtěl vsázet…?“ zeptala se s přídavkem laškovného tónu.
„To probereme odpoledne na výletě. Teď jsme poslední, kdo ještě snídá, a troufnu si tvrdit, že sedět tu ještě chvíli, tak sem vlítne Svatava a bude kravál…“

Po zkráceném poledním klidu tábor vyrazil do Horního Maxova. Čekalo je něco přes šest kilometrů v kopcích. To, co by dospělák zdolal do hodiny a půl, děti s přehledem protáhly o hodinu a ani se nezačervenaly…
Roman vyfasoval roli „popoháněče“, který měl ne zrovna svižně šlapající děcka nutit k vyšší rychlosti.
Dokud šli po silnici, měl každý vedoucí na starosti svou část. Nikola obstarávala konec první čtvrtiny, což obnášelo z původních dvanácti metrů u chaty, současných padesát. Děcka po Romanovi nic nechtěla a tak svůj úkol svěřil autopilotovi. Tím pádem mohl znovu zpracovávat to, co zažil v noci a ráno.
Jeho představy o prvním sexu Nikola nekompromisně rozmetala. Svým způsobem měl z něj obavy. Vždyť by ani pořádně nevěděl, co má dělat. A postavil by se mi vůbec? Moje holka by se určitě taky styděla, protože i pro ni by to bylo poprvý. Když k tomu připočtu strach z bolesti a případnýho početí, nevedlo by to k ničemu divočejšímu. Vlastně by šlo o takový sex pro sex… To, že mi holka podrží čůrajícího pinďoura, mě nenapadlo ani v nejdivočejších představách. A kdyby jen držela… Ona ho na sebe obrátila. A ještě se jí to líbilo! A to s tím stříkáním semene na kůži… Opravdu bych jí mohl postříkat obličej, když řekla KAMKOLI…? Třeba je to holka, která si myslí, že je ošklivá a proto, aby si kluky udržela, s nima dělá věci, o kterejch si myslí, že se jim líbí… Umí si strčit ptáka až do krku…? Asi ne. To umí určitě jen málo holek… No jo, co by ale mohla chtít na oplátku po mně…? Abych nechal chcát i na sebe…? Píchala mě umělákem do zadku…? Bude mě přivazovat k židli a já se budu muset koukat, jak to dělá s někým jiným…? Vykouří mi péro, semeno si nechá v puse, a pak se se mnou bude líbat…? A co když by to semeno bylo někoho jinýho…? A dost! Mě z toho začíná hrabat. Poprvý si vrznu, zažiju přitom něco, co mi přijde neobvyklý, a hned z toho vyšiluju. Měl bych se hodit do klidu a užívat si, co se mi nabízí. Co by za to jiný mužský dali…

Všiml si, že Nikola čeká na kraji cesty, až k ní dojde. Díky tomu si uvědomil, že už jsou v lese a nemusí hlídat svěřený úsek jako on.
Připojila se k němu. Dala mu pusu a chytla ho za ruku.
„Vypadals zamyšleně. O čem jsi přemýšlel?“
„O tobě.“
„A na co jsi přišel?“
„Jak ti dopřávat jedné tvé záliby, co hrdlo ráčí.“
„Jo…? A jaké?“
Roman se podíval, jak blízko jsou dětské uši. Zastavil se a tiše pronesl: „Jde o stříkání.“
„Ty se normálně nezdáš… Tak mluv. Zajímáš mě.“
Nechali děcka před sebou ujít asi deset kroků a vyrazili za nimi.
„Ty máš ráda, když ti přistane cákanec semene na kůži. Já mám rád jogurty. Tak mě napadlo, že když budeš cítit potřebu pocákání, a já toho nebudu schopen, tak se nahá postavíš přede mne. Já malou lžičkou budu nabírat jogurt a střílet ho na tvoje tělo. Ty budeš mít radost z dopadajících stříkanců a já z toho, že ten jogurt pak z tebe slížu.“
„A kam by ses trefoval…?“
„Ale to je přece jasný… Na prsa… Na bříško… Do klína… Na stehna… No a taky bych mohl ptáka namočit do jogurtu a pak ti ho strčit do dírky… Nebo do pusy…“
„Románku, ty se nezdáš. Tohle stojí za vyzkoušení…“
„A pak mě taky ještě napad vodní basket.“
„A to se hraje jak?“
„To si sedneš na židli a opřeš se. Na sobě budeš mít ty černý bikiny. Pak palcema oddálíš kalhotky od těla. Takhle,“ předvedl, „aby vzniknul koš. Já budu před tebou stát asi půl metru. Budu si držet pinďoura, protože budu potřebovat čůrat. Až budeš připravená, vypustím proud obloukem tak, aby dopadl mezi tvoje tělo a plavky… Přiznám se ti, že mě zajímá, jestli s tebou něco udělá, když zasáhnu poštěváka…“
„Ty jsi normálně perverzní. Víš to?“
„Jo. Mám totiž skvělou učitelku…“
„A moc si to chceš zahrát…?“
„Co já… Jde o tebe a tvé vzrušení…“
Dostal pusu, ani nevěděl jak. „Těšíš se na chvíli, kdy ti zase vlezu do pelíšku…?“
„Netěším.“
„Prosím…?“
„Jsem tak nabuzenej, že to snad do noci nepřežiju.“
„To máš štěstí, protože tě tvoje provokace málem stála život…“
„To bych bral, aspoň bych to teď nemusel rozcházet…“
„Žádný takový, hezky pošlapeš vedle mě a já budu nenápadně pozorovat, jak po mně umíráš touhou…“ a stáhli odstup od posledních dětí.

