Legenda o Žiguli 03

Toto je 3 díl z 6 v seriálu Legenda o Žiguli

Jak již bylo vylíčeno v předchozím vyprávění, po svatbě s Frantou jsem se Žiguli ztratil veškerý kontakt, kromě několika náhodných setkání na ulici. Vypadala pořád dobře a bylo zřejmé, že ji manželský život a hlavně denní šukání moc svědči. Vždy jsme spolu prohodili pár nezávazných vět a já pochopil, že z její strany zájem o mé sexuální služby rozhodně není. Byla na mateřské a tak měla plno práce okolo své holčičky. Docela rád bych si s ní občas zaskotačil, ale bylo mi jasné, že sexuálně nestrádá, jinak by si o to sama řekla. Bylo mi to sice líto, ale takový je život. Ročky plynuly a já se naučil žít bez ní. Sexuálně jsem nestrádal, protože vedle své nemrdavé maželky jsem měl pararelní vztah s jednou rozvedenou paničkou, u které jsem byl vždy vítán.

O to víc jsem byl překvapen, když se mi jednou zavolala Žiguli telefonem do školy a prosila, abych na ni po vyučování počkal v kabinetě. Již tón jejího hlasu v telefonu mě znepokojoval. Když se objevila, bylo hned jasné, že se stalo něco zlého. Byla jak přejetá válcovačkou, vrhla se mi do náruče a začala hystericky plakat. Když se trochu uklidnila, postupně ze sebe přerývavě vysoukala, že je týden vdovou. Upřímně jsem se vyděsil a zeptal se co se s Frantou vlastně stalo. Myslel jsem, že se stal obětí nějakého neštěstí, dopravní nehody, nebo úrazu v práci. Neštěstí to každopádně bylo, ale poněkud kuriózní a skoro neuvěřitelné.

Milej Franta totiž poslední dobou často chlastal a neznal míru, což se mu stalo osudným. Při poslední pijatice začal prudce zvracet, vdechl zvratky a než se jeho kumpáni z mokré čtvrti rozkoukali, tak se udusil. Docela blbá, nepříjemná, zbytečná a nečekaná smrt.
„Holka je u babičky a já jsem byla do teďka v nemocnici, protože jsem se nervově zhroutila. Dneska mě po vizitě pustili a pan primář mi doporučil, abych nebyla sama. Že bych si měla sednout a popovídat si s někým, kdo mě má rád, ke komu mám důvěru. V tu chvíli mi nenapadl nikdo jiný než ty a tak jsem ti zavolala. Nezlobíš se na mě?”
„Prosím tě, proč bych se na tebe měl zlobit? V takovém neštěstí bych litoval i cizího člověka a ty pro mě přece nejsi cizí.”

Držel jsem ji v náručí a hladil jsem ji po vlasech. Neměl jsem ani nejmenší pomyšlení na nějaké sexuální projevy. Takový buran zase nejsem. O to víc jsem znervózněl, když mi začala rozepínat košili. Stál jsem jako dřevěný svatý a když se mi v kleku a začala dobývat do poklopce, byl jsem téměř v šoku. Mimoděk jsem se pokusil vymanit se a ona na to reagovala vyčítavě:
„Ty nechceš? Vždyť jsi to měl vždycky rád….”
A již držela v ruce to něco, co jen vzdáleně připomínalo mužský orgán. Pracovala rukou i ústy velmi intenzivně a zkušeně. To se samozřejmě zákonitě za chvíli začalo projevovat. Zatímco rty a jazykem dál zpracovávala těšitele, zbavovala se nervosně blůzy a podprsenky. Když byl namlouvák náležitě tvrdý, vstala, svlékla kalhotky, vyhrnula sukni a sedla si na stůl.
„Pojď, prosím tě,“ žadonila a přitahovala mě k sobě. Po dlouhé době jsem zase viděl její pevná stehna a hustě zarostlou pampelišku. Jen břicho měla plnější, než jak jsem si jej pamatoval, Strašně mě to rajcovalo. Kozy byly jistě o číslo větší, dobré a poctivé pětky, s velkými dvorci. Navzdory své váze byly jen lehce prověšené. Už jsem se jistě zmínil, jak na mě působí velké kozy.

