LDT story 07 – závěr.

Den sedmý (poslední celý)

Kamila to neměla jednoduché. Po osprchování zalezla do postele a dělala že spí. Necelou hodinu před půlnocí do pokoje vletěla vytočená Svatava.
„Představte si, že jsem v pánský sprše načapala ty dva. A on měl tu drzost mi říct, že je jejich věc, jak tráví svůj volnej čas. A že prej tím šetří vodu, když se sprchují spolu. Ty dva už nechci po táboře nikdy vidět.“
„V tom případě máš problém,“ ozvala se Sibyla, „Nikola ti vede dva kroužky. Ty máš za ní někoho jinýho?“
„Ne. Ale radši to budu dělat sama, než se na tu couru dívat… Můžete mi někdo vysvětlit, čím ji ten drzej cucák uhranul, že dělá takovýhle blbosti?“
To by mě taky zajímalo, pomyslela si Kamila, ale nahlas to vyřkla Sibyla. Snad to nechtěj řešit do rána. To se jinak seberu a půjdu jako na záchod a už se nevrátím. Ať se třeba poserou.
„Já si myslím, že až se v neděli rozejdeme, tak po něm Nikola ani neštěkne. A nemohli bysme už jít spát. Mám toho za dnešek dost a nechce se mi ta dva řešit…“
„Ty máš co mluvit,“ obula se do ní Svatava, „ráno jsi mě pěkně nasrala, že sis šla sednout k nim.“
Kamila se nadzvedla na posteli a podívala se na ni: „Nikde není napsáno, že se nesmí měnit zasedací pořádek v jídelně. Mně se s Tondou dobře kecá a navíc je to kámoš, tak jsem si k němu sedla. Zastřelíš mě za to?“
„To si u toho stolu, koukám, rychle chytla drzý móresy.“
„Jestli jsem se tě dotkla tím, že jsem si přesedla, tak to se ti omlouvám. A žádný drzý móresy jsem chytnout nemohla, protože se s Romanem bavím, jen když opravdu musím. Tečka. A mohli bysme už jít spát? Opravdu jsem utahaná a nemám chuť teďka řešit táborovou Love Story.“
„Aby ses neposrala.“

Kamila vztekle ze sebe shodila peřinu, vstala a vklouzla do pantoflů.
„Kam jdeš?“ štěkla na ni Svatava.
„Na záchod. Potřebuju k tomu tvoje povolení?“
Kamila se na Svatavu podívala s výrazem, který očekával odpověď v podobě mlčení.
„Už jsi stejně drzá jak ten Roman.“
„Dík…“
Kamila zamířila ke dveřím.
„Byla jsi snad utahaná a najednou jdeš courat?“
„Ne. Jdu na záchod, abych se z toho tady neposrala.“
„Chápeš to?“ obrátila se na Sibylu, když se za Kamilou zavřely dveře. „Co jsem jí udělala, že musí hned dotčeně odsekávat?“

Tonda se obrnil trpělivostí, protože se s Kamilou domluvil, že přijde, až ty dvě usnou. Jaké bylo jeho překvapení, když se dveře do pokoje otevřely ještě před půlnocí a v nich se objevila Kamila. Rychle za sebou zavřela a zamkla. Měla na sobě pyžamo skládající se ze žlutých krátkých kalhot a bílého trička s úzkými ramínky, které jí končilo nad pupíkem.
Otočila se k Tondovi a viděla v jeho očích dotaz – Co se děje? Zhasla velké světlo, kterým se bránil proti usnutí a sedla si vedle něho na postel.
„Už se nedivím, proč pořád o Romanovi říkají, že je drzej. Ona si snad myslí, že všichni budou skákat tak, jak ona zrovna pískne.“
„Myslíš Svatavu?“
„Jo.“
„Čím tě takhle vytočila?“
„Začala tím, že jsem ji nasrala, když jsem si ráno k tobě sedla. Pak jsem chtěla jako spát a neřešit Romana s Nikolou. Řekla mi, abych se neposrala. Tak jsem vstala, že půjdu k tobě. Zastavila mě a zeptala se, kam jdu. Odpálila jsem ji tím, že na záchod, abych v pokoji neudělala to, o čem mluvila… Máš skleničky nebo budeme pít z lahve?“
„Skleničky.“
Hm… Víš co? Nebudeme je špinit. Neva?“
Slyšeli zvuk otevíraných dveří.
„Ha, kontrola. Teď zjistí, že nejsem tam, kde jsem řekla, že budu… To nám ta noc pěkně začíná… Dej mi napít.“
„Když se sem bude chtít dobývat, tak budu strašně ospalej. Neboj, nevydám tě do rukou Ježibaby.“
„To seš hodnej,“ podala mu „Lovce“.
„Asi bysme měli šeptat, než zapadne zpátky.“
„Proč šeptat? Stačí mluvit takhle potichu. Stejně jí dojde, kde seš. Nikola je s kolegou na ošetřovně a ty nemáš v chalupě kam zmizet. Jedině, že bys šla na čtyřku, tam je jedna volná postel.“
„Ty bys mě poslal spát k dětem?“
„Jasně, že ne. Tady je místa dost.“

