Legenda o Žiguli 01

Toto je 1 díl z 6 v seriálu Legenda o Žiguli

Z maturitního večírku jsem zcela mimořádně odjížděl před půlnocí a odporně střízlivý. Většina mých kolegů učitelů přišla s úmyslem zadarmo se lukulsky rozšoupnout. Stejně to byla jen malá splátka dluhů, které měli oslavenci na kantorských nervech, za čtyři roky svého studia. Zato já měl jsem v plánu realizaci úplně jiných rozkoší. V autě jsem si odvážel Žiguli a bohužel i protivného a mírně připitého kolegu Josefa H. který se mi vnutil na poslední chvíli, když si všiml, že odcházím. Nakecal jsem mu, že až jej vysadím, dovezu Žiguli domů a frčím za ženou na chatu.

Žiguli se jmenovala Lada a bylo ji necelých 20 let. Měla andělsky krásný, naivní ksichtík, 168 cm výšky a přibližně 85 kilo živé váhy. Podotýkám, že jsem byl vždy jako dělaný na boubelky. Říkal jsem jim, že nejsou tlusté, ale roztomile rajcovní, nebo smyslně vnadné. Většina z nich to samozřejmě ráda slyšela. U žen mi nikdy nevadila tloušťka, (někdo tomu decentně říká obezita, jiný používá nehezký termín otylost). Děsná je podle mne jenom neforemnost. Pár kilo navíc, správně a rovnoměrně rozdělených na patřičných místech, to je to pravé ořechové, co ve mně vždy vzbuzovalo mlsné představy. A Žiguli byla přesně taková.

Kozy měla odhadem čtyřky, tak akorát do ruky, tedy pokud máte ruce jako lopaty. Při chůzi se pružně pohupovaly a nevisely. Byly jen něžně pronesené, jako zralé hrozny a to i tehdy, když zrovna neměla podprsenku. V pase nebyla zrovna štíhlá, ale bříško nepřetékalo. Oblé boky zrovna volaly po pohlazení, nebo pevném chlapském uchopení při mrdání zezadu. Zadek o něco širší než běžný dívčí standard. Zkrátka pevná a hezky tvarovaná prdel. Když se předklonila, byl to nádherný pohled. V tu chvíli jsem mohl myslet jen na jediné: jaká to musí být slast, protahovat ji zezadu. Měl jsem ji v merku již od prvního ročníku, ale příležitost se naskytla až ve třeťáku.

Byl jsem s jejich třídou na tehdy běžné, dobrovolně povinné zemědělské brigádě. Bylo to drátkování chmelnic. Probíhalo na přelomu dubna a května. Trvalo obvykle tři týdny. Ubytovaní jsme byli ve starých, dřevěných vojenských barácích, které pamatovaly ještě studenou válku. Jedli jsme v podřepu z ešusů, přímo na chmelnici. K disposici byla pouze studená voda k hygieně i na mytí nádobí. Občas, (spíš často), nefungující záchody. Počasí vrtkavé, jak je v tomto jarním období běžné. V jednom roce jsme řešili omrzliny a nachlazení. Rok nato zase byly problémy se spáleninami od prudkého slunce. Nasazení na chmelnici bylo od “nevidím do nevidím”. Ilusorní byla také odpovědnost za skupinu 25 studentů po celých 24 hodin.

Zajímavý byl i výběr pedagogického dozoru. Obvykle byli na chmel posíláni učitelé, kteří nebyli zrovna dobře zapsáni u vedení školy. Prostě to byl určitý druh „trestu“. Patřil jsem do této skupiny a proto jsem jezdil pravidelně. Výstižně to vyjádřil jeden můj kolega, Ing. Franta B., který rovněž patřil mezi „vyvolené“.
„Na chmely jezdím rád. I kdybych tam měl mrznout a hladovět, pořád je to lepší, než ta školní blbárna. Ale nahlas to neřeknu, protože kdyby to ředitel věděl, tak by mne sem schválně neposlal. Vždycky dělá jen to, co je mi nemilé. Tak raději ať si myslí, že mě chmelem trestá.”