Neznám na světě chlapa, který by přes absurditu situace odolal. Přistoupil jsem k ní a potěšeně jsem vnímal, jak zkušeně si mého pěkně naběhlého pyjonýra sama nedočkavě zavedla.
A pak jsme se tam milovali na stole, divoce a vášnivě, jako snad nikdy předtím. Když jsem chtěl vyjet a vystříkat se na stehna a břicho, přidržela mě nohama zaklesnutýma za zády. Rychlým stahováním poševních svalů a kroucením boků, ze mě do sebe doslova vycucla všechno, do poslední kapky.

Znehybněli jsme v sobě a dýchali, jak po uběhnutí kilometru. Když jsme se potom oddělili, nechal jsem ji sedět na stole, klekl a chvíli konejšivě líbal vystříkanou kundu. Zvolna z ní začaly vytékat naše smíšené milostné šťávy a tak jsem je začal srkat, jako vždy. Očistu jsem dokončil kapesníkem. Pomalu se uklidňovala. Vstal jsem, objal ji a ona mi položila hlavu na rameno. Po chvíli odeznění jsme se oba oblékli a sedli do křesel.

„Proboha, my jsme se snad oba zbláznili,“ řekl jsem nahlas to, co jsem si právě myslel.
„Ne, ty za to nemůžeš, zbláznila jsem se asi já. Byla jsem úplně na dně, ale teď se cítím mnohem lépe.“
Tato úleva však měla ten nejpřirozenější následek, jak se za čas ukázalo: Žiguli otěhotněla a to rozhodujícím způsobem ovlivnilo mé sexuální vyžití na další rok. Problémy nebyly, protože podle současné právní úpravy se dítě narozené do tří set dnů po smrti manžela považuje za manželské. Je to sice nelogické a poněkud praštěné, ale je to tak. Po bezproblémovém těhotenství Žiguli porodila pohrobka, protože úředně to byl syn nešťastného Franty. Dokonce na něj dostala sirotčí důchod.

Během jejího jináče jsem si konečně užil mrdání s nastávající maminkou. Tohle potěšení mi manželka nikdy nechtěla dovolit, údajně ze zdravotních a estetických důvodů. Ve všech třech případech jejího těhotenství to bylo stejné. Jak ji doktor potvrdil, že je v jiném stavu, měl jsem okamžitě po mrdání. Tvrdila, že je to nezdravé, pro matku i pro dítě.  Vím, že to zní praštěně a neuvěřitelně, ale nekteré ženské jsou opravdu tak pitomé a já měl to  “štěstí”, že jsem takový exemplář měl doma.

Tím mě jen vyprovokovala k moji první nevěře a potom k mnoha dalším. Ale nikdy jsem nešoustal těhotnou ženskou. Pouze z doslechu jsem věděl, že jsou to fantastické mrdačky, zakončované parádním výkropem, bez obav z oplodnění. Tahle jistota samozřejmě znásobuje požitek a rozkoš obou stran. Slýchal jsem, že těhule jsou pořád při chuti, protože mají silně prokrvené sliznice a to zvyšuje jejich touhu po šukání. Moje manželka byla zřejmě výjimkou, protože Žiguli v době, kdy chodila s bubnem, by promrdala nos mezi očima.

Dalo se to srovnat jen s několika šousty s jednou moji mladou kolegyní před lety. Tvrdila, že je neplodná, protože už dva roky se naostro miluje se svým snoubencem a pořád nic. Chtěla jej tímto krokem dotáhnout do chomoutu.
Proto jsme si spolu dopřávali, co se do ní vešlo. Bohužel to trvalo jen krátce. Byly to tři týdny, plné nádherných, nepřerušovaných a naplno prožívaných mrdaček, při kterých hlasitě řvala.
Pak ji lékař potvrdil těhotenství. Čekal jsem, že budu pochválen, protože jsem ji splnil její dávné přání. Potěšeně jsem kvitoval, že jak to tak počítám, zabřezla hned napoprvé. Místo vděku však byl oheň na střeše.