Kamila zrovna pila, když se pohnula klika. Jednou, dvakrát a dost. Po chvilce byly slyšet zavírání dveří.
„Náš osud je zpečetěn. Od této chvíle jsme na seznamu vyvrhelů i my. A na to se napijeme.“
Kamila se postavila před postel a natáhla ruku s lahví směrem k Tondovi.
„Připíjím svému šlechetnému zachránci, který nebohou Kamilku nenechal padnout do spárů mladé zlé čarodějnice,“ a napila se. Lahev předala Tondovi a postavila se na místo, kam z venku dopadalo nejvíc světla.
„A za svou záchranu ti i poděkuji.“
Otočila se k němu zády a pomalu si stahovala žluté spací kraťasy. Nešla do naha. Měla pod nimi bílá tanga. Po vzoru striptérek vyšpulila na něho svou luxusní prdelku, když je stahovala ke kotníkům. Pak se jich zbavila a pomalu se k němu otáčela čelem. Vpředu byly kalhotky průhledné, takže se snadno přesvědčil o tom, že je vyholená.
„Líbí se ti mé poděkování?“
„Je úžasné,“ vydechl.
„Jaký zachránce, taková odměna… Docela by mě zajímalo, kdo koho zachraňuje na ošetřovně? Roman Nikolu, protože si nedokáže udržet kluka? Nebo ona jeho před panictvím?“
„Připil bych na charitu,“ navrhl Tonda.
„Proč na charitu?“
„Protože Nikole bylo toho panice líto, tak ho připustila a určitě z toho nic neměla.“
„To má blbý.“

Kamila se napila a postavila lahev na zem a přistoupila k posteli.
„A protože já nejsem Nikola a chci z toho něco mít, tak ti teď sundám tričko, abych se mohla dívat na tvoje mužná ramena.“
Klekla si na postel nad jeho nohy a přetáhla mu tričko přes hlavu. Pak se znovu postavila a odhodila jej na Romanovu postel na své žluté kraťasy. Zkušené dívčí oko bylo s výsledkem pozorování spokojené.
„Líbíš se mi.“
„Ty mě taky.“
Dívali se jeden na druhého. Ticho pokoje narušila slova, která nebyla ani otázkou, ani příkazem: „Zatancujeme si.“
Tondovi se nechtělo. Kdyby řekla, svlíkni mě, to by po ní okamžitě vystartoval, ale tohle…?
Zkusil se vykroutit stupidní výmluvou: „Já neumím tancovat.“
„Hele, tancovat na tučňáka umí každej.“
„Na tučňáka?“
„Tos ještě neslyšel? Já se tě chytnu okolo krku, ty mě za boky a budeme se houpat z nohy na nohu a přitom se točit dokola. Jo a musí k tomu hrát pomalá písnička.“
„Tak jo,“ rezignoval. Vzal mobil a potichu pustil Nothing Else Matters od Metallicy.
Tancovali.
Kamila visela Tondovi okolo krku a hlavu měla položenou na jeho rameni.
Zprvu se nic nedělo. Přešlapovali z nohy na nohu a mlčeli. Tondovy ruce tak nějak samy postupně sjely na její prdelku. 
Tancovalo se dál.
Tonda začínal mít problém. Probouzelo se jeho mužství. To vyslalo povel do jeho rukou, aby pomalu vyjely nahoru, chytily košilku a začaly ji vytahovat směrem nahoru.
Kamila se pustila Tondova krku a zvedla ruce nad hlavu. Košilka skončila na Romanově posteli. Kamila znovu chytila Tondu okolo krku a přilepila svůj klín na topořící se hák.