Shodou okolností byly v mé skupině všechny dívky ze třídy. Ne, že by mi to vadilo, ale mělo to malý háček. Musel jsem ale od nich neustále odhánět jejich spolužáky. Byli k nim přitahováni pochopitelným sexuálním pudem puberťáků, Strašně rádi by šukali a nevěděli jak na to. To bych jim nezazlíval, sám jsem měl tytéž chutě. Dva týdny nepřetržitého celibátu se hlásily. Bylo však potřeba dodržet agrotechnické lhůty. Chmelové babky už vyháněly šlahouny a ty potřebovaly dráty. Pracovní výkony studentů na chmelnici však byly nepřímo úměrné jejich sexuálním snahám. Vystižně to vyjádřil agronom, když si povzdechl:
„Tak mám takovej dojem, že ty naši brigádníci jsou všichni navočkovaný sérem na práci.“

Odhánět kluky od holek a posílat je drátkovat, se stalo mým hlavním úkolem. Proto jsem byl u skupiny děvčat poměrně často. Musím přiznat, že mi to bylo docela příjemné. Studenti si ale samozřejmě mysleli, že je zaháním, abych měl to stádečko jen pro sebe. Holek bylo deset a všechy byly mladé a žádoucí, jak je v tomto věku obvyklé. Mohu říci, že bych ani jedinou nevyhnal, kdyby mě přišla večer potěšit. Středem mého zájmu byla samozřejmě především Žiguli. Byla prostě podle mého gusta.
Počasí nám tentokrát přálo, od rána bylo krásně jasno. Slunce nás donutilo odkládat oblečení, které bylo ráno nezbytností. Holky věděly, že teď přišla jejich chvíle. Jako rozené provokatérky s tím počítaly. Však se také na to od rána těšily. Začaly postupně odkládat bundy a svetry. Pod nimi měly různě rafinované opalovačky a plavky. Sporé oblečení více odhalovalo, než skrývalo. Nemohl jsem u děvčat sedět pořád. Chmelnice byla rozsáhlá a kluci dělali jen dokud jsem byl na dohled. Takže jsem nachodil v tom horku spoustu kilometrů.

Po každé obchůzce jsem si u děvčat sedl a ve stínu chvíli odpočíval. Poslouchal jsem jejich tlachání a občas jsem přidal něco k lepšímu. Potvrdila se mi dávná zkušenost, že kantor na výletě, exkurzi, nebo brigádě, za pár dní pozná žáky lépe, než za celá léta studií. S potěšením jsem zjistil, že děvčata nezmlknou, když se přiblížím. Dokonce ani neměnily násilně téma hovoru, což se obvykle před kantory dělávalo. Bral jsem to jako projev určité důvěry a pochopitelně mě to těšilo. Tak jsem již asi počtvrté vyslechl, jak si Žiguli stěžuje.
Že má kluka na vojně už rok, že slouží daleko a málo jezdí domů. A jak ji moc chybí. Začínal jsem mít dojem, že její slova jsou vlastně určena mně. Jako by mi nenápadně dávala najevo, že jsem jediný, kdo s tím může něco udělat. Zavzpomínal jsem na svoji vojnu a dal k dobru pár veselých vojenských historek. Na Ladinu adresu jsem přidal objevnou moudrost, že dvouleté odloučení je těžké pro obě strany. Potom jsem nerad vstal a vyrazil na další obchůzku.

To, co říkala Žiguli, mi vrtalo hlavou. Holky ji už okřikovaly, aby s těmi svými stesky dala pokoj. Měl jsem takový dojem, že bych pro ni (a nakonec i pro sebe), měl něco udělat. No dobře, ale jak na to? Je plnoletá, ale bohužel, také je to osoba svěřená do mé péče. A to zatraceně smrdí průserem. Znal jsem dva odstrašující případy. Jeden kantor v našem okrese podlehl pokušení a ojel svoji studentku. Ta kačena se samozřejmě pochlubila kamarádkám. Zřejmě ji záviděly lákavou sexuální avantýru a rozkecaly to. Za krátkou dobu se to stalo veřejným tajemstvím. Z krásné šukačky se stal tresný čin.
Nemravný učitel byl zatčen a u soudu vyfasoval dva roky natvrdo. K tomu navíc zákaz výkonu učitelského povolání. Nakonec skončil jako lesní dělník.
Druhý případ byl ze sousedního okresu, a vlastně se vůbec nikdy nestal. Jednalo se v podstatě o totéž, pouze s jedním výrazným rozdílem. Viníkem byl nadějný člen rodné strany. Nomenklaturní kádr, vedený na OV KSČ jako kádrová rezerva na místo zástupce ředitele. Bylo jasné, že člověk takových kvalit, by nikdy nemohl spáchal takový podlý zločin. Ve vší tichosti byl přeložen do našeho okresního města na zednické učiliště. Byl tak vlastně „potrestán“ dvakrát. Musel dojíždět a byl zbaven pokušení. Na zednickém učilišti totiž o ženskou, s výjimkou uklízeček, nezavadíš ani náhodou.