Vynadala mi, že jsem hulvát a ješitný domýšlivec. Samozřejmě, že souběžně šukala i se svým snoubencem, takže ani na okamžik nepřipustila, že bych mohl být otcem jejího dítěte. Brzy se provdala, za toho svého, milovaného a jediného. Ovoce mé snahy si užíval někdo jiný. Byl jsem opět ošizen o báječné šukání s těhulí, po kterém jsem tolik toužil. Po mateřské dovolené se již do školy nevrátila a když ji občas na ulici potkám, dělá, že mě nevidí. Je zřejmé, že každý dobrý skutek, je po zásluze potrestán.

Zato teď jsem si to vynahradil a užívali jsme si se Žiguli vrchovatě. Šukali jsme, jak nejčastěji to jen šlo, podle mého rozvrhu vyučování. Jak jsem měl volnou hodinu, vystartoval jsem ze školy, abychom stihli alespoň jedno číslo. Naštěstí bydlela blízko, takže se to dalo krásně stihnout. Drželo ji to celých devět měsíců. Vzpomínám, že poslední šťouch jsme si odbyli opatrně, něžně a pomalu zezadu, jen několik hodin před jejím odvozem do porodnice.

Po porodu se přesunula k rodičům, protože starost o dvě děti byla nad její síly. Zato babička byla z vnoučat celá bez sebe. Stýkali jsme se mnohem méně, jenom občas v jejím bytě na rychlovku, když byla jako nakoupit.
Po čase jsem ale našel na jejích kozách výstavní cucfleky. Zeptal jsem se ji rovnou, jestli náhodou nemá vedle mě, ještě nějaký melouch. Trochu v rozpacích přiznala, že už nějaký čas za ni pálí jeden brigádník z dolů, kde si napravuje pošramocený, morálně politický profil. Nabízel prý, že by si ji vzal i s dětmi, které údajně sám mít nemůže. Brigáda mu brzo skončí a pokud by se vzali, mohli by se odstěhovati na Moravu, kde má na vesnici malý domek po rodičích.

Předpokládala, že bych se kvůli dětem nerozvedl, a tak, aby ho neodradila, několikrát mu podržela. Ani jsem se moc nedivil. Jenom o tom jejím pasivním podržení jsem trochu pochyboval. Věděl jsem totiž až moc dobře, jak ráda šoustá. A frekvence našich mrdaček poslední dobou poklesla. Byla o hodně mladší než já, věkem by klidně mohla být moji dcerou a potřebovala jej tam mít aspoň jednou denně. Nepochyboval jsem, že by ji víc vyhovoval mladší bejček. Neměl jsem nejmenší důvod, ani právo ji v tom nějak bránit. Rozvádět jsem se skutečně nechtěl a proto jsem ji toho kořena vřele doporučil.

Po čase mi přišlo svatební oznámení. Moc mě mrzelo, že mi končí období skvělých mrdaček, ale musel jsem logicky uznat, že ji na sebe nemohu vázat. Poslal jsem ji tedy blahopřání a ujistil jsem ji, že ji ze srdce přeji opravdu jen to nejlepší. Na svatbu jsem nešel, i když jsem byl pozván. Smutně jsem se smířil s tím, že Žiguli podruhé a zřejmě naposled, zmizela z mého života. I tady jsem se ale mýlil.

Navigace v seriálu<< Legenda o Žiguli 02Legenda o Žiguli 04 >>
5 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Zajímavé pokračování. Trochu blbá smrt Franty a ještě s ní splodil pohrobka no a teď mu zase zmizí ze života. Uvidíme podle posledního řádku se asi ještě objeví a uvidíme jak to bude probíhat dál.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x