Písnička se dostala do své druhé poloviny, když bez varování zbavila Tondu sportovních trenek. Pak se na něho nalepila a tancovalo se dál. Kamila podporovala proces tuhnutí třením pohlaví ve spodním prádle o pohlaví nahé. Tonda došel k závěru, že by bylo lepší, kdyby se o sebe třela nahá, a zbavil ji poslední oděvní součástky, kterou měla na sobě.
Opět zaujali taneční figuru. Po jedné obrátce zvedla Kamila hlavu, podívala se na Tondu a nemohlo to skončit jinak než líbáním. Tonda chytil Kamilu za zadek a nadzvedl ji. Ona si zahákla nohy za jeho zády a za současného líbání s ní tancoval dál.
„Takhle krásně ještě se mnou žádný kluk netancoval. Jsi můj miláček.“ Políbila ho. „Chci tě!“ zašeptala mu do ucha. „A nemusíš si dávat pozor.“

Výzvu přijal.
Opatrně ji položil na postel a začal laskat její tělo. Líbilo se mu, že nemá žádný mindrák ze svých malých prsou. Klidně ho nechala, ať se na ně kouká. Měla ráda, když si ji kluci v posteli prohlíželi. Chytila do ruky Tondovo neobvykle tvarované přirození a mazlila se s ním do doby, než se přemístil mezi její stehna, aby ji ochutnal jazykem.
Čekala, že ho do ní strčí a předvede jí rychlokurz šití. Přepočítala se. Byl něžný, pozorný a tak sexy, když byl nad ní na vzpažených rukou a díval se, jak prožívá vzájemné spojení. Zahnutí penisu jí dopřálo dosud nepoznanou rozkoš. Škoda, že se musela krotit, aby nikoho neprobudila.

Kamila ležela přitulená k Tondovi a rukou si hrála s použitým těšitelem. Neměla v úmyslu ukončit tuto noc jediným číslem. Na to byla příliš mladá.
„Máš geniální penis.“
„Ty zas krásně úzkou dírku.“
„Škoda, že jsem se musela krotit, protože bych s velkou chutí dala všem poslouchajícím vědět, jak mi to dobře děláš.“
„Doufám, že k tomu budeš mít brzo příležitost.“
„Já taky.“
„Musím se ti vyznat ze svého obdivu. Většinou holky jako ty mají mindrák ze svých malých prsou, ale tys mě v pohodě na ně nechala koukat.“
„Mám je, jaký je mám a s tím nic nenadělám… Buď se to mužskýmu líbí, nebo si holt musí najít nějakou prsatici. Ty se po nějaký budeš poohlížet?“
Tonda se přetočil na levý bok a sklonil se k pravé bradavce, kterou nejprve několikrát olízl, a pak začal sát. Jeho snažení se po chvíli projevilo vzrušeným dechem, proto jej přerušil a podíval se Kamile do očí.
„I tahle malá prsa mají rádi, když si s nimi mužskej umí hrát. Oni pak pošlou do dírky signál, pozor blíží se Tondův hák a ta se na něj začne těšit a vlhne a vlhne, až Tonda bez problému zasune.“
„Takhle krásné vyznání ještě moje malá prsa neslyšela. To musím svého romantického souložníka něčím odměnit…“
Zatlačila lehce na jeho pravé rameno, aby si lehnul na záda. Nejprve se s ním líbala. Následně sjela za stálého pusinkování jeho těla do míst, kde mohla penis uvěznit v ústech. Celý. Začala jej sát, dotýkat se ho jazykem a pravou rukou svou orální činnost podporovala laskáním varlat. Byla šikovná, proto mohla začít pusou napodobovat „jízdu na koni“.
„Sesedla“ v momentě, kdy mohla položit hlavu na Tondovo břicho a pozorovat ten přírodní úkaz v celé jeho tvrdé kráse.
Po chvíli se zvedla a plivla na něho. Když sliny rozetřela, klekla si a vzala jej do ruky. Začala s ním pomalu projíždět úžlabinou. Znovu naslinila hlavičku a opakovaně se třela o partnerův úd. Po třetím naslinění již nasedla. Zlehka pohybovala pánví dopředu a dozadu. Jo. Špička se v ní intenzivně třela o vzrušivější místa, která ten obyčejný jen „míjel“.
Tenhle ocas chci mít v sobě co nejčastěji, jen musím přesvědčit jeho majitele, že moje díra je ta pravá. Opřela si ruce o Tondův hrudník a předvedla mu, jak umí pánví vyšívat.