Tohle jsem měl na mysli, když jsem řešil své dilema. Ale pokušení bylo stále silnější. Nakonec jsem se rozhodl, že Žiguli s jejím problémem nezištně pomohu. Nebudu se přece nečinně dívat, jak ubohá holka trpí. Jsem přece odpovědný i za to, aby moji svěřenci a svěřenkyně nijak nestrádali a ona strádala naprosto evidentně. Jen jsem si musel rozmyslet, jak to navléknout.
Nemohu přece jen tak za ni přijít a nabídnout ji pohlavní styk. Musím to jen tak nezávazně naťuknout, abych měl možnost nenápadně vycouvat, kdybych narazil na tvrdou vodu.Tedy, pokud by reakce nebyla taková, jak bych očekával. Musí to zůstat jen mezi námi. Rozhodně jsem nestál o malér. Že by to rozkecala sama, toho jsem se nebál. Její Franta by asi nevěru jen tak nepřekousl. A u mne to bude jako ve studni, v mém vlastním zájmu. Oboustranné závazky jsou někdy výhodou. Bylo rozhodnuto. Teď už jen najít nestřeženou chvilku a hodit udičku.

Příležitost se naskytla, když jsem ji zastihl samotnou u pumpy, kde se marně snažila umýt ešuš. Vztekla se při tom, protože studená mastnota se jí rozmazávala po plechu. Předvedl jsem ji starý vojenský trik, vytřít ten sajrajt novinami. Při tom jsem nenápadně hodil očkem, zda není někdo poblíž. Vzduch byl čistý a proto jsem s hranou ležérností na ni vypálil těžký kalibr:

„Poslyš Lado, pořád říkáš, jak ti ten tvůj kluk moc chybí. Tak jestli chceš, přijď hodinu po večerce na ošetřovnu.„
Kývla hlavou na souhlas a pro jistotu tiše dodala:
„Dobře, přijdu.“
Popadla ešuš a chvatně odcházela. Bylo zřejmé, že ani ona nestojí o to, aby si někdo všiml, jak si něco domlouváme. Spadl mi obrovský kámen se srdce. Konečně se to hnulo a zatím to vypadá slibně. Její souhlas mi nepřímo potvrdil, že zájem o nezávazný diskerétní šoust by měla.
Zachvátila mě strhující vlna radosti. Když to dobře dopadne, snad si dnes v noci po dlouhé době pořádně zamrdám.
Do večerky jsem měl čas si všechno dobře promyslet a připravit. Ošetřovna a zároveň isolace, musela být podle předpisu, na každé ubytovně. Čistě preventivně, pro náhlé onemocnění, horečky, úžehy, průjmy a podobně. Zatím byla prázdná a klíč jsem měl už dávno prozíravě v kapse. Důležité bylo, že tam byly dvě postele. Hodiny do večerky se dlouze táhly a pravděpodobně nejen mně.

Těsně před večerkou, která byla v 21,00 jsme s kolegou, který měl službu, vyrazili na kontrolu ložnic. Studenti byli ubytovaní, spíš nasardinkovaní, po čtyřech až šesti. Na obou dívčích ložnicích jsme již byli očekáváni. Děvčata nám předvedla mírně erotickou show. Nastoupily k postelím, předvedly jak zvládly úklid a pak před námi šplhaly na patráky. Měly na sobě tenké, průsvitné prckošilky, tak akorát k té zásuvce. Na košilkách se zřetelně rýsovaly kozičky různých velikostí a tvarů, s naběhlými žužlíky. Skoro to vypadalo, jakoby si je před naším příchodem úmyslně namasírovaly. U některých děvčat se skrz tenkou látku daly tušit kudrnaté, tmavé pampelišky.
Děvenky se předváděly, jak nejlépe dovedly. S rozmyslem provokovaly nadržené kantory. Dobře věděly, že můžeme jen zírat a mlčky trpět. Žiguli mě překvapila, protože jediná měla na sobě staromódní lněnou košili, až ke kotníkům. Sice s výstřihem až k pasu, avšak zapnutým až po krk na knoflíčky. Pod košilí se pěkně rýsovaly její čtyřky a rajcovně okrouhlé bříško.
Nedala mi ale čas, abych ji sežral očima. Zalezla na spodní postel patráku a přikryla se až ke bradě. Zhasli jsme světlo, popřáli „Dobrou noc“ a vypadli, jak cukráři. Za dveřmi si kolega ulevil:
„Všiml sis, jak se ty potvory předvádějí? Kdybych se nebál průseru, tak bych ho tam kterýkoliv z nich zahnal jako psa do boudy.”
Potěšilo mě, že má podobné pocity jako já, ale nepřidal jsem se k jeho výlevům a přešel to mlčením.