Tonda počkal na kraji lesa na Kamilu. Děti uvidí před sebou, tak nemusí jít sám, nebo s velkýma holkama, které by mu dokázaly vymluvit díru do hlavy.
„Nepotřebuje slečna doprovod?“ optal se Kamily, když se k němu blížila.
„Proč si mladý pán myslí, že emancipovaná, moderní slečna potřebuje doprovod?“
„Protože by mohla být přepadena vlkem a to by byla škoda, kdyby ji roztrhal…“
„A vy se mladíku vlka nebojíte?“
„Ne.“
„Tak to se tedy ke mně přidejte… A nevíte náhodou, o co se to chtěl se mnou vsadit ten mladík, se kterým jsem seděla u snídaně?“
„Náhodou vím.“
„A řekneš mi to?“
„Jo.“
Kamila Tondu plácla přes zadek.
„To máš za to, že si ze mě děláš šprťouchlata,“ sdělila mu klidně, když se na ni udiveně podíval. „Tak co bude?“
„No… Chtěl jsem se vsadit o to, že když prohraješ, tak bys se mnou jela na prodloužený víkend k dědovi do Radovesic.“
„Kde to je?“
„Hned vedle Libochovic.“
„A co bychom tam dělali?“
„Mohli jezdit po Ohři na kánoi, jít na zámek, na Házmburg, nebo někam dál. A kdybys chtěla jenom lenošit, tak si můžeš dát na zahradu deku, má velkou, a opalovat se…“
„To zní zajímavě… A kde tam budu spát?“
„V podkroví je pro hosty připravena komůrka pro přespání.“
„Takže jestli tomu správně rozumím, výsledek zní – jedna komůrka a v ní dva hosté…“
„Ne. Jedna komůrka a jeden Tondův dětský pokoj, když jezdí k dědovi na prázdniny.“
„Tuhle nabídku nemůže slušné děvče odmítnout…“
„A který víkend by se ti hodil?“
„Ty to bereš teda hákem.“
„Já jen, abychom to nezamluvili…“
„Hned ten příští…?“
„Jo. To by šlo. Já dědovi zavolám a připravím ho na milou návštěvu. A teď si na řadě ty. Kdybych prohrál, co bych musel udělat?“
„Poslední týden v srpnu by si jel k nám na brigádu. Na chalupě se bude opravovat částečně zřícená opěrná zeď. Bylo by to zadarmo, ale měl bys lůžko hned vedle mého…“
„Jo a okolo bude šest dalších…“
„Jak to víš?“
„Intuice…“
„A co kdyby tomu tak nebylo…?“
„To jako, že bych mzdu dostával v naturáliích prostřednictvím tvého těla…?“ a aby nedostal znovu přes zadek, uskočil na stranu.
„Co děláš?“
„Bál jsem se, že mě zase plácneš přes zadek, tak jsem se preventivně vzdálil.“
„To jsem rozhodně neměla v úmyslu.“
„Ne…?“
Tonda se zase přiblížil: „Takže to znamená, že by mi tě rodiče na týden půjčili jako odměnu za odvedenou práci…?“
Kamila se na něho dívala s poťouchlým výrazem a bavila se jeho rozpaky nad tím, že by se stala rodinnou kurtizánou.
„Tobě by se nelíbil týden se mnou…?“
„Líbil a po tom týdnu by bylo jako co?“
„Rodiče by ti poděkovali a už bysme se neviděli…“
„Tak do toho nejdu.“
„Škoda…“
Znovu ho plácla přes zadek.
„To máš za to, že si myslíš, že bych byla něčeho takovýho schopná. Ale ta brigáda platí i to lůžko vedle. Pojedeš?“
„A budeš mě ještě bít?“
„To víš, na chlapy musí bejt přísnost… Tak pojedeš?“
Chytla ho za ruku, podívala se mu do očí a řekla: „Prosím…“
„Dobře. Slibuji, že budu u vás dřít, a pak ve vší počestnosti na vedlejším na lůžku spát.“
„Budu dělat, že i tvému druhému slibu budu věřit…“

Debata o sázce skončila, ale za ruce se drželi dál.