Ještě před tím, než vystříkl, musela se zakousnout do polštáře, aby neprobudila děti. Tělem ji probíhaly orgasmické křeče, které ne a ne přestat. Do toho se přidalo Tondovo sperma a Kamila si udělala exkurzi na okraj vesmíru.
Tonda si pár vteřin myslel, že Kamilu klepla mrtvička, ale utěšoval se tím, že na to je přece příliš mladá.
Nakonec se přece jen pohnula a zašeptala mu do ucha: „Jsi neskutečnej. Takhle skvěle mi to ještě nikdo neudělal. S tebou chci mrdat až do smrti.“
Sice stále měla problémy s přerývavým dechem, ale to ji nebránilo v tom, aby Tondu nelíbala na tváře, oči, nos a samozřejmě pusu.
.Kam se na tebe hrabou všechny holky, který jsem dosud měl. Tonda ležel na zádech, jeho penis stále vězel v Kamile a neměl se k vypadnutí. Spokojený sám se sebou nechal svou partnerku, aby mu projevovala vděčnost za předvedený výkon. Třetí číslo se nekonalo. Než zregenerovali, usnuli.

Budík jim zazvonil o půlhodinu dřív. Roman začínal zjišťovat, že ranní polibek s milovanou osobou, se kterou leží nahý v posteli, má něco do sebe. Škoda, že mají povinnosti, ale už pozítří to bude úplně o něčem jiném.
Rychle se společně osprchovali, uklidili ošetřovnu a čekali na vyhlášení budíčku. Měli tři minuty čas. Stáli bezprizorně na chodbě a čekali na signál, který tábor probudí.
Romanova ruka zabloudila na Nikolčin zadek.
„Já vím,“ šeptal, „že tu není žádná tlačenice, ale říkal jsem si, že když to máš ráda, tak by byla škoda nevyužít tuhle plonkovou dobu.“
„Děkuju.“ Pohladila ho po tváři a dala mu pusu.
„Myslíš, že kdyby nás Svatava přistihla, jak mi dáváš pusu, a já tě přitom hladím po prdelce, tak nás pro výstrahu před celým táborem upálí na hranici?“
„Před táborem ne. Z toho by mohly mít děti trauma. Ale někde v soukromí si to umím představit.“
„Mám chuť ji hned po ránu vytočit… Co kdybychom se, až vyleze ze dveří písknout budíček, chytili za ruce?“
Nikola se tomu potichu zasmála.
„Já bych ji nechala dejchat. Určitě bude vytočená z včerejší sprchy a z toho, že jsem spala někde jinde.“

Nebyl to hezký pohled, když Svatava vyšla ze dveří pokoje a spatřila je. Cítili se jako Jeníček, když Ježibabě prozradil, že neumí sedět na lopatě.
„Co tu děláte?“ štěkla potichu.
„Čekáme, až pískneš budíček a my mohli začít plnit své povinnosti,“ poskytla Nikola hlavní vedoucí vysvětlení.
Stalo se. Poslední celý den na táboře začal. Roman zamířil do svého pokoje, kde narazil na zamčené dveře.
Zaklepal a zavolal: „Budíček.“
Samozřejmě, že celá situace neunikla ježibabímu oku. Čekala, až z pokoje někdo vyleze. První byl Tonda, za ním šla Kamila, aby se mohla převléknout na rozcvičku.
Svatava za ní vběhla do pokoje.
„Tohle jsi Kamilo přehnala. Dělat mi z tábora bordel nebudeš!“
„Nechceš se náhodou uklidnit? Kdybych byla praktikantka, tak bych tomu rozuměla, ale uvědom si kolik mi je, takže jestli máš problém, že jsem s Tondou v noci šukala, tak si běž stěžovat na lampárnu. A teď mě prosím nech převlíknout.“