Po večerce ostatní kantoři vyrazili do hospody na pivo. Vymluvil jsem se na bolest hlavy a zůstal jsem v baráku s kolegyní, na kterou vyšel noční dozor. Odebrala se do svého budoáru s tím, že si bude chvíli číst a pak provede letmou kontrolu chodeb. Věděl jsem, že od ni nebezpečí nehrozí. Byla normální a horlivostí se nepřetrhla. Stejně jako ostatní kantoři, brala noční dozor jenom jako nutnou, otravnou formalitu. Přesto jsme museli každý večer, ještě tak půlhodiny po večerce, hlučící mládež pacifikovat a důrazně jim připomínat, že už vážně musí spát. Únava ale většinou zapracovala. Během necelé hodiny už býval na ubytovně naprostý klid, rušený pouze hlasitým chrápáním.

Odemkl jsem ošetřovnu a vešel jsem dovnitř, aniž bych rozsvítil. S uspokojením jsem zjistil, že z ulice přichází dost světla od pouliční lampy. Svítit jsem z pochopitelných důvodů nemohl, ale hrozně nerad šoustám potmě. Jsem smyslný požitkář a vedle vnímání hmatového, si potrpím i na potěšení zrakové.
Bylo to ideální, pěkné intimní pološero.
Lehl jsem si na postel a promýšlel následující chvíle. Čistě teoreticky, můj plán zatím neměl chybu a tiše jsem doufal, že se nezadrhne na nějaké drobnosti. I kdyby kolegyně chytla Žiguli na chodbě, bude tvrdit, že jde na záchod, který byl na konci chodby. Asi po půlhodině jsem pootevřel dveře do chodby a začal jsem škvírou vyhlížet. Náhle jsem uslyšel přísný hlas:

„Co se tady ještě couráš, je dávno po večerce.“
„Zatraceně, toho jsem se bál…,“ pomyslel jsem si a slyšel jsem jak Žiguli odpovídá:
„Já se necourám, jdu na záchod.„
Musela tam opravdu zajít a po chvíli sledována ostřížím zrakem zapadla zase do dívčí ložnice.
„Do prdele, jak dlouho tady bude strašit ta koza horlivá,“ proklínal jsem kolegyni. V duchu jsem se už skoro loučil s parádním mrdem, na který jsem se tak těšil. Minuty se vlekly a já šílel. Představoval jsem si, jak Žiguli na druhém konci chodby čeká na vhodnou chvíli.
Bál jsem se, aby nevyšla dřív než bude zdrávo a nenechala se podruhé chytit. Druhý odchod na záchod by už asi neokecala. Konečně jsem slyšel tiché kroky a vzápětí jsem spatřil, jak se blíží k ošetřovně. Rychle jsem otevřel, chytil ji za ruku, vtáhl dovnitř a dveře potichu zavřel.

„Jé, to jsem se lekla,“ hlesla Žiguli. Chvatně jsem ji objal levou rukou kolem pasu, přitiskl k sobě a začal ji lačně líbat. Volnou pravačkou jsem se zmocnil kozy, jemně stiskl a labužnicky potěžkal. Strnula, jak telegrafní sloup, asi tak na tři vteřiny. Pak mi najednou v náručí zvláčněla a začala se poddávat. Přimkla se ke mě a pootevřela sevřená ústa.
Bylo to božské. Vnímal jsem rozkošné bříško, přitisknuté k mému, hladil nádherně pevný zadek a masíroval kozy. V tu chvíli jsem si přál mít čtyři ruce. S uspokojením jsem zaregistroval, že pod tou staromódní košilí nemá vůbec nic. Jestliže jsem si předtím připravoval nějaký dialog, zjistil jsem, že to byla ztráta času. Tady se zkrátka sešli dva potřební, kteří měli jediný zájem: dobře si zamrdat. V pevném objetí jsem ji dostrkal k posteli a sedli jsme si.