Svatava vyběhla a vtrhla bez zaklepání na Tondův pokoj. Ten byl zrovna nahý. V ruce měl trenky.
„Tebe neučili klepat?“ podíval se na Svatavu a v klidu si začal trenky oblékat.
Svatava se rozhlédla po pokoji. Spatřila flekaté prostěradlo a nedopitou lahev „Lovce“.
„Za porušení táborovýho řádu, ty ani Kamila nedostanete za tábor žádný peníze.“
„Tu almužnu? Myslíš, že to slíbený pětikilo může za to, že tu jsem? Máš ještě něco na srdci, než vyrazím na rozcvičku?“
Sáhl si na postel pro tričko a oblékl si ho.
„Žádnej bordel mi tady z toho dělat nebudete. Dneska budete spát každej zvlášť!“
„Hm… Já nevím, kde se v tobě bere to nesmyslný přesvědčení, že nám něco takovýho můžeš zakázat. Dovolíš?“ odsunul ji od dveří, „musím jít předcvičovat. A kdybys potřebovala spláchnout ranní šok, tak támhle si můžeš cvaknout.“

Když se vrátil z rozcvičky, lahev v pokoji už nebyla. No co, pomyslel si, ona ji teď potřebuje víc.

Před odchodem na koupaliště dostali vedoucí instruktáž, že si každý hlídá svůj oddíl a po cestě nepůjdou v žádném případě vedle sebe. Na koupališti nikdo po sobě nepoleze a nebude mít na sobě vyzývavé plavky.
Kamila se podívala na Tondu a udělala na něho obličej – škoda.
V čele stála se svým oddílem Sibyla. Svatava k ní přišla a zavelela k odchodu.

Na koupališti se chovala, jak generál. Určovala kdo a kdy má jít do vody. Snažila se ze všech sil, aby Kamila neseděla vedle Tondy a Nikola u Romana. Ti ji elegantně obešli. Když mohli být spolu, tak stáli před dekou otočení k dětem a povídali si.
„Kdy ti budu moct vynahradit dnešní koupání, abys mohl obdivovat moji prdelku? Nechtěla jsem ji zbytečně dráždit. Ono stačilo, co se dělo o poledním klidu v našem pokoji, když jsem začala balit a jejich zvědavost ukojila tím, že se k tobě stěhuju. Já si fakt myslela, že se budou se mnou prát. Naštěstí přišla Nikola a pomohla mi.“
Tonda se usmál.
„Doufám, že si lokla z tý flašky, co mi ráno sebrala, aby to rozdejchala.“
Podíval se na Kamilu v modrých celkových plavkách, ve kterých vypadala, jak nějaká tábornice. „Co hnedka v pondělí? Mohli bysme jít v Liťáku na koupák.“
„Hele… nechá nás děda spolu spát?“
„No jasně. Ten s tím nemá problém. Naopak. Připrav se, že to bude na tebe zkoušet.“
„Kolik mu je?“
„Dvaašedesát, myslím.“
„A to mu ještě stojí?“
„Co vím, tak baby prohání pořád. Možná, že nějakou i poznáme… A proč ses na dědu vlastně ptala?“
„Já jsem přemýšlela nad tím, jak vydržím skoro týden bez sexu s tebou a napadlo mě, jestli bysme nemohli k dědovi jet třeba hned v pondělí?“
Tonda se na ni podíval a dal ji pusu na tvář: „Hned to zjistím,“ a běžel na deku, kde měl tašku a v ní mobil.
Kamila se dívala, jak v dostatečné vzdálenosti od dětských uší probírá možnost prožití ničím nerušeného sexuálního týdne.
„Šlo by to. Dokonce dva týdny, ale má to dva háčky. Jednak bysme museli jet už zítra odpoledne, protože jede do lázní a tím druhým je starost o jeho zvířata. Má to prý domluvené, ale s problémy, no a my mu vlastně vytrhneme trn z paty. Co mu mám říct?“
„Chvíli vydrž, teď si zavolám já.“
„Jdeš obvolávat milence, že se ti naskytlo něco jinýho?“
Kamila ho plácla přes zadek a šla si na deku pro mobil ona.
„Tak jo. Doma s tím nemají problém…
„Klidně jim řekni, že se na tebe můžou přijet podívat.“

„Tondo,“ objevila se vedle něho Svatava, „běž s dětmi do vody.“
„Pošli jinej oddíl, já potřebuju vyřídit rychle jeden telefonát.“
„Ne. Teď půjdeš ty.“
„Dobrá. Dej mi minutku.“
Odemknul mobil a dal vytáčet dědovo číslo, přitom se otočil ke Svatavě zády a šel směrem od ní.
Dvěma rychlými kroky se dostala za něho a vší silou ho otevřenou dlaní plácla do zad v momentě, kdy přikládal telefon k uchu. „Snad jsem ti jasně řekla, že máš jít s dětma do vody TEĎ!“
Zastavil se a ztuhnul v postoji, ve kterém inkasoval ránu. Dokončil přiložení telefonu k uchu.
Děda to naštěstí hned zvednul: „Ahoj, tak zítra přijedeme a budeme ti krmit zvířata po celou dobu. Ještě se ozvu, kdy přesně dorazíme. Musím končit. Tak se zatím měj.“
Zavěsil a otočil se na Svatavu. Jeho obličej nevěstil nic dobrého. Kamila měla strach, že teď Svatce jednu vypálí, jenže Tonda se naklonil k jejímu uchu a něco jí pošeptal. Pak se narovnal, podal Kamile mobil a odvedl svůj oddíl do vody.
Svatava zůstala chvíli stát na místě a zpracovávala to, co jí Tonda řekl.

Když si odešla postěžovat Sibyle, přišla ke Kamile Nikola s Romanem.
„Proč zase vyšilovala?“
„Protože jí řekl, že půjde do vody, jen co vyřídí krátkej telefon. No a dostal za to ránu do zad.“
„Tý fakt šiblo,“ zakroutil nechápavě hlavou Roman. „Ještě štěstí, že jedem zítra dopoledne domů.“

Tondu ve vodě vystřídala samozřejmě Kamila, takže trvalo o něco déle, než si mohla poslechnout, co vlastně slyšelo ucho táborové vedoucí.
„Jsi čistokrevná píča, která si koleduje o to, aby se jí někdo trefil do ksichtu a uspal ji. Tu radost ti ale neudělám, protože tě mi je líto.“

Ve čtvrt na tři zastavila před chatou bílá dodávka. Karel musel „Medvěda“ nechat bratrovi, který odjel s Alžbětou do Prahy na jednání. Brigita nastoupila, dala Karlovi pusu a odjeli spolu k zastřešenému bazénu a velké posteli.
Brigita vstoupila na beton, vyzula si žabky a požádala Karla, aby jí vzadu rozepnul šaty. Aniž by se k němu otočila, nechala je spadnout na zem. Karel jí i bez pobízení rozepnul podprsenku, kterou s grácií odhodila a pomalu se k němu otočila čelem.
„Doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem se přijela koupat bez plavek?“
„Ne. Stejnak bych ti je rychle svlékl. Takhle jsi nejhezčí.“