Rozepnul jsem knoflíčky té děsné noční košile, vysvobodil ze zajetí krásné čtyřky a zabořil do nich obličej. Začala jemně kňučet a předla jako kočka. Pomalu jsem ji položil na postel a lehl si vedle. Pak náhle převzala iniciativu. Měl jsem na sobě jen teplákovou soupravu na holém těle. Začala mi zvolna stahovat zip bundy. Přitom mi líbala na hrudi a několikrát vzala mezi zuby velmi jemně i moje prsní bradavky. Náhle mi energicky stáhla celou bundu, položila mě na záda a za strany na mně nalehla. Tím mi umožnila, abych si pohrával s jednou kozou, zatímco druhou se mi přitiskla k hrudi. Měl jsem plné ruce té nejradostnější práce. S požitkem jsem hnětl a masíroval to Boží požehnání.

Chvílemi jsem bral do úst a jemně jazykem šimral velké růžové dvorce. Lehce jsem ohryzával žužlíky, které naběhly do velikosti špuntů na kopačkách. Zároveň jsem se snažil druhou rukou vyhrnout ji košili. Umožnila mi to tím, že se trochu nadzdvihla a já konečně mohl hladit i ten báječný zadek. Projížděl jsem prsty žlábkem mezi půlkami a spokojeně zjišťoval, že se jí to líbí. Dávala to zřetelně najevo milostným sténáním. Zatím jsme toho moc nenamluvili, jak jsme byli zabráni jeden do druhého.
„Víš, já jsem do nedávna občas něco měla jen s mladými kluky. Každý z nich se snažil dostat se mi co nejrychleji mezi nohy,“ svěřovala se Žiguli. S potěšením jsem zaregistroval, že mi začala tykat. Připomělo mi to starý známý vtip.
„Milostivá paní už je tam. Budeme si tykat.“

Měl jsem tedy vlastně určitý předstih. Ještě tam sice není, ale už si tykáme. Žiguli zatím dál rozvíjela své úvahy.
„Třeba ten můj Franta. Šukal by kdykoliv a kdekoliv a jediné, na čem mu záleží je, aby se udělal. Že já z toho nic nemám, to je mu úplně jedno. Několikrát jsem s ním byla celou noc. Je sice pravda, že to zmáknul asi šestkrát, ale nejdéle to trvalo sotva dvacet vteřin. Ještě jsem ani nezačala a bylo hotovo. Že bych se při tom udělala, tak to ani náhodou. Už jsem si začala myslet, že je to tak normální. Nebo že je chyba na mé straně. Když si to ale dělám sama sprchou, je to delší a neskonale hezčí.“

Překvapeně jsem ji poslouchal. To, co říkala mě nijak nepřekvapilo. Byly to jen běžné zkušenosti každé začínající prcničky. Spíš mě udivovala délka jejího proslovu. Obvykle totiž nebyla moc hovorná. Bylo zřejmé, že ji to tíží již moc dlouho a potřebovala se vykecat. Zřejmě na toto téma nemluvila ani se svými nejbližšími kamarádkami. Jak byla rozjetá, pokračovala v monologu.

„Jenže asi před měsícem po mě tvrdě vyjel strejda Jirka.“
Tady jsem ji konečně přerušil:
„To snad ne. Pokud by tě ošuštil strejda, tak je to incest a za to je basa natvrdo. A za to, že tě tady šoustám já, taky,” pomyslel jsem si.
„To slovo neznám, ale vím, že táta dceru, nebo strýc neteř šukat nesmí.„
„No právě, to je ten incest, neboli soulož mezi příbuznými.“
„Mně to tak ani nepřišlo. On po mě jede od mých 13 let. Už jsem si na to zvykla, že mě pořád poplácával a omakával. Zatím jsem ho ale vždycky stačila udržet od těla. Až tehdy, na chatě, kterou má napůl s mými rodiči, mi prostě oznámil, že za mnou večer vleze oknem do podkroví.
Nebrala jsem ho vážně, protože hned vedle, za tenkou příčkou, mají ložnici moji rodiče. A představ si, on si přistavil žebřík a v jedenáct hodin tam najednou byl. Co jsem mohla dělat? Bála jsem se, aby nás rodiče neslyšeli a tak nakonec bylo po jeho.”