Slunce z jejich těl ležících na posteli odpařovalo vodu. Jemu na zádech, jí na břiše a přilehlém okolí.
„Napadlo tě někdy tento týden, že by ses sem přestěhovala?“
„Přijet… To jo… Líbí se mi tu. A hlavně jsi tady ty… Ale stěhovat…? Mám nějaký peníze našetřený, ale na koupení bytu tady stačit nebudou. Navíc by to Kačka měla daleko do školy.“
„Na to bys peníze nepotřebovala…“
Brigita natočila hlavu ke Karlovi.
„Jak to myslíš, nepotřebovala?“
„No, protože by ses nastěhovala ke mně.“
Brigita se otočila na bok, aby na něho viděla, a podepřela si hlavu.
„Víš, co je zajímavý? Miluju film Pretty Woman. Hodněkrát jsem si představovala, jak někdo bohatej a hodnej mi bude nadbíhat a já si to budu užívat. A najednou bác a je to tady. Dívám se na svého prince z pohádky a nevím, co mám na to říct.“
„Stačilo by ANO.“
„Jo, já řeknu ano, a teď bych ho fakt ráda řekla, ale mám strach, že se mě časem nabažíš a budeš koukat, jak se stárnoucí kuchařky, která si přivydělává jako společnice solventních mužů hledajících rozptýlení, elegantně zbavit.“
„Ty jsi kuchařka?“ zbystřil najednou Karel. „Kde všude jsi vařila?“
„Vzhledem k tomu, že jsem v sedmnácti rodila, tak hlavně v bufetech a školních jídelnách. V restauracích jsem vypomáhala jen o víkendech, když už byla Káťa větší a máma si ji vzala k sobě.“
„A troufla by sis vést provoz kuchyně?“
„Na to bych potřebovala víc praxe.“
„Tu bych ti zařídil.“
„Počkej, počkej,“ sedla si do tureckého sedu, takže Karlovi stačilo trochu víc natočit hlavu a měl její „otvor potěšení“ jako na dlani, „kam tím míříš?“
„Sehnat tady kvalitního vedoucího, který nebude okrádat svého zaměstnavatele, je dost velký problém… Myslím, že si tu vyděláš víc, než ve školní jídelně jako řadová kuchařka.“
„Jsem vedoucí.“
„Čeho vedoucí?“
„Školní jídelny.“
„A to mi říkáš jen tak?“
„A jak bych ti to měla říct?“
„No to je super. To jsi na to místo musela projít konkurzem.“
„Jo.“
„Ty mě překvapuješ čím dál víc.“
„Asi něco ve mně je, protože se držíme mezi nejlepšími třemi ve městě. Ale je ti doufám jasný, že devětadvacetiletou holku s dvouletou praxí v těchhle zařízeních vybrali jen proto, že třem páprdům v komisi, který o tom rozhodovali, několikrát podržela před i po výběrku?“
„Tak to je naprosto v pořádku.“ Karel si sedl naproti ní. Opřel se za zády o ruce a nohy natáhl do písmene V, uprostřed něhož seděla Brigita.
Oba tak měli krásný výhled na pohlaví toho druhého. „A protože jsi několikrát podržela spolumajiteli několika hotelů a restaurací, tak on ti po zralé úvaze nabízí místo provozní manažerky. Začala bys, jak se říká, od píky a dopracovala se tam, kam budeš sama chtít. Ale,“ zvedl výstražně prst, „bez postele! Rozhodovat budou jen tvoje schopnosti.“
„A které máte, pane, na mysli?“ Sklopila zrak a usmála se: „Je mi jasný, který to jsou právě teď… Byl byste tak laskav a lehl si na záda, abych se o vás mohla postarat?“
„Jeho si zatím nevšímej, protože jsme ještě neskončili. Na jakou školu Káťa chodí?“
„Hotelovou.“
„Vy se mi snad zdáte… Čím tě mám přesvědčit, abys tu zůstala?“
“Nepochybuji o tom, že na něco přijdeš,“ a lehla si do vítací polohy na zádech.

Nikoly oddíl byl po „zádovém“ incidentu ve vodě poslední. Když se postavila vedle Romana, tak mu sdělila, že ty dvě celou dobu, než šla do vody, nezavřely pusu a koukaly se na své podřízené, jak na nějaké vyvrhele. „To bude úžasnej táborák.“
Hele, my ho dětem kazit nebudeme, a tamty dvě odmítám řešit. Já mám co dělat sám se sebou, když si představím, co máme před sebou, abych toho dole přesvědčil, aby nejančil a nechal si to až k tobě domů.“
Dostal za to pusu na tvář.
„Jen se bojím, že až mě doma představíš jako svou přítelkyni, že mě tvoje máma vyžene a tebe na týden zamkne do sklepa, abys nemohl za mnou běžet.“
„Těžko. Sklep nemáme.“
Nikola jeho poznámku nechala bez odezvy a pokračovala.
„Protože maminky se o své syny bojí a do všeho jim kecají. Navíc jsem starší, žádná krasavice, takže nemá důvod projevit nadšení, co si to synáček přivedl domů.“
„Maminky tomu nerozumí… A navíc vaši mají barák a ty jsi jediná dědička, tudíž v porovnání s naším družstevním bytem se miska vah značně převažuje na tvou stranu.“

Svatava vstala z deky a vyrazila k nim. Roman sledoval její příchod a čekal, co na ně vybalí.
„Romane, já potřebuju čůrat,“ předešel ji sedmiletý Karel.
„Tak běž támhle ke křoví,“ ukázala mu rukou Svatava, která akorát k nim dorazila.
„Ale, paní vedoucí, tohle přece není pedagogické… Jak by to vypadalo, kdyby tady každý močil, kde se mu zachce. Támhle je přece WC,“ ukázal na druhou stranu koupaliště.
„Teď mě, paní vedoucí omluvte, protože jdu dělat tomuto mladému muži doprovod.“ Chytil Karla za ruku a šli spolu do modré kadibudky.
„Přijde ti to k smíchu?“ utrhla se na Nikolu. „To jsem si hřála pěknýho hada na prsou.“
„Jedovatýho?“ zeptala se Nikola, čímž Svatavu zaskočila.
„Proč jedovatýho?“
„Jen abych věděla, jak to dopadne, až tě uštknu.“
„My jsme spolu skončili!“
„Tak jo. Myslím, že se s tím rychle sžiju.“

O půl deváté večer před „táborem“ zastavil černý mercedes. Tentokrát Brigitu zavezl k nějaké chalupě na okraji obce.
„Vítej u mě doma,“ otevřel jí Karel dveře a ukázal, aby vstoupila. Než tak učinila, přijela modrá Toyota Yaris, ze které vystoupila Alžběta.
„Co tu sestřičko děláš?“
„Vím, že budeš Brigitu přemlouvat, aby tu zůstala, tak jsem tě přijela podpořit. Máš něco proti tomu?“
„Ne.“
„To je dobře. Přivezla jsem nám z Prahy Žernosecký Mopr.“
Otevřela dveře u spolujezdce a vyndala tašku, ve které to cinkalo.

Po obligátním přípitku na zdraví si Brigita všimla Karlova významného hýbání hlavou: „Co na mě kejveš?“
„Protože jsi slíbila, že mi večer u lahve vína prozradíš, zdali jsem byl dostatečně přesvědčivý, a ty se ke mně nastěhuješ.“
„Doufám, že jsi do toho přesvědčování dal všechno bratříčku?“
„Snažil jsem se.“
„Uvidíme…“ pokrčila rameny a obrátila se na Brigitu, aby si vyslechla ortel.
„Ještě než vám odpovím, potřebuji si ujasnit jednu věc. Slibuju, že skoncuju se svým starým životem. Do postele budu chodit s tebou, s vámi oběma a sourozenci všemi.“
„Na Vaška bych se moc nespoléhala. V autě mi říkal, že včera dobrý, ale mladý kundičky, jsou mladý kundičky, takže jsem zvědavá, jak dlouho ho bude bavit Káťa. Do čtyřky se budeme muset po někom porozhlédnout.“
„Beru… Já ti teď a tady přísahám…“
„Počkej, něco mě napadlo,“ přerušila ho Brigita. „Bětko, o jednom adeptu vím. Je mu sedmačtyřicet, podniká ve stejným oboru, má smůlu na ženský, je to sympaťák a ty se mu budeš rozhodně líbit. Jen tak mimochodem, divočině se rozhodně bránit nebude. Seznámím tě s ním. Třeba ho přesvědčíš, aby se sem přestěhoval z Teplic. Promiň, Karle, že jsem přerušila tvoji přísahu. Můžeš pokračovat.“
„Dobře… Přísahám, že se přestanu zajímat o cizí mladé holky a budu věrný jen své rodině a blízkému okolí.“
Při vyslovení blízké okolí se významně podíval na Brigitu, aby pochopila, co tím myslel.
„To se budeme Bětko muset hodně snažit, aby svého rozhodnutí nelitoval.“
„Já jsem připravená a o tebe nemám strach.“
„Tak na nás,“ zvedla Brigita sklenici s vínem, „a naše společné soužití.“

Cinknutím stvrdili úmluvu.
„V kolik, že musíš být ráno na chatě?“
„V pět.“
„Brrr,“ oklepal se Karel.
„Takový nekřesťanský čas. Ale, co se dá dělat,“ rozhodila rukama Alžběta. „Tak šup, šup,“ zatleskala, „hajdy do pelíšku, ať něco stihneme.“
„Schovejte si něco na zítra, protože v deset si pro nás přijedete a už se nás nezbavíte. Máte radost?“
Cinkot pozvednutých sklenic odstartoval novou etapu jejich životů.

Tonda si ještě před táborákem s Romanem ujasnil, že mají s Kamilou k dispozici koupelnu jako první, protože Nikola vyfasovala večerkovou službu, se kterou jí pomůže. Takže krátce po ní ze sebe rychle smyli celodenní špínu, aby vzápětí zalezli do pelíšku. Do rána se v něm celkem třikrát „zahákli“.

Ani Roman s Nikolou si nedělali ohledně Svatavy žádné násilí. Zítřejší program byl jasný – balení a odjezd. Jen ve spodním prádle šli do sprchy. Omotaní ručníky ze sprchy, které na ošetřovně odhodili a než zalezli do postele, přitisknuti k sobě se líbali. Milovali se jen jednou, za to dlouze. Neměli důvod trhat rekordy. Čekal je totiž týden v rodiči opuštěném domě.

Konec?