„Nešel na to rovnou, jako ti mladí klucí. Nejdřív se se mnou dlouho mazlil. Zjistila jsem,že mi to zase tak moc proti mysli není. Pak jsem ho tam najednou měla a bylo to docela fajn. Udělal se třikrát za čtyři hodiny. A já jsem se taky poprvé v životě udělala. Dokonce dvakrát za sebou, při jednom jeho čísle. Vystřídali jsme snad deset poloh a nejvíc se mi to líbilo na koníčku. Od té doby vím, že šukání se starším chlapem je mnohem lepší, než s mladými kluky. Potom jsme oba usnuli.“

„Ráno mě probudil tím, že mi ho tam vrazil znova. Ležela jsem na boku, zády k němu, tak to měl snadné. Ale trvalo mu to moc dlouho. To víš, má už léta. Protahoval mě snad dvacet minut a pořád nebyl hotový. Vrážel ho do mě jako by mu šlo o život, až z toho začala vrzat postel.“
„Byla jsem celá vyděšená, že to uslyší rodiče a tak jsem z toho šukání nic neměla. Ty nezvyklé polohy mi daly zabrat a tak mě bolelo celé tělo. Byla jsem unavená a tak jsem mu řekla:
„Už bylo toho dost, vypadni, ať tě tady někdo nenachytá.“
Nechtělo se mu to přerušit a žadonil:
„Počkej, za chvíli jsem hotovej a vystříkám se, no ne do tebe, neboj.„
„Měla jsem toho už dost a tak musel ven a pryč. Opravdu jsem se bála, aby to na nás neprasklo. Nasraně slezl po žebříku, odklidil jej a zapadl do svého. Já jsem pak spala celé dopoledne jako zabitá. V poledne se máma přišla zeptat, jestli snad nejsem nemocná.“

„Nemocná ne, ale pořádně vyšukaná, protože ses poprvé dostala do ruky zkušenému mrdákovi, který ti pořádně vyklepal matraci,“ pomyslel jsem si a byl jsem natolik diplomat, že jsem to neřekl nahlas. Poslouchal jsem pozorně a v duchu jsem děkoval strýčkovi, že mi tu klisničku tak dobře zajel. Přitom ten kanec, co měl podle ni svá léta, byl jistě mladší než já. Stáhl jsem z ní tu příšernou košili a sám vyklouzl z teplákových kalhot. Byla sice teplá noc, ale na nahaté polehávání bez pohybu to ještě nebylo. Proto jsem přes nás přehodil prostěradlo. Pod ním pak probíhaly oboustranné průzkumné akce.

Zajel jsem rukou mezi stehna, která se hned pohostinně rozevřela. Lehce jsem hladil a laskal pěkně hustou a kudrnatou mušličku. Začal jsem oblažovat frajtra a spokojeně jsem vnímal, jak krásně zvlhla. Také můj namlouvák se začal probouzet. Ale zdaleka to ještě nebylo na zasunutí. Bylo mi tehdy již skoro čtyřicet. A díky  častému sexuálnímu dovádění, jsem začínal mít potíže s erekcí. Byl jsem ale také, za dva týdny celibátu pořádně nadržený. Čistě teoreticky, by mi měl už dávno trčet jako telegrafní sloup. Zároveň jsem byl ale nervózní, jako panic před prvním mrdem a tím jsem si vysvětloval nedostatečnost erekce.

Skoro jsem se až styděl, dát ji tu ochablost do ruky. Byl jsem si jistý, že se zatím setkávala jen s žulově tvrdými ocasy svých vrstevníků. Nakonec jsem si řekl, že i tohle patří k výchově zajížděné klisničky. Tedy, lehce zajetá už samozřejmě byla. Tady šlo spíše o rozšíření obzorů. O nezištné předání sexuálních zkušeností další generaci. A to jsem dělal vždycky hrozně rád. Jsem přece učitel a výuka by měla být komplexní.

„S tímhle ses asi ještě nesetkala,“ řekl jsem a dal ji ptáka do ruky. „Nemyslím tím, že bys ho ještě neměla v ruce, ale byly asi tvrdší, viď?“
„Ale ano, Jirka jej měl také takového na začátku a pak jsem se nestačila divit,“ řekla Žiguli a začala jej zkušeně propracovávat. Za chvíli jsem se za něj už stydět nemusel. Nalehl jsem mezi dychtivě roztažená stehna. Nepřestávala masírovat rychle tuhnoucího namlouváka. Stále si s ním hrála, což nám způsobovalo oboustranné potěšení.
„Nevystříkneš?” zeptala se starostlivě. Bylo vidět, že už má své zkušenosti. Uklidnil jsem ji, že tohle se sice stává mladým klukům, ale já to tak moc na kraji zase nemám.
„To jsem ráda,“ odpověděla a jemně mi zavedla pyjonýra na okraj štěrbinky.
„Prosím tě, pomalu, ať z toho něco mám.“

„To víš, že si dám záležet, protože mít na ocasu dvacetiletou kundu, to mne jen tak nepotká,“ pomyslel jsem si a lehce přitlačil. Byla nádherně promazaná a tak jsem do ní hladce vklouzl, až na doraz. Začala sebou vrtět a házet pánví. Vyhladovělá kunda mě svírala a ždímala k zešílení. Bylo mi jasné, že v tomhle tempu za chvíli stříkám a budu u ni stejný blbec, jako její předešlí mladí prcíři. Za dvacet vteřin!!! Takovou ostudu si přece neuříznu!!
Proto jsem se do ni zapíchl, co nejhlouběji jsem mohl. Znehybněl jsem a nalehl na ni plnou váhou, aby se nemohla hýbat. Přirážet sice nemohla, ale dál rytmicky svírala a sladce ždímala zajatce poševními svaly.

Bylo to k zešílení slastné. Nikdy předtím jsem neměl ženskou, která to tak virtuosně dovedla. Naštěstí stoupající vlna vzrušení, která by vedla neomylně k vystříknutí trochu opadla. Silné ždímání stačilo tak akorát na udržení v té fázi, kdy se ještě rozum nestěhuje do koulí. Snaživě jsem žužlal její výstavní kozy. Přes svoji velikost se neroztekly, jak volská oka, ani nesklouzly pod paže, jak je u těchto velikostí obvyklé. Trčely vzhůru, jako čerstvě vyklopené dětské bábovičky na písečku. Po chvíli jsem opět začal s „těmi směšnými pohyby“ jak pravil lord své ženě při svatební noci. Já, na rozdíl od lorda, jsem byl ochoten tyto pohyby kdykoliv s radostí opakovat.

Dával jsem si záležet a protahoval jsem ji dlouhými pomalými tahy. Labužnicky jsem si vychutnával a prodlužoval ten slastný pocit. Začal jsem uvažovat co udělat na konci. Zda vyndat a „hodit to za plot”, nebo přerušit a nasadit šprcku. Také bych to mohl do ni nahulákat. Má na koho shodit. Nakonec jsem se rozhodl pro šprcku a také jsem ji to řekl.
„Ne, gumu nechci, ta protivně dře,“ protestovala. Chtěla, abych ji to vyhodil na břicho.
„Dobře, dostaneš šlehačku na buchtičku,“ uklidnil jsem ji. Vzrušení opět trochu opadlo, takže jsem začal znovu dlouze zasouvat. Zprvu pomalu, pak střídavě na krajíček a znovu do hloubky. V závěru dlouhé rychlé přirazy. Rytmické pohyby vyvolaly fantastické vlnobití jejích nalejváků. Vyjel jsem v pravý čas. Mohutný špryc ji postříkal od kundy, přes břicho a kozy, až na krk. Už dlouho jsem nezažil takovou prudkost výstřelu.
Však jsem také byl nadrženej jak bejk. Svoje jistě udělal i ten rajcovní pocit, že po dlouhé době zase mrdám mladou kundu.
Všiml jsem si, že ji stříkance na kůži nejsou moc příjemné. Bylo mi jasné, že mám přímo povinnost vyplnit mezery v jejím sexuálním vzdělání a zbavit ji zábran. Věděl jsem, že většina žen si s potěšením rozmazává tuhle nadílku po kůži. Některé i po obličeji, protože věří, že to odstraňuje vrásky. Kdesi jsem dokonce četl, že nejdražší francouzské pleťové krémy se vyrábějí právě z mužského ejakulátu. S vráskami si sice zatím nemusela Lada lámat hlavu, ale co se v mládí naučíš…

Zatím jsem ji, i sebe připraveným kapesníkem pozorně utřel. Pak jsme se propletli na boku, navzájem do objetí. S hlavou na hebkých, pružných a příjemně teplých kozách, jsem se pomalu propadal do blaženého polobezvědomí.
Chvílemi jsem se probouzel a sladce jsem vnímal rajcovní teplé bříško, přitisknuté k mému. Spokojeně jsem vnímal hebkou, pružnou kozu na své tváři a ruku na okrouhlém boku. Stehnem mezi jejíma nohama jsem vnímal kudrnatou chlácholinku. Cítil jsem se jako v ráji.

Později jsme takhle spolu spali ještě mnohokrát a tomu našemu propletenci jsme říkali vánočka. Nakonec jsme usnuli oba a opravdu nevím, jak dlouho jsme spali. První, co jsem zjistil po probuzení bylo, že mi pták trčí jako kolík. V dané situaci mě nenapadlo nic jiného, než využít příznivé situace. Co je doma, to se počítá a Bůh ví, co bude zítra.

Začal jsem znova lehce hladit kundičku. Sladce při tom vrněla, ale stále ještě nebyla úplně vzhůru. Zajel jsem tedy prstem do mrdacího tunýlku. Snažil jsem se nahmátnout pověstný G bod. Tohle ji tedy vzbudilo dokonale. Lehla si na záda a široce rozevřela stehna. Začal jsem ji líbat na břiše a pomalu sjížděl dolů, s úmyslem polaskat jazykem mušličku. Jak zjistila co mám v úmyslu, chytla mě za vlasy a rozhodně prohlásila:
„Tohle nechci, to mi nedělej!“
ale
Tak vida, moje talentovaná mrdavka ještě nezažila lízání a zřejmě ani kuřbu. Bylo to až k neuvěření. Vypadalo to, že mluví pravdu, když tvrdí, že všichni její nadrženci se jí sápali ptákem rovnou mezi nohy a nezdržovali se nějakou předehrou. Tady se pro mne rýsovala další příležitost, abych ji do toho pomalu zasvětil a vyplnil mezeru v jejím sexuálním vzdělání.
Byla parádně rozhicovaná a chtěla mermomocí na koníčka. Přes její protesty jsem nasadil šprcku. Neměl jsem možnost se umýt, ani vyčůrat, což jsem někdy používal jako nouzové řešení. Rozhodně jsem ale nestál o to, aby se nám pomstil nějaký zapomenutý spermák. Mohlo mi to sice být jedno, protože jezdila často za Frantou, do vzdálené posádky a bylo jasné, že tam šukají, až se hory zelenají. Takže to měla na koho shodit, kdyby náhodou…..

Bral jsem ale ohled na to, že je teprve ve třetím ročníku. Případné těhotenství by ji zbytečně prodloužilo a zkomplikovalo zbytek studia i maturitu. Šprcku jsem naslinil, ale ani to nebylo potřeba. Děvenka mazala jako zjednaná. Přenechal jsem ji iniciativu a tak házela zadkem, vrtěla boky a rytmicky svírala ptáka. Já se mazlil s kozami, které mi poletovaly před před obličejem. Chvílemi jsem ji chytil za boky a zpomalil nebo úplně zastavil její pohyby.

Oddaloval jsem tak své vystříknutí. Líbilo se mi, jak živočišně to prožívala. Udělala se několikrát a vždy na mne nalehla. Vzrušeně oddychovala a vášnivě mě líbala. Asi po čtvrtém nájezdu se tak rozjela, že se už nedala zadržet. Vynutila si mé vystříknutí, které přišlo zároveň s jejím. Vyprázdnil jsem se do šprcky a pak jsme zůstali spojeni, až ten můj dezertér změkl a zbaběle vyklouzl. Bez problémů jsem z ní vytáhl gumu a opět jsem nás oba utřel kapesníkem. Potom jsme leželi vedle sebe a dopřávali si domazlování, jemným, konejšivým hlazením.

„Tak hezké jsem to ještě nikdy neměla,“ zašeptala mi do ucha.
„Ani se strejdou Jirkou?”
„Kdepak, ten to sice zvládnul třikrát, ale vždycky, jak byl hotový, tak se odvalil a přestala jsem pro něj existovat, dokud nesebral síly na další číslo.“

Musím přiznat, že mě to potěšilo. Cítil jsem se jako Bůh. Měl jsem nádherný pocit vyprázdnění a uvolnění. Podíval jsem se na hodinky a zděsil se. Bylo půl čtvrté ráno a za chvíli začnou zpívat ptáci. Můj pták už měl dozpíváno. Velice nerad jsem se s ní loučil. U dveří jsme se ještě dlouho líbali a hladili. Nemohli jsme se od sebe odtrhnout. Ještě poslední polibek a na otázku:
„Co bude dál?…„  jsem se zmohl jedině na odpověď:
„To opravdu nevím, uvidíme.“

Navigace v seriáluLegenda o Žiguli 02 >>
4.7 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborná povídka a vzpomínky na trochu riskantní šoust se svěřenou osobou. Tak uvidíme jak to bude dál.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x